Need for Speed: Most Wanted

Oproštění světa od obrovských arkádových beden vožených od pouti k pouti proběhlo už před více než dvaceti lety. Za tu dobu se herní průmysl velmi razantně pozměnil a vyvinul, ačkoli už v té době se tvořily první herní série, s nimiž se setkáváme dodnes. Valná většina z nich nabízí sportovní prožitky, ačkoli některé ustály hromady nových generací hráčů i s tím, že jste v nich šanci vstřelit gól neměli. Jednou takovou je série Need for Speed, které táhne již na neuvěřitelných dvacet let. Přesto se každým rokem na trhu objevují nové kousky série, jež byste však s úplně prvními díly nespojovali téměř v ničem. Novinky ale v žádném případě na postarší díly nezapomínají a stále dokola se k nim vracejí, což potvrzuje i nejnovější kousek NfS: Most Wanted. A jaký je?

 

 

Série prošla pod rukama celkem osmi vývojářským studiím, z nichž většinou se jednalo o pobočky EA v různých koutech světa. Na kontě má neskutečných devatenáct dílů a přes 100 milionů prodaných kopií. Inu, takovými čísly se jen tak ledajaká série nepochlubí. Kdyby se to vzalo kolem a kolem, je téměř stoprocentně nejúspěšnější závodní sérií na světě a zároveň se může řadit mezi nejúspěšnější herní série vůbec. V současnosti se o ni stará herní vývojářské studio Criterion Games mající na triku mimo jiné i sérii Burnout. Ze série NfS má za sebou ale jen pouhé dva tituly, z nichž jedním je právě recenzované Most Wanted a druhým před dvěma lety vydané Hot Pursuit. Nepřipomínají vám oba tyto kousky něco z let předešlých? Jistěže! Jedná se o jedny z nejúspěšnějších dílů celé série, které se na trh dostaly již před dobou a Criterion se rozhodl udělat jejich remaky.

 

 

Původní NfS: Most Wanted na trh dorazilo v roce 2005 a sklidilo nevídaný úspěch. Jak ale můžete jistě tušit, nebylo to proto, že by se vývojáři do hry snažili implementovat srdceryvný příběh, kterému by se naopak měly závodní hry vyhýbat jako čert kříži, přestože v některých případech se tím určité kousky dokonce honosí. Nebyl by to tedy správný remake, kdyby se na pořádné milostné románky také nahodile nevykašlal a nevhodil hráče přímo do akce plné bouraček, policajtů a luxusních aut, o kterých se vám v reálném životě může jen zdát. Jediným cílem, k němuž vás celá hra nabádá, je pokoření top 10 nejhledanějších závodníků, a to ziskem bodů za téměř všechny akce vykonané v herním světě. Cut-scény se tím pádem dostavují pouze výjimečně a na to, abyste plně věnovali pozornost příběhu, stačí dvě minuty z klidně dvouhodinového posezení u hry.

 

 

Úplně klasický závodní kousek to však taktéž není. Ačkoli kolem sebe neustále nemáte skvadru hráčů se svými nablýskanými modely, hra nabízí tolik online funkcí, že byste si ji mohli snadno splést s MMO, což by vám asi vývojáři zazlívali, nicméně pravda by byla pořád na vaší straně. Jsou totiž protkány vším od projíždění rozmanitých závodních tratí až po obyčejnou jízdu v autě spojenou s ježděním kolem měřičů rychlosti. Jak si lze i díky tomu snadno uvědomit, bez internetu nemá na nové Most Wanted ani pořádně cenu sahat. A aby se neřeklo, rozhodně nejde o zahlcení online funkcemi, kdy se pak už není kam hnout. Vše je přizpůsobivé a položené na takovou laťku, abyste si užili soupeření s kamarády a u toho i ideálně skončili.

 

 

To, že hra opět nabídne otevřený svět plný možností, jsme věděli již dávno předtím, než jsme se vůbec dočkali prvních informací. Překvapení se každopádně ukrývá na každém rohu a v tomto případě se jedná o překvapení doslova obligátního charakteru. Od prvního momentu hraní totiž máte dostupná všechna auta ve hře až do posledního. Získáváte je ježděním po městě a pokaždé, když uvidíte dosud nezískané auto se značením nad střechou, můžete k němu jít a přesednout si do něj, čímž se vám automaticky přidá do garáže. Lamborghini Gallardo se před vámi díky tomu může zjevit ještě dříve než nějaký ojetý Nissan, do kterého by se nenastěhoval ani bezdomovec. Rozhodně se jedná o zvláštní vypořádání se se získáváním aut, ačkoli musíme říct, že vám to vadit nebude.

