LEGO Harry Potter: Years 1-4

Joanne Rowlingová trefila se ságou o kouzelnickém učni jackpot a o totéž se pokouší i filutové z Traveller’s Tales. To, zda vývojáři dokážou zopakovat úspěch knih a filmů, zatím visí ve hvězdách, jedno je však nad slunce jasné: LEGO Harry Potter: Léta 1–4 představuje zatím nejlepší kousek v historii stavebnicové série. Pokud jste se zatím s žádnou z LEGO her nesetkali, LHP vás dostane do kolen. Není těžké ozřejmit proč, vždyť nejnovější počin TT je nápaditý, zábavný, nabitý obsahem; tato akční adventurka s přehledem poráží rádoby dospělé tituly. Jenomže hra má už půl tuctu bratříčků, s nimiž sdílí geny, a blízké příbuzenství s Batmanem, Indym a Lukem je na výsledku dost znát. Tvůrci už dávno ztratili schopnost překvapit, což se jim i přes veškerou snahu nedaří zamaskovat. Jakožto nejmladší člen početné famílie dostal Harry od rodičů z TT luxusní výbavičku: krásné nové botičky, kabátek a kalhoty, všechno v prvotřídním provedení. Šaty však nedělají člověka, i když staré přísloví tvrdí pravý opak. Pod značkovými hadříky se tedy ukrývá osůbka, která se až nepříjemně podobá svým starším sourozencům. Harry má stejné přednosti a trápí ho stejné neduhy.

Nejprve k přednostem. LHP triumfuje špičkovým level designem, povedenými vtípky a neskutečně širokými herními možnostmi. Po absolvování čtvrtého ročníku jsem byl promptně informován, že hru mám dokončenou cca ze 48 %. A to jsem poctivě sbíral kostičky a pátral po skrytých bonusech! Stejně jako u předchozích titulů, i nyní platí, že do rukou se vám dostane nesčetné množství hratelných postav. Většina z nich disponuje unikátními schopnostmi, které ozvláštňují průchod vyšperkovanými úrovněmi. Levely jsou navrženy tak, že není možné objevit všechny taje hned při prvním průchodu. Např. v úrovních, kde vystupuje Harry s Ronem, jak vyžaduje příběh, najdete knihovničky, s nimiž dokáže zacházet jen šprtka Hermiona. Uzamčené trezory dokáže otevřít jedině skřet od Gringottů; pouze Hagridův pes Fang umí hrabat v zemi. A tak dále a tak dále. Teprve v režimu volné hry, kde si můžete vybírat mezi odemčenými postavami a vracet se do již projitých pasáží, lze odhalit veškerá tajemství. A že jich je!

Největší novinku má představovat kouzlení, o převratnou záležitost nicméně nejde. Batman střídal obleky, jež mu propůjčovaly zvláštní schopnosti, Indy využíval bič a další předměty za týmž účelem, nu, a Harry čaruje. Prvním a nejdůležitějším kouzlem, které získáte, se stane Wingardium Leviosa. Pomocí Leviosy lze stavět z kostičkek LEGA; oproti předchozím dílům už stavění neprobíhá zcela automaticky. Kompletace jednodušších konstrukcí (jako např. primitivních schůdků) tentokrát zůstává ve vaší režii. Manipulace s kostičkami je překvapivě snadná a vůbec bych neprotestoval, kdyby se “stavební minihry” v LHP vyskytovaly častěji. Následuje Lumos (prosvěcuje temná zákoutí a hubí popínavé rostliny), Riddikulus a řada dalších. Kouzla získáváte postupně a než je začnete uplatňovat v praxi, musíte absolvovat výukovou hodinu, kde si je pořádně osaháte. Čarování představuje integrální součást hry a o to víc zamrzí, že není zpracováno úplně bezchybně. Potíže jsem měl jednak se zaměřováním kouzel, které v případě PC verze není příliš pohodlné. Proč zaměřovat pomocí klávesnice, když máte po ruce myš… Dále mi vadilo, že někdy je zcela zjevné, na co seslat kouzlo (spatříte jakousi fialovou auru), někdy to vůbec zjevné není, poněvadž aura bezdůvodně chybí. A protože často nevíte, co přesně udělat, abyste postoupili o kousek dál (logika si dává voraz), musíte hůlku používat úplně na všechno.

