Marc Ecko's Getting Up – Contents Under Pressure

Nemusíte ani žít v některé ze světových metropolí, abyste byli dennodenně svědky pokreslených vlakových vagonů, tramvají, škol či řadových paneláků. Všemožné tagy a jiná podobná “umělecká díla” nás totiž v současnosti provázejí takřka na každém kroku a to ať se nám to líbí či naopak. Někoho možná podobný styl vyjádření láká, má v sobě dostatečně estetického ducha, ale třeba již menší porci odvahy. Řešení podobné situace pak přichází v podobě počítačové hry s poněkud dlouhým jménem Marc Ecko's Getting Up – Contents Under Pressure.

Seznamte se s Tranem – zahalen tmavou kapucí, oblečen do moderního, se pravidelně a s chutí pohybuje temnými uličkami a jeho nejlepším přítelem není nic jiného než sada sprejů, které prostě nedá z ruky. Dost možná sen mnoha mladých chlapců, začátky jsou však vskutku těžké a to v případě, že žijete v natolik nehostinném prostředí jako právě náš hrdina. Nemluvím pak o ničem jiném, než o městě jménem New Radius. Že jej neznáte? To je vcelku pochopitelné. Jedná se totiž o fiktivní místo, ne nepodobné americké metropoli číslo jedna – New Yorku. To však pochopitelně s trochou nadsázky a navíc v poněkud modernějším podání. Co se týče Tranova života, dětství neměl vůbec jednoduché, nyní bydlí u babičky a i přes její nesouhlas se pouští na dráhu sprejera. Své pevné odhodlání mu pak bude muset vydržet až do úplného konce, vše se totiž podstatně zkomplikuje a vedle nepřátelských gangů se mu do cesty postaví také celá řada dalších postav, jejichž spojitost s celým děním se dozvídá až v průběhu hry.

Jó začátky, ty jsou těžké

Jakožto správný začátečník je tedy třeba projít důkladnou výukou, jíž je věnována celá první kapitola hry, přičemž se zde naučíte základům sprejování, přežití na ulici a několika základním chvatům, které vám v mnohých situacích zachrání život. Když k tomu ještě navíc přidáte překonávání překážek, lození po okapech či přeskakování zdí, dostanete prakticky ucelený souhrn toho, co vás v Marc Ecko's Getting Up čeká.

Průběh jednotlivých kapitol, které se dále dělí do samostatných levelů, je totiž prakticky stejný. Do děje vás uvede krátká filmová ukázka, jež vás také provází v průběhu plnění úkolů. Dorazíte tak na určité prostranství, pěkně si ho proběhnete, prozkoumáte a zmáčknete příslušnou klávesu, která slouží jakožto velice účinná nápověda. Abyste to pochopili správně, zvýrazní na všech okolních a viditelných zdech místa, jež se následně stanou terčem vašeho spreje.

Sprej, přítel člověka

Samotné sprejování bude zejména zpočátku zabírat asi velký zlomek herního času. Své propracované podpisy budete všemi možnými barvami stříkat prakticky na každý roh, který potkáte. Samotný způsob je pak vesměs jednoduchý. Stačí přijít ke zdi, vybrat některý z nastavených obrázků a následně jen držet tlačítko myši a zároveň pohybovat s postavičkou doprava, doleva nahoru a dolů a to tak, aby byla barva rovnoměrně rozprostřená. Pokud se vám nepodaří její množství odhadnout, může se jednoduše stát že bude vaše umělecká díla hyzdit nějaký ten nepříjemný cákanec. Ve chvíli, kdy bude na všech místech dostatek barvy, hra vás sama upozorní na dokončení právě prováděné akce a zhodnotí výsledek. Kromě těchto náročnějších a rozsáhlejších dílek budete čas od času narážet na drobnější bonusové úkoly. V nich bude zcela stačit, abyste do rukou uchopili fixu a zkrášlili některý ze sloupů či zdí všemi možnými variantami jména Trane, které máte v nabídce. Tou je především tzv. BlackBook, kde jsou všechny vaše malůvky i pokusy shromažďovány a vy si vždy před začátkem mise můžete vybrat, které používat a které nikoliv. Vedle vlastních kreseb a předloh si můžete stránky tohoto svého pokladu nechat vyzdobit nějakou tou uznávanou stálicí sprejerského nebe, kterého třeba na své pouti New Radiusem potkáte.

