Mafia 2 – rozsáhlá recenze české PC verze

Hurá! Jak jinak zvolat na začátek recenze nejočekávanější hry posledních měsíců nebo možná i let, pokud tedy bereme tuzemské hráče. Jistě, vychází i celá řada jiných kvalitních her a třeba před měsícem vydaný Starcraft II byl také bezpochyby velkým hitem, ale protože jsme v Česku, tak Mafia je prostě jiná liga. A řekněme naše srdcová záležitost, bodejť by né, když vznikala celá v brněných studiích 2K Czech. V případě jedničky byly sice vlastenecké emoce ještě trochu větší, protože bylo studio výhradně českou firmou, což se po pohlcení vydavatelem 2K říci nedá, ale stejně Mafii II můžeme označovat za český projekt. Když nám dorazila do redakce zhruba před dvěma týdny exkluzivní verze na recenzi, začali jsme jásat a nemohli jsme se dočkat, až doběhne instalace a konečně se pustíme do hraní. Teď jsme naopak trochu zklamáni, protože už ji máme nějakou dobu dohranou a je nám jasné, že na další pokračování si budeme muset zase pár let počkat. Nemá cenu vás dále napínat, a tak hned v úvodním odstavci můžu říci, že Mafia II nezklamala. Na druhou stranu pár výtek se u nás také nashromáždilo, ale vezměme to postupně. Konečně skončilo embargo, a tak se můžeme o všechny své zážitky podělit i s vámi.

 

První díl Mafia snad nikomu z vás nemusíme připomínat. Ostatně pokud jste ho snad minuli, doporučujeme ještě rychle doběhnout do nejbližšího obchodu a napravit tuhle propastnou díru v herních znalostech. Na druhou stranu pro pochopení dvojky nemusíte jedničku znát prakticky vůbec, tady se totiž rozvíjí naprosto nový příběh. I tak nás mile potěšilo, když jsme čas od času narazili na nějaké spojení nebo odkaz k prvnímu dílu. Třeba když je zmíněno město Lost Heaven. Jak jsme napsali už v anotaci, z příběhu vám zde nebudeme prozrazovat žádné spoilery. Řekněme si k němu jen zhruba pár věcí, a to čistě v obrysech. Story nás zavádí do období čtyřicátých a padesátých let, podstatné události (a vlastně samostatné dny) jsou pak rozděleny do samostatných kapitol. Hlavním hrdinou se stává Vito Scaletta, kterému je skoro celou hru po ruce i jeho věrný kamarád z dětství, Joe. Ten je takovým typickým fanouškem alkoholu, peněz, krásných žen… prostě takových těch běžných mafiánských věcí. Raději vám ani nebudeme prozrazovat okolnosti, za jakých se Vito dostává do hry, ovšem první mise asi dokáže mnohé z vás překvapit. Zkrátka nepřipadáte si, jako kdybyste začínali hrát Mafii 😉

 

Příběh hry je v podstatě rozdělený na dvě části a tak trochu i dvě období, během nichž prochází velkou změnou celé prostředí města Empire Bay a život v něm. Jak bylo už dříve známo, všechno je tady podřízeno právě příběhu. Takže když si dáte od pokračování příběhové linie pauzu a budete se prohánět městem nebo dělat jakékoli blbosti, čas de fakto stojí. Vývojáři totiž potřebovali, aby byly konkrétní mise v přesně daný denní čas, za konkrétního počasí i během různých ročních období. Takže čas a změny v tomto směru zpozorujete jenom tím, že budete postupovat v příběhu dál a dál. Mimochodem jeho dokončení nám zabralo zhruba deset hodin. Není to kdovíjak vysoké číslo, ale na poměry dnešních akčně laděných her to dostačuje.

 

Hned od prvních okamžiků strávených v Mafia II na vás zaručeně dolehne mafiánská atmosféra. Tu se podařilo zachytit opravdu bravurně a se vším všudy. Zkrátka tvůrci vypiplali všechno do posledního detailu, jak si povíme blíže v dalších částech naší dnešní recenze. Takže pokud máte rádi třeba filmové Kmotry nebo seriál Sopranos, budete u hraní vřískat blahem. Pokud se na hru podíváme celkově, tak jde vlastně o takový interaktivní film. Mezi misemi (a někdy i v jejich průběhu) totiž zhlédnete nespočet renderovaných videí té nejvyšší kvality. A v našem hodnocení musíme jít tak daleko, že mnozí filmaři by se u této hry mohli učit jak udělat kvalitní, strhující a působící scény. Po dohrání tak musíme jasně prohlásit, že atmosféru a mafiánskou náladu se povedlo navodit skvěle. Neustále si připadáte, že jste toho všeho součástí, a přesně tak to má v pořádné hře být.

