Napoleon: Total War

Série Total War si během těch několika let co pravidelně vychází dokázala vybudovat hodně zvučné jméno. Zatímco žánr klasických historických strategií v poslední době poněkud skomírá, na tyto tituly je spoleh. Všechny předchozí díly se pokaždé zaměřovaly na nějaké konkrétní historické období, ale z názvu tohoto nového přírůstku vám musí být patrné, že nyní je tomu jinak. Tvůrci ze studia Creative Assembly si vzali na paškál velkého Napoleona, který nadělal paseku po celé Evropě a zpracovali právě jeho putování. S tím se pojí určité změny v celém herním konceptu, protože hra mapuje relativně krátké období („pouze” v řádu několika let) a i území, kde Napoleon působil, se poněkud smrsklo na Evropu a část severní Afriky. Jaké novinky jsou s tím spojené co se týká hratelnosti a možností tohoto mixu tahové a real-timové strategie? Dokáže vás přikovat k monitoru na dlouhé hodiny stejně, jako její předchůdci? Nebo to tentokrát nedopadlo tak úplně ideálně a vytratilo se kouzlo celé série?

Napoleon: Total War by mělo přímo vycházet z minulého Empire: Total War. I když tedy příběhově tady žádná návaznost není, tak pokud jste minulý díl hráli, budete zde jako doma. Prvním pozitivem, které rozhodně stojí za vyzdvihnutí, je ohromná přívětivost pro nováčky, jež by chtěli proniknout a naučit se principy této strategické série. Už jsem v úvodu nakousl, že hra se nese v duchu zmenšení a dbání na větší detaily a s tím se pojí i určité zjednodušení, byť pořád mluvíme o hodně komplexní a propracované strategii. Zkrátka když v bitvách ovládáte pouze stovky vojáků (místo tisíců), tak je to trochu znát. I přesto působí bitvy v Napoleon: Total War hodně megalomansky a kouzlo hry se tímto neztratilo. Všem nováčkům určitě napomůže i skvěle zpracovaný tutoriál. Ten totiž zároveň otevírá celou kampaň. První její mise, v níž se naučíte všem důležitým prvkům ovládání, sledujeme Napoleona, jak se dostává z domovské Korsiky na starý kontinent, konkrétně do Francie. A tady to de fakto všechno začíná. Příběh prakticky úplně přesně mapuje skutečné historické události, v čemž byla odjakživa velká síla Total War. A zároveň velké lákadlo pro mnohé hráče, jež mají rádi dějiny. Pokud snad historii zrovna dvakrát neholdujete, tak věřím, že v podání této hry (stejně jako u minulých dílů) si ji zamilujete. Navíc mladším hráčům rozhodně zde získané znalosti mohou dost pomoct ve škole. Zkrátka při zkoušení u tabule si pak vzpomenete, jak jste bojovali v kůži Napoleona při jeho tažení proti Rakousku a v roce 1805 se utkali v bitvě u Slavkova.

Kampaň tedy výhradně sleduje události Napoleona a rozděluje se v podstatě na čtyři samostatné části. Až se všechno pěkně naučíte a zahájíte své tažení Evropou, tak se nabízí kampaň po Itálii, na severu Afriky v Egyptě a všechno vrcholí v kampani s cílem ovládnout celou Evropu. Tady si dokonce můžete zahrát i v kůži některého z odpůrců Napoleona, jen škoda, že nabídka stran v tomto směru není zrovna pestrá a dost potencionálně zajímavých frakcí tady chybí. V každé misi dostáváte pevně dané úkoly, a tak zapomeňte na nějakou větší volnost. Zkrátka historické události jsou tady pevně dané, a tak nemáte šanci přepsat dějiny. Tedy vlastně máte, protože Napoleon nebyl dokonalý a všechny bitvy přeci jen nevyhrál. Vy musíte být lepší a uspět na všech frontách. O určité volnosti se dá mluvit pouze co se týká plnění zadaných cílů, zkrátka jak se vám je podaří splnit, je čistě na vás. Některé cesty jsou snaží ale zdlouhavější, jiné vás navedou do cíle rychleji, ale zase se u toho zapotíte. Každopádně vaše strategické schopnosti se tady můžou naplno projevit a fanoušci tohoto žánru si budou opět užívat plnými doušky. Singleplayerová nabídka hry pak obsahuje ještě možnost zahrát si čistě samostatné bitvy v kůži tohoto velikána. Povede se vám uspět u Waterloo, které se stalo ve skutečnosti Napoleonovi osudným?

