Medal of Honor: Airborne

Oslepující záblesky protínají potemnělou noční oblohu. Jeden by si řekl, že sleduje slavnostní ohňostroj. V té samé chvíli si svobodník Boyd Travers, výsadkář 82. Výsadkové divize (82nd Airborne Division) uvědomí, že s letadlem plným jeho kamarádů a spolubojovníků míří přímo doprostřed této fascinující podívané. Z krásného mírového snu je ale záhy vyveden po krkolomném manévru jeho dopravního letadla C-47 „Dakota" a ohlušujícím praskotu nepřátelského flaku nedaleko jejich stroje. Záblesk červeného světla v kabině, vrznutí otevíraných dveří a prudký závan ledového větru na tváři. Z úst svých kamarádu spíše jen odezírá slova motlitby. Dnes večer zahyne spousta mladých a dobrých mužů…

  

Trocha historie série Medal of Honor

V prvopočátku byl Medal of Honor pouze konzolovou záležitostí. V roce 1999 spatřil světlo světa jako titul pro Playstation, vydavatelem se stala společnost Electronic Arts. Po veleúspěšném přijetí této hry konzolovými hráči bylo rozhodnuto o vytvoření i verze pro PC, která vyšla pod názvem Medal of Honor: Allied Assault. Stalo se tak 20.1.2002 a odstartovalo se „davové šílenství" PC hráčů po hrách s tématikou 2. světové války a touhu vývojářů her a distribučních společností tento hlad utišit. Velkou zásluhu na tom měl samozřejmě multiplayer, který se vzhledem k rozvíjejícímu kvalitnímu připojení k internetu stal doménou velkého množství pařanů po celém světě (MoH:AA se do dnes hraje i u nás na GameParku). Na tento trend ihned reagovali vydavatelé hry a v celkem rekordním čase vrhli do světa datadisk s názvem Medal of Honor: Allied Assault – Spearhead (12.11.2002). Dalším a tentokrát již posledním pokračovatelem počátečního počinu Medal of Honor: Allied Assault byl datadisk s názvem Medal of Honor: Breakthrough (22.9.2003). O rok později vychází titul s názvem Medal of Honor: Pacific Assault (4.11.2004). Tato hra sice měla dost nadčasovou grafickou stránku, ale díky umístění děje do nepřehledné džungle neměla valný úspěch u hráčů. Bylo také zapotřebí silného herního stroje a díky použité ochraně se multiplayer dal hrát pouze s originální verzí hry. Po další necelé 3 roky se autoři zabývali pouze tituly pro herní konzole (MoH:European Assault, Heroes, Vanguard). Nyní máme konečně příležitost vzít opět do ruky legendu Medal of Honor s podtitulem Airborne pro platformu PC a vyzkoušet, jak se autorům podařilo navázat (a jestli vůbec) na úspěšnou historii svého předchůdce Allied Assault.

  

První krůčky bojištěm

Při prvním spuštění hry je možno změnit automatickou detekcí nastavené rozlišení hry, úroveň grafických detailů a kvalitu zvuku. Toto je samozřejmě také možné kdykoliv potom. Také to zřejmě budeme potřebovat. Vlastním poněkud starší, ale stále hýčkanou sestavu s AMDX2 4400+, 2 GB RAM, Nv8800GTS 640MB, 2x WD Raptor 74GB v RAID0 a Win XP Pro. Takže jsem se neostýchal dát všechny volby úrovně grafických detailů na „plnej knedlík" (rozuměj na maximální detaily) při rozlišení 1280×1024 (85Hz). Co se týče systémových prostředků, hra si alokuje něco kolem 600MB RAM a obě jádra procesoru jsou zapojena na cca 93% výkonu. FPS v singleplayeru se pohybovaly kolem 90-70, pouze v jednom okamžiku jsem zaznamenal pokles pod 30 FPS. Čili výkonovou optimalizaci hry považuji za zvládnutou. Celkem mne překvapilo, že hra nepodporuje více hráčských profilů. Ty jsou určeny k tomu, aby hru mohli mít rozehranou v jednom okamžiku táta, máma, ty, brácha i pes a každý měl své nastavení klávesnice a uloženy stavy hry, kam se kdo stačil na bojišti dobelhat. Tento nedostatek by měl být ale řešitelný přes uživatelské profily operačního systému. Takže start, nezbytné přemapování kláves, tři cvičné seskoky z letadla a jdeme si hrát.

