Monster Madness: Battle for Suburbia

Možná pouze ti odrostlejší čtenáři Gameparku budou seznámeni s dobami, kdy hrám vládly konzole jako je Amiga a méně majetní lidé si svůj herní absťák zaháněli u automatů. Na jejich rozkostičkovaných monitorech se ovšem neproháněl Gordon Freeman ani sličná Lara Croft, svých pět minut slávy si odbývali bezejmenní hrdinové, při jejichž spanilé akční jízdě skrze stovky nepřátel rudnul palec nejednomu hráči. Jak by se ale v posledních měsících mohlo zdát, klasickým automatovkám založeným více-méně jen na frenetickém mačkání tlačítka již dávno odzvonilo. Přesvědčit o opaku nás hodlají Artificial Studios, tedy tvůrci nedávno vydaného Cellfactor: Revolution (zdarma ke stažení), jež na svém vlastním enginu přináší hru z trochu jiného soudku.

Jak se autoři nebáli pochlubit v každé tiskové zprávě před vydáním, Monster Madness skutečně je primárně pouze frenetickou akční hrou od níž není radno očekávat žádné výraznější a komplexnější RPG prvky a další nezbytnou výbavu dnešních akcí. Tvůrci prostě s obrovskou odvahou uchopili starý známý koncept a pokusili se jej oživit v moderním hávu a poslat je mezi nelítostné šelmy, které zkritizují vše, co se detailností a komplexností nepodobá takovému Half-Lifu 2 – tedy současnému hernímu publiku.

Děti a tisíce zombíků na pikniku
Příběh Monster Madness je jako vystřižený z hororového béčkového filmu a to samozřejmě s lehkou milostnou zápletkou na pozadí, to vše zaobalené do komixového hávu. V malých čtvercích, obdélnících a proužcích budou prezentovány jednotlivé herní situace vykreslené do těch nejmenších detailů doplněné důvěrně známými bílými bublinkami s obsaženým textem. Podobný styl vyprávění příběhu si pak autoři nenechali jen na úvodní intro, nýbrž nám jej budou servírovat i ve filmečcích spojujících některé levely.

Vše se točí okolo čtveřice dospívajících dětí (aby nedošlo k vlnám nevole některého z pohlaví, je stav vyvážen na 2 mužské a 2 ženské příslušníky), jejichž rodiče se na víkend vydali pryč z domu a malý Zack tedy neváhal do svého domu přizvat další kamarády. Z připravované celonoční divoké party a pikniku ale nakonec sejde. Přičíst je to třeba na triko slizkým zombíkům, kteří se budou snažit dostat do Zackova domu. V té chvíli již není pochyb o tom, že je celé město skutečně zahaleno stovkami monster všech tvarů a většina zdejších obyvatel je pobita a jejich domy převráceny.

Čtveřice hrdinů=čtyři hratelné postavy
Kdo hádá že to bude právě čtveřice mladistvých, kteří se nadpřirozené síle postaví na odpor, je na správné cestě. Pro vás to znamená rovné čtyři hratelné postavy, z nichž dostanete před zapnutím singleplayer kampaně na výběr. Ať už vaše volba padne na pána domu Zacka nebo Carrie, Andy, či Jenifer, vždy musíte počítat s minimálním procentem odlišení jednotlivých postav. Vybírat tedy můžete klidně jen pouze osobních sympatií. I když autoři na oko dali každé z postav do rukou trochu jinou zbraň, aby zdůraznili jejich odlišenou specializaci. Ve skutečnosti se jedná jen o takové malé divadýlko a vzhledem k tomu, že stejně s největší pravděpodobností zbraň vyměníte za prvním rohem za něco lepšího, je zcela zbytečné se něčím takovým vůbec zabývat.

Singleplayer část Monster Madness se skládá ze dvou základních módů. Prvním je Adventure, což je v podstatě klasická kampaň rozdělená do několika kapitol, jež se dále člení na drobnější levely o hrací době okolo 10-15ti minut v závislosti na zvolné obtížnosti. Pak je tady také Versus, nabízející celou řadu herních módů hratelných proti umělé inteligence, včetně širokého výběru map a možnosti úpravy dalších drobností.

Nepřítel kam se podíváš
I když se zpočátku hry každý level zdá naprosto odlišný, rozdílný a zajímavý, za chvíli v módu Adventure najdete jasně nalinkovaný řád a s přesností švýcarských hodinek budete odhadovat, kde na vás v následujících vteřinách vyskočí další banda záškodníků. Navíc je součástí každého levelu tzv. „Monster Fest“ tedy stoprocentní krvavá jatka daná přesným počtem monster, která musíte zabít. I to je ale jen taková malá zástěrka mající budit dojem variability, kterou nám tvůrci podsouvají. Ve skutečnosti se ale jedná o stejnou část hry jako všechny ostatní v níž musíte do jednoho vymýtit všechny respawnované potvory pouze s tím rozdílem, že již od začátku znáte počet kusů, který na vás čeká. Zbytek levelu se pak nese v podobném duchu jen s tím rozdílem, že monstra na vás budou vyskakovat bez předešlého upozornění z rohů ulic, budou se rodit ze země či se dokonce snášet z nebe.