 

 

Skeptičnost se sice nejprve nahrnula i do našich hlav a nebyli jsme si jistí, jak se hra vypořádá se závody, jenže když má naprosto každé auto ve hře své vlastní tratě, na nichž si zajezdíte, hned z vás strach opadne a naráz zjistíte, že je super už po půlhodině hraní sedět v překrásném autíčku, které ve vás v noci dosud vyvolávalo jen mokré sny. Nové Most Wanted byly zásobeny hromadou značek i typů vozidel, z nichž si každý vybere „to svoje.“ Já osobně nejraději usedal za volant Porsche Panamera Turbo S, nicméně s výběrem ze značek jako Audi, BAC, Caterham, Lancia, Maserati či Mitsubishi jsem stálý rozhodně nebyl a přesedlával jsem prakticky ze závodu na závod. Objevují se samozřejmě i o něco méně luxusní značky typu Ford anebo Nissan, jenže jakmile usednete za volant jedné ze skoro-formulí, pásy přestanou fungovat a zůstanete v nich usazení navždy.

 

 

Jak jsme již zmínili, každé auto ve hře nabízí svou vlastní sérii tratí, které samozřejmě sestávají z ulic a dálnic nejen v centru města ale i v jeho okolí. Nové Most Wanted si přichystalo pořádnou hrst rozličných typů těchto tratí, z nichž každý nakonec jednomu podlehne a jiný mu zase nepůjde, takže ho bude nenávidět až do morku kostí. Klasické závody proti různému počtu protivníků na náhodně postavené dráze či v rámci okruhů byly menší jistotou ještě dávno před vydáním, nicméně off-road závody zahrnující náramné skokánky a úžasné výhledy, jaké se vám naskytnou jednou za život, až tak stoprocentní nebyly. Zajímavé je i kupříkladu unikání před policisty v určitém čase, ale ani zdaleka se nejedná o to nejoriginálnější, co hra nabízí. Co takhle nutnost držet si co nejvyšší průměrnou rychlost, což znamená raději pomalu ale ani náhodou nabourat?

 

 

Podobných zajímavých kousků je ještě mnohem víc, ačkoli mnohem důležitější pro vás bude to, co za vyhrané tratě získáte. Zřejmě nejpodstatnější je to, že vás vyhrané tratě posouvají v žebříčku hledanosti, takže se s trochou šikovnosti můžete brzy vyšvihnout na první pozici a zamířit směrem k multiplayeru s tím, že singleplayer je za vámi. O nic menší výzva však není ani porovnávání se v jednotlivých časech s přáteli i dalšími lidmi z celého světa v žebříčcích zaměřujících se skutečně na všechno. A to i včetně ujíždění před policií, měření času snímači rychlosti a dělání co nejúžasnějších driftů. Rozhodně vás tu nikdo nenutí lineárně jezdit od tratě k trati. Naopak je stokrát lepší, když si vyjedete do přírody a užijete si všeho, co hra nabízí.

 

 

A věřte, že je toho opravdu hodně. Jedinou věcí, která ji skutečně obloukem velkým jako oběžná dráha Měsíce kolem Země minula, je realističnost. A myslete si, co chcete, ale je to jedině dobře. Need for Speed byla vždy série arkádová až pod pantofle a mimo její minisérii Shift se od toho nikdy nechtěla oprostit. Obzvlášť nepatřičně se chová fyzika, která spíše než jako geniální prvek do pranice prosazuje do hry akčnost a epičnost. Auta ve vzduchu, všechno tříská, plechy rozmačkané, ale právě díky těmto věcem si hru užijete naplno. Snad jediná výtka letí směrem k tomu, že poškození vozidla ovladatelnost neafektuje ani trošičku, přičemž jediný moment, kdy si uvědomíte, že něco není v pořádku, nastane, až když přejedete přes hřeby nastražené policií a gumy vám prasknou jako balónky.

