Dnes recenzovaný titul vytvořili mimořádně zkušení vývojáři Kojima Productions, kteří téměř celou svou existenci věnovali právě sérii Metal Gear Solid, která má dohromady už tolik her, že to již nelze skoro ani spočítat. Vždyť první titul Metal Gear vyšel pro MSX2 a NES už v roce 1987, kdy japonské studio ještě neslo jméno Konami. To je ale daleká minulost a tak se raději podívejme, na jakých platformách si užijeme nejnovější pecku. Stejně jako před rokem titul Metal Gear Solid V: Ground Zeroes, vychází i The Phantom Pain pro Windows, PlayStation 3, PlayStation 4, Xbox 360 a Xbox One. Vrhněme se ale rovnou do děje.
Hráč se probouzí v nemocnici, kde zmateně kouká kolem, zatímco se v hlavě vynořuje hromada otázek. Po chvíli přichází doktor a odhaluje nám část aktuální situace – devět let jsme byli v kómatu. A jelikož hlavní hrdina na tuto novinku nereaguje nejlépe, zdravotnický personál situaci řeší uspávačkou. Stejně vlastně dopadne i druhé sdělení o velmi špatném zdravotním stavu a amputaci levé ruky. Sotva se s tíživou situací začínáme vyrovnávat, do nemocnice začínají proudit ozbrojené jednotky s jediným cílem – eliminovat nás. A tak se milý doktor uchyluje k nabídce okamžité plastiky, díky čemuž můžeme editovat obličej postavy dle vlastních představ – to aby nás každý hned tak nepoznal a zároveň jsme vypadali alespoň trochu k světu.
Hned na to přímo před našima očima zabijí sestru i doktora, které bychom úspěšně následovali na jiný svět, kdyby zabijáka nevyrušil tajemný muž s obličejem obaleným obvazy. Vydáváme se tak na komplikovanou cestu z nemocnice, zatímco nám jsou v patách nejenom profesionální týmy zabijáků zabíjející všechno živé, ale i pekelná monstra vrhající oheň a absorbující vystřelené kulky jakoby nic. Při pomyšlení na zubožený stav hrdiny, který se při útěku jistou dobu sotva plazí, je vlastně z pekla štěstí, že si zachránil kůži a hra mohla vůbec začít.
Zmíněný kousek příběhu je jen niternou částí příběhu – mým cílem bylo přiblížit vám, jak zajímavá a nespoutaná příběhová linie ve skutečnosti je. Připočteme-li k tomu oslnivou grafiku, vystavěnou na Fox Engine, který si vývojáři sami vytvořili, očekávaní neopakovatelného zážitku se stává jasnou zprávou. Ony cut-scény doplňují příběh po celou herní dobu a jejich sledování se v podstatě rovná zážitku u výborného filmu. Přestože je ale grafika na vynikající úrovni, zajisté není dokonalá a například déšť nebo vousy vypadají jaksi nevěrohodně. Na straně druhé si užijeme propracovanou denní dobu nebo dynamické počasí, jenž má přímý vliv třeba i na viditelnost. V hustém dešti či pískové bouři člověk prostě nevidí tak dobře, jako za jasného dne. Déšť ale dokonce smývá zanechané stopy a stráž pak dle denní doby střídá své stráže, což je zase jen ochutnávka celkové neskutečné propracovanosti tohoto herního kousku.
Ponoříme se tedy do osudu Hada (Snake), někdy taktéž přezdívanému Big Boss, jehož hlavní činností je stealth akce. Ne že by mise nešly jinak plnit, právě naopak. The Phantom Pain nám na začátku vlastně jen zadá cíl, ale cesta ke splnění již plně náleží na nás. Máme-li například zachránit rukojmího, můžeme se k němu nenápadně proplížit, zatímco neodbytné stráže uspíme šipkou se silnými sedativy nebo to můžeme vzít ve stylu drsného Ramba a bezhlavě začít střílet do všech směrů. A co takhle sniperkou odstřelit soupeře na cestě k tanku, jehož se následně zmocníme a vytvoříme peklo na zemi? Možností je zkrátka opravdu mnoho, ale je třeba podotknout, že šance na úspěch nejsou stejné. Hra je totiž primárně koncipována jako stealth a byť krátkodobé prozrazení tvrdě trestá. Voják, který nás odhalí, totiž okamžitě nahlásí naši pozici, takže se ze všech stran přiřítí jednotky i všemožná vozidla – a zajatce fakt neberou.
Infiltrace je tady v hlavní roli a tomu je mimo jiné přizpůsobeno i veškeré vybavení. Poněkud etické je, že hrou lze tradičně projít bez jakéhokoliv zabití, stačí všechny stráže uspávat či znehybňovat. Při misi ale obvykle někdy přece jen využijeme i klasické smrtící zbraně, samozřejmě opatřené pořádným tlumičem, aby nás nikdo neslyšel. Ať tak či onak, budeme si muset poradit s ležícím tělem, které by jinak okamžitě vzbudilo nechtěnou pozornost. Kromě pracného odtažení do jiných končin lze využít i zajímavou vychytávku – připevnit k tělu speciální padák, do kterého z malého zařízení začne foukat horký vzduch, takže tělo jednoduše odletí vzhůru. Tuhle hračičku lze překvapivě připevnit třeba i na tank, který stejně tak odcestuje do oblak.
