Necropolis je zajímavá bojovka z pohledu třetí osoby, kde se coby drsný bojovník snažíme probojovat, co nejdál to půjde. Cestu nám pochopitelně zkříží desítky různorodých bojovníků, které ani není třeba provokovat, aby se do nás pustili. Stačí se k nim jen přiblížit a automaticky si to namíří naším směrem. Jejich jediný cíl je přitom zabít nás.
Zní to standardně, viďte? Necropolis však smrt nebere na lehkou váhu. Pokud vás nepřátele skolí, končíte nadobro. Zapomeňte na to, že byť po desetihodinovém postupu, byste se mohli narodit znovu. Ne. Vaše postava je skutečně pryč. Máte tak jedinou možnost. Začít úplně od začátku. Všechny věci z inventáře jsou přitom nadobro fuč.
Nezoufejte, s novou postavou si často můžete vybrat kromě mužské a ženské postavy i nové barvy hrdiny. Barvy totiž získáváme v průběhu hraní a umožní nám tak vypadat příště jinak. Celé zbarvení je přitom předurčené a nemůžeme tak editovat jednotlivosti (např. jen barvu bot).
Hra zároveň není tak jednoduchá, abychom mnohokrát nezačínali znova. Přestože se díky zkušenostem a zlepšování našich schopností v boji, dostáváme stále dále, hlavně ze začátku budeme začínat každou chvíli od píky. Z toho by ale jeden zešílel, kdyby hráč hrál již po patnácté zcela totožný začátek. Naštěstí na to autoři mysleli a prostředí se tak (kromě úplného začátku) generuje unikátně. Každá hra tak znamená zcela nový zážitek.
Někdy je smrt rychlá a nečekaná. Třeba když se na nás sesype celá řada nepřátel a dostaneme řadu ran během tří sekund. Jindy konec sami očekáváme. Nastává s málo procenty zdraví, kdy se po delší dobu raději vyhýbáme jakémukoliv boji. Nakonec nás však stejně někdo trefí. Zdraví ani výdrž se ve hře automaticky nedoplňují. Můžeme však najít či vycraftit různé jídlo, třeba maso či jablko. Obojí, ale i další jídlo je k dispozici v různých kvalitách a variantách, samozřejmě také s odlišnými požadavky na materiál a jiným dopadem.
Riskantní je vypití neznámého lektvaru, který jsme našli. Ten nás může rychle zregenerovat či dát nám nějaký ten dočasný boost (výhodu). Stalo se však také, že jsem jej po dobrých zkušenostech vypil před bojem a elixír mě zcela paralyzoval (či zcela obrátil ovládání). Soupeři mě tak mnohokrát zasáhli, než jsem tak tak stačil uniknout. Vzhledem k nemožnosti respawnu poněkud riskantní. Máte-li rádi jistoty a chcete tyto lektvary přece jen využít, můžete použít identifikační svitek. Naučit se lze i nové typy jídel a to díky nalezení / zakoupení receptů.
Samotné boje ze začátku baví. Lze sekat klasicky, ale i „tvrdě“, což samozřejmě vyžaduje delší nápřah. Za to však nepříteli uštědříme větší brnění. Nechybí ani speciální útok, jež však vybije nemalou část výdrže. Kromě toho se můžeme bránit štítem a dokonce jím udeřit. Jelikož však některé soupeřovy údery mohou zdraví ubrat i skrz štít (sice méně, ale přece), často raději zvolíme úskok (dozadu ji jinými stranami). Osobně se mi však jako nejlepší taktika zdá být prostě udeřit a utéct stranou. A pokud se na nás hrne obrovská přesila, zatímco jsme polomrtví, rádi využijeme sprint (aneb vezmi nohy na ramena a zachraň se).
Boj citelně ovlivňuje i naše výbava. V inventáři lze mít jakékoliv dva štíty a dva meče. Mezi nimi můžeme jednoduše měnit pomocí jediného tlačítka. Střídat se je vyplatí právě kvůli velké odlišnosti. Na snímku níže můžete například vidět velký, dlouhý zlatý meč. Ten má velký dosah i damage, ale je poměrně dosti pomalý. Pokud tak chceme ulovit zmutovanou krysu kvůli masu, uteče dříve, než ji stihneme zneškodnit. Proto se hodí mít v i druhou, rychlou zbraň.
Zbraně můžeme brát kterémukoliv poraženému bojovníkovi. A jelikož po celou hru sbíráme drahokamy, můžeme si nějaký ten lepší kousek i koupit. Nečekejte však, že zdejší prodejci mají na výběr ze široké nabídky jako v jiných RPG. Zde totiž pouze výjimečně narazíme na starce, jež má někdy k dispozici jen jedinou zbraň. Od typu zbraně se samozřejmě odvíjí i naše bojová taktika. U rychlých zbraní se budeme snažit rychle „mydlit“ protivníka a jakmile se napřahuje, rychle utíkat / uhýbat.
Některé typy nepřátelských jednotek se do sebe pouští automaticky – jsou to přirození nepřátelé. Většinou však spolupracují a utočí jen na nás. Přesto si však mohou ubírat zdraví. Když jeden z nich zaútočí a my uskočíme, jeho spolubojovník nás může následovat a vleze mu tak do rány. Některé typy nepřátel útočí i na dálku, jiní to zvládají na dálku i blízko. Nejistota tak často přichází při naražení na nového nepřítele, kterého ještě nemáme přečteného. O to zajímavější však je samotný boj s dosud nepoznanými bojovníky.
I prostředí se obměňuje, ale ne tolik, kolik by mělo. Zároveň, ať to či ono, nepůsobí příliš zajímavě. Grafická stránka je sice pěkná, ale jaksi pochmurná až nudná. Přirozeně se nabízí přímé srovnání s naposled recenzovanou bojovkou Furi (recenze zde). Furi totiž nabízí výrazně zajímavější prostředí i zábavnější boje, které baví i po čase (jsou velmi dynamické a částečně se mění). Zároveň má Furi mnohem propracovanější zvukovou a hudební stránku. Necropolis je jakoby ve všem pozadu.
Bohužel i boj se v Necropolis zdá být po pár hodinách poněkud nezáživný. I přes různé nepřátele je třeba dělat pořád to samé dokola. Seknout a utéct, seknout a utéct. Útoky a dovednosti soupeřů přitom jsou odlišné jen málo. Necropolis ale přece jenom v něčem vyniká. Je to možnost hrát v co-opu a to až s dalšími třemi hráči. Tím se hra stává výrazně zábavnější.
Problémem však zde může být cena, která není úplně příznivá. Na Steamu najdeme tento titul pod názvem NECROPOLIS: A Diabolical Dungeon Delve a vyjde na 28 euro, takže asi 780 Kč. Za tuto cenu však bohužel nemůžeme hru doporučit a hodnotíme ji na 70 %. K dispozici je pro Windows a macOS (dříve OS X). Je to však škoda, protože vývojáři Harebrained Schemes mají na svém kontě sérii Shadowrun, která mívala hodnocení přes 80 % a měla docela úspěch. Ne každé dílo stejného autora má však, zdá se, stejnou kvalitu.
