Killing Floor vznikl v roce 2005 a to jako pouhá modifikace pro hru Unreal Tournament 2004. Díky značnému úspěchu se o čtyři roky později objevila i stejnojmenná samostatná hra. Po dalších sedmi letech jsme se dočkali druhého pokračování. Titul na první pohled nepatřil mezi hry, jež by mě dvakrát zaujaly. Nejvíce mi hra připomíná DOOM, jehož poslední díly mě bohužel příliš neberou. O to větší překvapení na mě čekalo po spuštění.
Možná nyní čekáte na uvedení do příběhu hry. Jenže… zde žádné story na pozadí vůbec není. Hráč si prostě vybere hrdinu, popadne bouchačky a vyrazí vstříc přicházejícím vlnám zrůd. Tak jednoduchý koncept kupodivu funguje lépe, než by se dalo čekat.
Ještě než skočíme do tvrdých bojů, si vybereme jednu z dostupných tříd. Na výběr je rovnou z deseti druhů – Berserker, Commando, Support, Field Medic, Demolitionist, Firebug, Gunslinger, Sharpshooter, Survivalist a Swat. Každé z těchto povolání má nejen odlišné počáteční zbraně a granáty, ale taktéž získává zkušenosti za jiné činnosti. S nabíráním zkušeností se hráč dostává na vyšší level, za což každá postava dostává pasivní bonusy, jako je třeba vyšší damage, rychlejší přebíjení či lepší odolnost. Dle toho, jaké povolání si vyberete, budete mít konkrétní pasivní výhody. Zároveň třída ovlivňuje velké bonusy, které si hráč vybírá každých 5 úrovní, a to zpravidla ze dvou nabízených. Dále si lze vybrat ještě postavu, která má v podstatě význam jen dekorativní. A protože lze vybírat jen z osmi lidí, nechybí ani stručné možnosti změny vzhledu, jako je třeba úprava vlasů, těla či doplňků. Zde mohli autoři nabídnou o něco více možností. Vybráno? Pusťme se tedy do drsňácké akce.
V Killing Floor 2 nejde o promyšlené taktizování, ale jen čistokrevnou akci. Ze všech stran se na nás v jednotlivých vlnách řítí nepřátelé a my je, co nám síly stačí, odrážíme. Na mušku se nám dostane celá řada různých typů nepřátel, od pomalých pěšáků, přes ty rychlejší a hbitější, až po „tanky“ s velkým počtem HP. Na konci mapy na nás pak čeká některý z bossů, opět se specifickými speciálními útoky. Ani při boji s bossem nás však nepřestanou otravovat jiní nepřátelé.
Přes pěkný počet nepřátel se brzy začnou opakovat. Na výběr je ze snad ani ne osmi typů soupeřů a pokud tak hru hodláte hrát často, omrzí vás zanedlouho. Nutno dodat, že po krku nám nepůjdou nějací obyčejní vojáčci, ale ohavná monstra, jež prahnou jen a jen po naší krvi. Hru zpestřují skvělé prvky jako je možnost ustřelit nohu, ruku, hlavu, zkrátka každý nepřítel je do značné míry ničitelný. To však již nelze říci o prostředí.
Hráči po každé odehrané mapě hlasují, jakou mapu zvolí jako další. Na výběr je ze zhruba deseti map, jejíchž variabilita je skvělá. Jasně, není jich zase tak moc, ale o to chytřeji a promyšleněji jsou sestavené. Vždy je totiž kam před nepřáteli couvat. Pokaždé je k dispozici nějaká další chodbička, i když mnohdy se zase stane, že ze všech chodeb jde hrstka nepřátel a my se musíme rozběhnout do jedné z nich a cestu si prostřílet. Adrenalin zažijeme, když zrovna přebíjíme, což u řady zbraní trvá třeba i 5-6 vteřin a nemáme kam jít. Ve hře existuje možnost zavřít a přivařit k sobě dveře, což dočasně zastaví nepřátelé. Nicméně si tím zároveň zatarasíme možnou cestu pro ústup, pokud se na nás přiřítí soupeři z druhé strany. Při špatném couvání se lze také dostat do rohu, kde nás zasypou nepřátelé ze všech stran a je problém se dostat pryč.
