Pokud jste fanouškem herního závodění, ať už na dvou nebo na čtyřech kolech, italské studio Milestone by vám mohlo být povědomé. Již od roku 1996 totiž tvoří především hry, ve kterých proháníte stroje po dráze. A nijak neznámé – nejzvučnějšími sériemi z jejich repertoáru jsou závody Moto GP a WRC FIA. Není to poprvé, co se vydává do světa motokrosu, na svědomí má již poměrně průměrnou hru MUD: FIM Motocross World Championship. Nyní se snaží o větší úspěch v podobě licencovaného MXGP – The Official Motocross Videogame.
Přiznám barvu hned na začátku – popravdě, nejsem žádný motokrosový nadšenec. Snad se žádný fanoušek neurazí, když řeknu, že existují i populárnější sporty. Je tak otázkou, zda mají cílovou skupinou hry být poměrně úzké řady příznivců, nebo jestli tvůrci doufají, že se chytne i mezi laickou hráčskou veřejností. Těžko říct, zda to vůbec sami vědí, jejich rozpačité počínání by spíše napovídalo tomu, že ne. MXGP totiž zůstává někde mezi, se snahou o věrnou simulaci pro zkušené na jedné straně a s výstřelky určenými pro naprosto nevědomé publikum na té druhé. Takových omylů byste našli hned několik, jedním je třeba startování na klasický odpočet. Ve skutečnosti jezdci nečekají na pokyn 3-2-1-Start, ale na snížení zábrany v náhodném časovém intervalu. Řešit finanční motivaci studia mi nepřísluší, musím ale uznat, že třeba ekonomické vyhlídky nové FIFY budou pravděpodobně o poznání růžovější. Buďme tedy v první řadě vůbec rádi, že se pustili do práce a titul vznikl.
Pro fanoušky motokrosu bude rozhodně zajímavé, že si díky licenci MXGP zajezdíte na všech čtrnácti hliněných a písečných tratích oficiálního šampionátu od Kataru až po Německo, údajně důvěrně převedených ze skutečnosti. Já tedy na Lausitzringu nikdy nebyl, ale po projetí několika tratí jsem přesvědčen a věřím tvůrcům jejich slovo. Stejně tak si můžete zkusit celou sezónu z pohledu hvězdných jezdců, jako třeba mistr světa Tony Cairoli nebo Clément Desalle. V případě, že vám tato jména nic neříkají, pro vás MXGP bude jen obyčejná závodní hra. Je ale natolik dobrá, aby si jako taková zasloužila vaši pozornost?
MXGP si zakládá na rozdělení ovládání na dva prvky – motorku a váhu jezdce. Pokud držíte v ruce ovladač, každý z elementů zastane jedna páčka, s klávesnicí to budou zase šipky a WASD. Jak moc obratně je budete muset ovládat závisí hlavně na obtížnosti, kterou si před startem zvolíte. Mimo výkonnostní úrovně protivníků si totiž vybíráte hned několik dalších důležitých údajů. Nejvíce by vás měly zajímat asi tři úrovně realismu fyziky, které určují, jak moc se musíte o postavení jezdce na motorce starat. Na základní obtížnost si bude hra vyvažovat sama a pojede se vám podobně jako v každé jiné závodní hře – stačí jen rozumně dávkovat plyn a vítězství vás nemine. Se změnou náročnosti na profesionální ale jízda začne být o něčem úplně jiném. V každé zatáčce je potřeba vědět, do jaké polohy chcete jezdce dostat, jinak vás nemine krátká návštěva bahnité země. Pokud máte ambice na vítězství, musíte hledat ideální stopu a do zatáček správně klopit motorku. A jestli vám to nestačí, můžete do toho začít brzdit zvlášť přední a zadní kolo a ještě si k tomu sami manuálně řadit. Dokážete si zajisté představit, že už jen dojet do cíle tak přestane být procházkou růžovou zahradou. Zde spočívá největší přednost MXGP – tvůrcům v Milestone se do jisté míry opravdu podařilo přiblížit skutečnému chování motokrosového stroje. Musíte to ale umět ocenit a věnovat ovládnutí principů chvíli tréninku. Z vlastní zkušenosti vám můžu říct, že pokud jste z her zvyklí pouze na chování vozidla à la Need for Speed, bude vás každá zatáčka, přes kterou nemůžete projet bez toho, aby se před vás předehnala polovina startovního pole, pouze vytáčet.