Ne všichni obyvatelé New Radius jsou přátelští

Kdo by se snad domníval, že má takovýto pouliční umělec na růžích ustláno, ošklivě by se spletl. Za podobné akce páchané na veřejných zdech si totiž místo uznání komunity zpravidla odnesete pouze několik tržných ran, jež vám udělí jakožto malou lekci některé z konkurenčních gangů či právě jakési odvětví policie, skrývající se pod zkratkou CCK. Vedle těchto se pak do cesty připlete třeba i obsluha depa vlakových souprav metra, přičemž všechny tyto budete muset zpravidla přeprat bez pomoci a to i v případě, že budete stát proti jasné přesile. Naštěstí Trane hravě zvládá základy bojového umění spolu s několika pokročilejšími a rozhodně efektními chvaty, díky čemuž vám nebude dělat problémy nepřátele skolit. K ovládání všech možností pak slouží určité klávesové zkratky, respektive přesné pořadí kláves, jež musíte zmáčknout hodně rychle za sebou. Zpočátku se to dá stíhat, bitky v pokročilejších fázích hry však mnohdy budou vypadat spíše jako zběsilá hra „zmáčkni co nejvíc kláves co možná nejrychleji“, což je každopádně škoda.

Po bitkách a sprejování zbývá již pouze zaostřit na třetí podstatnou část a tou je překonávání pro mnohé možná nepřekonatelných překážek. Představte si třeba situaci, kdy stojíte na odlehlém balkóně mnoho metrů nad zemí a potřebujete se dostat dolů, přičemž po schodech cesta v žádném případě nevede. Žádný problém, nouzové řešení vám vytvoří okapová římsa, z níž ještě následně přeskočíte vesměs vysoký plot. Na místa pro běžného člověka jinak nedosažitelná totiž budete muset vylézt třeba také proto, abyste na některé z pilířů vlakového mostu mohli nasprejovat některý ze svých podpisů.

Kamera, kamera a zase kamera

Marc Ecko's Getting Up by mohl být bezpochyby devadesátkovou hrou, nebýt několika nepříjemností, které při hraní pocítíte. První z nich je již klasický problém multiplatformových her – a sice zlobivá kamera, díky níž budou mnohdy souboje ještě větším utrpením. Velice často se tak bude stávat, že místo toho, abyste se přímo dívali na svého protivníka, bude kamera nepochopitelně snímat zcela jinou část obrazovky, což vám značně znesnadní chystané útoky. Další nepříjemností je pak ukládání až po dokončení celé mise. Zpočátku vám to možná přijde vcelku normální, postupem času se ale mise prodlouží, skládají se i z několika pod-úkolů, a jediné uložení proběhne poté, co ji dokončíte celou. Jestliže tedy zklamete na úplném konci v průběhu posledního úkolu, máte smůlu a bude třeba celou misi začít pěkně od začátku.

Technické stránce pak víceméně není co vyčíst. Hra na první pohled vypadá stylově, sice se množstvím detailů velikánům jako Half-Life 2 nevyrovná, mezi nadprůměr současné doby bezpochyby patří. Pochvala k autorům pak musí nutně mířit také za zvukovou část. Dabingu herních postav se totiž ujaly známá jména hip-hopové scény, jež mají ostatně z velké části na svědomí soundtrack, nabitý vesměs slušnými songy (zda se vám budou líbit či nikoliv již závisí zcela na vašem vlastním hudebním vkusu).

Resumé

Sečteno a podtrženo je Marc Ecko's Getting Up – Contents Under Pressure opravdu zajímavou a v mnoha stránkách inovativní hrou – uznejte sami, v kolika gameskách jste se mohli stát graffiti umělcem? Hra navíc nabízí chytlavou kampaň s několika málo chybkami, jako je nepříjemná kamera, což ale dostatečně vyvažuje jedinečná směsice několika žánrů, mezi nimiž nechybí jak akce, stealth akce, tak i nějaký ten kus arkády. Nebýt již zmiňovaných nevychytávek, mohlo si toto chytlavé dílko odnést daleko vícm, než je 75%.