Hearthstone: Curse of Naxxramas

Když tehdy Blizzard ohlásil karetní hru Hearthstone, řadu hráčů čekajících kupříkladu Warcraft IV, FPS z prostředí Starcraft nebo zkrátka další datadisk pro World of Warcraft, tím příjemně překvapil. Blizzard tak vstoupil na dosud neprobádanou půdu a fanoušci série Warcraft s nadšením očekávali, jakou formu Blizzard karetní hře udělí. Pokud máme být úplní, Blizzard se již karetní hrou zabýval a dokonce existuje fyzická podoba kartiček Warcraft. Obecně se však lze shodnout, že na tomto poli vládne Magic the Gathering a to s dlouholetou tradicí. PC platforma je však odlišné bitevní pole a i když se Hearthstone hraje trochu jinak (dejme tomu více akčněji), dosavadní čísla dokazují, že se u hráčů těší velké oblibě.

 

 

Příjemnou záležitostí je také fakt, že Hearthstone je kompletně zdarma a k jeho dostupnosti vám postačí utilitka zvaná battle.net launcher, kterou hráči Blizzard her určitě velmi dobře znají a ti, co o ní snad slyší poprvé, si ji mohou jednoduše stáhnout ze stránek Battle.netu. Co se týče herního obsahu, ten je vždy dostupný, jak za herní měnu, tak i reálné peníze, což znamená, že neexistuje nic, co by neplatící hráč nemohl získat a v tomto případě se nejedná o prázdný argument. Často se totiž setkáváme s tím, že neplatícímu hráči je sice všechen obsah přístupný, ale čas k jeho dosažení je oproti platícím hráčům natolik neúměrný, že konečné znevýhodnění neplatících je příliš výrazné. Zde nic takového neplatí. Balíčky karet, které si můžete zakoupit, obsahují totiž vždy náhodné karty!

 

 

Tím jsme hned na začátku vyjasnili, že před sebou nemáme PayToWin model (zaplať a vyhraj), ale naopak velmi solidní karetní hru, která aktuálně posedává na pomyslném trůně karetních her na PC. Jakmile si hru zdarma stáhnete, nic vám již nebrání ve vydání se na herní desku, kde vyhrává ten, kdo dokáže rychle reagovat a využívat správné karty ve správných situacích. Než se však pustíte do samotných bojů ve formě duelů, projdete interaktivním tutoriálem, ve kterém se setkáte s mnoha známými postavami ze světa Warcraft. Ten je dimenzován tak, že projdete všemi situacemi, které mohou na herní desce nastat. Následně si stačí zvolit hrdinu, využít základního balíku (dále si budete balík upravovat sami) a vydat se do některého z mnoha dostupných módů.

 

 

Hra je přirozeně zaměřena na multiplayer, ale to nutně neznamená, že si nemůžete zahrát sami. Možnost tréninku vám nabízí 2 obtížnosti a libovolný výběr hrdiny, čímž představuje vhodný nástroj pro vyzkoušení nového balíku – a věřte, že při aktivním hraní budete balíky upravovat a následně zkoušet velmi často. Situaci značně změnil nedávný přídavek Curse of Naxxramas, ke kterému se v naší recenzi ještě podrobně dostaneme. Ten je zaměřen vyloženě pro jednoho hráče a krom několika nových a dalších módů přináší také nové karty, které výrazně posilňují dosavadní balíky a samozřejmě hodiny zábavy s překonáváním bossů létající nekropole Naxxramas.

 

 

Změřit své síly (balíky) s ostatními hráči však můžete hned na několik způsobů. Casual mod představuje klasický duel, kde nefunguje žádný žebříček, žádné hodnocení ani speciální odměny. Zkrátka sehrajete bitvu s náhodným nepřítelem a dle výsledku dostanete nějaké zkušenosti pro hrdinu, kterého jste v boji použili (ano, jednotlivý hrdinové se levelují a získávají tak z počátku lepší a následně zlaté karty). Ranked funguje obdobně, ale už v sobě zahrnuje systém žebříčku. Začínáte na 25. ranku a s každou výhrou se přibližujete ranku dalšímu (na některé je třeba více výher a po 20. ranku začnete s každou prohrou padat dolů). Zápasy na vysokých rancích mohou být více než zajímavé a váš dosažený rank navíc uvidí přátelé na vašem profilu.

 

 

Poslední multiplayerový mód, který je asi vůbec nejzajímavější, nese strohý název Arena, a jak to funguje? Inu v první řadě je třeba vstupenka, kterou si jednoduše zakoupíte za herní body (ty získáváte plněním questů např. vyhraj 3 zápasy za mága) nebo cca 30,- Kč. Následně si vyberete jednoho ze 3 hrdinů, které vám aréna náhodně nabídne. Do gladiátorské arény to však chce obstojný balík, který je v tomto případě také náhodný – přesněji, vždy dostanete na výběr 1 ze 3 karet a tímto způsobem si sestavíte celý balík, jež zahrnuje 30 karet.