V kůži Napoleona putujete po „velké” mapě Evropy, v každé misi vidíte pouze danou oblast, které se příběhově týká. Právě celková mapa se oproti minulým dílům Total War hodně smrskla, což je dáno poněkud menším územím, na němž tento historický hrdina působil. Stejně tak zapomeňte na to, že čas plyne po staletích, tady se všechno počítá maximálně na roky, ale svoji roli hraje i každičký měsíc. Tato kampaň samozřejmě opět probíhá v tahovém režimu, kdy jeden tah představuje pouhých 14 dní! Dříve to bývalo šest měsíců, tedy půl roku. Pro zaryté fanoušky asi hodně překvapivá a nezvyklá situace. Byli jsme zvyklí na celkový pohled na historické dějiny s hodně větším odstupem, než je tomu nyní. Ovšem na škodu to není.

 

Přímo během hraní se musíte starat o celou řadu faktorů. Zkrátka být úspěšným dobyvatelem neznamená pouze vyslat vojáky kupředu a pak čekat, že všechny porazíte. O soubojích jako takových si povíme v dalším odstavci, teď se zaměřme na další neméně důležité činnosti, bez nichž je cesta k úspěchu prakticky nemožná. Je tedy potřeba postupně expandovat, jak co se týká území pod vaší kontrolou, tak rozšiřování řad armády. Kromě toho musíte myslet i na výzkum a rozvoj nových technologií, ale také finanční stabilitu. Válka je sakramentsky drahou záležitostí a jak se říká: zadarmo ani kuře nehrabe, natož pak vaši vojáci tasí zbraně a pokládají své životy. Dalším podstatným prvkem, který se dočkal v Napoleonovi změn, je diplomacie. Tedy vztahy, domluvy, války a další věci s ostatními národy, které se v Evropě rozmáhají. S jinými frakcemi můžete zakládat různé aliance, smlouvy, dohody, ale také obchodovat. Možností se tady nabízí skutečně mnoho.

Bitvy probíhají jak na souši, tak na mořích. I když nakonec lodní souboje nejsou zrovna stěžejní, protože přeci jen v té době zde bylo dost námořních velmocí, a tak v tomto směru nemáte příliš šancí. V klasických bitvách na zemi hra opět boduje. Jakmile se dostanete do střetu s nepřáteli, hra se přepíná z velké mapy přímo na bojiště a vy musíte v reálném čase korigovat ohromnou masu vojenských jednotek. Tentokrát je kladen velký důraz na generály, kteří mohou být pro váš úspěch v bitvě naprosto stěžejní. Ti především zvyšují morálku vašich jednotek, ale konkrétně mohou přidat i další bonusy k souboji. Samozřejmě musí být poblíž, takže tím, že je přiblížíte k nepřáteli, zase riskujete jejich ztrátu, ale určitě dokážou hodně pomoci. Někteří klíčoví vůdci jsou naštěstí takříkajíc nesmrtelní (kvůli příběhu), takže pokud padnou v bitvě, tak se po několika kolech znovu objeví v jejich domovině.

Několik novinek v hratelnosti už jsme si objasnili, ale pojďme si říci ještě o dalších. Ono jejich hledání není vůbec lehké, ale pár drobností tady přeci jen máme. Vojenské jednotky se zdají být více obyčejnými lidmi a působí na ně efekt počasí. Konkrétně tedy v Evropě se jen těžko vyhnete promrzlým Alpám, kde vám může část vojska vymřít, pokud je necháte dlouho v mrazu. To samé platí i v případě druhého extrému – pouští v Egyptě. Některé jednotky jsou sice vůči počasí imunní, ale většina nikoli. A tak musíte při plánování myslet i na tohle. Během kampaně se totiž i mění roční období, tudíž je zapotřebí myslet i na časový aspekt. Flákat se ale také nemůžete, takže občas holt nějaké ty vojáky obětujete, abyste stihli včas dokončit zadané úkoly. Mimochodem během jejich plnění můžete využívat nového člena vaší armády – špiónského agenta. Ten má schopnosti infiltrovat se k nepřáteli a pak tam napáchat docela dost škody. Opět jen taková maličkost, ale dokáže to celou hru oživit a přidává novou možnost, s níž musíte během svého strategického rozmýšlení počítat.

