Need for Speed: Hot Pursuit

Čím víc nadávám, když se mi u toho kterého dílu NFS nedaří, tím víc se mi ten který díl zamlouvá. Vím, není to zrovna logické: nač ztrácet čas u něčeho, co člověka vytáčí? Jsem cholerik a nehodlám zuřit víc, než je nezbytně nutné, a nezbytně nutné je to velice často. Pokud se u NFS vztekám, znamená to, že si mě hra získala, že mě pohltila; logiku zde nehledejte. Most Wanted mě štval, Underground nasíral, u legendárních Porsche jsem soptil (páni, jak já se navyváděl u režimu továrního jezdce!). No, a co se týče nového Hot Pursuit, tak to snad raději ani nechtějte vědět.

Jde zhruba o tohle: Criterionu se podařilo vlít sérii staronovou krev do žil. Podobně jako před rokem úspěšný Shift, jenž se mimochodem dočká vlastních spin-offů, také Hot Pursuit usilovně páčí hřebíček z rakve série, která šla v posledních letech kvalitativně tak nějak do kytek. Shift a HP nicméně nemají pranic společného: zatímco loni se studia Slightly Mad a EA Black Box pokusila pojmout závodění poměrně seriózně, noví tvůrci vrací NFS zpět do vod arkádovité nevázanosti. Věřte nebo ne, není to výtka.

Criterion se do povědomí herní veřejnosti nesmazatelně vepsal zběsilými Burnouty, a filozofie studia se zřetelně odráží i na Hot Pursuit. Need for Speed znamená doslova “potřeba rychlosti”, nuže, HP vám rychlosti dopřeje vrchovatě. Poprvé za dlouhou dobu (vlastně od vydání posledního Burnoutu), jsem měl pocit, že se řítím v nadupané káře tak rychle, že nestíhám adekvátně reagovat na okolní dění. Proto v úvodu článku hovořím o vzteku: když 300 metrů před cílovou rovinkou napálíte do protijedoucího vozidla, vynořivšího se zpoza ostré zatáčky, nepotěší to. A podobné nehody se mně – cholerickému nešikovi – stávaly často.

Nesejde na tom, že Hot Pursuit má s realitou společného asi tolik jako sny pubertálního mládence o Megan Fox, Jessice Albě či Karlu Gottovi.* Zakládající členové studia jako by si ve výkladovém slovníku vyhledali hesla “realismus” a “simulace”, pečlivě si je nastudovali – a pak se jim v celé své další kariéře vyhýbali jako čert kříži. A tak když havarujete, hra vás promptně vrátí na silnici v plné rychlosti (totéž platí i pro soupeře); když přejedete hřebíkový pás, auto se otočí přesně o 360° a pneumatiky se téměř okamžitě dofouknou: hlavně ať nikde nic nevázne. Ale proč ne, když celý ten arkádovitý spletenec drží hezky pohromadě; důležitá je zábava, a té obsahuje nové NFS požehnaně.

V souvislosti s realismem – či spíše absencí realismu – nicméně považuji za nutné podotknout, že benevolence tvůrců, kteří vám dovolí projíždět ostré zatáčky dvousetpadesátkou, má přece jen své meze. Nejste nezničitelní, svůj vůz můžete úplně odrovnat. Kolize sice neovlivňují jízdní vlastnosti, tak daleko by Criterion nezašel, jakmile však překonáte určitý stupeň nehodovosti (obrazovka zrudne a objeví se hláška o kritickém poškození), příští karamból bude vaším posledním. Závod či zátah skončí.

Neprozradím zřejmě nic nového, když řeknu, že těžištěm tohoto počinu, vydaného pod záštitou EA, je hra na kočku a myš. Na jedné straně stojí účastníci ilegálních závodů; stranu druhou zastupují strážci zákona, kterým zrovna nevoní, že se jim rajónem prohání boháči v nablýskaných sporťácích. NFS:HP sestává ze dvou paralelních, na sobě nezávislých částí. Buď závodíte, nebo se snažíte závodníky potírat, přičemž každá z těchto alternativ přináší výrazně odlišný herní zážitek. Za své úspěchy získáváte prémie, jež lze považovat za obdobu zkušenostních bodů. Při dosažení určité hranice se zpřístupní nové auto, což se děje každou chvíli, poněvadž vozový park je velice široký. Průběžně získáváte také upgrady vybavení, o němž podrobněji pohovořím za chvíli, a postupujete po hodnostním žebříčku. Hodností je 20 (celkem tedy 40); představují ukazatel toho, jak dobře si vedete; provedením nápadně připomínají řidičáky z Burnout Paradise.

Byť NFS: HP sestává ze dvou oddělených částí, náplň jednotlivých závodů/zátahů se na první pohled nezdá být příliš pestrá. Hra kupříkladu vůbec nezná okruhy, vždy sprintujete z bodu A do bodu B. Soupeři vám jsou ostatní závodníci, policie, čas, nebo to všechno dohromady. Pokud jde o policejní práci, no, chytáte zločince. Buď jste vysláni zpacifikovat řidiče ohrožujícího bezpečnost dopravního provozu, případně pronásledujete účastníky ilegálních závodů. V neposlední řadě se objevují i mise na čas, kdy musíte v určitém limitu dorazit k místu činu, přičemž každé ťuknutí o svodidla či srážka znamená nepříjemnou časovou penalizaci.

