Jade Empire: Special Edition

Jade Empire je původem konzolovým titulem od kanadského studia BioWare, které se dříve specializovalo na PC role-playing hry, ostatně kdo by neznal legendární Fallout či Neverwinter Nights. Ovšem s příchodem dnes již last-generation konzolí se společnost začala zaměřovat primárně na ně. Konverzí obou dílů skvělého Knights of the Old Republic jsme se dočkali ještě relativně brzy, avšak nyní trvalo čekání přes dva roky. Takovou dobu si v BioWare dávali práci s přepracováním Jade Empire z Xboxu na PC. Na jinou hru by se stěží někdo tak dlouho těšil, ale jakýkoliv výtvor tohoto studia má ještě před vydáním rozsáhlou fanouškovskou základnu zaručenu. Jedním z důvodů tohoto bezmála kultovního postavení je i fakt, že hráči značku BioWare berou za záruku kvality, jelikož s takovou nálepkou do světa snad ještě nebyla vypuštěna nekvalitní hra.

Pochopitelně máme co do činění s dalším RPG, které stojí především na propracovaném příběhu. Na začátku si vyberete jednu z graficky předdefinovaných postav, přičemž jedinou roli zde hraje počáteční zaměření (magické, silácké, rychlé, vyvážené), které ale stejně se ziskem nových schopností můžete ignorovat a hrát si jak se vám zachce. Pouze pár úvodních hodin se musíte výběrem řídit. Děj startuje patřičně dramaticky – krušné počátky si odbudete na dvorku akademie bojových umění. Dodejme, že se vše odehrává v jakémsi fantasy japonském starověku, který už ze svého titulu působí atraktivně a zkušenosti ukázaly, že pomocí vlastní mytologie, k níž se dostanete čtením nejrůznějších spisků či prostřednictvím rozhovorů, působí i uceleně a hodnověrně. Jste tedy studentem, kterého si mistr hýčká z jednoho prostého důvodu: ví, že jeho role bude osudově zapotřebí. A že má pravdu, to se dozvíte za několik minut, kdy dosud malebný svět začnou napadat piráti, přízraky se nedočkají klidu, protože dveře na onen svět jsou zavřené, akademii potká zrada, a v posledním plánu, který definitivně odstartuje vaše samostatné dobrodružství, i její zničení.

Nezbývá nic jiného, než se postavit na vlastní nohy a vydat se rozplést příběhové klubko. Popravdě, zápletka není kdovíjak složitá, zachraňuje ji tak především poutavé vyprávění. Velkou část z celkových dvaceti hodin potřebných k dokončení totiž strávíte hltáním rozhovorů, jež se mnohdy klidně protáhnou na několik minut. Jste-li netrpěliví a preferujete-li především akci, zřejmě byste se měli Jade Empire vyhnout. Místy hra dokonce připomíná spíše adventuru než RPG, protože volnosti se zde člověk v podstatě vůbec nedočká. Je až s podivem, do jaké míry si tvůrci troufli, nechat hráče pochodovat v jasně nalajnovaných koridorech, v naprosté většině bez možnosti kamkoliv odbočit. Pokud za RPG považujete jedině Gothic 3 či Oblivion, ani vy zde útěchu nehledejte. S tím souvisí i výrazné protežování hlavní dějové linie, kdy se vedlejší questy zpočátku ani neobjevují, později se to sice zlepší, ale vzhledem k designové lineárnosti hry jejich většinu splníte tak nějak automaticky – prostě jdete za primárním cílem, a hle, vymlácením zrovna téhle partičky zloduchů jste udělali dobrý skutek. A nebo špatný – to už záleží, zda jste se dali na dobrou či špatnou stranu (tedy buď postupujete způsobem otevřené dlaně nebo zatnuté pěsti). To, jak se k celé věci stavíte, se ve větší míře začne promítat až v druhé polovině hry a vyvrcholí rozdílnými konci.