Graficky hra není žádná sláva. Ostudu si úplně nedělá, ale mám pár věcí, co chci vytknout. Po chvíli ježdění zjistíte, že vyjeté brázdy, v motokrosu tak důležité, se sice v průběhu závodu prohlubují, ale na jízdě to vůbec nic nemění, můžete přes ně jezdit jakoby nic. Navíc uvidíte, jak se vám pár metrů před koly teprve zaostřují, což působí přinejmenším zvláštně. Mimo jízdu na mě Milestone navíc působí jako mistři všeho umělého a průměrného. Cutscénami před startem s rádoby krásnou ženou s děsivýma očima se rozhodně nikdo nepředvedl. A trapnými oslavami v cíli, kdy vás přijde zástupce týmu poplácat na tisíc způsobů, už vůbec ne.
Bahnité brázdy můžete na trati zanechat v několika nijak zvlášť překvapujících herních módech. Kromě klasického závodu Grand Prix je k dispozici režim Instant Race, který vám jezdce, trať i další okolnosti zvolí náhodně. Nacvičovat si nejčistší projetí zatáček a stále zlepšovat své časy se dá v módu Time Attack. Zajet si můžete i celý šampionát, nebo si rovnou zkusit prorazit cestu vlastního jezdce od příležitostí na divokou kartu až po angažmá v těch nejlepších týmech v režimu kariéry. Těžko říct, co vás bude bavit nejvíc – já si to sliboval od budování hvězdné životní dráhy svého jmenovce v posledním jmenovaném módu. Kariéra ale není nijak silná. Skládá se totiž vesměs jen ze závodění prokládaného neuvěřitelně umělou e-mailovou korespondencí s vlastním manažerem a zástupci týmu, kteří vám prakticky jen před každým závodem nadiktují, na jakém místě by si představovali váš výsledek. Na slabý základ se navrší prvky okatě převzaty odjinud (třeba samotné menu představující vaše zázemí mi velmi nápadně připomíná tituly Dirt) a stavbu hroutící se k zemi nezachrání ani občasné výzvy od jiných jezdců. Jde o takovou nemastnou neslanou záležitost a na to, aby vás MXGP chytlo, vás musí bavit ježdění samotné.
Poměrně slibně mi zněla zmínka o existenci multiplayeru, ve můžete poměřit své síly s až jedenácti dalšími hráči v jednotlivých závodech, nebo rovnou v celém šampionátu. Po povinné registraci do externího portálu Milestone, kterou ale dokážu překousnout vzhledem k distribuci na i mimo službu Steam, jsem zjistil, že vše nebude tak růžové, a to především kvůli velmi malé komunitě hráčů. Možná jsem měl jen smůlu, ale ani zkouška v různé hodiny mě neodvrátila od přesvědčení, že MXGP online zkrátka nikdo moc nehraje. Byl jsem rád, že jsem našel alespoň jednoho člověka, s kterým bych si mohl nějaký závod zajet, o celém šampionátu ani nemluvě. Není na škodu zmínit, že když už jsem ho poprvé našel, byl to profík, co mi s náročnějším ovládáním motorky ujel asi o půl minuty. Nevím, jestli to svědčí o mé úplné neschopnosti, nicméně předtím, než se vydáte hledat soupeře online, je vhodné trochu potrénovat. Ale na trochu vážnější notu, pokud se vám podaří pár protivníků sehnat, je multiplayerová jízda zábavná a nabízí úplně jiné výzvy než hra offline.
MXGP – The Official Motocross Videogame pro vás může být vysněným kouskem, na který jste dlouho čekali, nebo také naprosto obyčejnou závodní hrou. Kromě svého pokusu o realistický zážitek, ač rozhodně ne dokonalého, toho totiž moc nenabízí. Záleží jen na tom, zda to vy sami dokážete docenit. Téměř všude by se jinak dalo vylepšovat a MXGP dosahuje nanejvýš průměru, za což si ode mě odnáší 60 %. Jde o výrazně zajímavější pokus než bylo MUD a věřím, že někteří příznivci sportu mohou být ze hry nadšení. Já ale nejsem. Mrzí mě, že Milestone v poslední době vydává především hry bez vášně a bez duše. Se svojí poněkud neobvyklou tématikou může ale MXGP být prvním krokem k tomu sebrat odvahu, opustit pohodlí každoročně vycházejících sérií a pustit se do něčeho nového.
vypadá to hodně dobře