Se střílečkami se opravdu tento rok roztrhl pytel, povětšinou jde však o FPS, tedy o ty z pohledu první osoby. Na druhou stranu i pár kvalitních akcí z pohledu třetí osoby jsme se během podzimu dočkali, například Gears of War (viz. recenze) či Stranglehold. A nyní přichází další chlap do pranice, respektive rovnou dva chlapi. A skutečně nejde o nějaké načinčané superhrdiny. Zatímco dfoposud dánská firma IO Interactive vytvářela především sérii her s tichým zabijákem (rozumějte Hitmany), najednou přišla změna.
Téměř filmový scénář
Kane a Lynch. Dva pěkně solidní grázlové. Jejich trestní rejstřík by možná sám o sobě stačil na vydání celé knihy. Za všechny své přestupky proti zákonu nakonec přeci jen pykají v base. Hned v úvodním videu se setkáme s oběma chlapíky ve vězeňské transportní dodávce. Začíná to tak nevinně. Najednou ovšem slyšíte obrovskou ránu, vypadnete z auta a vůbec nevíte co se děje. Zkrátka někdo tyhle dva chlápky asi potřebuje mimo vězení. Konkrétně jsou to bývalí parťáci jednoho z našich dvou hrdinů (Kanea), kteří od něj (resp. už od nich) potřebují vykonat určité službičky. Právě tato první scéna (včetně následného útěku všudypřítomné polici) odstartuje skvěle navržený příběh. A již od této chvíle se budete úžasně bavit a zjistíte, jak má hra obrovský spád. Zkrátka nuda nebo nic neříkající a neakční scény zde nehledejte. Postupně se budete s oběma hrdiny blíže seznamovat a poznávat je. Neustále jste středem akce, přestože do samotné hry velmi často zasahují video-sekvence. V nich dokonce můžete i otáčet kamerou, díky čemuž nevypadnete ze skvělého tempa hry. A když už by se chvílemi zdálo, že příběh začne upadat, přijde zlom a vy jen zůstanete s otevřenou pusou koukat na video. Již teď vám musíme prozradit, že právě příběh a ohromný spád jsou hlavními přednostmi tohoto titulu.
Dvojka k pohledání
Po pravdě řečeno, Kane a Lynch nejsou zrovna skvělí kamarádi a nedá se říci, že by si kdovíjak rozuměli. Přesto drží pospolu, ostatně v tomto zohaveném světě ani nemají jinou možnost. Hodně často mezi sebou konverzují a musíme říci, že jejich slovník nás hned z počátku poměrně zaskočil. Inu jsou to skuteční chlapy „od fochu". Celkově se nám hodně líbí jejich charisma. Zkrátka každý z nich je svůj a vyzařuje z nich určitá povaha a takhle dobře zahrané nejsou ani některé postavy ve filmech. I podle vzhledu každého z nich poznáte na míle daleko. Kane je typický především svým pochroumaným (později zalepeným) obličejem, naopak Lynch nám ve všech ohledech (co se týká vzhledu) připomínal tvrdého českého rockera Ondřeje Hejmu. Inu přesvědčte se sami z přiložených screenshotů.
Spolupráce především
Celá hra je založená především na spolupráci. Primárně pochopitelně na kooperaci našich dvou hlavních hrdinů. Ve všech misích (resp. kapitolách a scénách, jak jsou levely ve hře nazývány) se objevují oba dva, přestože jde mnohdy o čistě osobní a rodinné záležitosti. Někdy se však přesto na chvíli rozdělí – Kane například běží dolů a jehoparťák Lynch ho kryje shora, apod. Hodně často navíc do svého týmu získáte i další členy. Je ovšem škoda, že se v singleplayeru nemůžete přepnout do nikoho jiného (ani Lynche) a tudíž stále chodíte v kůži Kanea. Kdyby něco podobného bylo možné, určitě by se tím zatraktivnilo opětovné hraní. Kooperaci si užijete pouze v multiplayeru. Vraťme se však zpátky k zbývajícím zabijáckým členům. Všem můžete dávat jednoduché povely (jdi tam, útoč, následuj mne), ale prakticky nic jiného, tudíž o nějakém taktizování zde (bohužel) nemůže být řeč. Umělá inteligence se vcelku vydařila a opravdu i NPC postavy jsou schopné nějaké protivníky zastřelit. V některých situacích nás ale i neskutečně naštvali. Párkrát totiž musíte všechny členy odvést na určité místo (do výtahu, auta, atp.) a stávalo se, že jeden z maníků se nám zasekl hned na začátku.
