Dnes máme na talíři opět záležitost, která spatřila světlo světa v tolik oblíbeném prostředí 3D Unity, jež nás poslední měsíce nepřestává překvapovat. Inu, dej lidem volnou ruku ve vývoji a zajímavosti se dějí – třeba takové, že vzniknou adaptace oblíbených společenských, stolních či deskových her, které by normálně nikdo nevydal (mimochodem pište do komentářů, kterou oblíbenou stolní hru byste si rádi zahráli na PC – já hlasuji pro Fantoma!). A když je pak ještě celá práce zahalena do slušivého grafického kabátku, který je v případě Mysterium skutečně sympatický – jak se můžete přesvědčit z okolních screenshotů – hned se do ní pustíte s větší radostí. No jo, jenže zkušení a ostřílení hráči, kterými vy – naši čtenáři – jistě jste, moc dobře vědí, že 1 z 10 assasinů může taky vypadat neškodně… ovšem vy moc dobře víte, jak to s ním ve skutečnosti je…
Ve hře Mysterium ustanete v roli takzvaného média – tedy toho, kdo je údajně schopen komunikovat s duchy, napojovat se na ně a následně fungovat v konverzaci mezi naším a oním světem, jako prostředník. Svých schopností přitom budete využívat k pomoci při řešení vražd a pátrání po vrahovi. Nutno (pro zajímavost) podotknout, že k něčemu takovému skutečně docházelo, zejména na přelomu 19. a 20. století. Nebylo tehdy nic divného na tom, když policie zapojovala do vyšetřování různé senzibily, jasnovidce atd. Vaším primárním úkolem bude na základě „zpráv od ducha“, ke kterým se ještě dostaneme, postupně uhodnout vraha, lokaci (místo), kde k vraždě došlo a nakonec předmět doličný, kterým byl mord vykonán. No, ale jak to celé probíhá?
Duch nebohé oběti, od kterého se snažíte získat informace k dopadení pravého pachatele, s vámi bude komunikovat prostřednictvím karet (viz. screenshoty). Právě tento motiv je na celé hře nejzajímavější jelikož karty je třeba velmi pečlivě sledovat, ale také z nich dedukovat, a to někdy za obsah, který přímo nezobrazují, ale jinak souvisí s některým z podezřelých. Kdyby to znělo složitě, nebojte – později si uvedeme i konkrétní příklady. Hra je sama o sobě rozdělena na jednotlivé tahy, přičemž vítězí to médium, které uhodne vraha, lokaci i předmět, jako první – tedy za co nejmenší počet tahů. Je sice pravda, že potom, co všichni uhodnou, následuje ještě „úplně“ finální kolo, kde je třeba celý příběh na základě – úplně jiných karet – rekonstruovat, a teprve zde se rozhoduje o finálním vítězi, ale tím to teď nebudeme komplikovat.
Na začátku hry se vám na dolní listě zobrazí 4 podezřelí (někdy jich může být více), které je třeba si pozorně prohlédnout, jelikož právě z nich budete přirozeně hádat. Jak si můžete všimnout, obvykle se kolem jejich portrétu povaluje několik věciček a tretek, kterým však věnujte maximální pozornost, abyste následně zachytili souvislosti – doporučujeme přitom příliš nedávat na výraz nebo obličej podezřelých. Jakmile začne první kolo, obdržíte první zprávu v podobě první karty. Tu si můžete důkladně prohlédnout za pomoci lupy a nutno podotknout, že je třeba si všímat všeho. Někdy je totiž význam karty ryze symbolický či alegorický a jindy zase karta zobrazuje konkrétní věc, která s podezřelým souvisí. Může ji však zobrazovat naprosto nelogicky nebo může být na kartě dobře schovaná. V rámci recenze hned dodáváme, že tato „nejednotnost“ toho, „jakým způsobem k vám karty mluví“ je něco, co hru zachraňuje od naprosté monotónnosti. Pokud patříte mezi zvídavé, takřka vždy budete mít, co luštit.
Tak třeba můžete na kartě spatřit kuchyňský nůž a jeden z podezřelých bude kuchař. Ovšem za 1) na kartě se můžou nacházet i další prvky, které mohou souviset s dalšími podezřelými a za 2) onen kuchyňský nůž může třeba jen vykukovat z krabice, a nebo může být třeba jen namalovaný na vlajce loďky. Způsobů je opravdu nespočet, a proto je třeba nejen pozorně sledovat, ale v průběhu dalších tahů si samozřejmě i jednotlivé karty spojovat a hledat mezi nimi vztahy a souvislosti. Jiným příkladem může být ryze symbolická karta, kde můžete vidět ženu s kloboukem a zavazadlem, jak jde po mostě. Pokud jste se někdy setkali s Jungovskou psychologií nebo výkladem snů, možná víte, že mosty jsou spojované s životními přechody a cestováním, přičemž zavadlo, jež za sebou žena táhne, nám prozrazuje, že tentokrát měli autoři na mysli právě cestování. Správnou volbou z podezřelých pak může být např. archeolog, jelikož právě ten z podstaty své profese hodně cestuje.
