Need for Speed: Rivals

Tak trochu se zdá, že se žánr závodních her již delší dobu nemá kam dále rozvíjet, přestože měl v herním průmyslu ještě před pár lety jedno z nejdůležitějších postavení vůbec. Kritika se snáší především na legendární sérii Need for Speed, jejíž první díl se na trhu objevil už v roce 1994. Ta totiž i přes každoroční vydávání nových pokračování nehodlá přijít s žádnými viditelnými novinkami, což by se každopádně mohlo změnit s vydáním nové generace konzolí, na níž se ukázal i nejnovější díl Need for Speed: Rivals. Je však v něčem skutečně revoluční, nebo o nic nepřijdete, když zůstanete u hraní dílu, který jste si měli příležitost pořídit před rokem?

Titul Need for Speed: Rivals mělo na starosti studio Ghost Games, které vzniklo v roce 2011. V tomto odstavečku se však můžeme bezproblémů rozhovořit o tvůrcích z Criterion Games, jež z velké většiny nově založené studio tvoří. Ti se proslavili v první řadě sérií Burnout, na níž pracují již od roku 2001. Posledních několik let nicméně spolupracovali s EA právě na sérii Need for Speed, do níž přispěli hned dvěma různými zářezy v podobě her Need for Speed: Hot Pursuit a Need for Speed: Most Wanted z let 2011 a 2012. Potenciál na tvorbu kvalitní závodní hry by tedy v žádném případě nechyběl. Nešlo ale jen o zbožná přání, jež se neměla šanci vyplnit?

Ještě předtím, než hra byla oficiálně vydána, se o Need for Speed: Rivals hovořilo jako o duchovním nástupci titulu Need for Speed: High Stakes z roku 1999. Z našeho pohledu by však bylo mnohem výstižnější, kdyby byl nový kousek označován za vylepšenou verzi před pár lety vydaného Need for Speed: Hot Pursuit. Přesně takový dojem totiž budete při hraní mít. Na rovinu můžeme ihned říct, že se žádné velké změny nekonají. Pokud jste chtěli kašpárka z minulých let nahradit obrovským drakem chrlícím oheň, nachytáte hru v choulostivé situaci, protože se z ní stal jen obyčejný kašpárek s rolničkou přivázanou k hlavě. Nic víc, nic míň. A bohužel to není ani zdaleka dostatek a krásná grafika spojená s novými konzolemi nic nespraví. Pojďme se ale podívat na hru hezky pod mikroskopem a zjistit, co nám na ní nesedí.

Proč bychom ale nezačali na kladnější z not této hry. Svým způsobem titul kombinuje honičky z Need for Speed: Hot Pursuit a otevřenost online světa z Need for Speed: Most Wanted, takže si z nich bere právě to, v čem obě tyto hry vynikaly. Pravou výhrou Need for Speed: Rivals byla sázka na jeho zasazení do imaginárního světa, který kombinuje všechno, co si dokážete představit. Na jedné straně mapy naleznete nepropustné lesy, jinde se vám naskytne překrásný pohled na zasněžené vrcholky hor a v dalším cípu se kola vašeho automobilu zahrabou do písku zašpiněné pouště. Fantasticky vypadající scenérie nahradily městskou džungli Need for Speed: Most Wanted na jedničku a budete je projíždět s nadšením, i když už nedostanete příležitost zběsile ujíždět policistům temnými uličkami, do kterých se vaše auto pomalu ani nemá šanci vejít.

Unikání před policisty ve spleti velkoměsta bylo každopádně nahrazeno něčím, co se mu dle našeho názoru dokáže vyrovnat v absolutně každém směru. Před sebou totiž při každé honičce budete mít desítky kilometrů dlouhé silnice, jež vám v mnoha místech dovolují provádět překrásné smyky a samozřejmě si s nimi dopřejete i možnosti vytáhnout z motoru svého auta nejvyšší možný koňský povoz, kvůli němuž se ale budete muset pořádně soustředit, abyste během momentu nenarazili do prvního auta jedoucího v protisměru. I proto nám právě souboje mezi policisty a piráty silnic připadají, jako by byly vyrvány přímo z chřtánu novější z verzí závodů Need for Speed: Hot Pursuit, kde se jednalo prakticky o to samé. Dlouhé provázky silnic, které lemovaly překrásné scenérie a na nichž jste si čas od času mohli udělat plynulý drift, jenž vás dostal během vteřinky do čela smečky automobilů ženoucích se po trati. A tak se nám to líbí.

