Mirror’s Edge

Našli bychom jen hodně málo očekávaných titulů, které přitom nejsou zvučných jmen. Jen si to vezměme, letos prostě všichni očekávali skoro jenom pokračování známých značek. Jmenovat můžeme mnohé, jako například Call of Duty World at War, Need for Speed Undercover, Tomb Raider Underworld nebo Far Cry 2. Na nové značky se prostě skoro nikdo netěší, protože se neví, co máme čekat. S Mirror’s Edge to bylo, alespoň u nás, o poznání jinak. Po dlouhé době jsme totiž čekali na nový a opravdu originální koncept, na němž navíc pracovali známí vývojáři z DICE. Aby toho nebylo málo, dokázali navíc Electronic Arts vytvořit ještě poměrně solidní marketingovou kampaň a bylo hotovo. Tedy hotovo je až nyní, kdy jsme konečně okusili finální PS3 verzi na vlastní kůži. A můžeme si říci, jak nakonec tento originální koncept dopadl a nakolik bylo těšení oprávněné. Opravdu je to nakonec tak cool, jak tvůrci celou dobu proklamovali?

O Mirror’s Edge jsme na GameParku psali už několikrát, naposledy pak naše první dojmy z krátkého zahrání na letošním Games Convention. Pojďme si přesto říci něco málo o základním konceptu. Hráč se dostává do role Faith, což je ženská běžkyně. Příběh je z budoucnosti, kdy zklamala bezpečnost prakticky všech dostupných komunikačních kanálů. A věřit už snad nemůžete ani zdrogovaným poštovním holubům, a proto musíte doručování obstarat právě vy. Co k tomu budete potřebovat? Inu, zapomeňte na nějaké rychlé futuristické poštovní vozy, vystačíte si pouze se svýma nohama. V praxi tedy musíte neustále běžet dál a dál a unikat svým pronásledovatelům, nejen z řad policie. Abyste si to dovedli překvapit, stačí zhruba znát moderní „sport” parkour. Právě v něm vzali tvůrci velkou inspiraci, obalili ho ještě větší dávnou akčního náboje a snažili se docílit co nejlepší atmosféry a reálného pocitu hráče, že je opravdu v roli této hrdinky.

A právě tohle se jim nakonec opravdu povedlo vystihnout na výbornou. Podstatné je, že neustále koukáte přímo z očí Faith. Kamera z perspektivy první osoby je v podobných žánrech her naprosto jedinečná a originální. Získáváte perfektní rozhled do svého okolí, na krásně zpracované město a doslova si užíváte každého pohybu. O jednotlivých prvcích, které ve finále působí takhle skvěle autenticky, si povíme ještě v pozdějších fázích dnešní recenze.

Teď se zaměřme na systém ovládání. Právě to je hodně důležité a zásadní pro to, abychom se mohli do hry opravdu vžít, nemuseli nad ním přemýšlet a jen naplno hráli. Na první pohled se nám sice zdálo ovládání docela složité a komplikované, po chvíli jsme si však zvykli a všechno šlo docela přirozeně. Jen prostě chvíli trvá, než si ho zažijete. Naštěstí k tomu pomůže i připravený tutoriál. Dobrou představu o ovládání a prožitku si můžete udělat i při zhlédnutí nějakého gameplay videa, která běžně o jiných hrách příliš nevypovídají, tady z nich poznáte mnoho.

A jak celý běh probíhá? Inu jednoduše se pořádně rozeběhnete a pak už začíná zběsilý maraton skoků, odrážení, přeskakování, chytání a přitahování se, atp. Zajímavé docela je i to, že třeba chybí jakékoli tlačítko pro sprint. Prostě jen držíte to pro běh a Faith postupně zrychluje. Na jednu stranu maličkost, na druhou opravu pěkný a ceněný prvek. Abychom však pořád jenom nevychvalovali, musíme zmínit i určitá negativa v tomto směru. Místy je totiž další cesta poměrně zmatená a především hodně obtížná.

 

Zkrátka přestože se nabízí mnohdy hned několik alternativních cest, není lehké si vybrat a ještě těžší je pak zdolat tu kterou překážku. Ostatně to už jsme viděli i v Lipsku, kde občas měl samotný představovatel z DICE problém někam vyskočit a mnohokrát to musel zkoušet znovu a znovu. A my jsme na tom nebyli jinak, možná tedy ještě hůře. A z toho pochopitelně pramení určitá frustrace, která záhy dorazila a je to škoda. Opravdu bychom si raději užili, odpočinuli a kochali se okolním prostředím a famózními skoky. Ostatně právě lehkou obtížnost jsme třeba u nového Prince of Persia nakonec vzali jako plus, tady však na ni zapomeňte.

