Need for Speed: SHIFT

Co si budeme nalhávat, v posledních letech to šlo s Need for Speed z kopce. I přesto si stále tato závodní série, jejíž kořeny v herní historii sahají dost daleko, získávala čím dál tím více fanoušků. Ostatně i mezi vámi, čtenáři GameParku, jsou Need for Speed nesmírně populární a články o těchto hrách boří rekordy čtenosti. Už několikrát jsme se v této sérii dočkali velkých zvratů a proměn. Minulé díly Pro Streed a Undercover dosáhli v hodnocení maximálně sedmdesáti procentních čísel a zklamání byla nemalá. Možná i proto už to na konci loňského roku vypadalo, že snad série Need for Speed zanikne, nebo si dá alespoň delší pauzu. Nestalo se tomu tak, ale EA se rozhodli pro opravdu razantní změny. Jistě, na ty nás lákalo s každým novým dílem, ale tentokrát vám musíme hned v úvodu prozradit, že opravdu přišly. A k lepšímu.

Řekněme si to tedy hned v úvodu na rovinu – v Need for Speed Shift zapomeňte na ilegální závody, volnost pohybu, arkádový model řízení nebo honičky s policií. Závody se tentokrát přesunuly na běžné okruhy. Celé dění v Shift začíná hezky pěkně na závodním okruhu Brands Hatch za volantem vypůjčeného BMW M3. Okamžitě si tak musíte zajezdit a ukázat své schopnosti. Nutno podotknout, že nejde o žádné příjemné rozehřátí. Hezky jsme si to vyrazili ve stylu starších NFS a ejhle, udržet se na silnici byl najednou pomalu nadlidský úkon. Zkrátka zase si musíte zvykat znovu a vzít v potaz dost realistický jízdní model. Na základě této testovací jízdy hra automaticky vyhodnotí vaše schopnosti a nabídne ideální nastavení obtížnosti, různých asistentů řízení, ale i modelu poškození. Musím se přiznat, že mnou dosažené výsledky nebyly zrovna ideální, tudíž mi hra nabídla skoro nejjednodušší nastavení. Jde ale o zvyk a po několika málo odjetých kolech už poznáte, jak v Shift věci fungují a rázem jsem si obtížnost krapet zvýšil. Inu, odhad z takovéto prvotní jízdy se mi nezdá zrovna ideálním řešením.

Ještě se chvíli zastavme právě u nastavení a ovládání. Shift si totiž může každý udělat takový, jaký chce. Žádáte-li jednoduchou a přímočarou závodní hru, není problém si ji takovou nastavit. Naopak fajnšmekři určitě zvolí hardcore nastavení simulátoru. Každopádně musím se přiznat, že při hraní na klávesnici nemáte na vyšší obtížnost příliš šancí a měl jsem s ovládáním nemalé problémy. Ovšem když zapojíte k počítači kvalitní volant, stává se z Shift opravdový prožitek a hravě zvládnete jízdu bez jakýchkoli asistentů řízení. Na výběr máte širokou škálu pomocníků, počínaje asistentem brzdění a zatáčení, přes ty běžnější jako jsou ABS až po automatické řazení a spojku. Prostě není problém, aby si hru každý přizpůsobil obrazu svému, což se nám líbí. A i na nejlehčí obtížnost a nastavení zapomeňte na to, že by se Shift chovalo jako obyčejná arkáda, to opravdu nikoli.

Úplné jádro však zůstalo zachováno a tím myslíme kariéru, která se i tentokrát stala základním pilířem celé hry. Do ní se dostanete okamžitě po odjetí zmiňovaného testovacího závodu. Váš druhý krůček spočívá ještě v jednom závodu za volantem BMW M3, za který už jste ohodnoceni finančně. Pak už tohle auto musíte vrátit a přichází ten správný čas na koupi vlastního auťáku. Vozům se však budeme detailněji věnovat až v pozdější fázi recenze. V kariéře se všechno netočí pouze okolo peněz. Ty totiž využíváte výhradně v autosalónu nebo dílně. Možná ještě důležitější jsou zde speciální hvězdičky. Pokaždé potřebujete určitý počet hvězdiček k tomu, aby se vám otevřela vyšší úroveň. A to jak tratí, tak vozů. Postupně tedy absolvujete jednotlivé závody, otevírají se vám další a další, které jsou stále obtížnější. Ale na druhou stranu můžete si pak koupit i lepší auta. Celkově se odemykatelné závody a automobily dělí do čtyř základních skupin, přičemž tou pátou je Světová Tour. Vaším cílem v kariéře je vypracovat se právě do ní a pokořit i všechny její nástrahy. V tomto hlavním a prakticky jediném režimu jsme se nedočkali kdovíjak převratných nebo inovativních novinek a všechno funguje prakticky stejně jako třeba v Need for Speed: Pro Street. Škoda, že tvůrci nepřišli s nějakým zpestřením i v tomto směru.

