Lost Planet: Extreme Condition

Capcom si pro nás nebývale rychle připravil konverzi svého konzolového hitu, který se stal jednou z nejoblíbenějších akcí pro Xbox 360, přestože vlastně nepřišel vůbec s ničím novým. Na PC je podobných her bezpočet, papírově nemá Lost Planet moc co nabídnout a skeptici by ho šmahem odsoudili do budgetového segmentu. Jenže se stačí podívat na obrázky, a je jasné, že tento titul bez úspěchu nezůstane. Co chybí konceptu, to dohání grafika, která jako jedna z prvních vůbec využívá širokou databanku nových DirectX 10 efektů. Buďte ale bez obav, Windows Vista ani DX 10 grafický akcelerátor nejsou nutností. Velmi slušně si zahrajete na dnes běžných, byť samozřejmě ne tak úplně průměrných sestavách.

Když už jsme u té grafiky, musíme se nad ní patřičně rozplynout. Je pravdou, že mezi oběma rozhraními zase tak výrazné rozdíly nepoznáte – DX 10 má v rukávu rozhodně i jiné trumfy, na druhou stranu nelze popřít, že jde o jednu z nejpohlednějších her současnosti. Levely působí rozlehlým a pestrým dojmem, v praxi jsou však striktně omezeny, takže hra propočítává jen relativně malé úseky. Na nich může prezentovat glycerinový odvaz. Stačí se dostat do sebemenší potyčky a obraz už dělá divy. Skvěle provedený blur je jen základem. Často se dostanete do sněhové vánice, která situaci, v níž hrají prim skvěle zpracovaná monstra, vojáci a především hlavní hrdina, ještě zdramatizuje. Nevídaně jsou prezentovány i výbuchy. Dostanete-li se do pořádné raketometné salvy, budete vědět, co znamená peklo. I tak máme ke grafice paradoxně jednu výtku: někdy už je těch efektů přeci jen příliš! Je celkem jedno, že hra tím naprosto ztrácí na uvěřitelnosti a stává se nerealistickou jízdou na horské dráze – to má ve svém popisu. Horší už to je s přehledností. Především zpočátku, než si na všechny ty efektní vychytávky zvyknete, nebudete vědět, kde vám hlava stojí.

Tomu určitě neprospívá ani tradičně nedokonalá konverze, kdy tutorialové rady vycházejí výhradně z xboxového ovladače a nijak nereflektují, že hrajete na klávesnici a myši. Samotná ovladatelnost, jakmile se naučíte co kde mačkat, což není zase takový problém, je pak naštěstí v pohodě, což je u Capcomu spíše zázrak. Jen si vzpomeňte na Resident Evil 4. Lost Planet jistě pomohla i skutečnost, že jde v zásadě o obyčejnou third person akci. Pokud by se zprznilo ovládání u něčeho takového, kde stačí pohybové klávesy a střelby definovaná na myš, byl by to jíž neodpustitelné. Naštěstí ale tedy vše funguje – a i s intuicí byste měli vystačit. Jak je totiž propracovaná grafika, tak jsou herní mechanismy primitivní.

V Lost Planet si zahrajete za kovaného drsňáka, sněžného piráta Wayna Holena, který se s partičkou žoldáků, v níž nechyběl ani jeho otec, vydal na zištnou expedici na ledem pokrytou planetu E.D.N. III. Co se ale nestalo. Sotva stihli dorazit, přišel přepad od místní slizácké rasy Akridů, které nenapadlo nic jiného než zabít Waynova otce. Ten se po právu nasupí a autoři na cestě za odplatou staví celý chatrný příběh. Zřídkakdy člověk vidí tak vyprázdněné cut-scény s vyvařenými dialogy, které nezachrání ani stylový japonský „look“ hlavních protagonistů, kterých v průběhu hry přibývá a kteří se přetahují o trůn bezvýznamnosti. Chceme tím říci, že jestli čekáte silné a emotivní vyprávění, jaké je pro japonské hry všeho druhu typické, obraťte svou pozornost někam jinam. Capcom se v Lost Planet evidentně snažil přiblížit západním trendům a cokoliv filozofického nebo jen zavánějícího lehkou komplikovaností raději vyškrtl.

