Apokalypsa může mít různé následky. Kromě těch klasických, jako třeba vyhynutí většiny života, stojí ty bizarnější, např. to, že ze zvířete se definitivně stane kámoš a již nikdy více z něj nebude jídlo. Tak to holt dopadá, když zvířata a lidé vlivem radiace zmutují a smísí se dohromady. I takový příběh vypráví Mutant Year Zero.
V zásadě jde o kombinaci stealth postapokalyptického RPG s tahovými souboji ve stylu Xcomu. V The Bearded Ladies, kteří za hrou stojí, mimochodem působí i někteří vývojáři Hitmana a designer Payday. Hra pak vyšla 4. 12. 2018 na PC, Xbox One a Playstation 4.
Události ve hře Mutant Year Zero se odehrávají pár set let po apokalypse, která započala tragickou vysoce infekční nemocí, což postupně vyústilo v jaderný armageddon. Tyto události pochopitelně zcela změnily tvář Země, tak jak ji známe. Jednak se ze všech lidí stali vegani (viz úvod) a druhak se vlivem mutací objevili nové formy života. Tím mám na mysli mutanty (prasosločvěk, humanoidní kachta aj.), to jsou ti dobří, a ghúlové, kteří se vytrvale odmítají stát vegany, takže žerou mutanty, a proto jsou oni (mezi jinými) ti zlí.
Jedna skupina lidí a mutantů se pak usídlila ve městě vysoko nad zemí zvaném Ark. Tím si zajistili určité bezpečí, jelikož jsou tak chráněni od okolní Zóny, jež je obývána ghůly, vlky, zvrácenými roboty a dalšími potvorami. Nicméně k přežití potřebují stále potřebují jídlo a technologii.
Tady právě začíná náš příběh. Z Arku výtahem sjíždění zpět do Zóny stopaři (v originále the stalkers) s cílem najít v ruinách kdysi mocné civilizace zdroje a zásoby. Práce je to opravdu nebezpečná o to více, když cestu vám lemují všudypřítomní ghůlové, již se nemohou dočkat, až si právě vámi naplní své hladové břicho. Proto jsou často mezi stopaře verbováni mutanti, jelikož jsou většinou zdatnější než prostí nezmutovaní lidé.
Tolik asi k příběhu. Ačkoli není zcela originální, je zpracován velmi dobře. Velké vyprávění pak doplňují kratičké epizody v podobě např. nalezených vzkazů či objevení tábora, v němž naleznete pozůstatky rodiny marně se snažící přežít atd. Celková atmosféra je opravdu dechberoucí a tajuplná.
Tím hlavním, co Mutant New Zero přináší, ale není příběh, jsou to především skvělé souboje, které budete muset na průzkumu absolvovat. V praxi to vypadá následovně: V rámci příběhu budete procházet skrze různé mapy, přičemž na každé jsou nějací protivníci. Oblast musíte nejprve prozkoumat. Obhlídnete si tedy nepřátelský tábor, zjistíte, jak moc jste v početní nevýhodně (v té budete vždy), jaký je terén, zda například můžete vylézt na nějaké vyvýšené místo atd. Zároveň vás ale nesmí spatřit hlídka, či na sebe nesmíte nikterak upoutat pozornost. Když už budete mít dostatek informací, zbývá jen chytře rozmístit členy svého týmu.
Tady končí realtime část hry a začíná ta tahová. Mapa se promění na jednu velkou šachovnici, na níž se hraje pomocí série tahů. V každém získají všechny postavy dva akční body, které mohou různorodě využít, a to ať už k pohybu, či střelbě, využití speciální schopnosti atp.
Nutno podotknout, že třebaže to tak nezní, je to opravdu velká zábava. Každá vaše postava je specifická, má svůj charakter, své unikátní vlastnosti, což výrazně určuje její roly v týmu. Zároveň nepřátelské jednotky jsou rozmanité, zajímavé a každý typ má taktéž svou unikátní roli.
Souboje jsou docela náročné, i na nejnižší obtížnost se občas pěkně zapotíte. Občas se stane, že střelec mine svůj cíl v situaci, kdy je to nepravděpodobné, a především je to opravdu nežádoucí. Tím občas vzniká dost nepředvídatelná dynamika, jež kolikrát dokáže z téměř poraženého náhle udělat vítěze. A především dokáže z nejednoho flegmatika udělat notorického cholerika.
Jednotlivé mapy jsou zpracovány opravdu nádherně. Tak předně, každá mapa má svůj motiv. Může to být například dlouhý tunel s vraky aut či trosky nemocnice. Při prozkoumávání narazíte kromě nepřátel na ledacos, na místa, kde se udál masakr a zbyla po něm jen halda kostí, ztroskotaný satelit, oběšence na pouliční lampě, případně na dětské hřiště, které se proměnilo v doupě ghúlů. Tvůrci vskutku mají mistrovský cit pro detail.
K tomu navíc přidejte realistickou grafiku a náhle máte skvělou kulisu pro souboje, a to jak z estetického hlediska, tak i z toho praktického, jelikož každý mapa vás bude nutit uplatňovat pokaždé trochu jinou strategii. Ne vždycky totiž budete moct nechat tanka (v tomhle případě prase), aby na sebe upoutalo pozornost, zatímco provedete obchvat zbylými členy týmu.
Na svých cestách kromě bojování budete muset hledat již zmíněné zásoby, ty pak budete moct prodat a získat tak nové zbraně a nová vylepšení pro ty stávající. Tohle je vcelku logické, každopádně se to časem stane neuvěřitelně otravné. Ve výsledku to totiž znamená, že budete zcela posedlí tím, aby vám nic neuniklo, abyste každý píď mapy prošli pro jistotu dvakrát. Navíc způsoby ukrytí tzv. scrapu a částí zbraní se opakují. Částečně to zachraňuje zpracování mapy, takže se aspoň na leccos podíváte a leccos objevíte, stále je to určitá forma grindění.
Občas vás také pozlobí kamera. Většinou funguje velmi dobře, ale jakmile se dostanete do komplikovanějšího prostředí, jako třeba tunel, občas ji nebudete moct natočit tak, jak byste potřebovali, případně při soubojové animaci uvidíte jen zeď. Naštěstí tohle ale není problém, který by se vyskytoval hojně, týká se opravdu jen několika málo lokalit.
Mutant New Zero: Road to Eden nabízí skvělou atmosféru plnou rozmanitých soubojů. K tomu přibalte trošku klišoidní příběh, který ale umí být opravdu krutý a depresivní, či naopak nečekaně komický (např. ghúlové čas od času utrousí opravdu dobou hlášku), a máte o zábavu postaráno.
Mě osobně hra chytla natolik, že jsem ji nakonec hrál o dost déle, než by bylo nutné pro napsání recenze. Velmi mě bavilo prozkoumávat mapy, nechat se pohltit atmosférou, a tak si občas pobrečet, jindy se zasmát na konec se pořádně naštvat, když jedna postava mine střelu, jejíž úspěšnost byla vysoce pravděpodobná, a tak mi zmařila celý souboj.