  

Singleplayer a jeho mise

Dle prvních zpráv a marketingových prohlášení EA měl být Medal of Honor:Airborne (dále jen MoH:A) výjimečný svou nelinearitou a deklarovanou možností volbou místa doskoku ovlivnit průběh bojové akce. Pojďme se tedy podívat, jak to tedy vlastně je. V singleplayeru MOH:A je obsaženo 6 misí, které se inspirovali skutečnými válečnými operacemi spojeneckých vojáků při úspěšném tažení po Evropě.

Operace HUSKY – těm, kteří hráli demo MoH:A, je tato mise již známou. Byla uvedena v mírně zkrácené verzi právě pro účely demo produktu hry. Výsadek se odehrává na Sicílii ve vesnici Adanti. Úkolem výsadkářů – a tedy hlavně vaším – je zničení několika protiletadlových děl, které obsluhují a brání Italští nepříliš zkušení vojáci. Možná až rušivě je rozdělena dvěmi in-game videi, ve kterých vás instruuje velitel, co máte dělat dál.

Operace AVALANCHE – první „nová a neohraná" mise. Opět se jedná o noční akci, tentokrát v Itálii, kde budete pod rouškou tmy likvidovat odpor italských vojáků, ale již notně podporovanými svými přáteli z Wehrmachtu. Vaším úkolem je vyřadit komunikační infrastrukturu nepřítele tím, že pomocí výbušnin k zemi pošlete anténní stožár vysílačky a několika výstřely od boku v radiostanu proměníte chloubu německého spojaře v hromadu elektronického šrotu. Pomocí stejných hraček pak zlikvidujete muniční sklad a dvě cisterny s palivem.

Operace NEPTUNE – první denní mise, která svým zpracováním bere dech. Rozlehlá a zarostlá krajina skýtá výhodu nepříliš přátelským členům Wehrmachtu v zákopech a betonových bunkrech u pláže Utah. Ano, jde o misi, ve které budete ve dni D napadat z týlu chlapíky, kteří kulometnou a dělostřeleckou palbou přibíjejí k zemi vaše kamarády ve zbrani, kteří se na pláž derou z vyloďovacích plavidel po strastiplném čekání na rozkaz k plavbě přes kanál La-Manche. Máte za úkol vyřadit radarovou stanici a pozorovací věž nepřítele. Posléze dojde i na tvrdý boj u vstupů do bunkrů na pobřeží a vyčištění kasemat. Krásnou odměnou za splnění těchto úkolů vám bude pohled na valící se davy spojeneckých vojáků postupujících z pláže do vnitrozemí. Pohled je to opravdu úchvatný a je to jeden z několika momentů ve hře, kdy si opravdu uvědomíte, čím si ti kluci doopravdy prošli a co je to stálo. Krásný pocit ale vzápětí vystřídá ostrý rozkaz ke zničení tanku Tiger, který se náhle objevil a pohybuje se ve vnitrozemí nedaleko výstupu z pláže. K jeho zničení musíte použít bazooku, která se povaluje, jak už to bývá, v nejméně vhodném místě. Několik dobře mířených ran a Tiger se s hromovým výbuchem rozpadá na součástky z koncernu Krupp a Henschel.

   

Operace Market Garden – tato skutečná operace byla velmi odvážná a dobře myšlená. Ale díky selhání výzvědných služeb a podcenění nepřítele velitelským sborem se stala debaklem a noční můrou maršála Montgomeryho. Ve hře jde o první misi v městské zóně, kde po bezpečném a uvolněném výsadku z Dakoty narazí naši hrdinové z 82nd Airborne Division ve městě Nijmegen na velmi tuhý odpor nepřátelských vojáků a musí tvrdě bojovat dům od domu, aby se dostali až k mostu, který musí obsadit a uhájit proti zuřivým útokům Wehrmachtu podporovaných Tigrem.

Operace VARSITY – Porúří v Německu, továrny chrlící válečný materiál pro stále ještě vzdorující vojáky Třetí říše je třeba totálně zničit. Komu jinému má tento úkol připadnout, než těm nejlepším bojovníkům z 82nd Airborne Division, mezi nimi je samozřejmě i váš osobní virtuální kaskadér. Prostředím této mise je nádherně vymodelovaná továrna se železniční vlečkou, změtí trubek, ochozů a dalších různých zákoutí, kde se zákeřně skrývají ochránci továrny. Je nutno zničit muniční továrnu, položit několik výbušnin v továrně na tanky a zlikvidovat dalekonosné dělo na železničním podvozku, na kterém ještě ani neoschl barevný nátěr a to samé provést s třemi Tigry, připravenými na frontu. Ke konci mise, opět po odraženém útoku Německých pěšáků vás čeká překvapení v podobě… Ale ne, uvidíte sami až si to zahrajete.