Naprosto úžasné jsou i dialogy. O českém dabingu si povíme až ke konci článku, ale nyní musíme vyzdvihnout jejich preciznost. Jak co se týká scénáře, o který se opět postaral Daniel Vávra, tak v oblasti virtuálních hereckých výkonů, které si drží také snad nejvyšší úroveň, jakou jsme kdy ve hrách viděli. Dialogy mezi mnoha postavami nepostrádají šťávu a vtip, každou chvíli hlavní hrdinové zaperlí nějakou skutečnou hláškou a na denním pořádku jsou tady sprostá slova. Prostě mafiánský život bez jakýchkoli okolků nebo cenzury. Tak to má být. Skvělé herecké výkony v těchto videích jsme už zmiňovali, ale měli bychom nakousnout i smysl pro detail, který se v Mafia II objevuje na každém kroku. Třeba u rozhovorů působí úžasně i to, že postavy realisticky pohybují očima a zorničkami.

 

Koukáním na renderovaná videa strávíte hodně času, ale vzhledem k popisované vtipnosti, zajímavosti a jejich spádu to není vůbec na škodu. Celá hra působí dost filmově, čemuž odpovídá i linearita. Tak velká, že možná někomu bude trošku vadit. Zatímco třeba v Grand Theft Auto se můžete rozhodovat pro koho teď zrovna půjdete dělat mise, můžete si odskočit splnit nějaký vedlejší úkol nebo prostě dát úplnou pauzu, Mafia II je úplně přesně nalinkovaná a pořád máte jeden jediný postup dál. Škoda, že se nemůžeme alespoň v některých situacích rozhodnout o tom, jak se zachováme. Kvůli tomu jsme si totiž často připadali spíše jako ve filmu než ve hře, nutno ale zmínit, že v sakramentsky zábavném a chytlavém filmu.

 

Mezi jednotlivými úkoly se vždycky najde skulinka, kdy nemusíte zrovna hned pokračovat dál, ale máte chvíli oraz. To je ta správná chvíle pro to, abyste si třeba jen jezdili autem a kochali se krásami města, zmlátili někoho na ulici nebo ukradli nějaký pořádný sporťák. Celé město máte od začátku naprosto otevřené a míra volnosti je v něm prakticky úplná. Jen nečekejte, že se z něj někdy dostanete třeba na venkov, jako tomu bylo v jedničce. Pokud bychom se ještě lehce vrátili (už naposledy, slibujeme) k náplni misí, tak ty nás nezklamaly. Některé jsou takové tradičnější, jiné naopak vskutku originální a zajímavé, vývojářům z 2K Czech skvělé nápady opravdu nechyběly. Prakticky všechny úkoly dávají nějaký smysl a jsou provázané příběhem, přestože občas narazíte na trošku slabší místečka. Osobně bych v této souvislosti zmínil jednu „nepříjemnost”. Po několika kapitolách mě totiž začalo docela otravovat neustálé ježdění, kdy jsem si připadal jako mafiánský taxikář. Pořád se musíte někam přesunovat a to ve většině případů rovnou přes celé město, pak zase zpátky a tak pořád dokola. Už GTA IV malinko naznačilo, že hráče posléze nebaví nudné a strohé ježdění, a tak nabídlo třeba možnost jezdit taxíkem, nic takového v Mafia II není. Uvedu malý příklad. Začne nový den, musíte jet ze svého domu k Joevi do bytu, vyzvednout ho, pak jet někam plnit misi, pronásledovat v autě jiné vozidlo, pak cestujete zase domů a prostě pořád jezdíte jak diví. Z počátku zábava, ale nakonec se mi zdá, že mohli tvůrci řízení krapet omezit. Na některé mise nás třeba mohli zavést NPC postavy, aby nebyl postup tak zdlouhavý a my jsme to viděli jen během vteřinky ve videu. Že by tvůrci těmito přesuny chtěli krapet natáhnout celkový herní čas? Jinak si to nedovedeme vysvětlit.