Po konci každé vlny nás hra přehledně naviguje ke speciálnímu stroji, jež prodává zbraně a vybavení. Zde můžeme nakoupit náboje, různé zbraně, granáty i neprůstřelnou vestu. Stejně tak již zakoupené lze prodávat (asi za 85 % kupní ceny). Konkrétní zbraně lze navíc označit jako oblíbené, abychom je pak ve speciální nabídce našli ještě rychleji. Zajímavé je, že hra je napůl česky. To znamená, že většina klíčových textů je přeložena, ale i tak bohužel zůstaly některé v angličtině. Při hře v offline módu jsme osamocení a tak nám hra jednak pouští výbornou hudbu, u které je vždy napsáno, jaká píseň zrovna hraje, a jednak k nám neustále promlouvá umělá inteligence, jež ovládá také onen prodejní stroj. Po každé vlně se otevře stroj na jiném místě, což nás nutí pochodovat po celé mapě.
Zbraně jsou rozděleny buďto podle typu (brokovnice, samopaly, pistole, zbraně na blízko atd.) či dle doporučení pro určité povolání. Někdy také nalezneme zbraň či munici přímo v mapě. I takovou zbraň lze prodat. Co se týče výběru zbraní, je parádní. Sice mohl být arzenál ještě o kapku větší, avšak alespoň několik málo hodin lze objevovat výhody a nevýhody mnoha zajímavých zbraní. Řada z nich dokonce má dva typy střel. Třeba jedna zbraň střílí zubaté kotouče, ale umí také roztočit kotouč v sobě a prosekávat se nepřáteli jakoby nic. Dobře vypadá také rozseknutí nepřítele vejpůl pomocí katany. Aby toho nebylo málo, místy se hra zpomalí a chvilkově nabídne černobílý obraz, kde je vidět jediná barva – červená krev. Hru oživují i různé typy granátů, kromě klasických najdeme i oslepující nebo zmrazující (z nepřátel je doslova led). Na obchod mezi vlnami nám po dosprintování k stroji často zůstane asi 30 vteřin. Zpočátku to hráči absolutně nestačí, protože tyto zbraně nezná a není čas si je prohlédnout. Později se však situace výrazně lepší a hráč rychle nakliká, co potřebuje.
Po skončení mise, ať už výhře či prohře, je průběh vyhodnocen a to ze všech možných stran. Ukázány jsou třeba nové rekordy, jako je třeba nový rekord v celkovém počtu zabití, zabití nožem, zabití pistolí, léčení, asistence a tak dále. A jak se vlastně léčíme? K dispozici máme injekci, kterou jde překvapivě používat nekonečněkrát. Mezi užitím je pouze třeba určitou, poměrně krátkou chvíli, počkat. Spíše je při všem tom střílení a přebíjení problém najít si čas, abychom si ji píchli. Zdraví pak narůstá postupně, takže žádné skokové a okamžité rozdíly nečekejte.
Způsobů boje je více. A to je na tom to krásné. Někdo skočí mezi nestvůry s mačetou, jiný bude krůček od nich střílet brokovnicí, jiný se ze slušné vzdálenosti bude trefovat do hlav. Právě poslední zmíněný postup, tedy odstřelování, se nám zdá nejúčinnější. Způsoby lze samozřejmě kombinovat. Každá zbraň má však určitou váhu. Hra nám kvůli tomu dosti brání nést více než 2-4 zbraně.
Killing Floor 2 je takřka perfektní. Ale jen dočasně. Přestože ze začátku bude hráč nadšený z výtečné hratelnosti, brzy začne vnímat omezený počet zbraní, nepřátel i map. Hra s přáteli je však i tak mimořádně, až překvapivě zábavná. Proto titul doporučujeme a hodnotíme na výborných 80 %. Nezapomínejte, že hra je pro starší 18-ti let.
