Po třech letech vzduchem znovu plachtí známý hrdina Rico Rodriguez, který se i tentokrát vrhá do tvrdé války v prostředí bujné vegetace a třpytících se oceánů.
Čtvrté pokračování série Just Cause mělo i tentokrát na starosti studio Avalanche Studios. Když hru ale spustíme, od třetího dílu na první pohled příliš inovací nevidíme. Mluvím teď zejména o grafické stránce hry, která je obecně lehce podprůměrná, nicméně některé pasáže (včetně videoscének) jsou vyloženě tristní. Příliš novinek se nedočkáme ani v jiných rovinách hry a tak je otázka, na čem po celou tu dobu vývojáři vlastně pracovali.
Nezaujme totiž ani příběhová linie, která stále přináší nové a nové postavy, zatímco nějak zajímavá či dokonce charismatická není snad ani jedna. Příběh je vágní asi jako bílá stěna a na hráče tu čeká obyčejná válka mezi diktátorem a statečným odbojem. Pokud vám tohle připomíná Far Cry, určitě nejste sami. Tady však nepřichází žádné zvraty a hráč plněním poměrně nudných misí pouze rozšiřuje území odboje. Hráč tak brzy dostává chuť scénky prostě přeskakovat, což pro příběh znamená jasnou smrt.
Co se týče cíle misí, ani ty příliš nezaujmou. Obvykle máme jít na určité chráněné místo, zničit tam některé objekty nebo co je častější, spustit některé spínače. V tom nám samozřejmě brání nepřátele, které tak je třeba zabít. Není to však pravidlem a díky rychlému pohybu někdy stačí zmáčknout tlačítko a utéct. Problém jsem měl také s tím, že když už jsem s padákem či létajícím oblekem doletěl na místo mise, které bylo poměrně rozlehlé, rychle jsem klesal dolů. Zpravidla se pak spustila řeč naší operátorky, která nám teprve vše vysvětlovala. Než tedy označila body zájmu v dané oblasti, byl jsem už dávno na zemi a následně se musel přesouvat Podrobnosti nám přitom mohla říct už cestou na místo. Cestování je totiž poměrně komplikované.
V první řadě jsou auta překvapivě pomalá, zatímco letadla se zase špatně ovládají (hlavně při startu). Zdaleka nejrychlejším prostředkem mi tak přišla kombinace střílejícího lana, kterým jsem se vyšvihl do vzduchu odkud jsem letěl za pomocí obleku. I tak však člověk neletí, kdo ví jak rychle, při čemž neustále ztrácí výšku. Naštěstí hráč po zhruba hodině hraní obdrží motor šlehající plameny na zádech, který byť funguje chvíli, umožní plnohodnotné cestování ve vzduchu. Chvílemi jsem si nakonec připadal jako starý dobrý iron-man. Cestování dost komplikují hodně vysoké pohoří, které cestu po silnici značně prodlužují. Na obsazených místech naštěstí máme možnost cestovat okamžitě.
Přesto je třeba zmínit, že Just Cause 4 pro nás má i protentokrát mnoho dopravních prostředků. K dispozici tak máme nejenom auta či motorky, ale také tanky, lodě, vznášedla, letadla, stíhačky a vrtulníky. Na výběr je z mnoha typů toho či onoho, avšak problém tak trochu je chování a ovládání. Když jsem tak například jel autem po silnici, neustále se chovalo jaksi podivně, při čemž jsem měl problém ho uřídit. Chyběla mi i vyšší rychlost, protože vzhledem k velké zdejší mapě cesta k úkolu někdy trvala příliš dlouho (alespoň na můj vkus). A přestože se občas naskytne hezké panorama, při bližším pohledu není svět nějak extra zajímavý či hezky vyhlížející. Kulhají nejenom textury vegetace, měst či vozidel, ale situace je místy překvapivě špatná zejména u postav či vodní hladiny.
