Že jde skloubit skákačka s tahovými souboji, nás zkouší přesvědčit nový počin Indivisible – hra s těžko vyslovitelným názvem a neznámým týmem, který za ní stojí. No upřímně, kdo zná jejich prvotní bojovku Skullgirls? Ani my jsme o ní až do vyzkoušení Indivisible neslyšeli. Po hodinách prohánění Ajny pralesy, létajícími pevnostmi a pavoučími doupaty bychom si vlastně Skullgirls velmi rádi zkusili.
Přitom prvních pár minut Indivisible je vcelku zmatených. Najednou ovládáme čtyři hrdiny v boji proti neznámému nepříteli, ubíráme mu bodík po bodíku a snažíme se zjistit, jak se sakra ta hra vůbec ovládá. Následuje záblesk světla a hra nás vrátí z nejspíš finálního souboje na úplný začátek vyprávění. A už tady se příběh bohužel potýká s klasickým otevíracím klišé. Mladá hrdinka Ajna žije spokojeně ve vesnici uprostřed džungle, kde jí její tajuplný otec učí bojovému umění a meditaci. Svou matku nepoznala, jen jí po ní zůstala válečná sekera. I otec vypadá, že prošel hromadou bitev podle množství jizev a rozsáhlých znalosti a schopností v oblasti boje. Jednoho dne je však jejich vesnice napadena neznámou armádou a do základů vypálena.
Ajnin otec umírá a jeho vrah Dhar se utkává s Ajnou. Stane se ovšem zvláštní věc a Ajna svého protivníka vstřebá do hlubin své mysli. V Ajny hlavě se totiž skrývá celý nový svět, do kterého postupně nabírá své nové spojence a může vyvolávat tři z nich pro kooperaci při boji s nepřáteli. Postupně takto nabereme například čarodějku Razmi, botanika Ginsenga a další. Dohromady se tak v hlavě Ajny usídlí přes dvacet charakterů. Každý z nich má za sebou příběh, jedinečnou osobnost a hlavně specifické bojové schopnosti. Samotnému Dharovi, vrahova Ajnina otce, tak nezbývá nic jiného než s Ajnou začít kooperovat a čekat, jak se situace vyvrbí.
Tím se dostáváme rovnou k boji, což je dobrá polovina herního obsahu celého Indivisible. Ten je založený na principu tahů v reálném čase. Kromě Ajny můžeme ovládat ještě další tři charaktery. Kromě tří útoků, které se permanentně nabíjí ve spodní liště pod každým hrdinou, lze během boje využít také speciální útok. Ten se nabíjí kousek po kousku za každý střet s nepřítelem, tedy jak při útoku, tak při krytí. Když je plný, lze jej aplikovat na plošné oživení a částečné uzdravení svých přátel, nebo ho využít jako silný útok některého z hrdinů. Je příjemným zpestřením, že ani aktivace takového útoku neznamená použití devastující síly proti protivníkovi, ale v případě třeba botanika Ginsenga jen vytáhnutí kusu ovoce z batůžku, který lze využít až pří běžném útoku. Slouží tedy v takovém případě jen jako takové nabití zbraně. Postupně navyšující se hodnotu speciálního útoku lze také rychle vyprázdnit, pokud se pokusíme krýt plošně celou skupinu při útoku nepřítele. Naopak krátké krytí pouze jednoho protivníka nečerpá energii ze speciálního útoku.
Boj lze pozastavit podržením jediného tlačítka. Protože lze v jednu chvíli útočit pouze na jednoho protivníka, je pozastavení také dobrým nástrojem, jak si v klidu vybrat, na koho nyní cílit, než se stresovat rychlým přepínáním mezi protivníky v bitevní vřavě.
Zajímavý je způsob ovládání nejen bojů, ale i pohybu po levelech. Hra klade velký důraz na směrové šipky a ne na akční tlačítka, jak jsme zvyklí. Například náhled mapy se otevře podržením tlačítka vzhůru, kdy hrdinka Ajna vzhlédne a mapa se objeví nad ní. Stejně tak jsou některá monstra imunní proti některým útokům a je na nás dohledat, že stejný útok při podržení konkrétní směrové šipky dokáže projít nepřátelskou obranou.