Buď se tedy zasekl a nebo jsme mu zkrátka zapomněli tupě zvolit možnost „následuj", a tak zůstal stát a později jsme se pro něj museli vracet zpátky. Nepřátelé jsou na první pohled o něco hloupější než členové vašeho týmu. Občas pobíhají značně zmateně, jindy stojí přihlouple schovaní za sloupem a jako malé děti si myslí, že když oni nevidí nás, my nevidíme je. Můžete jim několikrát střelit do nohy a ani je nenapadne udělat pohyb. V tomto směru by tedy tvůrci rozhodně měli co zlepšovat. Když jsme u toho střílení, pojďme si povědět něco více o systému zdraví a také o obtížnosti. Právě ta nás docela překvapila, protože opravdu nejde o procházku růžovým hájem. Na umírání se prostě musíte připravit. Naštěstí se hra sama poměrně často ukládá. Zdraví funguje úplně stejně, jako ve všech novějších střílečkách: Když jste hodně zraněni, obrazovka zčervená, stačí chvíli zůstat v klidu a opět se vrátí do normálu. A co když vás nepřátelské kulky složí k zemi? Potom rychlý load, že? Nikoli. Když totiž jednou „skoro umřete", může vás ještě někdo z party obživit píchnutím zázračné injekce (rozumějte adrenalinové). Tento postup se ale nedá praktikovat neustále dokola a pokud dostanete dvě dávky chvíli po sobě umřete také – pro změnu na předávkování. Přestože by tento prvek měl hru zjednodušit, neděje se tak a místy se nám obtížnost zdála opravdu možná až moc krutá.
Next-gen grafiku hledejte jinde!
V úvodu dnešní recenze jsme zmínili, že v určitých aspektech ze hry skutečně cítíme Hitmana. A jak už jste asi zjistili, právě styl zabíjení to skutečně nebude. Největší stopy zanechal tento holohlavý vrahoun v grafickém ztvárnění. Zatímco však celá série Hitmana byla prakticky pokaždé v grafice o krok napřed oproti konkurenci, v případě Kane & Lynch: Dead Menf to bohužel neplatí. Ať nastavujete hru jakkoli, jiným skutečně next-gen titulům se ani náhodou nevyrovná. Nemůžeme vysloveně říci, že by byla otřesná, ale spíše (pod)průměrná. Modely postav se docela vydařily, bohužel trpí prostředí. Nikde nenajdete příliš detailů a textury by si zasloužily větší kvalitu. Na druhou stranu se nám líbil destruktivní model zdí, resp. sloupů či rohů. Zkrátka stačí na nějakém sloupu třeba sestřílet dlaždice a hned se za něj nepřítel tak jednoduše neschová. Bohužel to nefunguje úplně všude.
Známé prvky z jiných her
Když už jsme naťukli určité mínusy, pojďme přeskočit rovnou na další. Ten pramení z neoriginality, zkrátka nenajdete ve hře žádný vysloveně inovativní prvek. V mnohých směrech nám například Kane and Lynch: Dead Men neskutečně připomněl Maxe Payna, až na ten chybějící bullet time. Další napodobenina směruje ke krytí. Pokud se totiž nacházíte u nějaké překážky, Kane se za ni schová a pouze když podržíte pravé tlačítko myši, tak vykoukne. A to už jsme zde měli několikrát. Pokud byste snad měli, stejně jako já, ještě v živé paměti Gears of War, nemůžete si odpustit srovnání. Přestože právě tam šlo takřka o stěžejní prvek a zde jen o maličkost, rozdíl je ohromný. Zatímco Kane by se měl automaticky schovávat za překážky, zdaleka ne vždycky to funguje právě tak, jak byste si představovali. Jako takovou jiskru v oku bychom viděli snad jen „davové šílenství", které si užijete hned několikrát. Že vám to zní divně? Pojďme si to maličko objasnit. Poprvé se s ním setkáte v misi odehrávající se na jedné diskotéce. Zkrátka procházíte celou ohromnou diskotékou, kde je hrozně velký počet lidí. Skutečně bombasticky vypadá, jak se všichni hýbou a tančí, přestože modely i pohyby postav jsou si hodně podobné, ne-li úplně stejné. Tak přesně tímto davem se musíte doslova protlačit. A jak to dopadne, když začne v tomto davu přestřelka? Zkrátka všichni začnou různě pobíhat a zmatkovat. V samotné hře tento prvek „davu" (jak jsme si ho pojmenovali) funguje skvěle a osobně si nevybavuji žádný jiný titul, v němž by se něco podobného (v tak velké míře) objevilo. Samozřejmě když už to tvůrci naprogramovali, využili toho několikrát. Nemůžeme si však pomoci, ale právě ona scéna na diskotéce se nám zdála úplně nejlepší.
Nás tito dva chlapíci dostali
Kane & Lynch: Dead Men má mnohé přednosti, bohužel však i určité nedostatky. Přesto nás tento titul skutečně zaujal a od první do poslední minuty jsme se skvěle bavili. Za co tomu vděčíme? Především výbornému scénáři. Zkrátka přestože v mnohých ohledech je tato hra čistě průměrná a vlastně nepřináší nic extra originálního, příběh a svižnost všechno vynahradily. Skvělé podání celé story společně se skvělým charismatem obou hlavních aktérů dokáže mnohé zamaskovat. I přesto však nemůžeme hodnotit více než 78%. Škoda, že si zkrátka tvůrci nepohráli o něco více i s grafickou stránkou, aby byla hra stejně kvalitní ve všech směrech. Pokud ale máte rádi akční střílečky z pohledu třetí osoby, zcela určitě se vám Kane & Lynch: Dead Men zalíbí.