 

 Pak jednoduše hrajete, dokud neprohrajete 3 zápasy. V tom momentě aréna končí a podle toho, kolik výher jste stihli nasbírat, dostanete odměny. Ty zpravidla zahrnují balík karet, nějaké herní body a prášek na kupování nových karet, což si ještě vysvětlíme. Obecně lze říci, že arena vás odměňuje nejvíce, a proto by se hráč měl snažit trávit v ní nejvíce času. Při slušném počtu výher je to totiž nejlepší způsob, jak se dostat k epickým a legendárním kartám (vzácnost karet je paralelní se vzácnosti předmětů ve World of Warcraft – tedy bílá: common, modrá: rare, fialová: epic, orandžová: legendary). Vzácnost karty je vyjádřena barvou krystalu pod jejím obrázkem.

 

 

Jak ale vůbec probíhá samotný zápas a o co v něm jde? Samozřejmě o nic jiného, než zlikvidovat svého nepřítele. Způsobů, jak toho dosáhnout je však celá řada. Jak již bylo zmíněno, vše začíná výběrem povolání, která jsou opět ekvivalentní a tedy stejná, jako ve WoW, s tím rozdílem, že chybí ty nově přidaná – tedy Death Knight a Monk. O tom zda-li se mají v budoucnosti objevit zatím nevíme. Povolání tj. hrdina tvoří základ vašeho balíku, který doprovází 30 karet vašeho výběru a 30 životů vašeho i nepřátelského hrdiny. Jakmile počet životů překročí 0 – hra končí. Každá karta stojí určitý počet many. Začínáte na jedné maně a každé kolo dostanete o jednu navíc.

 

Ač se tak může na první pohled zdát, zápasy nejsou vůbec jednoduché. Ve hře je totiž nejen opravdu velký počet typů karet, ale dokonce i rozmanité množství balíků, které lze sestavit, a které v praxi fungují. Základem každého balíku jsou bezesporu minioni, tedy jednotky, které vykládáte na herní desku a oni jsou schopny útočit, popř. podpořit ostatní nějakou vlastností nebo způsobit něco konkrétního, např. vyléčit pár životů vašemu hrdinovi. Minioni oplývají celou řadou vlastností, které jsou pro vaši taktiku stěžejní.

 

 

Tak kupříkladu tauntovací karty fungují, jako tanci a nepřítel je vždy musí zničit první (zatímco vedlejší karty mohou vesele útočit), battlecry karty udělají něco navíc, když je vytáhnete na hrací desku. Kupříkladu mírně zlepší staty jiné karty nebo zmrazí nepřátelskou kartu, takže nemůže 1 kolo hrát. Deathrattle karty mohou být obzvlášť nebezpečné, jelikož dělají něco při smrti. Tak kupříkladu takový hnus, který tankuje a potom, co ho konečně zabijete, ještě vybouchne a všem kartám udělí poškození za 2, dokáže vzít značnou část karet na hrací ploše s sebou.

 

 Secrety jsou kouzla, která je nutno aktivovat, a jež jsou pro nepřítele neviditelná. Takový secret dokáže třeba propůjčit mágovi bariéru, která pohltí dalších 8 bodů poškození (a představuje tedy 8 životů navíc) nebo vrátí nepříteli smrtelnou ránu, aniž by s tím dopředu počítal. Žádný balík by však nebyl úplný, pokud by v něm chyběly typické spelly, jako fireball, silence karty (zrušení jejich vlastností), přivlastnění karty, vysávání životů a mnohá další (viz. screenshoty).

 

 

Taktika, kterou zvolíte k dosažení, co největšího počtu výher je velmi důležitá, díky čemuž vzniklo několik typů balíků. Tak pro představu tzv. aggro deck, který je znám také pod názvem ‚zoo‘, se snaží vyhrát, co nejrychleji k čemuž užívá zpravidla karty nízké hodnoty. Strategie tkví v tom, že od prvního tahu valíte na desku, co největší počet slabých karet, které se vzájemně ještě vylepšují. Když vás nepřítel včas nezastaví, výhra zpravidla přichází do 6-8 tahů. Control deck představuje přesný opak – místo silného startu sází na dlouhodobější hru, kdy postupně zesiluje, až by měl vytvořit takovou situaci, ve které již nejde hra zvrátit. Výhru si zkrátka vytrvale vybojuje. Nelze říci, že jeden typ balíků je nejlepší, Záleží, k jakým kartám máte přístup a jaký typ hraní vám vyhovuje.