Už od oznámení Mirror’s Edge se spekulovalo o soubojích. Podle původních informací dokonce vůbec ve hře neměly být, ale nakonec jsou. Bohužel musíme konstatovat, že právě tato část hry se opravdu nepovedla. Tvůrci díky ní patrně chtěli trochu zkrášlit hratelnost a dodat jí více směrů, ale zábava to ve finále opravdu není. Při některých soubojích dokonce lze vzít a použít zbraň (kupříkladu i sniperku), ale celý proces je vyřešen poněkud nešťastně a nepříliš chytlavě. Navíc jakmile použijete zbraň, postřílíte bezprostřední nepřátele, tak ji opět musíte zahodit, abyste mohli rychle utíkat dál. Celý systém zkrátka nefunguje a takříkajíc nám do hry prostě nesedí. O něco zajímavější jsou obyčejné bitky v podobě kopů, podrážení a dalších speciálních komb. Ale ani z nich jsme nebyli kdovíjak nadšeni, a proto tuto část hry, jako skoro jedinou, musíme hodnotit záporně.

Povětšinou běháme po střechách obrovských futuristických mrakodrapů, dostali jsme se však i do uzavřenějších prostor. Celkově design prostředí hodnotíme jednoznačně kladně, všechno vypadá moc hezky, rozmanitě a máte docela pocit volnosti. K lepší navigaci poslouží speciální Runner vision, která červeně zvýrazňuje objekty, které bychom měli použít. Jinak řečeno určuje nám takovou nejideálnější cestu. Její použití je dobrovolné, na nejtěžší obtížnost si ji dokonce ani nemůžete aktivovat, ale my bychom si to bez ní snad ani neuměli představit. Zkrátka měli jsme dost práce se samotným během a soustředit se ještě na hledání cesty místy opravdu nešlo. Už takhle není hraní žádná sranda. Faith kromě obrovských skoků zvládá i různé akrobatické a řekli bychom až gymnastické kousky. Například v podobě dopadu do kotrmelce, apod. Postupně vás díky designu tvůrci donutí použít opravdu všechny její ability.

Opravdu okouzlující je grafické zpracování, které se sem naprosto hodí. Jak jsme již řekli, zavítali jsme jak do interiérů, tak především exteriérů. Právě venkovní prostředí nás dokázalo naprosto uchvátit. Jak můžete vidět i na obrázcích, tvůrci zvolili hodně decentní a moderně působící paletu barev. Město je úžasně vymodelované i navržené po designérské stránce, zkrátka radost pohledět. Místy jsme jen zpozorovali menší problémy týkající se frameratu na naší PS3 verzi. Mimořádně vyzdvihnout tentokrát musíme i hudební doprovod. Soundtrack totiž skvěle doplňuje to, co vidíme na obrazovce, a právě takový má být jeho účel. Kvalitní jsou i jiné zvuky, například specifické hekání při běhu, jež také ještě více umocňuje skvělé pocity a dojmy ze hry.

Mirror’s Edge u nás nakonec zabodovalo. Ostatně to už po přečtení recenze patrně víte. EA DICE totiž dokázali přijít se skutečně neotřelým námětem, který se jim povedlo i převést do reality. Tedy samozřejmě té virtuální na konzolích a začátkem příštího roku s ním přijdou i na počítače. Uchváceni jsme byli jak z audiovizuálního pohledu, tak samotnou hratelností. Ovládání je šikovné, na první pohled obyčejné běhání se stalo neskutečně zábavným a reálně působícím. Pár věcí však přeci jen musíme vytknout a ty jsou také důvodem nakonec trošičku nižšího hodnocení. Prvním z nich je až příliš vysoká obtížnost, kdy se závod s časem při doručování zásilek stal snad až zbytečně obtížným a chvílemi jsme byli frustrováni. A druhým docela důležitým, byť dle našeho názoru zbytečným, záporem jsou souboje. Ty bychom raději úplně vypustili nebo zpracovali od základu jinak. Přesto se k nám na Blu-ray discích dostal parádní titul, který si nejen díky své originalitě zaslouží pozornost každého z vás. My nakonec hodnotíme 81%