 

Když už jsme zmínili ježdění po městě, měli bychom si říci i něco k jeho zpracování. Povedlo se ho totiž vyšperkovat takřka k dokonalosti. Ostatně pokud jste hráli už alespoň vydanou demoverzi, asi už víte, o čem mluvíme. První část hry se odehrává za zimního počasí, kdy je všude sníh a jak projíždíte uličkami Empire Bay, doslova se kocháte pohledem okolo sebe. Druhá část je za letních měsíců, to na vás opět dýchne naprosto odlišná atmosféra. Ano, to je to správné slovo – mafiánská atmosféra je tady znát v každičké uličce. Každá část města má své kouzlo, podíváte se třeba do čínské čtvrti se zavěšenými lampionky, mezi luxusní vily místních milionářů i na krásně zpracované šrotiště automobilů. Doslova každičký dům je vymodelovaný s precizností a smyslem pro detail. Krása pohledět, inu, podívejte se na okolní screenshoty a bude vám hned jasno.

 

Celé město žije svým vlastním životem, včetně chodců a automobilů brázdících silnice Empire Bay. Dost zajímavě působí, že z počátku jsou na silnicích poněkud starší auta a jak se příběh posune o pár let na časové ose, změní se s ním právě i nabídka modernějších vozidel. Autům nechybí jejich dobové vzezření, ostatně jako všemu v Mafia II. Naprostá spokojenost u mě vládne i co se týká fyziky automobilů a jejich ovládání. Oproti GTA IV se mi řízení v Mafia II líbí o hodně více, ať už si v menu zvolíte normální režim řízení, nebo náročnější simulaci. Ani na klávesnici nebudete mít problém s ostrým vybíráním zatáček nebo s vyhýbáním se ostatním účastníkům silničního provozu ve vysokých rychlostech. Model řízení zanechal i realistický dojem. A jak se vlastně můžete dostat k novým vozům? Inu, na silnici jich máte habaděj, takže stačí vyhodit jejich majitele a usednout sami za volant, prostě klasika. Pokud si snad vyhlídnete nějaké zaparkované auto (rozumějte zamčené), tak máte hned dvě možnosti. Buď hezky v tichosti nenápadně otevřít jeho zámek (pomocí jednoduché, ale podle mě vcelku otravné mini-hříčky), nebo se s tím nepiplat, loktem vymlátit okénko u řidiče a hurá pelášit pryč.

 

Během krádeže musíte dávat pozor hlavně na všudypřítomnou policii, jakmile vás spatří, půjde po vás. Co se týká strážců zákona, dostavily se také určité změny. I tentokrát vás začnou pronásledovat klidně za pouhé překročení rychlosti, ale semafory naštěstí můžete v klidu projíždět na červenou. Systém vašeho pronásledování se ale krapet změnil. Za nějakou malichernost vás čeká pouze pokuta, takže někdy je možná lepší se nechat chytit, zaplatit pár doláčů a více to neřešit. Při horších deliktech už vás chtějí zatknout, nebo se rovnou ocitnete trvale na listině hledaných. Všechno vidíte v pravém dolním rohu nad aktuální mapkou města, kde symboly naznačují, nakolik jste zrovna policistům nepadli do oka. Při závažných činech na vás rovnou mohou vydat zatykač, kterého se nezbavíte jinak, než že se převléknete (koupíte si nové hadry v některém obchodě, nebo na sebe doma ve skříni hodíte jiné sáčko). Podobným způsobem mohou „navždy” pronásledovat i auto. Pokud si ale zrovna tuhle káru chcete nechat, není problém najet do nějakého servisu a koupit si novou poznávačku, nebo nechat auto přestříkat na jinou barvu, což také zruší zájem policie o tento vůz. Je možná až škoda, že jsme se během příběhových misí nedostali mockrát do větších pletek s fízly. Takže na jejich prozkoumání bylo zapotřebí začít dělat bordel v ulicích města. Pokud už jsou nadosah vašemu zatčení, tak je zajímavá možnost pokusit se policistu uplatit. Někdy to vyjde, jindy si tím jedině pohoršíte. Více vám o policii nebudeme prozrazovat, určitě si s nimi každý z vás užije přímo ve hře své, systém je to docela propracovaný, jen místy narážel kvůli umělé inteligenci nebo různým bugům.