Krom kouzel lze využít speciální předměty či schopnosti. Ron má krysího společníka, Hagrid střílí z kuše a má velkou sílu, Harry dostane plášť neviditelnosti a zná hadí řeč, Hermiona zase… Představu už jistě máte. Nezanedbatelnou roli hrají také lektvary, jejichž přípravu vyučuje dobrák Severus. Každý lektvar sestává ze tří přísad, které musíte shromáždit a naházet do varného kotlíku. Potřebné ingredience vždy naleznete v blízkosti kotlíku, stačí jen ničit všechno, co se zničit dá, a kouzlit na všechno, na co se kouzlit dá, protože odněkud ty přísady prostě vypadnout musí. Lektvary nevaříte jen tak pro nic za nic, bez nich si neporadíte s některými hádankami. Občas kupříkladu potřebujete nadlidskou sílu, abyste otevřeli těžké dveře – v takové situaci pochopitelně pomůže lektvar síly. Když se chcete někam nepozorovaně vplížit v přestrojení, jistě oceníte výhody mnoholičného lektvaru… Některé postavy, jako třeba Hagrid, však lektvary pít nepotřebují, poněvadž mají potřebnou vlastnost (v tomto případě sílu) danou od přírody.

Příběh, jenž mapuje zápletku prvních čtyř románů, je vyprávěn klasickým způsobem: tvůrci opět využívají pouze pantomimické prostředky; hra není namluvena. Plastové postavičky vzdychají, piští, jásají, pláčou, vydávají skřeky a celou škálu dalších zvuků. Ale nemluví. Že se i beze slov dá poutavě vyprávět, je bez debat, Traveller’s Tales svůj um ukázali už mnohokrát. Stylové animace, hýřící půvabným humorem, odkazují především k filmům (vzhled postav i hudba vychází právě odtud), ovšem ani fanoušci psaného slova nezůstanou zklamáni. Případná neznalost předloh hře neubírá na zajímavosti, některé situace si nicméně tolik nevychutnáte.

Tvůrcům si Rowlingovou pořádně načetli a transponovali její svět do komplexní hry. Z množství událostí odehravších se v Harryho univerzu během čtyři dlouhých let, vybrali autoři ty nedůležitější a namíchali z nich atraktivní elixír, který zatoužíte vypít jediným douškem. Studio zřejmě mohlo do hry nafutrovat spoustu prachů a přesně to i udělalo. Jestliže se scénář LHP občas přece jen odchýlí od literárního či filmového kánonu, je to vždy ku prospěchu věci a v zájmu hratelnosti. LHP proto oslňuje prťavými detaily, přitom však skvěle funguje jako celek. V Bradavicích můžete plně dát průchod svému hravému já, protože jak už bylo několikrát zmíněno, prostředků k tomu dostanete víc než dost.

Nyní k “neduhům”. Stejně jako v druhém Indym, i zde dostanete k dispozici editor levelů. Což je moc pěkná věcička, jenomže zase chybí možnost sdílet své výtvory s ostatními, ergo chybí jakákoli motivace k tvoření (přece si nebudu stavět jen sám pro sebe, to si raději vytáhnu krabici Chevy, co mi leží pod postelí). Výhrady mám i ke kooperativnímu multiplayeru. Zahrajete si na jednom počítači (opět skrze bezešvý splitscreen, kdy se obraz rozděluje jen v případě, kdy se postavičky od sebe vzdálí), ovšem hraní přes internet zase nepřipadá v úvahu. V roce 2010 není takovýto přístup zrovna ideální. Nepotěší ani občasné bugy týkající se interaktivity předmětů (viz výše), či nedostatky v AI, které se projevují vždy, když je třeba, aby jednotlivé postavy spolupracovaly. Tento problém provází sérii už léta, ale Traveller’s Tales se pořád ne a ne poučit.

A na konec hlavní nedostatek, kolem nějž se dnešní recenze točila: nic nemůže zastřít fakt, že tvůrci při kuchtění svých her využívají stále tu samou recepturu, s níž prorazili před pěti lety (Star Wars). Znáte to: i božská ambrózie se časem začne zajídat. Zvlášť když není úplně bez vad. Zhodnocení LEGO Harry Potter: Léta 1-4 proto představuje zapeklitý problém. Na jednu stranu tu máme po všech stránkách vypilovaný titul, jenž se dokázal vyvarovat vážnějších bugů (obešel bych se však i bez těch méně vážných) a svébytným způsobem adaptuje slavnou předlohu. Na druhou stranu, něco podobného – jen s jinými texturami a příběhem – jsem od tvůrců již viděl, a mnohokrát. Uděluji 65%. Kdo ještě nic od TT nehrál, nechť si s klidným svědomím přičte patnáct bodíků.