Lumino City je hra, která sice vyšla již v prosinci, ale pozornost si zaslouží i dnes a proto se zpětně podíváme na její recenzi. Jedná se o zástupce početné skupiny her žánru adventur, který si prožil svou krizi a dnes, naštěstí, prožívá vlastní renesanci a právě Lumino City patří k tomu nejlepšímu, co se dneska v adventurách dá hrát. Překvapí proto, že za hrou nestojí žádná renomovaná společnost, ale skupina kolem ilustrátora Luka Whittakera. Ten není vývojářem v pravém slova smyslu, ale díky tomu dokazuje, že hru dneska dokáže vytvořit každý, kdo má nadšení a dokáže důsledně vývoj dokončit.
V předchozí produkci Luka byly interaktivní hříčky a mezi nimi také jedna s názvem Lume, na kterou Lumino City volně navazuje. Jak název napovídá, hra se odehrává v městečku Lumino a hlavní hrdinou je holčička Lumi. Té se jednoho dne ztratí dědeček a tak se vydá ho hledat. Zápletka se zdá možná primitivní, ale cesta určitě primitivní nebude. Dědeček byl totiž nejlepší městský opravář pohyblivých strojků a mechanismů a tak na cestě narazíte na řadu podobných zařízení, která je třeba uvést do chodu často velmi zajímavým způsobem.
Nyní si dovolíme možná trochu přeskočit a podívat se na největší devizu celé hry a to je grafická stránka. Jak jsme řekli na začátku, Luke je především ilustrátor a neumí vůbec dělat s grafikou. Proto vytvořil celé město Lumino ve skutečném papírovém modelu. Model měřil téměř tři metry, vypadal jako veliké ruské kolo a byl vypiplán do nejmenšího detailu a posléze nasnímán automatickou, motorky poháněnou, kamerou, která z papírového modelu automaticky vytvořila 3D model v počítači. Ten poté prošel drobnými úpravami barev a hlavně doplněním interaktivních prvků a hra byla na světě. Popis tohoto procesu je samozřejmě velmi zjednodušený a celá práce na hře trvala téměř tři roky. Výsledek ale rozhodně stojí za to a dojem grafiky je opravdu zajímavý.
Hodně pomáhá, že nemáte volnou kontrolu nad kamerou, ale ta se automaticky a plynule přesunuje mezi jednotlivými obrazovkami, respektive lokalitami a nasměruje se do ideální pozice, ze které máte nejhezčí výhled na dění kolem sebe. Každá obrazovka je doslova vymazlená a plná vtipných detailů, často odkazujících na strasti života na tomto zvláštním místě.
Městečko Lumino se totiž vyskytuje, jak už jsme nakousli, po obvodu velkého ruského kola, které obydleli lidé se svými domečky, které navzájem propojili lávkami, žebříky a různými jinými způsoby dopravy. S hlavní hrdinkou postupně procházíte mezi jednotlivými lokalitami a setkáváte se s pár obyvateli městečka. Většina z nich má nějaký problém, který vám mezi řečí sdělí a vy jej musíte nějak vyřešit. Hádanky jsou zpravidla zcela jasné, ale rozhodně ne jednoduché. Jednou budete uvádět do provozu ruční fotoaparát, jindy musíte rozhýbat kapitánovu loď a občas je potřeba jen něco přinést. Najdou se ale opravdu vypečené hádanky, kdy musíte zahrát poslechnutou melodii znovu na kytaru a bez chyby. V každém případě je nutno říct, že hádanky jsou opravdu zajímavé a nenarazíte na dvě s totožným zadáním. V diskuzích často padaly dotazy, jak je na tom rozsáhlost textů a zda se dá hra hrát i bez znalosti angličtiny. Z vlastního pohledu máme dojem, že minimální znalost angličtiny je potřeba, protože hra neobsahuje žádné klasické prvky jako přehled úkolů, ale co máte dělat, musíte často pochopit z diskuze obyvatel. Na druhou stranu je celá hra otitulkovaná a to docela pomůže.
Pokud je pro vás obtížnost přeci jen hodně náročná, připravil pro vás autor vtipnou formu nápovědy. Jedná se o knihu, kterou Lumi najde na začátku hry a kde jsou popsána řešení všech hádanek, na kterou ve hře narazíte. Aby to ale nebylo tak jednoduché, kniha má více než 800 stránek a většina je pro hru nevýznamná (ale přesto hezky a smysluplně nakreslená). Knize chybí standardní obsah a ten je nahrazen dalšími matematickými hádankami. Pokud se tedy u nějaké hádanky zaseknete, můžete vyřešit matematický problém a tím získat stránku, kde je nápověda k řešení první hádanky. Pokud neumíte vyřešit ani obsahový problém, nezbude vám, než listovat knihou, ale přitom můžete narazit na řešení jiných hádanek a tím si pokazit budoucí zážitek. Rozhodně se ale jedná o vtipné řešení, které odbourá nutnost hledání návodů na internetu a přitom není tak jednoduché, abyste mohli do návodu neustále koukat.
Přes všechnu chválu, kterou musíme Lumino City zahrnout, se najde i pár problémů, které by stály za to doladit. Hra hezky pracuje s rozmazáním pohledu a hloubkou ostrosti, ale díky tomu občas zakryje aktivní prvky v pozadí, které se neobjeví, dokud k nim nedojdete (to znamená do pozadí obrazovky). Moc nepomáhá ani neinteraktivní kurzor, který nenapovídá, co se dá kde dělat. Ze zmíněných dvou drobností plynou víceméně všechny záseky. Zpravidla dopadnete tak, že všechno projdete a nevíte jak dál, protože někde minete interaktivní předmět. Jednou jsme se takhle zasekli na zhruba patnáct minut, než jsme našli, že vstup do podpalubí lodi, kterou překvapivě najdete na vrchu kola, je skrze interaktivní poklop v podlaze, který byl velmi špatně vidět.
Lumino City není nijak extra dlouhá hra a dohrajete ji asi tak za čtyři hodiny, pokud jste hodně chytří tak asi i rychleji, nicméně zážitek to bude určitě nezapomenutelný. Pomáhají tomu originální hádanky, zajímavá stylizace, ale i skvělý hudební podkres. V téhle hře si zkrátka všechno sedlo dohromady a výsledkem je skvělá adventura, kterou doporučujeme k zahrání určitě všem. Od nás si odnáší hodnocení 90 %.