 

Ano, právě bugům a chybičkám se Mafia II také nevyhnula, byť probíhalo docela dlouhé testování a jejich ladění. Nejvíce nás bugy naštvaly přímo v průběhu misí. Třeba když jsme v jedné z posledních misí museli sledovat ujíždějící automobil, jehož počítačem řízenému řidiči se zrovna jízda nedařila. Nejdříve poprvé naboural a na několik minut se zasekl u překážky v podobě budovy z jedné strany a stromu ze strany druhé – viz tento screenshot. Nakonec se z toho (trochu s naší pomocí a narážením) vyhrabal, ale posléze na další křižovatce znovu havaroval, stál a najednou nám vyskočila hláška o neúspěšné misi. Podobné chyby jsou už docela velkého kalibru a neměly by se stávat. Naštěstí jich není až tolik a na chybičky narážíte spíše sporadicky.

 

Už jsme si rozebrali a zhodnotili velkou část Mafia II, ale jedna hodně důležitá nám stále zbývá. Samozřejmě i tohle druhé pokračování je především drsnou akční hrou z pohledu třetí osoby. A prakticky v každé misi jde o něco brutálního, i když výjimky se také najdou. Zdaleka né vždycky máme tou akcí na mysli přestřelky. Především v počáteční fázi přicházejí často na scénu mise, v nichž musíte bojovat holýma rukama. Tvůrci se snažili o maximální prožitek ze rvaček, ale musím říci, že jednoduchý systém mě nedokázal příliš nadchnout. Jistě, různá „komba” a dokončovací údery vypadají na pohled efektně, ale příliš mne nebavily kvůli své jednotvárnosti. Dvojnásob to platilo v jedné misi (nebudeme vám raději prozrazovat ani její název), z níž jsme navíc měli od tvůrců zakázáno pořizovat jakékoli screenshoty. Až si hru zahrajete, asi vám bude jasné, kde se bitky neustále dokola tak opakovaly a jakou máme na mysli.

Jakmile se při střetech s protivníky vytáhne zbraň, jsou souboje o něčem úplně jiném. Mně osobně se dost zalíbil systém krytí, který je naprosto jednoduchý, ale funguje bez problémů. Akční přestřelky jsou zde také na denním pořádku a nedá se říci, že by byly špatné, i když určitě na nich mohli tvůrci ještě zapracovat a dodat jim lepší náboj i rozmanitost. V těchto akčních částech tedy Mafia II místy pokulhává, i když celkový příběh a atmosféra to dokáže bez problémů nahradit. Do hry byl zabudovaný systém automatické obnovy zbraní, jež mnozí fandové jedničky kritizovali. My k němu nemáme větších výhrad a i tak jsou někdy souboje snad až příliš těžké a umřete, ani se nenadějete. Vzhledem k tomu, že automatické ukládání je pouze jednou za docela dlouhou dobu, nevyhnete se opakování některých sekvencí. Mě osobně dala docela zabrat poslední mise, která byla až frustrující, přestože v jiných ohledech byla Mafia II naopak vcelku lehká. Save pointy (tedy pomyslné checkpointy) mohly být dle mého názoru rozsety na více místech. Speciálně mě naštvalo, když jsem dokončil jednu misi, poklidně si odjížděl zpět domů a po cestě sem se ve vysoké rychlosti naboural, což Vita dokonce zabilo. Bohužel po dokončení mise se hra neuložila, save point byl až doma, takže jsem musel její větší část opakovat.

Myslím si, že pro mnohé z vás bude nakonec milým překvapením grafické zpracování. HW nároky nejsou nijak extra vysoké (procesor Pentium D 3Ghz nebo AMD Athlon 64 X2 3600+ (Dual core), 1,5GB RAM, grafická karta nVidia GeForce 8600 / ATI HD2600 Pro), byť určitě doporučujeme lepší sestavu, abyste si hru užili v plné její kráse. Jak jsme viděli Mafii 2 průběžně během různých předváděček (když byla ještě ve vývoji), tak už nám bylo jasné, že po vizuální stránce prostě nebudeme zklamáni. A ve finále se to potvrdilo, Mafia II vypadá prostě krásně, především pak vymodelování postav a celého prostředí města. Trošku zvláštní jsou snad jen textury na autech, které bychom si představovali krapet jinak.