Velkou novinkou se ale stal Profil závodníka, tedy vás. Během všech jízd totiž získáváte body za pevně dané skutky a události. V Shift se nachází dvě skupiny těchto věcí a podle toho, jakým stylem jezdíte, tak můžete přilnout spíše k přesnému, nebo agresivnímu závodníkovi. Po pravdě řečeno můj profil byl celou dobu značně vyrovnaný, nesoustředil jsem se na naplňování těchto „úkolů”, a proto někdy jsem zajel spíše bezkontaktní a přesné jízdy, jindy to schytali všichni protivníci, kteří se ke mně přiblížili. Mezi činy, které vám přidávají body do skupiny přesnosti, se řadí třeba jízda po ideální trase, ideální zvládnutí a ovládnutí zatáček na trati, vysoká rychlost, pohotový start, apod. Naopak agresivní jsou hodně o kontaktu s protivníky. Bodově jste tak ohodnoceni třeba za vystrčení jiného auta, agresivní předjetí kdy mu otřete lak, ale i draftování nebo blokování. Celkově se toho boduje opravdu hodně. Za konci každého závodu se pak body sečtou a podle toho se upraví i váš řidičský profil. Rozhodně zajímavá featurka, ale škoda, že váš profil se prakticky nijak neodráží během jízdy v závodech. Pouze za body získáváte různá ocenění, medaile a samozřejmě také odemknutí maličkostí, hlavně v autodílně. Jde o jakýsi RPG systém, kdy za body postupujete na vyšší úrovně. Bohužel jako strop byl nasazen 50 level, což není zrovna příliš. Hardcore hráči se na něj dostanou během chvíle a pak už se tato motivace (zbytečně brzy) ztrácí. Bourání je ve hře opravdu hodně a právě to mi krapet hapruje s nesmírně realistickým přístupem. Není přeci úplně běžné, aby závodníci v podobných závodech takto razantně bourali, ba dokonce k tomu byli tlačeni a motivováni. Když už se tvůrci snažili udělat maximálně realistickou hru, mělo to být se vším všudy. A tohle nám sem moc nesedí. Jet rádoby realistický závod, ale snažit se nabourat do protivníků, aby dostali hodiny nebo se v lepším případě rovnou totálně rozsekali? Ehm, prostě divné a zvláštní.

Když už jsme si představili Profil jezdce, vraťme se ještě krapet k získávání hvězdiček během závodů. Těmi jste odměněni jednak za umístění na předních příčkách v závodech (první místo 3 hvězdy, druhé místo 2, třetí získává 1), ale i za různé vedlejší úkoly. Prakticky vždycky můžete získat dvě hvězdičky za nasbírání stanoveného počtu bodů do profilu řidiče, což jsme rozebírali v minulém odstavci. A jedna hvězda je odměnou za splnění různého úkolu. Tím bývá třeba držení se v ideální stopě, pokoření nějakého traťového „rekordu”, apod. Ve finále tedy i když se vám zrovna nepodaří závod odjet dokonale a neumístíte se na prvním místě, stále můžete získat nějakou tu hvězdičku. A ty zde mají nakonec větší váhu, než peníze.