 

 

Otevřený svět jako takový jsme již zmínili dříve. Otevřené jsou však víceméně i samotné tratě, na nichž budete soupeřit s dalšími závodníky majícími v plánu vás rozdrtit jako Ferdu mravence. Právě zkratky, výhybky a skokánky z vás většinou udělají jezdce v čele, což zde ale vůbec není tak příjemná práce, jak byste si mohli nejprve myslet. Trať totiž bývá značně nepřehledná a bez pohledu do minimapky se ztratíte, ještě než motory pořádně rozezní ulici. Jedete ale stále za běžného provozu, takže je třeba držet se pohledu dopředu, jinak vás nečeká nic jiného než otřes mozku z brutálního nárazu do protijedoucího auta či do soupeře, jehož AI rozhodně nepatří k nejlepším.

 

 

Správně, umělá inteligence zde nepatří k věcem, s nimiž by se vývojáři měli chlubit a zmiňovat je v každé reklamě a na každém plakátu. Na druhou stranu herní interface perfektně zvládá vše, co má, díky čemuž se vám hra brzy přizpůsobí, a pokud se alespoň trochu zaboříte do herních nastavení, budete si z ní moci vytvořit svoji vlastní malou superstar, která pojede plynule i na strojích, od nichž byste to v žádném případě nečekali. Plynulost ale není jen v pohybu, ale také v přechodu například z auta do auta či v načítání. Okamžitě se také mění tuning, a i když byste to neřekli, je to rozhodně znát. Stejně tak nelze zapomenout na opravné boxy, kudy stačí projet a všechny nárazy vašeho vozidla jsou ta tam. Máte před sebou auto jako nové i s novou barvou na kapotě.

 

 

Jemně otravnou featurkou je bohužel autolog známý už z předchozích dílů série. Příliš vás do všeho nutí, a přestože se ze začátku tváří jako obyčejný tutoriál, brzy vám začne lézt na nervy, protože bude až příliš rušit při poslouchání luxusního soundtracku, který vaše ježdění po celou hru doprovází. Mnohem příjemnější se pro vás tak stane zalézt do multiplayeru, kde už hra počítá s tím, že vše umíte, a dále vás neotravuje. S mnoha online prvky se setkáváte pravidelně už v průběhu hraní v singleplayeru, ačkoli jak je vám asi jasné, v té době ještě s jinými hráči nezávodíte a pouze se porovnáváte v tabulkách a dalších drobnostech, jež hra nabízí. Vyrazit do závodů nabízejících různé herní módy i různé modely aut vás však teprve naplno probudí a zbavení se občas nepříliš geniální AI vás posune do nové sféry hraní.

 

 

Série sice ve svých začátcích mohla tak maximálně počítat pixely, které dokáže zaráz zobrazit na obrazovce, a chlubit se s těmito na dnešek téměř úsměvnými čísly ve všech svých prohlášeních, jenže doba šla dál a Need for Speed s ní. Dnes už si žádá náležité pozornosti samotný engine, pro který se rozhodla většina novinek, jež jsou vyvíjeny pod záštitou EA. A jak můžete sami tušit, pro oči se jedná o zážitek impozantních rozměrů. Většina her ale naštěstí vsází na zážitek audiovizuální, takže jsme se dočkali i sountracku. A jakého? Fantastického! Jen málokdo při hraní neskočí do nastavení, neutiší všechny motory a nedá si naplno hudbu, protože podobně kvalitní kousky si v žádné jiné hře neposlechnete. Snad jediným, co některé může bodnout do zad, jsou vyšší HW nároky spojené s náročným enginem, který každopádně na dostatečně dobrých strojích vypadá luxusně, což bohužel problémy u jiných nijak nevynahradí.

 

 

Původní Need for Speed: Most Wanted z roku 2005 si nešlo neužít. Hra vám do mysli vnesla pocity volnosti, rychlosti i luxusu ježdění v nejdražších autech světa, které byly ještě umocněny příchodem remaku, o němž jsme sice menší pochybnosti nejprve měli, ačkoli se z něj nakonec vyklubalo milé překvapení, jenž po nevalném úspěchu The Run sérii vrátilo zpět do hry. Obzvlášť podivně se nejprve tvářil systém získávání nových vozidel prostřednictvím obyčejného ježdění po otevřeném herním světě, s čímž jsme se nakonec smířili překvapivě dobře. Nové Most Wanted má každopádně co nabídnout i ve všech zbylých oblastech, do nichž profouklo, takže v případě, že na závodní hry nedáte dopustit, tento kousek je právě pro vás. Hře udělujeme překrásných 90% a věříme, že pokud nenastane konec světa a Need for Speed se skutečně dočká dvacetiletého výročí setrvání na herním trhu, dokáže předvést něco, co pořádně nakopne žánr závodních her a donutí konkurenci, aby se začala pořádně snažit.