  

Operace Der FLAKTURM – šestá a zároveň i poslední mise singleplayeru. Jde o likvidaci betonového monstra stojícího kdesi v Německu. To plní funkci protiletadlové obrany s obrovskou palebnou silou. Po velmi dramatickém antré, kdy vypadnete z vašeho zasaženého a rozlomeného letadla a několika přemetech ve vzduchu, které by vám záviděl i Aleš Valenta, se vám nakonec podaří rozvinout padák a šťastně přistát na vrcholu betonové věže. Tato mise je ze všech dosavadně odehraných nejtěžší. Stojí proti vám elitní jednotky, převyšují spojenecké vojáky v počtu i výbavě. Hlavně se jedná o souboje uvnitř budovy, takže si to asi umíte představit. Vaším cílem je umlčet několik protiletadlových děl, zlikvidovat muniční výtah, obsluhu 3 obrněných transportérů a celou věž ve spolupráci s ženisty posléze vyhodit do povětří.

Tolik asi k hrubému popisu všech operací, které vás v singlu čekají. S každou misí také vzrůstá obtížnost poslat nepřátelské vojáky tam, kam patří, díky jejich vyšší úrovni výcviku ve stupnici 1 až 10. Tento stupeň „nebezpečnosti" se dozvíte při počátku mise z loadscreenu. Zajímavé jsou také ingame statistiky, kde se dozvíte, kolik nábojů jste vystříleli, kolik nepřátel jste zlikvidovali a mnoho dalších údajů.

Zbraně

Ve hře unesete tři zbraně. Dvě dlouhé, které si vyberete při započetí mise anebo různě sesbíráte ze země, a jednu pistoli u boku. Další pomocníkem při likvidaci zběsilé hordy nepřátel vám budou tři druhy granátů. Obranný spojenecký, útočný německý a speciální tlakový, který si dokáže poradit i s obrněnou technikou.

  

Na začátku každé ze šesti misí si vybíráte v menu zbraně, kterým svěříte svůj život. Celkem mne překvapilo, že máte na výběr jak ze spojeneckých, tak i z „nepřátelských" zbraní. Jaké to vlastně jsou? Žádné překvapení se zde nekoná, každý kdo hraje hru s tematikou 2. světové války je zná jako své boty. Ze spojeneckých zbraní si můžete vybrat Colt M1911A1, Thompson Sub Machine Gun, M1 Garand, M1903 Springfield, M1918A2 Browning Automatic Rifle (BAR), M12 Combat Shotgun – v české verzi hry nesprávně překládaná jako „kulovnice", M18 Recoilless Rifle – toto je jediný zástupce „nové" zbraně ve hře, jedná se o 57mm zbraň podobnou bazooce, ale daleko přesnější díky použitému vývrtu hlavně. Z německých zbraní dostanete na výběr C96 Mauser, MP40 Submachine Gun, G43 Rifle, K98k Rifle, StG 44 Assault Rifle, Panzerschreck Rocket Launcher.

Velmi zajímavý prvek hry je získávání různých upgradů na zbraně, se kterými se oháníte. Tyto upgrady vám zůstávají a do nové mise už můžete vkročit s plně „vytuněnou" zbraní, čímž si ulehčíte kosení nepřátelských řad. Podkladem pro tyto upgrady se stalo skutečné polní vybavení zbraní. Upgrady dostáváte např. za vícenásobné zabití během krátké chvíle, za obdržení odznaku výborného střelce apod. Také po naplnění ikony zbraně modrou barvou. Tu dostáváte za každý přesně mířený výstřel. U BARu si dokážete v průběhu bojů polepšit kompenzátorem zpětného rázu, stavitelným hledím pro zlepšení přesnosti palby a dvojitým zásobníkem, díky kterému budete rychleji přebíjet. Podobné to je i u dalších zbraní. Ať již to je lepší munice do brokárny, optika na MP44 a nebo možnost vystřelování granátů z Garanda a dokonce i ze sniperky Springfield, to vše si odnesete s sebou do dalších misí.