Svým systémem je hra převelice podobná Knights of the Old Republic, snad bychom ale řekli, že je ještě více zjednodušená. Tak třeba předměty. Naprosto esenciální součást každého pořádného RPGčka, která například u Diabla nutila k dalšímu a dalšímu hraní, je v Jade Empire osekána na naprosté minimum. Klasický inventář neexistuje a pokud si chcete vyměnit zbraň, uděláte to jednoduše tak, že zahodíte tu stávající a vezmete si novou. Ani brnění a podobných věciček se nedočkáte. Jedinou komoditou, jež v jakés takés míře umožňuje žonglování a tím pádem i změnu vlastností podle potřeby, jsou drahé kamery, které si strkáte do amuletu. V nepříliš interaktivním inventáři, tedy spíše obyčejném výpisu, pak najdete už pouze ty předměty, které nějakým způsobem potřebujete v dalším průběhu příběhu a které se tak jako tak použijí automaticky.

O něco lépe je na tom vývoj postavy. Jak už bylo řečeno, počáteční volba postavy určí výchozí způsob hry. Ten se z velké míry odvíjí ze stylu, který používáte v boji proti nepříteli. Existují útočné, magické či podpůrné styly. Každé odvětví jich nabízí navíc hned několik, stačí si jen vybrat. Vůbec nejzajímavější jsou například takové, jež vás na krátkou dobu přemění na určité monstrum, jehož schopnosti pak lze využívat. Jindy pak jde hlavně o různé bojové styly, ohnivé či ledové útoky, boj se zbraní apod. Zároveň můžete mít těchto stylů „vybavených“ deset, ovšem aktuálně vyvoláváte pouze jeden vybraný. Ten však lze velice jednoduše přepnout daným číslem na klávesnici za jiný, což proběhne během sekundy. Časem si z široké plejády stylů vyberete oblíbené, ať už chcete, nebo ne, a to z jednoho prostého důvodu. S postupem na novou úroveň totiž vždy získáte určitý obnos bodíků a budete se muset rozhodnout, kterou z technik si vylepšíte. Je pak docela jasné, že v pokročilých fázích hry se budete spoléhat výhradně na ty, jež mají patřičnou sílu. Nesmíme zapomenout ani na pravidelné vylepšování tradičních statistik, jako je výdrž a inteligence.

Výraznou roli ve vašem dobrodružství zastanou i pomocníci. Záměrně užívám tohoto slova, protože na rozdíl od Knights of the Old Republic je zde nebudete moci přímo ovládat. Je jich hned několik, někteří vás budou provázet od samého začátku, jiní se přidají až ke konci. Mají své vlastní příběhy, ovšem vzhledem k nevelké rozloze hry se jim nedostane náležitého uplatnění. To platí i pro boj, kdy je možno přibrat si do party pouze jednoho z nich. Jsou to ale právě parťáci, kdo dodává hře tu správnou šťávu. Mnohdy se pustí do zajímavých i vtipných rozprav, které je radost sledovat. Jak oni, tak všechna ostatní NPC ve hře jsou perfektně nadabováni.

Ačkoliv se jedná o konverzi, dva roky práce se přeci jen někam musely promítnout, a tak si výborně převedené ovládání nemůžeme vůbec stěžovat. Na klávesnici ovládáte kroky svého reka, zatímco ostatní vás poslušně následují, myš plus několik dalších kláves je pak určeno pro boj. I zmíněné přepínání stylů funguje, jako ostatně celá hra, velice svižně. O poznání více se zub času podepsal na grafickém zpracování. Nebudeme zastírat, že je dosti jednoduché, zachovává si však příjemný orientální nádech. Zároveň hru rozběhnete i na obstarožních sestavách.

Jade Empire není titulem, ze kterého bychom se posadili na zadek. Jednak je dva roky starý, jednak nepřináší mnoho nového a na některých místech možná až přehnaně zjednodušuje. Přesto ho ale nelze nedoporučit, jelikož hratelnost je lehká jako švih samurajským mečem a dramatický i zábavný příběh stojí za to si projít. Proto 84%.