 

V anotaci jsme vás nalákali na multiplayerové možnosti, které se v této sérii objevují vůbec poprvé a musím se přiznat, že se pro mě staly naprosto stěžejní záležitostí. A největší inovací v tomto díle, který je něco mezi datadiskem a plnohodnotným pokračováním. S ostatními lidmi online si tak lze zahrát buď samostatné bitvy, nebo rovnou celou kampaň. Nabízí se plno možných nastavení a právě tady vzniká největší potenciál této hry. Přeci jen táhnout Evropou s pocitem, že jste zdolali jiné reálné hráče alias velitele je lepší, než když porážíte pouze umělou inteligenci. Mimochodem ta funguje vcelku obstojně a nezaznamenali jsme u ní žádné větší problémy. Bohužel dle očekávání je tahová hra v multiplayerovém podání vcelku zdlouhavá a rozhodně nejde o titul, který byste si pustili na vyplnění nějaké krátké chvilky. Zkrátka chce to hodně volného času, abyste si to pořádně užili. A hodně času musí mít i váš živý protihráč, což se myslím může stát docela velkou překážkou bránící masivnějšímu rozšíření na poli multiplayeru.

Po hratelnostní stránce se skutečně Napoleon: Total War od Empire příliš neliší. Všechno zde funguje prakticky stejně, jak jsme byli zvyklí z minula. O určitých rozdílech jsme toho už řekli až až. A jak se obě hry odlišují po grafické stránce? Jednoduše nijak. Po vizuální stránce se hra nemá za co stydět. Bohužel se ale stydí, jak jinak si vysvětlit, že vydavatel výslovně zakázal vytvářet recenzentům vlastní screenshoty ze hry stejně jako videa. Tudíž jsme i my museli použít ty oficiálně dodané, které vidíte okolo. Hra ve skutečnosti vypadá pěkně, ale od minule se skutečně nic nezměnilo. Na druhou stranu okolní screenshoty berte s rezervou, protože jsou takové, řekněme dost vyumělkované a až tahle „dokonale” hra v reálu nevypadá. Jak je to s HW náročností? Oficiální minimální nároky představují 2GHz dvoujádrový procesor (případně 2,6 GHz jednojádrový), 1GB RAM (resp. 2GB v případě Windows Vista/7), 256MB grafickou kartu kompatibilní s DirectX 9.0c a 18 GB volného místa na disku. Doporučený je pak 2GHz Dual Core procesor, 2GB RAM (resp. 3GB ve Vistách či 7) a 512 MB grafická karta. Takže takový standard, ale na postarším počítači hru nerozjedete nebo jen s velkým sekáním. Mělo by platit, že Napoleon: Total War vám poběží podobně jako Empire: Total War. Tvůrci sice ohledně grafické stránky také udávají seznam určitých vylepšení, ale není to pro běžného hráče patrné. Hra prostě vypadá hezky a to nám stačí.

Působí na vás také Napoleon: Total War jako takový datadisk a nikoli plnohodnotné pokračování série Total War? Není se čemu divit, protože i samotní tvůrci tento díl také označují jako samostatně hratelný datadisk pro Empire: Total War. Změny nejsou vskutku razantní, jde spíše o kosmetická vylepšení. Celá hra se nese hodně na podobném duchu jako její předchůdce, jen se zabývá většími detaily, než jsme tady zvyklí, což přináší trochu svěžího vánku do této strategické série. Hodně pochválit musíme zdařilý multiplayer, právě tomu vděčí hra z velké části konečnému hodnocení 80%. Stručně řečeno se jedná o vydařený samostatně hratelný datadisk, jen nechápeme, že tomu neodpovídá i prodejní cena, která je stejně vysoká jako plnohodnotné pokračování.