Rozhodně se však nebojte, že byste k úspěšnému hraní potřebovali znalosti z hlubinné psychologie nebo snář u počítače – chceme vám jen ukázat, z jakých motivů hra vychází a s čím pracuje. Skutečnost je taková, že po pár dnech hraní si většinu karet beztak zapamatujete (ne třeba vždy jejich význam, ale to s jakou souvisí osobou ano) a není pravda ani to, že byste vždy museli každou kartu skutečně adekvátně a detailně rozluštit. Sami se přistihnete, že celou řadu spojitostí, které uvidíte, si budete často stejně jen malovat a jindy vám zase vyjde prosté hádání nebo postačí selský rozum. Pokud při prvním tahu neuhodnete – vůbec nic se neděje. Prakticky sice přijdete o jeden tah (a pokud někdo uhodl, má před vámi přirozeně o jeden tah náskok), nicméně hned další tah obdržíte další 2 karty, což znamená, že nyní už dedukujete celkem ze 3 karet. Pokud byste neuhodli ani tentokrát, získáte ve třetím tahu další 3 karty, čili už máte k dispozici celkových 6 karet. Ve třetím tahu už obvykle každý uhodne, protože vzhledem k tomu, že vybíráte ze 4 podezřelých – v tento moment vám zbývají už jen dva.
Jakmile podezřelého vraha uhodnete, následuje úplně stejný postup nejdříve s lokací a následně s předmětem, jak již bylo zmíněno. Jakmile všichni hráči projdou touto fází, přichází finální rozstřel. V tom se vám zobrazí několik karet na jedné straně a několik verzí příběhů na straně druhé. Vaším úkolem je (bez ohledu na to, co bylo předtím správně) vybrat takový rekonstruovaný příběh, který odpovídá právě vyloženým kartám. Přiznáme se, že jsme doposud neporozuměli tomu, proč se celá hra završí něčím, co vůbec nesouvisí s tím, o co předtím hráč celou dobu usiluje, nicméně intuitivně v tom vidíme dodržení mechaniky z původní stolní hry – pokud s ní někdo máte zkušenost – klidně se o ni můžete podělit do komentářů. Celou hru přitom lze hrát i z druhého pohledu a to sice, že jste duch, který „posílá“ (vybírá) vhodné karty, z kterých pak ostatní hádají. Celá hra probíhá naprosto stejně – jen se nacházíte na „druhé straně“.
Přesto, že výše popsané jádro gameplaye je vždy stejné, nabízí vám hra několik módů. V podstatě jediný single-playerový je „Story Mode“, ve kterém se postupně budete podílet na celých 9 případech. Hra vás přitom intenzivně zásobí příběhem, například prostřednictvím deníků podezřelých. Pokud tedy rádi čtete detektivky, případně máte jen rádi Colomba – budete alespoň na chvíli ve svém živlu. Story Mode vám nabídne celou řadu zajímavostí (jednotlivé případy se samozřejmě musí nějak odlišovat, aby z toho nebylo monotónní bláto), které nebudeme spoilovat, ale na každý případ se dá tak trochu (dnešní terminologií) pohlížet, jako na event. Všechny ostatní módy jsou zaměřeny na multiplayer, respektive hru s dalšími hráči po internetu. S těmi je samozřejmě celá záležitost zábavnější, jelikož můžete během hádání prostřednictvím chatu komunikovat. Nechybí však ani možnost hry s AI.
Hra se již dočkala i svého DLC s příznačným názvem Hidden Signs. Z nějakého důvodu přidává 6 nových charakterů, 6 lokací a 6 vražedných předmětů. Nový obsah přitom završuje dalších 42 karet (4+2=6) – Illuminati confirmed. Původní hra přitom vyjde na 9,99 dolarů, což je obráceně 666. Náhoda? Na celé hře tak musíme ocenit zejména originální nápad, velmi sympatickou příjemnou grafiku a nakonec opravdu výbornou hudbu, která zajišťuje velmi příznačnou atmosféru. Po pár dnech hraní však musíme říci, že ač se tomu vývojáři evidentně snažili sami vyhnout, hra je bohužel příliš lineární a velmi brzy spadne do režimu „to samé stále dokola“, čímž hra poněkud ztrácí svůj půvab. Asi se nesmí hrát intenzivně nebo recenzovat, protože nakonec se to jeví tak, že Mysterium si nejvíce užijete, když si dáte večer s kámošem 1-2hry na procvičení mozkových buněk. Verdikt? Zajímavý počin, který stojí za vyzkoušení, ale jehož potenciál nebyl zdaleka využit naplno. Hra zkrátka rychle nadchne, ale během chvíle přestává mít, co nabídnout… jakoby vývojáři chtěli 66 %
