Kingdoms of Amalur: Reckoning mnozí považují za nedoceněný klenot, jenž byl neprávem zapomenut a pochován v propadlišti dějin. Kingdoms of Amalur ale neřekl ještě své sbohem a nyní se po osmi letech vrací s remaster verzí.
Čím si Kingdoms of Amalur vysloužil pověst zapomenutého herního klenotu? Předně, je to jedno z nejklasičtějších ze všech klasických RPG a jeho remaster je v tomhle ohledu úplně stejný. Člověk má při hraní pocit, že se vrátil kamsi do dob, kdy elfky nosily super odolné brnění, které zakrývalo jen tolik, aby do ratingu nepřibyla položka „sexuální obsah“, a kdy z mrtvol vlků a medvědů padaly luxusní plátové zbroje. K tomu patří i obrovský otevřený svět řídící se tak trochu zvláštními zákony: I když konec světa prakticky již klepe na dveře a z nedočkavosti si dveře již sám pootvírá, většina obyvatel je naprosto v pohodě, neváhá s vámi dlouze rozpracovat o všem možném a především vám dávat různorodé úkoly, třebaže jsou pro ně velmi důležité a vás coby cizince vidí teprve poprvé ve svém životě. Kingdoms of Amalur je zkrátka věrný stylu RPG se vším všudy a nelogičnost a neuvěřitelnost světa holt k tomu občas patří.
Ačkoli svět Kingdoms of Amalur (stejně jako svět mnohých RPG) je prapodivný, jednoznačně má své kouzlo. Každá lokace je něčím specifická, každá má své svůj grafický styl, své nepřátelé a své jedinečné problémy, které budete muset coby hrdina práce všeho druhu řešit. Tak například při svých toulkách narazíte na vesničku, která čelí nekonečným nájezdům přerostlých pavouků a jste to právě vy, kdo se jim bude muset postavit a vydat se do jejich hnízda.
Na Kingdoms of Amalur jsou podle mě jednoznačně nejzábavnější souboje. Čekají na vás hordy nepřátel a bossů, s kterými budete moc bojovat různými zbraněmi, kouzly, různorodým vybavením a všelijakými podpůrnými lektvary. Pochopitelně zde najdete i všemožné perky, skilly a dovednosti, které budete získávat skrze nové levely vaší postavy. Všechno je krásně komplexní a zároveň to není překombinované, takže veškerý systém pochopíte docela rychle a budete si moct souboje maximálně užívat. Boj je zde zkrátka opravdu zábavný.
Kingdom of Amalur: Re-Reckoking je ale remaster, proto se sluší zmínit hlavně grafickou stránku hry. Zde bohužel remaster ztrácí dech. Nemohu se ubránit pocitu, že mezi remasterem a původní verzí zas tolik rozdílů není. Srovnávací videa na Youtube tuto domněnku bohužel potvrzují. Ačkoli mezi původní verzí a jejím remasterem uplynulo osm let, grafika je místy až identická. I když k určitým zlepšením došlo, třeba tráva vypadá lépe, tak stále nebudete mít pocit, že byste hráli hru, která odpovídá grafickým standardům roku 2020, bohužel.
Nejedná se ale o čistokrevný remaster, jelikož změny byly udělány i na poli hratelnosti. Tou nejvýraznější změnou je nejspíš přidání nové velmi obtížné hratelnosti. Mnozí hráči si totiž stěžovalo, že Kingdoms of Amalur je poměrně jednoduchou hrou, která hráči do cesty neklade žádné větší výzvy. S novou úrovní se ale tohle mění, nepřátelé mají vyšší úroveň, jejich rány a střely jsou ničivější a spawnují se na mapě ve větším počtu. Nic pro hráče zelenáče.
Ačkoli hratelnost místy doznala zlepšení, některé nedostatky bohužel přetrvaly. Na mysli mám zejména neposlušnou kameru,s níž budete nejednou zápolit, a velmi neintuitivní inventář. Uživatelské rozhraní by si opravdu zasloužilo celé předělat.
Rád bych se zmínil i soundtracku, který je na velmi vysoké úrovni. Často si tak trochu ironicky postesknete nad svým rychlým SSD diskem, kvůli/díky kterému jste nemohli strávit ještě aspoň pár sekund v načítací obrazovce a poslechnout si o něco déle onu skvělou skladbu. Soundtrack zkrátka nejsou jen laciné skladby do podkresu, ale je to klasická, nebo chcete-li vážná, hudba se vším všudy, kterou si klidně můžete pustit bez i bez hraní a mít z ní skutečný příjemný požitek a třeba i tu katarzi, o kterou umění tak usilovně usiluje.
A když zmiňuji to audio, musím vypíchnout i dabing. Některé postavy sice mluví naprosto příšerně, jiné jsou ale nadabovány mimořádně výborně. Nejlepší a nejzábavnější jsou tzv. lorestones. V zásadě se jedná o obrovské ukecané balvany, které vám prozradí něco o světě Kingdom of Amalur. Zatímco jeden kámen mluví vážně a s rozvahou o velké válce, jiný kámen drmolí o přízemních příhodách slavných postav v paparazzi stylu, mele páté přes deváté a skutečná pointa skoro žádná. Lorestones budete rádi vyhledávat, a to nejen kvůli příběhům, jež si budete moct vyslechnout, ale především díky vtipnému ztvárnění těchto ukecaných nerostů a především díky vynikajícímu dabingu.
Kingdom of Amalur: Re-Reckoning je rozporuplná hra. Na jednu stranu je velmi poplatná své době a člověk se při jejím hraní cítí až hloupě. Zastaralé uživatelské rozhraní a občas nepříjemná kamera tomu zrovna nepomůžou. Místy se to snaží hra zachránit originálními nápady, a to když třeba potkáte člověka, který si vám začne stěžovat, že je vlastně vlk, kterého bohové z nudy proměnili na člověka, aby mohli sledovat jeho trápení. Jsou to ale spíše drobnosti, jelikož celý herní svět je dost zvláštní a hlavně naivní. Každopádně toto rozhodně nemusí být na škodu, dokáži si představit, že nejeden hráč, či nejedna hráčka právě něco takového potřebuje, aby si od toho našeho světa, který rozhodně naivní není, odpočinul/a.
Pokud tedy přistoupíte na někdy trochu podivná pravidla, kterými se Kingdom of Amalur: Re-Reckoning řídí, a smíříte se s jednoduší grafikou, čekají na vás přinejmenším desítky hodin skvělého hraní, zábavy u poslouchání upovídaných kamenů a ohromení z fantastického soundtracku. O pohlcujících soubojích (zejména s bossy) nemluvě.
Kingdom of Amalur se skutečně může stát klenotem žánru RPG. Stejně tak ale je to hra obtěžkaná nedostatky, které vychází z doby, jíž je hra poplatná. Je jen na vás, jaký přístup si zvolíte a čím Kingdom of Amalur bude pro vás. Tak či tak, pokud aspoň trošku máte rádi RPG, tento titul a ani jeho remaster byste rozhodně minout neměli.