Velmi nás potěšila rozmanitost závodů. V kariéře se nabízí celá škála různých událostí a pod nimi odlišné druhy závodů. Každopádně máte dost velkou volnost v tom, kde a jaký režim zrovna máte chuť jet, protože v jednu chvíli je otevřeno hodně odlišných závodů. Povětšinou jde pouze o to dojet první, jindy však bojujete pouze s časem nebo v driftu. Ano, ani tento populární smykový režim zde nechybí, já si jen musím postesknout nad jeho relativně vysokou obtížností. Alespoň tedy při hraní na klávesnici. Zajímavé jsou i duely, v nichž bojujete pouze proti jednomu protivníkovi. Cílem je buď projet první skrz cílovou pásku, nebo druhému ujet alespoň o pět vteřin a v tu chvíli závod okamžitě končí vaším vítězstvím. Rozhodně si tedy můžete vybírat a není zapotřebí odjet všechny závody pro další postup a odemknutí nové úrovně. Ostatně v pozdějších fázích hry se objevují i určité specializované závody, například pro automobily americké či evropské výroby, apod. Za zmínku taktéž stojí, že do některých závodů dostanete přidělené pevně dané vozy, tudíž si během kariéry vyzkoušíte širokou plejádu aut různých značek, i když si je nemusíte kupovat. Kapitolou sama pro sebe jsou pak speciální závody na pozvání. Ty pořádají přímo samotné automobilky a čas od času dostanete novou pozvánku. I tohle je prostor, pro vyzkoušení skvělých aut ze široké nabídky NFS Shift a také možnost, jak si přivydělat nějaký ten dolar navíc. Tak už si konečně o škále vozidel pojďme říci bližší detaily!

Samozřejmě by to nebylo EA, kdyby nevlastnilo pro Need for Speed oficiální licence prakticky všech velkých a světoznámých automobilek. Nabízí se tedy různé vozy od automobilek BMW, Lambordhini (Gallardo a Murciélag), Ford, Viper a mnohých dalších. Nemá cenu zde vyjmenovávat kompletní seznam, ale vězte, že si každý přijde na své. Nové káry můžete nakupovat ve speciální prodejně a auta se stejně jako tratě řadí do jednotlivých skupin – tearů. Ve své garáži máte vždycky pouze určitý prostor na své plechové mazlíčky, který se postupně zvětšuje s vyššími levely vašeho profilu řidiče.

Ani tentokrát z Need for Speed nevymizel tuning a vylepšování automobilů. Rozhodně ale není tak důležitý a jedná se spíše o zkrášlování po výkonnostní stránce, než vizuální. Každopádně zapomeňte na širokou nabídku různých spojlerů nebo snad na neonové podsvícení. Svůj vůz si můžete zkrášlit jen decentně a i když nějaké to křídlo v nabídce také je, nelze auto úplně přeplácat. Autolakovna umožňuje změnu barvy karosérie a na ni si pak lze hodit i nějaké ty závodní nálepky, my jsme však dávali přednost spíše krásně čistým vozům. Onen tuning po výkonnostní stránce v sobě skrývá možnost zdokonalení různých aspektů, jako motoru, brzd, apod. Nelze tedy nakupovat jednotlivé díly a celé auto si skládat dohromady. Hardcore hráči určitě využijí i možnost detailně si vyladit svoje vozidlo – počínaje různým odpružením, přes úpravu částí motoru až po hustotu pneumatik. Obáváme se však, že běžný hráč však tyto možnosti vůbec nevyužije.

Jak jsme již zmínili, automobily se na tratích chovají hodně realisticky. Chvílemi se nám dokonce zdálo, že je obtížnost projetí zatáčkou snad až přehnaná. Na druhou stranu pokud vyjdete omylem ze silnice na trávu, jede auto prakticky stejně. Respektive na rychlosti to nepoznáte vůbec, jen se krapet hůře zatáčí. Hlavně při vysokých rychlostech působí hra vskutku úžasně a se docela povedlo navodit pocit, že jste opravdu v kokpitu. Ostatně právě na zpracování pohledu z očí řidiče si tvůrci dali dost záležet. To vítám všema deseti, protože právě tento pohled mám nejraději. V Shiftech je dokonce nastavený jako základní, byť ručně si lze přepnout kameru zpoza auta nebo z předního nárazníku. Zkrátka proti gustu žádný dišputát. Ve finále máme z NFS: Shift stále trochu rozporuplné pocity. Místy je až přehnaně realistický, jindy se nepovedlo úplně vymítit prvky arkádovosti, jak si povíme v odstavci věnovanému modelu poškození.

