Že vám jméno King’s Bounty nic neříká? Docela tomu rozumíme, ale mělo by. Nebo vám snad neříká nic ani Heroes of Might and Magic? To už je lepší, že? Tak vidíte, a přitom Kings Bounty před dlouhými osmnácti lety prokopalo cestu právě Heroes. Šlo zřejmě o první tahovou strategii ve fantasy prostředí se zaměřením na hrdiny, v tomto případě na hrdinu jednoho. Hra měla úspěch, ale na rozdíl od pozdějších Heroes se nedočkala mnohých pokračování a milionových prodejů. To je zkrátka úděl průkopníků. Vztyčení pocty tomuto bezesporu milníku v branži počítačových her přichází až nyní, a to z velmi neočekávaných míst.
Kdo by to byl řekl, že si licenci opatří ruský vydavatelský moloch 1C Company a jednomu ze svých studií, konkrétně se jedná o Katauri Interactive, zadá tvorbu remaku. Rusové pochopitelně nejsou ve světě počítačových her zrovna kladnými hrdiny, jelikož Západ jejich tituly většinou nechápe a právem považuje za příliš komplexní. Tato vývojářská škola se tak přesně neslučuje s tím, čím bylo Kings Bounty – okamžitě přístupným herním kouskem, který hráčovo snažení odměňoval často a hojně. Byla to zkrátka především zábava, dokonce ještě méně komplexní než Heroes of Might and Magic. Ač s určitými pochybami, byli jsme přesto zvědaví, jak si s tímto úkolem Rusové poradí.
Ruských remaků jsme zatím příliš nehráli, ale musíme přiznat, že vytvářet předělávku poměrně slavné hry není vůbec nic jednoduchého. Abyste měli úspěch, musíte hru dostatečně modernizovat, ale zase ne příliš, abyste se neprovinili vůči původním principům. Jak by to mělo vypadat, ukázala velmi nedávno Civilization 4: Colonization. Jenže za ní stojí původní tvůrce, který se navíc jmenuje Sid Meier! Přes všechny pochybnosti jsme ale brzy zjistili, že Kings Bounty se zbrusu novým podtitulem The Legend je hrou, která si zaslouží přinejmenším přízvisko „velmi dobrá“ a pro někoho to možná bude i „pecka“. No řekněte, kdo by to byl čekal.
Po příběhové stránce se ale nic závratného neděje. Podíváte se do klasického fantasy království, kterému vládne šlechetný král Mark, jenž má samozřejmě překrásnou dceru, jež se dostane do problémů. Ale to je vedlejší. Mnohem horší je, že do kdysi malebné říše se valí zástupy banditů a všelijakých monster či nemrtvých a narušují pořádek. Takže tu máme úkol pro nového hrdinu, kterým se samozřejmě stane hráč. Ten dostane mandát k dobrodružné výpravě. Cestou poseká všechno, na co přijde, prohledá truhlice a odlehčí jim od cenných předmětů, ožení se, počne děti a jen tak mimochodem na svém koni dokluše až ke zdroji svého zla a ve jménu ctnostného práva ho jednou (provždy?) pokoří.
Skvělý příběh a dobře napsané dialogy jsou přesně tím, co dokáže leckteré RPG vytáhnout z bahna přinejmenším nad průměr. Na druhou stranu, příběh Kings Bounty je největší slabinou hry. A to, jak poznáte na dalších řádcích, není úplně špatná zpráva. Protože čert vem příběh, hlavně když se to dobře hraje. A ono se to hraje skvěle. Přinejmenším zpočátku. Už samotný tutoriál je proveden vynikající formou, kdy vám nikdo neříká banální věci, jako že útok je na levém myšítku. Ostatně podívejte se do nastavení. V tomto tréninku absolvujete několik, dokonce zábavných, zkoušek, při kterých si snadno osvojíte herní principy. Pravda, je jich překvapivě málo, ale to na celé věci nic nemění.