   

Naprosto ultimátní zbraní v singlu MoH:A jsou sniperské pušky obou válčících stran. Díky možnosti přibližování cíle v optice a vysokém damage proti vám nemá prakticky nikdo šanci. Po chvíli tréninku není problém sundávat nepřátele při osobních soubojích střelbou „od boku". Naopak nepřátelské snipery při hraní hry na vysoké detaily prozrazuje odlesk slunce od optického zaměřovače, takže máte celkem jasnou nápovědu, kam v nejbližší chvíli zamířit a už jen s úsměvem sledujete symbol prostřelené helmy, což značí jediné – opět další headshot. BAR bez upgradu dost kope, po obdržení kompenzátoru je dost podobný BARu z CoD a nebo CoD:UO. Thompson s kulatým 50ti raným zásobníkem je podobný jako sprey PPSH ve stejnojmenné konkurenční sérii. Garand je více splašený, než na co jsme zvyklí a při střelbě dost ulítává směrem nahoru. KAR je klidnou a přesnou zbraní, která se po získání upgradu v podobě leštěné závěrky stává postrachem nepřátelských hord. Co se hitboxů v singleplayeru týče, jsou podle mého názoru kvalitně udělané, musí se mířit přesně na hlavu protivníka a v případě jeho pohybu je nutno předstřelovat. Velmi mě potěšilo zpracování zvuku a doprovodných zvukových efektů u zbraní. V případě docházejícího střeliva např. u MP44 se změní zvuk zbraně za „kovovější" a již víte, že je načase přebít zbraň, aniž by jste se museli dívat na HUD se stavem střeliva. Zvuk zbraní je ztvárněný velmi kvalitně a řekl bych, že je věrnou kopií svých originálů. Granáty se dají časovat, zbývající sekundy do výbuchu odměřuje plnící se kroužek u zaměřovače a zvuk tikání.

  

AI přátel, nepřátel a revoluce

Jelikož každá mise začíná seskokem z letadla, ať již ostřelovaného anebo klidně letícího vzduchem, mohli jsme si myslet dle proklamací EA, že si prostě vyskočíme, kde budeme chtít. Někteří se tak mohli těšit, že si vyskočí nad Reichstagem, na padáku otevřeným balkonem vplachtí k Vůdci do ložnice a udusí ho polštářem. Bohužel, není tomu tak. Je zde sice určitá volnost volby místa dopadu, ale je omezená dobou, kdy můžete stát ve dveřích letadla, nízké výšce a rychlostí vašeho klesání na padáku. Čili nemůžete dopadnout tam, kam byste třeba opravdu chtěli, ale vybíráte vhodné místo k přistání kam vás to „nese". Samozřejmě můžete směr vašeho letu do jisté míry ovládat. Musím však říci, že je mi alespoň takováto „omezená" volnost příjemnější, než prostý respawn na vždy stejném místě. Jestliže chcete mít alespoň po dopadu chvíli na rozkoukání, zamiřte do bezpečných zón označených zelenými kouřáky. Přistání není omezeno jen na zemi, ale je možno namířit si to přímo na střechu domu a odtamtud pěkně zatápět nepříteli snipkou.

Chcete-li se rovnou vrhnout do víru boje, zamiřte tam, kde se vám to zrovna hodí. V takovém případě je ale důležité bezpečně přistát a ve správné chvíli zbrzdit svůj dopad, abyste mohli rovnou a bez povalování se na zemi vytrhnout svou zbraň a začít rozdávat rány. Při špatně zvládnutém přistání mezi hordami divokých nepřátel a vzpamatovávání se z otřesu jste velmi snadný cíl.

   

Jednotlivé úkoly v misi se značí na kompase v podobě žlutých šipek. Záleží však jen na vás, v jakém pořadí je budete plnit. Nutno podotknout, že vámi zvolené pořadí plněných úkolů nijak neovlivní chování nepřátel a tudíž bude náplň misí pokaždé stejná, ať již zvolíte pořadí jakékoliv.

Inteligence nepřátel je na celkem slušné úrovni, kryjí se jak můžou za každou vhodnou překážkou, střílejí přes hlavu a disciplinovaně útočí. Pěkně vám zatápí díky všudypřítomným stabilně umístěným kulometům. Mají také své slabší chvilky, kdy v řadě nabíhají přímo před hlaveň vaší zbraně. Nepočítejte ale s tím, že se někde pěkně zakempíte a všechny z bezpečné vzdálenosti vystřílíte. Musíte nepřítele vytlačit z jejich pozic, jinak se jim budou neustále objevovat další a další posily. Nemile mne překvapilo právě „dodávání" posil nepříteli u tak vyspělé hry, jakou měl HoH:A být. Už v singlu CoD:UO dorazili nepřátelské posily na náklaďáku a nebo se vyhrnuli právě proraženou dírou ve zdi. V MoH:A se prostě jen objeví a to z míst, kam by se jinak bez spatření nemohli dostat. Několikrát se mi stalo, že tlupa nepřátel vyběhla z domu, který jsme před krátkou chvílí obsadili a vyčistili. To velmi kazí dojem z jinak skvěle vyvedeného singlu.