 

Pokud si myslíte, že nové karty lze získat jen skrze zakoupení nových balíků a následnou náhodou, která vždy určuje, jaké karty obdržíte, bylo by to poněkud málo. Představte si například, že si chcete postavit určitý typ balíku na čaroděje a nemáte všechny karty, které byste chtěli či potřebovali. Naštěstí nemusíte čekat, až vám všechny popadají z balíku – existuje tu totiž velmi rozumný Crafting mode.

 

 

Ten funguje tak, že můžete libovolné karty rozbít a získat tak kouzelný prášek. Za stejný prášek si však můžete kupovat konkrétní karty, získat je tak do sbírky a následně využít v balíku. Pro konkrétní představu vyhrajete balík, kde budou 3 karty pro válečníka. Jelikož však válečníka nehrajete, můžete všechny 3 karty rozbít a místo toho koupit 1-2 pro čaroděje. Crafting mode funguje prostě skvěle a jelikož se onen prášek nedá koupit za peníze, opět tu žádné paytowin nehledejte. Hra je proti tomu dostatečně ošetřena.

 

A konečně se dostáváme k přídavku Curse of Naxxramas, který představuje element, který původnímu Hearthstonu chyběl. Když totiž člověk viděl, jak interaktivní tutoriál vývojáři udělali (se všemi těmi odkazy na warcraft atd.) bylo prostě jasné, že nějaké single-player dobrodružství by bylo super. No a tak ho tu máme a také, že super je. Vezmeme to stručně, ale úderně. Naxxramas odpovídá skutečnému raidu nacházejícímu se ve hře World of Warcraft a i v tomto případě na vás čeká přesně 15 bossů. Co si pod bossem představit? Jako nejlepší popis nám přijde, že boss je jednoduše algoritmus – je to nějaký program, který mechanicky reaguje a který je třeba porazit. Každý boss má nějakou speciální abilitu, některé boje jsou vyloženě specifické.

 

 

Naxxramas se rozděluje celkem do 5 částí, které je třeba postupně vyčistit. Na konci každého křídla je nějaký výrazně specifický boj a celou dobu váš postup komentuje známý lich – Kel’Thuzad. Nutno říci, že jeho komentáře jsou často vtipné, ironické a přesně odpovídající situaci. Za každého bosse dostanete novou kartičku do sbírky a každému už teď musí být jasné, že po tom, co Naxxramas vyšel , se celá hra dosti posunula, protože každý hráč hrající rankedy obohatil svůj balík, alespoň o pár nových karet a nutno říci, že některé jsou opravdu silné a hru tak ovlivnili více než jsme prvotně tušili.

 

Bossové jsou zábavní a hlavně nápadití, navíc jejich ability často odpovídají těm z WoW. Co více si přát, než zábavné a kvalitně provedené dobrodružství navíc a k tomu celou kopu nových karet, které posilní naše balíky. Po tom co zdoláte každou část na normální obtížnost, můžete vyzkoušet heroickou verzi, která je u některých bossů snazší, jinde představuje opravdový oříšek. Zábavy i výzev je tak dostatek. Celkem to tedy vypadá na 30 bossů – ale ani to není všechno.

 

 

Přítomen je totiž ještě tzv. challenge mode, který považujeme za vůbec povedený. Nutností je porazit určitého bosse z Naxxramasu s předem připraveným balíkem a hrdinou. Pokud to zvládnete, získáte kartu pro daného hrdinu. V čem je to tedy tak zábavné? Inu v tom, že připravené balíky ignorují běžná pravidla (např. že jedna karta se může vyskytnout v balíku maximálně dvakrát). Balíky jsou tak velmi originální, zábavné a dříve nevídané. Challenge mody jsou zkrátka boje, které s sebou nesou situace, ke kterým nemůže v běžných duelech mezi hráči nikdy dojít. Takže proč ne?

 

 

Na závěr připomínáme, že vše, o čem jsme doposud mluvili je kompletně zdarma. Pokud máte positivní zkušenosti s karetními hrami, pak je Hearthstone povinnost a jestliže máte antipatie, možná není nejhloupější rozhodnutí tyto předsudky potlačit a Hearthstone alespoň zkusit. To stejné doporučuji lidem, kteří mají positivní vzpomínky na jakýkoliv díl Warcraftu. Blizzard totiž opět definoval žánr (jako se mu již povedlo s Diablem a WoWkem, kde definoval co to je akční RPG a MMORPG – ostatně všichni další se ho snažili zpravidla napodobit) a skutečně se usadil na pomyslném trůně karetních PC her. Bereme-li Hearthstone, jako celek i se svým posledním rozšířením, pak si od nás odnáší velmi slušných 93 %. Hře vytýkáme snad jen to, že je návyková a po čase monotónní, což však plyne z její povahy. Tuto záležitost můžeme našim čtenářům vřele a bez výčitek doporučit.