Asi nejzajímavější činností ve hře je pohyb pomocí vystřelovacího háku, který nás ihned přitáhne k cíli (a to i na velké vzdálenosti) a létání pomocí wingsuitu. I když má obojí své mezery, nejsem si jistý, zda v jiné existující hře (kromě série Just Cause) najdeme možnost připínat hákem dva objekty k sobě. Můžeme tak například připnout auto ke stromu, které vzápětí vyjede z dráhy. Samozřejmostí je možnost připnout nepřátelského vojáka ke stromu a nechat ho odletět, případně helikoptéru k jiné helikoptéře, po čemž následuje hezká srážka se všemi explozemi, které k tomu patří. Možnosti střelby lan s háky lze editovat a přidat jde třeba i možnost vystřelit hák s balónkem. Ten snadno odnese nepřátelské vojáky, a třeba i vozidla. Hákem se lze přitáhnout i k samotnému soupeřovi, což skončí srážkou našich nohou s jeho hrudí – ano, nepřítel pak hezky odletí. Lana se ostatně používají i k posouvání různých objektů, změně polohy páček a spouštěčů. Vhodné tak je se s hákem pořádně sžít, protože snažit se dlouze pohnout s pákou uprostřed přestřelky vás jinak může stát život.
V boji využijeme slušné množství arzenálu, přes samopaly, brokovnice, odstřelovačky, až po minomety, bazuky a tak dále a tak dále. Překvapivě mi neustále docházela munice, což při obležení spoustou vojáků není úplně příjemná situace. Naštěstí v okolí mnohdy najdeme nějaký ten tank, helikoptéru, kanón či těžký kulomet, k čemuž stačí přiskočit a převzít kontrolu. Bohužel jsem si až příliš často připadal jako nezničitelný terminátor, který se lanem přitáhne k tanku, bez problému vyhodí posádku a sám nastoupí, rozstřílí všechny okolo, při čemž ani okolní tanky není problém snadno zničit. Následně jsem vystoupil, přitáhl se hákem k helikoptéře, opět ji hned obsadit a rozstřílet zbytek. Osobně bych dal takové schopnosti spíše jako možné skilly, které si může hráč postupně odemknout. Být takto vyzbrojen hned od začátku, je poněkud zvláštní.
Co se mi na hře naopak líbilo, byl dostatek explozí. Ať už jsme záměrně ničili nepřátelské zařízení, antény, turbíny vodních elektráren nebo jsme prostě devastovali tanky a helikoptéry, jedna exploze střídala druhou a člověk si tak každou chvíli připadá jako uprostřed akční scény.
Dosti líbivá je možnost nechat si na libovolné místo shodit bednu s námi zvoleným obsahem. Je sice pravda, že konkrétní zboží si musíme nejdříve zasloužit a odemknout, ale vzápětí si můžeme nechat donést konkrétní rychlé auto, tank, stíhačku, ale třeba i kteroukoliv zbraň. To se hodí zejména v případech, kdy nám dochází munice nebo jsme prostě na opuštěné silnici, odkud se chceme dostat rychlým fárem. Naopak mapa vás příliš nepotěší. Není totiž úplně promyšlená a už vůbec ne intuitivní.
Co na hře bylo po vydání asi nejhorší, byla její naprostá nestabilita. Valné části hráčů tak hra neustále padala, což se mimo další negativní stránky hry, odrazilo i na hodnocení hry na Steamu. Tam hra aktuálně drží hodnocení pouhopouhých 33 %! Přestože vývojáři hru víceméně opravili, zůstalo problematické ovládání nejen menu, které je přizpůsobeno konzolím. Mapu tak například otevíráte symbolem „+“, v menu listujete pomocí “ě” a „š“ a zavíráte ho zmáčknutím pravého tlačítka myši. Ostatně i při samotném hraní mi nesedělo mačkání tolika tlačítek a nejednou jsem hledal, jak se co vlastně ovládá. Ve hře přitom stále zůstává mnoho bugů, které občas dokonce i znemožní dokončení mise a je třeba hru restartovat.
Just Cause 4 je bohužel velkým zklamáním. Oproti třetímu dílu vidím spíše zhoršení, ať už jde o příběh, postavy či ovládání. Čtverka je celkově jaksi těžkopádná, plná bugů, zatímco audiovizuální zpracování se za tři roky prakticky nikam neposunulo. Čtenářům můžeme doporučit buďto počkat, až vývojáři hru pořádně zrevidují a vylepší, či spíše zakoupit (ideálně ve slevě) předchozí díl série. Přesto nás alespoň na nějakou dobu zabaví akční stránka titulu a mnoho legrace si užijeme i s vystřelujícím hákem a létáním vzduchem.
