Na to, kde se Hobo: Tough life odehrává, je to až nečekaně klasické RPG, aspoň pokud jde o jeho hratelnost. Budete zde plnit zajímavé questy v otevřeném světě, levelovat schopnosti postavy a získávat perky. Je to i dobrá survival hra, v níž přežití je skutečnou výzvou, protože chladné noci jsou takřka nekonečné a zdraví křehčí než politická situace na blízkém východu. Zároveň ale Hobo není klasickým RPG – neodehrává se totiž ve světě válečníků, mágů a zlodějů, ale ve světě bezdomovců.
Zní vám prostředí lidí bez domova odpudivě? Čekáte mravokárnou hru plnou nejrůznějších klišé? Chyba lávky! Hobo předkládá drsnou realitu lidí bez střechy nad hlavou a činí tak poměrně zábavnou formou. Ač to zní neuvěřitelně, vybírání popelnic je zde svým způsobem zábavou a stavění „bivaku“, tj. bezdomoveckého úkrytu, je zase vrcholem kreativity. Na pozadí všeho jsou zajímavé příběhy jednotlivých nešťastlivců, které jsou plné boje o přežití, strachu a zoufalosti. Mnohé příběhy se přitom zakládají na skutečných událostech.
Hobo se povedlo překlopit svět bezdomovců i s jeho reáliemi do zajímavých a zábavných herních mechanik. Z hledání věcí v popelnicích se stala zábavná minihra, ze žebrání zajímavé dialogy (které se ale docela opakují) a ze zimy se stal takový strašák, že zdejší se zdejší zima hravě vyrovná i té z Her o trůny. Je to zábava. Herní mechaniky jsou totiž navrženy docela chytře. Třeba vybírání popelnic: Než se ve „fárání“ dostatečně zdokonalíte, nebudete nalézat příliš věcí, anebo se u toho pořádně zašpiníte a poničíte si šaty – je na vás, jakou cestu si zvolíte.
Všechny tyto mechaniky jsou chytlavé, protože z určité části se zakládají na principu náhody a umožňují vám zkoušet své štěstí znovu a znovu, dokud ho konečně nenajdete. Jenže když už získáte nějaké peníze či jiné zdroje, napadne vás chuligán a obere vás o ně. Rázem se pak ocitnete zase na mizině. Mnohdy na tom budete ještě hůř než před tím. Chuligán vás zbije a vy zjistíte, že zdraví vám nebezpečně rychle klesá, zatímco už je večer, vy jste hladoví, prochladí a nemáte kde přečkat noc.
Celým Hobo se prolíná velice tísnivá atmosféra. Nepočítejte s tím, že byste tuto hru dohráli na první pokus. Na druhý a třetí rovněž ne. První hru jsem nepřežil ani noc, protože mě napadl chuligán a já podlehl zraněním, druhou hru jsem se kvůli zimě v noci v kombinaci s nedostatkem spánku dostal na nízkou úroveň zdraví, a tak jsem „rage quitnul“ (což přímo hra umožňuje). Člověk se poučí ze svých chyb a dostane se dál, ale vždy se najde něco dalšího, co mu podlomí nohy, ať už je to déšť, kvůli kterému prochladnete, nebo otrava nekvalitním jídlem. Je to o nervy, ale zároveň cítím, že přesně takhle je to ideální. Je to výzva, která vás nutí furt být ve střehu a hledat nové způsoby, jak přežít.
Za zmínku stojí zdejší svět. Není rozlehlý, ale zato nabízí spoustu zajímavých míst. I když na ulici to v podstatě moc nežije, na každém koutu naleznete něco zajímavého. Někde charitu, kam si můžete dojít pro věci, jinde zase squattery a někde jen zajímavou lokalitu, kudy je radost se potulovat. Praslav, tj. město, v němž budete přežívat, je inspirovaná Prahou, Olomoucí a Ostravou. Najdete tak tady orloj či třeba kostel sv. Mořice, ostravský vliv je pak vidět zvláště na industriálnějších částech mapy. Potěší i přítomnost některých interiérů, třebaže se často opakují.
Ačkoli je mapa zajímavá, grafika není na optimální úrovni. Občas sice narazíte na docela hezkou scenérii, často ale se budete podivovat – např. když uvidíte chodce, kteří záhadně mizí přede dveřmi namísto toho, aby do nich vešli. Na druhou stranu je jedním dechem nutno dodat, že Hobo má natolik do sebe vtahující hratelnost, že časem nějakou grafiku takřka přestanete vnímat. Nicméně je to škoda, slušivější kabát by hře jedině prospěl. Vývojáři sice do hry přidali nové efekty a vylepšili grafiku, ale někde grafika a animace stále pokulhávají.
Hra má dle mého názoru ale i jiný problém. Celá je nastavená pro multiplayer. Když budete chtít hrát sami, tak stále v podstatě budete hrát na vlastním serveru. Toto výrazně ovlivňuje technickou stránku hry a nastavuje jí to limity. Vývojáři sami často mluví o tom, že některé nápady nemohli zrealizovat kvůli optimalizaci pro multiplayer. Ve hře tak mohla být mise, kde pomůžete squatterům najít lepší místo pro bydlení, jenže v rámci multiplayeru nejdou přesouvat NPC postavy… Hru dále nemůžete pozastavit, můžete maximálně odejít do hlavního menu. To je velmi nepříjemné, protože každá sekunda má cenu zlata, jelikož vám klesá naplnění základní potřeb a zároveň tuto sekundu můžete využít ke hledání zdrojů, žebrání či hledání úkrytu na noc. Zároveň se ale nevyhnete častému chození do inventáře, deníku, koukat se na mapu atd., přitom všem nicméně budete mrznout, ztrácet energii a čas vám bude doslova protékat mezi prsty.
No a jaký je ten multiplayer, když už se kvůli němu dělali takové ústupky? Ve hře bohužel nejsou kooperativní mise ani si s kamarády nemůžete vyloženě vypomoci při souboji, když vás někdo přepadne. Ale zase vám mohou třeba vypomoci při volbě tzv. krále bezdomovců, což je jeden z příběhových cílů. Svět ale především vypadá o dost živější, když se v něm potulují skuteční hráči. Nicméně otázkou je, jestli to stojí za ty nedostatky, které jsou daní za tento multiplayer.
Hobo má spoustu neduh na kráse. Koneckonců dělalo na něm doslova pár lidí, kteří měli omezený rozpočet. To základní se ale povedlo na výbornou, hratelnost je vynikající a hrát Hobo je jednoduše zábava. Navíc je za hrou vidět notný kus poctivé práce, mechaniky jsou dobře navržené a příběh a svět bezdomovců působí velmi uvěřitelně. Hobo se vyhýbá všem klišé, není mravokárná. Lidé bezdomova používají slangové výrazy a říkají zajímavé historky. Ačkoli tedy Hobo má minusy, má i velice silné plusy, díky kterým je to nakonec velmi dobrá hra.