Mnozí čeští fanoušci byli zklamaní náhlým rozhodnutím vydavatele zrušit u nás sběratelskou edici. I my jsme byli rozhořčeni, ale buďme rádi, že jsme se dočkali alespoň kompletní lokalizace do češtiny. A to né jen tak ledajaké! Dabing prvního dílu byl skvělý, ale Mafia II opět posunuje laťku úrovně o velký stupeň kupředu. Jen těžko bych byl schopný jmenovat jediný film, který měl takto kvalitní dabing. Herecké výkony v oblasti dabingu jsou perfektní a zatímco u většiny her preferuji angličtinu, v případě Mafia II jsem ji ani nevyzkoušel, musím se přiznat. Český dabing je totiž úžasný, přestože se o něj postarali prakticky úplně jiní lidé. Hlavní roli Vita namluvil herec Martin Trnavský, hlas jeho kamaráda Joeho patří Vlastimilu Zavřelovi. Bravo, naštěstí ani v tomto směru nejsme zklamáni, ba naopak. Vysokou úroveň si drží i strhující hudební doprovod v podání Pražského filharmonického orchestru a tečkou na dortu je vyšperkovaný soundtrack písniček, které slyšíte z místních rádií.

O různých detailech, na něž narážíte každou chvíli, jsme mluvili v průběhu celého článku. Stejně jsme zdaleka všechny nezmínili, což je dobře, dokážou vás pak během hraní mile překvapit. Naplno se v Mafia 2 projevují zlaté české ručičky. Zmínit musíme ještě jednu maličkost, která společně se stovkami dalších dělá hru tak komplexní, příjemnou a působivou. Ve všech autech (a také doma) můžete poslouchat rádio, které funguje stejně jako ve zmiňovaném GTA a úroveň je zhruba srovnatelná (co se kvality týče). Kromě vynikajícího soundtracku totiž narážíte i na slušné hlášky moderátorů. Speciálně vyzdvihnout ale musíme, že pokud ve městě v rámci mise uděláte nějakou velkou „zkázu” a pak odjíždíte třeba odvést Joeho do jeho bytu, můžete slyšet ve zprávách v rádiu, jak tento problém rozebírají. Relativní maličkost, přesně takových si ale ve hrách moc vážíme. I když je naprosto celá hra v češtině, tak jediné rádio zůstalo v angličtině.

A je to za námi. Mafii 2 máme dohranou, recenzi dopsanou… a co dál? My si ji pouštíme rozhodně v brzké době znovu od začátku na nejtěžší obtížnost, i když lákadlo ke znovuhraní není příliš velké kvůli naprosté linearitě. Jinak by tomu bylo, kdyby tvůrci udělali více možných zakončení příběhu, jak bylo původně v plánu. Teď každopádně musíme všichni doufat, že hra uspěje na i pultech obchodů. Pokud ano, tak nás rozhodně čeká ještě pořádný nášup stažitelného obsahu (tzv. DLC), které alespoň krapet prodlouží herní dobu. K zakončení příběhu samozřejmě nebudeme nic prozrazovat, snad jen to, že si tvůrci připravili prostor pro další rozšíření nebo klidně navazující pokračování/datadisk. Jak jsme zmiňovali v průběhu článku, narazili jsme na určité mouchy a nedostatky, které bychom hře vytknuli, to né že né. Na druhou stranu nejde o nic úplně zásadního a při celkovém a komplexním pohledu na hru musíme před kluky z 2K Czech hluboce smeknout. Čekání se opravdu vyplatilo a příběhová linie nabízí úžasnou a strhující zábavu v krásném fiktivním americkém městě Empire Bay. Škoda, že hra nenabízí více možností a třeba vedlejší úkoly nebo činnosti, které by ještě prodloužily hratelnost. Snad nám alespoň dodatečně budou servírovat další obsah, moc se na něj těšíme. Za nás udělujeme hodnocení výborných 89 %

TIP: Komunitní stránka pro české a slovenské fanoušky Mafia 2 na Facebooku.