Z celkového pohledu bohužel svět v Need for Speed: Rivals není ani zdaleka tak zábavný, jak bychom si přáli. Nečekají na vás nikde nažhavené modely nejluxusnějších automobilů, které jste kdy měli šanci spatřit, neexistuje možnost čumákem svého auta zpříma proletět billboardem rušícím poklidný ráz krajiny a celkově byl omezen počet skokánků, jež by vás skutečně kopnuly do břicha svojí úžasností poté, co se všechny čtyři kola vašeho auta konečně odlepí od pevné země. To platí i pro samotné závody, u nichž se vývojáři rozhodli omezit obávané zkratky, jež vám za kapku risku mohly dopřát rychlé vklouznutí do vedení. Prakticky již nenarazíte na žádné offroadové cestičky, což hráči nedokáže vynahradit ani fakt, že se ve hře nachází skutečně obrovské množství samotných závodů, do nichž se můžete pustit v prakticky každém úseku zdejší sítě silnic.

Nabídka automobilů, v nichž vám hra dovolí si zajezdit, je sice obrovská, přestože nás nezaujala ani zdaleka tolik jako ta, která se nachází kupříkladu v závodech Gran Turismo 6. Je ale pravda, že takový pocit rychlosti, jaký dostanete s pořádným sporťákem v této hře, prakticky nikde jinde k nalezení není. Neustále vás ale pronásleduje nedokonalý systém poškození vozidel mající možná tuny fascinujících efektů, ačkoli bychom od něj očekávali i trochu působivějších detailů majících co do činění s realitou. To platí i pro mnoho dalších různých věcí, u nichž se vše dá na druhou stranu odpustit vzhledem k faktu, že série Need for Speed vždy měla na triku jasně napsáno, že jde o čistokrevnou arkádu, což se jí upřít nedá.

Příjemným a relativně nenápadným prvkem je, jak snadným se stalo přepínání mezi vaší kariérou policisty a piráta silnic přímo během hraní. Všem je ale snad už dávno jasné, že hraní v roli závodníka nabízí mnohem více možností v oblasti vylepšování vašich aut a dokonce i ve zlepšování speciálních schopností, jež vám dovolí vyřadit nepřátele na dráze či dotěrné policisty z provozu. Brzy po začátku hra každopádně ztratí své kouzlo a během pár hodin vás do určité míry přestane bavit, protože již nebude mít nic dalšího, čím by vás dokázala překvapit, načež vás obyčejné ježdění po světě kolem začne frustrovat a vyhýbání se stále se opakujícím závodům se stane vaší denní rutinou. Přesně v tento moment vám Need for Speed: Rivals spadne v očích a jeho jedinou šancí na záchranu bude hraní multiplayeru s kamarády, který poměrně zábavný je, i když vám na zase až tak dlouho vydržet také nedokáže.

Podobně jako všechny zbylé díly vypadá i nejnovější pokračování této závodní série fantasticky, což můžeme tvrdit především o verzích určených pro PC, Xbox One a PlayStation 4. Po technické stránce skvěle fungují i náhodné změny počasí, díky nimž se může z ničeho nic strhnout déšť či sníh, takže v tomto ohledu jediným problémem zůstává hraní na klávesnici, z něhož nám vstávaly vlasy na hlavě, tudíž jsme museli do USB portu do pěti minut zastrčit klasický gamepad určený k Xboxu 360. Na soundtrack si stěžovat v žádném případě také nemůžeme a naopak je třeba ocenit, jak velké spektrum žánrů i známých písniček dokázalo EA sehnat.

Závody Need for Speed: Rivals nejsou vyloženě špatnou hrou v žádném případě. Opět se při jejich hraní bohužel budete cítit, jako by nemohly nabídnout nic nového v porovnání s předchozími díly, což je tak trochu pravda, protože se hra skutečně hraje jen jako povedený mix kusů Need for Speed: Hot Pursuit a Need for Speed: Most Wanted. To však není ani zdaleka dost a rádi bychom od tvůrců dostali nálož novinek, které by skutečně měly čím překvapit. Toho se zde však ani náhodou nedočkáme, takže jsme se hře rozhodli udělit 65 %. Stále však existuje šance, že se vývojáři ještě dokáží vzpamatovat a za rok se třeba dočkáme kusu, jemuž se povede navrátit sérii Need for Speed zpátky do čela celého žánru závodních her.