Než se ale vydáme do plnění mise, je třeba dobře naplánovat postup. Zbraní totiž u sebe nemůžeme mít nekonečno a proto je dobrý plán a vhodně zvolené vybavení klíčové. Určitě ale můžeme počítat s klasikou jako je noční vidění nebo dalekohled, kterým označíme nepřátele, abychom neustále věděli o jejich poloze. Přes veškerou moderní pokročilou techniku, získaly své místo ve hře dokonce i zvířátka. Tak za prvé je k dispozici tzv. D-Horse, neboli kůň, který se hodí pro zvládání větších vzdáleností. Také se na něm lze sklonit na jednu ze stran, takže pokud kůň běží kolem nepřátel, soupeři nás nemohou spatřit (vidí totiž jen běžícího koně). Objeví se ale i roztomilé vlčátko, které se však zpřístupní až po odehrání jisté části hry. Tenhle D-Dog dostane i speciální výcvik, takže dokáže objevovat a označovat nepřátele a později je dokonce i likvidovat. Poslouchá nás přitom na slovo a příkazy mu můžeme dávat i na dálku.
Pokud nás ale přece jenom někdo odhalí, na několik sekund se zpomalí čas, takže máme šanci celou situaci zachránit okamžitou střelou (do hlavy) soupeře, ať už uspávačkou nebo klasicky. Stejně si ale budeme muset dávat pozor, protože umělá inteligence je na vysoké úrovni a nepřátelští vojáci si pamatují naše již použité taktiky, takže si příště na obdobný postup dají obzvláště pozor. A jelikož jsme přišli o ruku, můžeme si místo ní namontovat například mašinu dávající silné elektrické impulsy, které okamžitě zpacifikují soupeře. I tentokrát je k dispozici jak pohled ze třetí osoby, tak pohled z osoby první. Každý z nich se přitom hodí při jiných situacích.
Kromě zvířátek nám ale pomohou i šikovní parťáci, z čehož každý má své specifické schopnosti. Můžeme si na pomoc zavolat třeba odstřelovače, ale dopomoct nám může i přivolaná helikoptéra. Důležité jsou i naše vztahy s jednotlivými členy týmu, které přímo ovlivňují jejich účinnost v boji. A aby naše parta jménem Diamond Dogs měla vůbec kde bydlet, chtělo by to pořádnou základnu. A takovou skutečně dostaneme! Náš domov sice ze začátku nebude nic moc, ale postupnými investicemi i sbíráním personálu a speciálních kolegů domovskou základnu vylepšíme k nepoznání. V základně lze také vyvíjet zbraně a jiné vybavení, které následně uplatníme v misích.
A právě ona základna je zároveň naše vstupenka do světa multiplayeru. Základny totiž patří do sdíleného světa, takže lze „zaútočit“ na základny ostatních a pokusit se získat potřebné zdroje. V podstatě se ale nemá jednat o přímý útok, ale o utajenou infiltraci, na které ostatně staví celá hra. Kupodivu to ale není možné, protože hráč vlastnící základnu je okamžitě upozorněn, takže přiběhne bránit základnu zuby nehty. Ještě paradoxnější pak je, že díky sonaru vidí naši polohu, takže v podstatě zaujme výhodnou pozici nebo nastraží bomby a jen čeká, až vlezeme do pasti. Když se nám ale přece jen podaří soupeře zabít, netrvá dlouho a proběhne jeho respawn, takže máme zase co dělat.
Obranu vlastní základny lze široce editovat, takže to onomu lupiči můžeme pořádně zkomplikovat. Upřímně řečeno ale překonat téměř jakékoliv překážky není velký problém, což je zřejmě záměr vývojářů, aby útočící i bránící hráč měli vyrovnané šance. Zmiňme i jistý rozruch, který vzbudily mikro-transakce, jenž své možnosti po aktualizaci hry ještě rozšířily. Například si tak můžeme pojistit svou základnu proti ostatním, takže i když nám nepřítel něco uloupí, z naší základny nic nezmizí, ačkoliv onen lup mu zůstane. Také lze ale například zrychlit stavbu budov. Bohužel oficiální servery měly (a zřejmě stále mají) obrovské potíže, které dosti komplikují celou hru pro více hráčů.
Suma sumárum, Metal Gear Solid V: The Phantom Pain nabízí výtečnou hratelnost, zajímavý příběh, vynikající vizuální zpracování a široké možnosti, jak plnit dané mise. Děj je přitom neustále se vyvíjející, dostáváme se do různorodých lokalit, potkáváme nové výstřední postavy a nevyhneme se ani zábavným bojům proti všelijakým bossům. Tahle akce prostě má šťávu a tak je jasné, že její hodnocení se celosvětově pohybuje mezi 90 až 100% a ani my nemůžeme jinak a udělujeme MGS 95 %. Za naši redakci můžeme doporučit skutečně každému.
Zajímavá hra Ale jinak pěkný článek