V souvislosti s nepřáteli je zmínit jejich poměrně velkou variabilitu. I když se zpočátku budete setkávat takřka výhradně se základními zombíky, kteří budou i posléze bojovat bok po boku silnějším nepřátelům, daleko zajímavěji se budou jevit klauni, obři s nepředstavitelně velkým břichem, pavouci, ohňoví impové a třeba i zběsilí motorkáři. Každý z těchto se může pochlubit svou vlastní speciální schopností a druhem obrany, kdy například obří tlusťoch kolem sebe vypouští zjevně radioaktivní plyny, motorkář se vás snaží ohrozit svou ďábelskou jízdou a pavouk pro vaše zdolání použije kilometry pavučin.

Když někdo nemůže, Larry vždycky pomůže
Proti těmto všem budete bojovat a to v docela jednoduchém stylu. Zpočátku vybaveni pouze jednou zbraní na blízko, kterou ale velice brzy doplní střelná zbraň, která ale nelze jednoduše sebrat ze země, jako je tomu v případě mečů, kordů a dřevěných nástavců. K tomu, abyste přišli k střelné zbrani totiž musíte nejdříve navštívit Larryho náklaďák. Ten se nachází vždy jen v určitých místech levelu a dává vám možnost doslova si postavit takovou zbraň, jakou chcete. I když z předešlé věty doslova sálá ona volnost, která vám bude propůjčena, ve skutečnosti je ve vaší moci pouze si vybrat z předvolených zbraňových kousků. Sestavit si je ale opravdu musíte sami. K tomu, abyste si mohli dopřát obří mechanický prak, paralizér, či třemi jen jednoduchou duální pistol, budete muset v průběhu celého levelu sbírat speciální součástky nacházející se všude kolem vás. A to doslova, spatřit je můžete jak skryté pod popelnicí, tak i na střechách a vracích automobilů, což vás nepřímo navádí k prozkoumávání okolí, jež je sice zpočátku rozhodně zajímavé, postupem času ale omrzí.

Jinak je ale hratelnost přesně tak jednoduchá, jak se od podobné hry dalo očekávat a největší nápor je třeba očekávat na levé tlačítko myši, které bude téměř v neustálém zápřahu. Mačkat totiž budete jako zběsilí a pokud budete muset po prvním odpoledni stráveném ve společnosti Monster Madness hru vypnout kvůli neskutečné bolesti v ukazováčku, nebude vám to mít nikdo za zlé. Ačkoliv se na první pohled autorům podařilo koncept pěkně vyšperkovat a vybavit i několika málo drobnostmi pro namlsanější hráče (úprava zbraní) bude se stejně po krátké době do hry vkrádat stereotyp, který má na svědomí i bohužel trochu nevyvážený singleplayer. Co se týče obtížnosti, bude volba poměrně složitá, vzhledem k tomu, že hra je koncipována i pro souboje v kooperativním multiplayeru, budete jakožto osamocený jedinec ve velké nevýhodě. S poměrně častým umíráním tedy prostě musíte počítat.

Hry jako Monster Madness jsou jako dělané pro multiplayer, od nějž jistě řada hráčů očekává mnohé. Hned na první pohled zamrzí absentující seznam serverů. Pokud se totiž budete chtít k nějaké hře připojit, budete muset znát její IP a zadat ji. Alternativou je hra po LAN, přičemž v obou případech se k vám dostanou módy jako je deathmatch, king of the hill, capture the flag všechny ještě s vlastní týmovou variací a to až do maximálního počtu 16 hráčů. Dále je zde možnost využít kooperativní multiplayer spočívající ve vybíjení řady monster.

Jak to vypadá v akci?
Grafická stránka Monster Madness patří k tomu nejlepšímu, co je třeba na hře vyzdvihnout. Lehký komixový nádech nastíněný v intru a filmečcích autoři zachovali i do samotné hry. Ta bude bohatá na různé netradiční zjevy a slibně vypadající animace jednotlivých nepřátel, při jejichž pozorování se jistě objeví úsměv na rtech celé řady hráčů. Připojte si k tomu občasné vtipné průpovídky a máte představu o tom, jak důkladně je Monster Madness humorem prošpikován. Krokem vedle ale byla měnící se kamera, kterou budete muset překousnout v určitých rozlehlejších lokacích. Místo klasického úhlu se totiž dočkáte poměrně nepříjemného, oddáleného pohledu, který je sice přehlednější, výsledné hratelnosti ale jedině ubližuje. Ovládání v takovém nadhledu je totiž třeba přizpůsobit a než se vám vždy podaří přijít na vhodný způsob, oberou vás protivníci o polovinu zdraví.

Resumé
Sečteno a podtrženo je Monster Madness šikovným přepracováním pomalu zapomenutého žánru izometrických akčních stříleček. Moderní háv, do nějž hru autoři obalili, je třeba hodnotit jedině superlativy, což ale bohužel neplatí pro samotný koncept, který se velice rychle okouká a přestane bavit. Naštěstí je zde záchranný kruh v podobě módů Versus a zejména multiplayeru, jež vydrží podstatně déle. Pro ty kteří dávají přednost řeči čísel je to tentokráte kulatých 70%.