Jistě jste ze hry získali, i díky obrázkům, nějaký dojem ještě před vydáním. Ten náš byl zhruba takovýto: nalinkovaná střílečka v nepříliš nápaditých zasněžených areálech. První polovina teze je rozhodně správně. Stále postupujete vpřed vymezeným koridorem, který ani po navštívení a očištění vzdušnějších lokací není problém znovu „nahmatat“. Zdržování hledáním cesty se nekoná. Zda je to dobře či špatně, nechť si každý zodpoví sám. Z onoho předsudku však zbývá ještě druhá část, a ta už je pravdivá jen po výtce. Čekali jsme totiž mnohem monotónnější lokace. Je pravdou, že někdy se obyčejné zasněžené tundře bez dalších grafických prvků nevyhnete, ale to jen proto, abyste v zápětí mohli obdivovat atraktivitu přicházejících míst, jako jsou malebná horská městečka, ale třeba i základny. Rovněž nesouhlasí, že byste se pohybovali jen na povrchu. Ač v menšině, vyskytují se tu i podzemní labyrinty, případně menší hnízda mimozemšťanů.

I v jejich případě vládne vcelku pestrost. Potkáte obyčejné brouky přilepené na stěnách, kteří po vás ani nejdou, ale povětšinou se budete setkávat s přívaly větších a agresivnějších monster. Vzorce jejich chování ani umělá inteligence však nejsou valné – bez jakékoliv kooperace vám jdou přímo po krku. Na planetě však potkáte i nepřátelské žoldáky. Ti už vykazují přeci jen o něco větší dávku důvtipu, když se snaží pohybovat a nenabíhat vám vysloveně na mušku, ale ani to není kdovíjaký zázrak. Není žádný problém se jimi vytrvale prodírat dál a dál. Nejvíce jistě zaujmou bossové, a to především z toho důvodu, že vypadají monumentálně. Těšíte-li se ovšem na pracné vymýšlení taktik, jak toho kterého závěrečného protivníka vykosit, těšíte se marně. Ano, každý z nich má svůj slabý bod, ovšem ten je většinou podivně pulzuje, takže ho ihned zmerčíte. Pak už stačí jen vychytávat stále stejné vzorce bossova pohybu a je vyhráno. Jen zřídkakdy je potřeba využít triku, jako je například sestřelení smrtících krápníků. Někdy to možná budete muset zkusit vícekrát, ale opravdovou výzvu, natožpak frustrující situace před vás Lost Planet nepostaví nikdy. Hra bohužel není ani příliš dlouhá: nabízí pouhých 11 misí, které lze dokončit mezi 30 a 45 minutami.

Zmiňme ještě pár zpestřujících specifik hry. Za prvé to je neustále klesající hodnota života z důvodu nesnesitelného mrazu na planetě. Wayne si tak stále musí opatřovat jakési „ohříváky“, jež vypadávají, jak jinak, ze zabitých nepřátel. Nelze tak moc dlouho postávat na místě, jelikož byste zkrátka umrzli. Tento faktor vás žene stále vpřed – do akce. Občas budete muset použít hák, abyste se dostali na vyšší místa apod. Zajímavá, ale evidentně na poslední chvíli naroubovaná serepetička, protože za celou hru ji využijete jen párkrát. To s tzv. „vital suits“ si užijete mnohem více. Jde o takové kompaktnější mechy, jejichž výskyt indikuje pořádnou melu. Jakmile do nich vlezete, máte díky těžkotonážním zbraním výrazně vyšší palebnou sílu i frekvenci, takže vám hra náležitým způsobem posílá i cíle. Čas od času se utkáte i s žoldáky ovládanými mechy. Stále nicméně jde o prostou akci – jen ve větším měřítku a v pohybově pomalejším tempu.

Singleplayer dojedete brzy. Co pak? Multiplayer nechybí, je však otázkou, zda se na výrazně konkurenčnějším PC prostředí ujme podobně dobře jako na Xboxu 360. K dispozici je osm detailních a rozměrných map, z nějakého důvodu však chybí ty, které autoři připravili pro konzolisty dodatečně k downloadu. Zahrát si můžete obyčejný i team deathmatch, mód post grab, typově podobný Conquestu z Battlefieldu a také hru na uprchlíka, kdy všichni honí jednoho hráče. S připojením k serverům je momentálně problém, uvidíme, jak se s tím autoři dokáží v nejbližší době srovnat.

Lost Planet je jednoznačně hrou na efekt, která nemá hlubší ambice. Chce krátkodobě pobavit – a to se jí bezesporu daří. Otázkou je, zda ona zábava není až příliš monotónní a krátká. Fandové prostých stříleček se vyblbnou a budou potěšeni skvělým zpracováním. Komu však jde o něco více, udělá nejlépe, když se porozhlédne jinde. 69%