V posledních letech se po filmovém a komiksovém univerzu Marvel’s Avengers mohou fanoušci utlouci, a proto není divu, že jsme se v nedávné minulosti dočkali několika videoherních pecek jako je například Marvel’s Spider-Man od studia Insomniac Games nebo povedená VR akce Marvel’s Iron Man VR. Vzhledem k úspěchu těchto her proto tedy nebylo žádné překvapení, když vývojáři ze studia Crystal Dynamics oznámili, že pracují na obří Marvel’s Avengers hře s vlastní filmovou kampaní a live servicem po vzoru Destiny nebo The Division, která má ambice nás udržet u obrazovek několik desítek hodin.
I když se Marvel’s Avengers snaží upoutat svým endgame obsahem, ve kterém můžete bezhlavě grindovat gear a lootvat bedničky, její hlavní devízou je určitě příběhová kampaň. Ta tak nějak počítá s tím, že jste s Avengers aspoň trochu seznámeni, takže víte, kdo je třeba Iron Man, Thor nebo Black Widow, protože hlavní hrdinové vám ve hře nebudou nijak představeni. Ze začátku se chopíte role Kamaly Khan/Ms. Marvel, jež bude svědkem velké katastrofy v San Franciscu, díky které začali lidé získávat různé superschopnosti. Z této katastrofy jsou lidmi obviněni právě Avengers, kteří se z hrdinů, kterými byli doteď, stanou padouši. Do čela světa se nově dostává zločinecká organizace AIM a Avengers se musejí schovávat, díky čemuž o nich roky není ani vidu ani slechu. Do toho tu ale máme Kamalu, která na Avengers nikdy nezanevřela a jejím cílem je všechny hrdiny dát znovu do kupy a postavit se společně organizaci AIM, jež se snaží ovládnout svět a pozabíjet všechny, kteří díky této katastrofě obdrželi superschopnost.
Příběh jako takový je hodně lineární a z části předvídatelný, nicméně obsahuje i řadu velmi zajímavých twistů, dobře napsané postavy a některé vyloženě fajnové momenty, které uspokojí většinu fanoušků tohoto komiksového a filmového univerza. Jak jsem psal již výše, ze začátku se chopíte role Kamaly Khan, nicméně postupem času se vám do ruky dostane i všech šest Avengerů, kteří ve zhruba 12 hodinový příběhu dostanou každý menší prostor a zajistí tak akční filmovou jízdu, která by se kvalitativně dala srovnávat s Avengers filmy. Vůbec bych se nedivil, kdyby si spousta lidí hru zakoupilo pouze a jen kvůli kampani, protože ta jede od první minuty vysokým tempem, mise jsou celkem rozmanité a minimálně Iron Manův humor vás sem tam i rozesměje. Pokud je tedy něco, co se vývojáři ze studia Crystal Dynamics z předchozích Tomb Raider dílů naučili, je to určitě vyprávění kvalitního příběhu, který vás po celou dobu přišpendlí u židle.
Hlavním důvodem, proč vás vývojáři nechají v kampani hrát za všechny Avengery, je jejich odemknutí pro endgame obsah mise a kooperaci s přáteli nebo náhodnými hráči. Co se týče všech hrdinů, vývojáři určitě strávili spoustu času jejich designem, protože každý je unikátní nejen svým vzhledem a osobností, které napomáhají výborní dabéři, ale také jedinečnými schopnostmi a herním stylem. Každý hrdina má také svůj vlastní stromeček skillů, jež si postupně levelováním odemykáte, přičemž některé tyto skilly dostanete už v základu a jsou stále aktivní, jiné si zase musíte nejen zakoupit, ale také aktivovat, abyste je mohli v boji využít. Zábavné je pak tyto skilly kombinovat a zkoušet různé kombinace, abyste zjistili, co vám nejvíce vyhovuje nebo co je v boji nejužitečnější. Tyto skilly vám také zpřístupní nejrůznější comb, které zajistí, že celý combat systém nebude sklouzávat do repetitivnosti, což je pro takovou hru určitě velmi důležité.
Jak již bylo řečeno na začátku, Marvel’s Avengers v sobě skrývá obrovský RPG systém, který se zcela jistě nechal inspirovat u her jako je Destiny, The Divison nebo Borderlands. Po vzoru těchto her z nepřátel padají odměny různé kvality, jež vám zlepšují celkový gear a sílu vašich postav. Na papíře to tedy zní úplně stejně jako u podobných her tohoto žánru, nicméně v praxi to funguje trochu jinak. Marvel’s Avengers je totiž v tomto docela jinou hrou, protože veškeré předměty, které hraním získáte, nemůžete na své postavě nijak vidět. Jde tedy jen o to vygrindovat co nejlepší čísla, aby byla vaše postava zase o kus silnější. Pokud toto porovnáme například s Destiny, kde veškerý získaný gear mění více či méně váš vzhled a kde všechny zbraně, které vám vypadnou z obtížných bossů, prostě umí něco navíc a mají svůj vlastní design a každý z vašeho týmu vidí, že právě vy tuto zbraň máte, tak musíme říct, že Marvel’s Avengers vypadá v porovnání minimálně dost chudě.