Hra se od Heroes of Might and Magic docela liší. Předně připomíná klasické RPG, když na obrazovce v izometrickém, natáčitelném a zoomovatelném pohledu vidíte pouze svého hlavního hrdinu. Žádná města a několik armád. To se tu pro přehlednost nekoná. S hrdinou pobíháte po světě zcela volně realtimovou formou. Poměrně často narazíte na nějaké, obvykle na místě se točící monstrum či bandu neřádů. Jakmile na něj kliknete, nastane rychlé nahrání bojové fáze. Ta už probíhá tahovou formou, ne nepodobnou té z Heroes of Might and Magic. Ještě dodejme, že bandičky nepřátel mohou být neřízené, nebo mít vlastního hrdinu a někdy také brání vlastní hrad či město. O to je pak boj těžší. Spoustu nepřátel musíte pokořit v rámci questů. Některé jsou jednorázové, jiné tvoří dlouhé řetězce, na jejichž konci čekává sladká odměna.
Každopádně je ale samotný boj tím, co ke Kings Bounty přitáhne nejvíce lidí. Jeho pravidla jsou poměrně jasná. Bitvy se hrdina přímo neúčastní. Namísto toho slouží jako vrchní síla, která má navíc schopnost vyvolávat všelijaká kouzla, která získáváte na svých cestách. Kromě toho také jeho prostřednictvím ovládáte svou armádu na hexagonovém poli. Maximem je pět typů bojových šiků (jako obvykle je jejich počet znázorněn číslicí) jak na vaší, tak nepřítelově straně. Je třeba říct, že boj je jednou z nejsilnějších stránek Kings Bounty. Ačkoliv tahový, má velice solidní dynamiku. Prakticky hned se jde na věc a navíc je výborně vyvážený a zábavný. Možná ještě o fous více než v Heroes of Might and Magic.
Příjemné je, že se bojuje vždy na odlišných bojištích, a to tematicky upravených podle toho, kde ke střetu armád došlo. Obvykle se na nich nachází truhla s nějakým tím bohatstvím či magickým svitkem. Samozřejmě se k němu obě strany snaží dostat co nejdříve. Ale měly by si dávat pozor na okolní pastičky, jako je například včelí hnízdo, které neopatrného poďobe. Nebo zakletý kříž, který zase zpomalí.
Ve fantasy světě Endoria je poměrně velké množství jednotek a kreatur, které se dají najmout do boje. Měli byste si ale dát pozor, jak máte svou armádu složenou. Ctnostní rytíři neradi bojují v jednom šiku s nekromancery či vampýry. To pak výkonnost všech klesá, což se může stát fatálním faktorem. Například třeba vampýři jsou mnohem lepšími bojovníky v noci než za dne. Proto se je vyplatí nasazovat v příhodných chvílích. Hrdina sebou může naštěstí vozit o dvě armády navíc, než skutečně upotřebí, a tak není problém flexibilně zareagovat na určité podmínky. Jednotky se mohou také vylepšovat, například lučištníkům se velmi hodí ohnivé šípy.
Dobrodruhy jistě potěší RPG aspekt hry. Prozkoumávání dungeonů a hledání cenných předmětů je docela zábava, stejně jako vylepšování hrdiny o nové schopnosti. Těch by ale rozhodně mohlo být více. To je však do jíst míry vyváženo skutečností, že každičký talent, který si hráč pořídí nebo vylepší, se v boji velmi silně projeví.
Přesto se ve hře dají najít i některé negativa. Kupříkladu automatické rozmisťování nepřátel nefunguje tak dobře, jak by mělo. V úvodních zónách narazíte třeba na prakticky nepřekonatelné armády, které vám nezbude než obejít, zatímco ke konci proti sobě můžete mít směšně slabé nepřátele. Funkce automatického propočítání bojů je kdovíproč řešena tak, že sedíte a civíte, jak hraje počítač, namísto toho, abyste rovnou dostali výsledek. Ani nepřehledná mapka kdovíjak nepotěší. Zřejmě největší chybu ale rozpoznáte po mnoha hodinách hry. Je jí totiž určitý stereotyp. Ne snad, že by vás hra začala nudit, ale všechno už jste objevili a nemá vás co překvapit. Stále to je zábava, ale už ne tak strhující jako na začátku.
To sice kvality Kings Bounty poněkud snižuje, nikoliv však tak, abychom mohli prohlásit, že tato hra nestojí za zkoušku. Rozhodně stojí a nejen za zkoušku. Zaslouží si být hrána, protože je propracovaná, vyvážená a zábavná. Také lehce komiksová grafika se povedla, byť zrovna nesrší detaily. Proto můžeme Kings Bounty směle doporučit, zejména těm, kterým se stýská po Heroes of Might and Magic – 80%