Need for Speed: Shift se odehrává jednak na oficiálních a licencovaných tratích z reálného světa, ale i na nějakých fiktivních, třeba ve městech. Tratě jsou opravdu precizně zpracované a to včetně detailního okolí nebo fandících diváků. Povětšinou přitom jezdíte na okruzích. Prakticky všechny tratě jsou dost krátké a většinou se jezdí dva až tři okruhy. V praxi to potom znamená, že v jednom závodě strávíte v průměru tak 5 minut, což se nám zdá ideální. A díky této krátkosti jednotlivých klání neztrácí hra svůj spád, adrenalin, ale ani velmi častý dobrý pocit pramenící z vítězství a zisku dalších hvězdiček a dolarů na nákupy aut. Snad jedinou výjimkou v tomto směru jsou závody Endurance (Výdrž) v pozdější fázi hry. Jak napovídá jejich název, vyhrává hlavně ten, kdo dokáže vydržet. Jezdí se hodně kol na relativně dlouhých okruzích a tady vás speciálně naštve, když ke konci závodu ztratíte soustředění a uděláte nějakou chybičku…

Už několikrát se EA v sérii Need for Speed pokusili o zpracování modelu poškození. A přiznejme si to – vždycky to dopadlo tragicky. Nejinak je tomu i tentokrát. V nastavení lze vybrat, jestli mají kolize vliv pouze vizuální, nebo i „technický”. V druhém případě následky bouraček poznáte i na chování auta, ovšem v maximálně arkádovém stylu. Po velkých nárazech ztratí vůz trochu na výkonu a mírně se zhorší jeho ovladatelnost, nic víc. Zkrátka zapomeňte na nějaké propracované a reálné poškození, v tomto směru zůstávají Shift stále stejnou arkádou jako kdykoli předtím.

Hodně vysokou laťku tentokrát nastavila i umělá inteligence. Ať už hrajete na jakoukoli obtížnost, tak počítačem řízení protivníci se chovají opravdu nesmírně realisticky. Rozhodně nejezdí jen po vyznačené ideální trase, dost často se jim něco nepovede nebo udělají chybičku, díky které klidně skončí i mimo trať. Ehm, stejně jako my. Nám se hlavně líbí, že z nich je doslova cítit ohromná bojovnost a chuť zvítězit. Zatímco v jiných hrách si prostě jen odjedou to svoje za víceméně jasně daný čas, v Shift tomu je jinak. Nenechají se jen tak zadarmo předjet, brání si svoji pozici a často se s vámi pouští i do ostrých soubojů. Jistě, když vás těsně před cílem vyhodí z trati, dost to naštve, ale to je holt život závodníka.

Po vizuální stránce se nové Need for Speed Shift naprosto nemá za co stydět. Grafika působí úžasně, skoro bychom řekli až fotorealisticky. I když neběží na novém enginu, ale na tom z minulých Need for Speed, vypadá hodně moderně a detailně. O propracovaných modelech ani nemluvě. Jediné k čemu máme v tomto směru výtky je opět model poškození. Prostě pořád to není úplně ono. I když se po velké ráně rozmaže obraz (blur efekt, který se dostavuje i ve vysokých rychlostech) a obrazovka je na chvíli černobílá, na autě náraz zanechává jen malé šrámy. A skutečně roztřískat auto se nám nepodařilo. Už jen abyste dosáhli menšího popraskání čelního skla, tak musíte dostkrát nabourat. Osobně po vizuální stránce ale stejně nejvíce oceňuji moc krásně zpracované kokpity v automobilech.

Need for Speed: Shift prostě nezklamalo. Jistě, oproti svým předchůdcům se vydalo úplně jiným směrem, který není pro tuto sérii charakteristický. Jinak řečeno od arkády se v tu ránu přešlo k pořádné simulaci a běžným naprosto legálním závodům. Pokud bychom měli Shift přirovnat k nějaké jiné hře, rozhodně by to byl Race Driver GRID. Právě s ním toho má podobného skutečně hodně, počínaje vizuálním stylem až po hratelnost. V rámci série Need for Speed jde o velkou revoluci a musíme říci, že jsme se u hraní bavily dlouhé hodiny. Na druhou stranu osobně mi byl asi přeci jen sympatičtější volnější styl v městských ulicích a honičky s policií, nové NFS totiž nemají s těmi předchozími opravdu nic společného. Jedná se o kvalitní závodní simulátor, který těží ze slavného jména. Bavili jsme se dobře, ale úplně do nebes hru také vyzdvihovat nemůžeme – 85%