 

Vaši spolubojovníci na tom jsou podobně. Škoda jen, že nějaké krytí vaší osoby při střetu s nepřítelem u nich nepřichází v úvahu, buď nečině sedí za bednou a jen tak si pořvávají anebo koukají na druhou stranu. Mapy jsou skvěle vyvedené a ve většině případů máte k dispozici více cest, jak napadnout nepřátelské pozice. Takže výpady z boku se dají pěkně užít a vaši přátelé ve zbrani vás všude poslušně následují. Jak již to bývá, jste hlavním tahounem celé hry, a když si dáte cigárko někde za bednou, zůstanou stát i vaši kolegové. Výborně je vyřešeno právě krytí za překážkou, kdy při zamíření a stačení klávesy W (default) pěkně vykukujete a rozdáváte rány. Vyklánění funguje pouze při zamíření, pakliže chcete při výklonu a nebo aimu i popojít, stačí použít ještě tlačítko sprintu. Sprint se vám hodí i k probíhání otevřených pozic, kde byste se jinak stali snadnou kořistí sniperů a kulometčíků. Rychlost sprintu je logicky omezená druhem zbraně, kterou právě držíte. S BARem tedy poběžíte pomaleji, než z Garandem. Délka sprintu omezená není, takže si můžete dát 20 koleček kolem celé mapy a ani se nezadýcháte – to mě osobně tedy celkem mrzí. Hozený granát do vaší blízkosti můžete odkopnout stranou tak aby vás nezranil, stejně tak i můžete při přistání kopnout do hlavy nejbližšího nepřítele, pakliže je ve vašem dosahu.

  

Ukládání hry je plně automatické a aktivuje se po dobytí pozice, nebo po splnění úkolu. Pakliže zahynete na začátku mise, do hry se dostáváte na padáku výskokem z letadla. Po splnění několika dalších úkolů se však již respawnete na zemi. Totálně nezvládnuté je ale to, že si v dokončené misi nemůžete nahrát uloženou pozici, která se vám zrovna líbila a znovu si ji zahrát. Po ukončení celého singlu si nemůžete znovu libovolně zahrát ani jednu z šesti misí. Musíte hrát celý singl od začátku! Možná tím chtěli autoři uměle prodloužit život singlu, který obsahuje pouze 6 misí s hrací dobou něco kolem 7-8 hodin na střední obtížnost.

Čili revoluce na poli her s tematikou 2. světové války se nekoná, je to spíše jen evoluce dokonaná možností respawnu dle svého uvážení, ale v mezích dané možnosti.

Grafické zpracování, atmosféra hry a hodnocení

Atmosféra MoH:A je jedním slovem úchvatná. Neustálý a velmi dynamický boj vás nenechá vydechnout, stále se něco děje, nad hlavou přelétají letadla, exploze víří vzduch a prach. Svůj díl na tom jistě má i perfektně zpracované zvukové efekty jako svist kulek, řev nepřátel i kolegů ve zbrani. I když je singl velmi krátký, neskutečně jsem si ho užil. Zatím ze žádné hry co jsem hrál, jsem neměl takový pocit sounáležitosti s bojovou jednotkou a dějem hry, jako právě v MoH:A.

  

Audiovizuální zpracování MoH:A na plné detaily je naprosto fantastické. Ostření obrazu dle vzdálenosti v optice sniperky se dá směle přirovnat ke grafickým orgiím. Grafický Unreal engine 3 dokáže zpracovat exteriéry i interiéry velmi reálně. Místy jsem měl pocit, že sleduji nějaký válečný film. Je to však zaplaceno krvavými nároky na výkon PC, takže předpokládám, že valná většina hráčů bude o tento zážitek ochuzena.

Výhradu však mám k nerozbitným skříním, oknům, vázám a vůbec všemu, co by se mělo dát rozbít. To se dnes již nenosí a doufám, že to není omezení UE3, ale pouze liknavost vývojářů tyto možnosti do hry vpravit. Vždyť i díky podpory Ageia PhysX by mělo být takové prostředí běžným standardem a očekával jsem ho.

  

Původním obsahem mé recenze měl být hlavně multiplayer, tedy to co nás zajímá především. Jelikož však EA vydala MoH:A s naprosto minimální podporou multiplayeru a očekávaný patch řešící mnoho problémů a dedikovaný server není stále k dispozici, není možno multiplayer objektivně recenzovat.

Hodnocení hry bych rozdělil kvůli objektivitě do dvou skupin:

Atmosféra, audiovizuální zpracování, design misí, hratelnost a požitek ze hry: 85% – Toto hodnocení sráží „nerozbitné" prostředí hry.

Počet misí, délka singleplayeru, systém ukládání hry: 50%