I když samotný gear vaši postavu vzhledově nezmění, plánky na výrobu skinů nebo odměny z Battle Passu ano. Každá postava má totiž svůj vlastní Battle Pass se čtyřiceti úrovněmi, jež získáváte za plnění denních a týdenních misí a výzev. Všech šest základních hrdinů má tento Battle Pass zdarma, přičemž odemykání jednotlivých úrovní v něm je časově náročnější, než bychom chtěli, což ale vzhledem k tomu, že je zdarma, rádi přejdeme. Když už jsme u Battle Passu, rozhodně se hodí zmínit systém mikrotransakcí, který je zde mnohem méně invazivní než u konkurenčních her, tedy alespoň zatím. Hra má svoji vlastní měnu zvanou Credits, za kterou si můžete v ingame obchodě koupit exkluzivní skiny. Dobrou zprávou je, že řadu skinů dostanete zdarma během hraní, nicméně jsou zde i skiny takové, které jinak než placením získat nemůžete, což je určitě škoda, i když se to od takové hry dalo čekat.
Odstaveček si zaslouží i samotní nepřátele, kterých je ve hře poskrovnu. Jak už bylo zmíněno dříve, ve hře bojujeme proti organizaci AIM, jež proti vám posílá svoje sestrojené roboty, kteří vypadají vyloženě genericky a žádný zajímavý souboj si s nimi neužijete. To platí i o bossech, kterých jsou ve hře pouhopouhé tři druhy, z čehož dva jsou společné pro kampaň i endgame. To je na hru s těmito ambicemi uboze málo. Po zapřemýšlení nad tímto problémem se naskýtá otázka, proč vývojáři nečerpali z několik desítek let staré historie komiksů, které obsahují nespočet záporáků, kteří by se na nějakého toho bosse setsakra hodili. Pokud vás zajímá umělá inteligence těchto nepřátel, tak vás asi nepřekvapí, že je na velmi nízké úrovni. Kolikrát se vám stane, že na vás půjde tucet nepřátel, kteří se k vám budou pouze přibližovat, ale ani na vás nevystřelí. Pokud jste tedy průměrně zdatný hráč, umřít pro vás bude docela kumšt, tedy alespoň na nižších obtížnostech.
Druhou a pro vývojáře důležitější částí hry je její endgame obsah, který zahrnuje hned několik aktivit, jež jsou přizpůsobeny hraní s vašimi přáteli nebo náhodnými spoluhráči. Tou první jsou tréninkové mise, ve kterých se utkáte proti vlnám nepřátel, jež jsou progresivně stále obtížnější na překonání. Další aktivitou jsou mise z Válečné zóny spočívající v sabotáži podzemních prostor organizace AIM, které docílíte například zabitím všech přítomných nepřátel, bráněním vědce nebo zabíráním bodu. Každá tato mise z Válečné zóny pak obsahuje přesně jednu z těchto aktivit, přičemž jakmile ji dokončíte, mise skončí. Jak asi předpokládáte, obě tyto aktivity jsou neskutečně repetitivní a už po pár hodinách vás přestanou bavit. Lepší bohužel nejsou ani denní mise, ve kterých se s železnou pravidelností utkáváte s pořád těmi stejnými bossy, i když se sem tam utkáte i s Taskmasterem nebo Abominationem, kteří jsou vlastně jedinými dvěma padouchy, které ve hře najdete. A to je ukrutně málo. Abychom endgame část Marvel’s Avengers jenom nehanili, musíme zmínit i kratší série misí pro jednotlivé hrdiny, které vás alespoň na několik hodin určitě zabaví. V nich si užijeme hraní za všech šest hrdinů, přičemž například Thorova dějová linka, ve které budeme honit Thorova dvojníka, je docela k popukání.
Poslední odstaveček bude věnován technickému zpracování hry, které má jak ty dobré stránky, tak ty stinné. Co se týče vizuálního zpracování, tak to je na velmi slušné úrovni, animace postav a jejich detailní zpracování musíme jednoduše pochválit, to stejné platí i o různých vizuálních efektech, které jsou přímo pastvou pro oči. Naopak prostředí na tom není úplně nejlépe, protože vypadá graficky velmi genericky a originalitu bychom u něj jen těžko hledali, většina prostředí ve hře jsou totiž víceméně stejná a nepřináší takový zážitek, který bychom od velkého RPG s otevřeným světem očekávali. Zmínit musíme také framerate, který se za stabilní tak úplně označit nedá. Konzole PlayStation 4 Pro nabízí dva módy zobrazení, první běží ve 4K 30FPS, přičemž se k těm 30 v soubojích velmi často ani nepřiblížíte. Druhý mód pak slibuje 1080p rozlišení s cílovými 60FPS, který už běží o poznání lépe. Většinu času, když na obrazovce tedy není zrovna deset-dvacet nepřátel, se k těmto 60FPS opravdu přiblížíte a jedná se o hratelnostně velmi slušný a plynulý zážitek.
Hra Marvel’s Avengers nás příjemně překvapila svým skvělým příběhem a dobře napsanými postavami, které společně s velmi dobrým combat systémem uspokojí i ty nejnáročnější hráče videoher. Co nás ale tolik nenadchlo, je endgame obsah, který je při nejlepším chudý a ty aktivity, které ve hře jsou, jsou generické a velmi repetitivní. Problémy také vidíme s loot systémem, který se v této hře zdá až zbytečný, a když k tomu ještě přičteme padající framerate a nepěkně zpracované prostředí, dostaneme se sotva na sedmičku, kterou dáváme z milosti díky skvělé kampani, jež hru v našich očích zachraňuje.