Ačkoli to s variabilitou zdánlivě nevypadá slavně, opak je pravdou. Criterion namíchal zajímavý, chytlavý a především rozmanitý závodní mix, u kterého se rozhodně nebudete nudit. Možná že budete nadávat na přísně nastavené časové limity, šikovné soupeře či dotěrné fízly, ale nudit, nudit se rozhodně nebudete. Do závodů totiž vstupuje celá řada faktorů (počasí, denní doba, třída závodních vozů, dostupné vybavení), jež dostatečně diferencují dojmy z hraní.

 

Policie má k dispozici zátarasy, hřebové pásy a dotěrné helikoptéry. Zatímco uvedené prostředky pacifikace se objevily již posledně (2002), novinku představují elektromagnetické pulzy schopné vyřadit vozidlo na okamžik z provozu. Inu, doba pokročila. Největší změnou je ale fakt, že také závodníci disponují prostředky, jak znepříjemnit život soupeřům a/nebo cajtům. Helikoptéry a zátarasy pochopitelně zůstávají výsadou policie, lze však klást pásy, používat EMP a rušičky EMP. Ultimátní závodnickou vychytávku pak představuje turbo, proti kterému je nitro, standardní výbava každého vozu, hračkou pro děti. Turbo akceleruje vaši káru brutálním způsobem, otevírá novou dimenzi rychlosti v už tak zběsilé hře. Turbo by se asi nejlépe dalo přirovnat k power-upu Hot Rod z legendárního Carmageddonu: odpíchne vás tak, že nebudete vědět, čí jste a v jaké škarpě skončíte.

Okrsek Seacrest, kde se celé vaše eskapády budou odehrávat, je zřejmě nejnesourodějším kusem krajiny na světě. Seacrest je geologický nesmysl, což lidi od fochu asi nepotěší, ale hráče ano. Prostředí se totiž neustále mění a na hru se – díky opravdu povedené technické stránce – skvěle kouká. Horské serpentiny střídají pšeničná údolí, hluboké kaňony a pětiproudé superdálnice. Průjezd lesem připomene Hot Pursuit 2 (nehodlám na to přísahat, ale myslím, že jistou pasáž odtud tvůrci přímo převzali), krajinky zase evokují NFS Porsche. Zasednete do celé řady bouráků, které mají společné zejména to, že v běžném provozu je jen tak neuvidíte. Auta se dělí do pěti kategorií, v rámci nichž se závodí (extravýkonné prototypy se tedy nikdy nedostanou po bok “běžných” sporťáků), a je jich k dispozici děsná spousta. Od Audi, přes Bugatti až po Subaru.

 

 

Potěšila mě AI policistů, kteří jdou – oproti těm z předchozích dílů – po krku všem stejně bez rozdílu, nikdy nemáte pocit, že by ruka zákona chmatala jen a pouze po vás. V nejtěžší situaci se nachází vždy ten, kdo zrovna drží první pozici: po tom jde policie nejtvrději. Tento systém oceníte zejména, když se vám nedaří, díky agilním strážcům pořádku (a turbu) máte stále slušnou šanci dojet své soupeře, i když jste momentálně daleko za nimi.

Need for Speed: Hot Pursuit s největší pravděpodobností nezaujme ty, kdy holdují propracovaným simulacím. Ostatní by ale měli zbystřit, criterioní počin je nebezpečně chytlavý a návykový. Je zjevné, tvůrci si se hrou pořádně vyhráli, potěší pozornost věnovaná drobným detailům, jakými jsou například odlišné mechanismy doplňování nitra (závodníkům se doplňuje pácháním přestupků, policii průběžně). Jakkoli nesnáším snahy o restarty starých značek (původní HP vyšel už v roce 1998), nový HP vnáší do série potřebné vzrušení, které jí poslední dobou dost chybělo. A to se, prosím, bavíme pouze o singleplayeru. Multiplayerové režimy jsem bohužel nemohl vyzkoušet – hra oficiálně vyjde až 18. listopadu, tudíž jsem nenašel žádného online protivníka… Ještě než vyřknu verdikt, nesmím zapomenout zmínit novinku jménem Autolog. Autolog vyhledává vhodné závody, navrhuje přátele a sdílí vaše nejlepší časy s ostatními, je zkrátka navržen k tomu, aby co nejvíce zpříjemnil pobyt v síťových režimech. Teoreticky. Jaká bude praxe, ukáže až čas. 88 %

---

*Poznámka: Proti gustu… Vždyť víte.
Poznámka redakce.: NFS: HP dostalo slušný český překlad, který má sice své mouchy – slovo “classified” se v dané souvislosti rozhodně nepřekládá jako “klasifikováno” –, nicméně našinec se ve hře neztratí.