Na to navazuje pěkný podraz, kterým je u nepřátel častá schopnost blokace útoků. Pokud tedy do nepřátel řežeme hlava nehlava a jejich zdraví ubývá po jednotlivých bodech, znamená to, že nás bez problému blokují. V takovém případě je potřeba nejdříve jejich blok rozbít, což se dělá dvěma útoky, při prvním držíme šipku vzhůru a při druhém šipku dolů. V základu, kdy máme možnost dát pouze tři útoky, to znamená, že až třetí dokáže nepřítele zasáhnout plnou silou pro zrušení obrany. Základní nepřátelé mají obranu pouze jednou, za to větším protivníkům se jednou za čas obnoví a je potřeba ji znovu rozbít. Opět je to ukázka šikovného hraní si s ovládáním a důraz na využití směrových šipek. I když se tak jedná o real-time tahové souboje, ve výsledku si připadáme jako při ovládání klasické bojovky a to do zápasů přináší notnou dávku adrenalinu.
Autoři nezapomněli také na RPG systém, i když náramně osekaný. Během svého putování narazí Ajna na dvojici obchodníků, kteří se jí také usídlí v mysli, a ona tak může využívat jejich nabídky výměnou za drahokamy, které nalezne. Nabízí však pouze dvě vylepšení, a to obranu a útok. Za každé zakoupené vylepšení útoku přibyde našim hrdinům jeden útok navíc k počátečním třem, které lze po sobě vykonat.
Konečně se dostáváme ke druhé polovině herního obsahu a tím je proskakování levely. Indivisible se odehrává v malovaném 2,5D světě, kde kreslené postavičky hýří barvami a mají roztomilé animace. Nedílnou součástí pohybu po prostoru je pro Ajnu sekera po její matce. Ajna využívá jejího ostří k zaseknutí do zdí jako cepínu, odkud se může odrazit do ještě větší výšky. I bez sekery je Ajna obratná jak perský princ a většinu pohybu po levelech tvoří vertikály, které zdolává rychlými odskoky mezi zdmi. Později se k sekeře přidává i luk s vybuchujícími šípy a další akrobatické skoky.
Při proskakování tímto světem vidíme a ovládáme jen samotnou Ajnu. Ostatní postavy jsou stále skryty v její hlavě. Některým to může připomenout koncept starších japonských RPG typu Final Fantasy, kde postavy z týmu také nebyly při procházení světem vidět, ale dalo se využít jejich charaktery pouze při boji. Tohle zjednodušení má v Indivisible svoje příběhové opodstatnění a Ajna svých schopností využívá i v rámci děje. Kupříkladu když je uvrhnuta do vězení, dokáže vytáhnout z mysli jako z inventáře sekeru po matce a zužitkovat ji pro svůj útěk.
Škoda jen, že při pobíhání po levelech se občas stane, že Ajna skáče někam, kam nevidíme. Může za to vcelku omezená kamera, která si Ajnu neúprosně drží uprostřed obrazovky. Některé skoky naslepo tak připomínají návrat do dob starých skákaček s podrazáckými skoky naslepo. Přitom by stačilo, kdybychom pravou páčku na ovladači, která nyní nemá žádnou funkci, mohli použít pro nahlédnutí alespoň o pár centimetrů za hranici rámu obrazovky.
Další chybou na kráse je absence dabingu některých dialogů. Příběhové dialogy jsou naštěstí nadabovány všechny, i když občas s takovou dávkou entuziasmu dabérky Ajny, až působí jako nadšená naivka. Měl to být cíl, jak vykreslit její osobnost, nebo jen zapálenost samotné dabérky? Kdo ví.
I když na první pohled vypadá Indivisible vcelku dětinsky, nenechte se mýlit. Skákání po levelech je sice odpočinkové bez větších podrazů, pokud nepočítáme občas omezenou kameru. O to větší výzvu představují souboje, kde nalezení správné strategie může mnohdy stát několik Ajniných životů a nás spousty nervů. Checkpointů v podobě modlitebních stánků je ve však ve hře dostatek a na správných místech, takže se nestane, že bychom kvůli porážce v souboji museli nějaký delší úsek opakovat. Ve výsledku je Indivisible velmi příjemným překvapením. Hraje se krásně plynule, nezvykle silný důraz na polohu směrových šipek oživuje ovládání Ajny i jejích přátel, skákání po kresleném prostředí kontrastuje s obtížnými souboji s krásně nakreslenými bossy. I když Indivisible působí na první zahrání spíše jako budgetová hra za pár stovek korun, svou hodnotu, která atakuje hranici tisícikoruny, ukáže při delším zahrání.
