Harley Davidson: Race to the Rally

Harley Davidson patří k nejzavedenějším značkám v motoristickém světě. Kdo má stroj tohoto jména, řadí se rázem ke specifické komunitě a stává se z něj pan někdo. Na několika řádcích se jen stěží dá popsat fenomén, který se za posledních několik desítek let kolem těchto motorek vytvořil. Nejsou to jen silné stroje, ale především životní styl. Leckdo si ve spojení s Harley Davidson vybaví pupkaté vousaté chlapíky s pivním kelímkem v ruce, avšak pro opravdové postihnutí celé problematiky bychom definici museli ještě notně rozšířit. Zkrátka a dobře – Harley Davidson jen tak nepomine, čehož průvodním znakem je vznik několika her se slavnou značkou v názvu. Bohužel, ty se díky svým rozporuplným kvalitám slavnými nestaly a nic na tom nezmění ani Activisionem tlačený Rally to Race.

Ono, když se nad tím tak zamýšlíme, samotné téma není příliš vhodné pro závodní hru. Přeci jen Harley je především o požitku z jízdy, a ne o zbrklém závodění. Ale dejme tomu – pokud by bylo provedeno skutečně zábavně, byli bychom poslední, kdo by hře takový detail vytýkal. Naneštěstí se ukazuje, že nejen v něm tkví nemalý problém. Začněme třeba tutorialem, který jsme si pro jistotu spustili, aby nám neušly žádné triky. Trochu nás však překvapilo, že není vůbec interaktivní. Místo aktivního a snadněji zapamatovatelného učení se nám tak jsou přehrány krátké sekvence týkající se té které vychytávky. Ty jsou však ne úplně překvapivě zcela tradiční a stačí se tak podívat do kontrolek, čím se co spouští a můžete se vydat do ostré hry, která už naštěstí nějaké to hráčovo zapojení vyžaduje.

Žádné exhibice ani instantní závody se nekonají, tudíž je nutné se hned zpočátku vrhnout na tzv. Tour, což je vlastně série závodů s ne úplně logickým cílem, jímž je každoroční rallye motorkářů. Skrz celé USA se tak propracováváte až kamsi do Sturgisu v Jižní Dakotě. Není úplně jasné, proč je potřeba závodit už před samotným závodem, ale to nechme stranou. Každopádně na vás čekají jízdy z bodu A do B, případně rovnou okruhy. Projedete se po čtyřproudých rychlosilnicích v Nevadě, docích v Illinois a zavítáte i na úsek slavné Route 66. Tratě se sice liší settingem, ale co je to platné, když jsou všechny vyvedeny vskutku diletantsky, ať už nenápaditým designem či příšernými texturami.

Fyzikální model je pro závodní hru podobně důležitý, jako pro zpěváka hlas. Pokud je špatný, lidé trpí. Harley Davidson se v tomto směru nedá úplně jednoznačně odsoudit, protože určité zárodky zábavné arkádové hratelnosti má, jenže někde uprostřed vývoje zřejmě vydavatel zavelel k deportaci do regálů, takže nemohl být dokončen. Pocit z jízdy je těžké popsat. Některé momenty jsou dobré, až si skoro připadáte, že ovládáte silnou mašinu, jiné naopak úplně pod psa. Bohužel to ústí v jediné – celkový dojem je nevábný a to hře ani kvalitnější prvky neodpářou. Zřejmě největším problémem je na hráče nedostatečně převedený pocit z rychlosti. Rozhodně nečekejte žádné Need for Speed či Burnout, kde teče adrenalin ze všech pórů. Při klasické jízdě si na Harleyi budete připadat, jako když jedete dvacítkou a jen o trochu se to zlepší zapnutím boostu, kterého naštěstí bývá dostatek. Jasně, Harleye nejsou uzpůsobeny na rychlou jízdu, ale pokud chci dělat závodní hru, musím ctít určité premisy hratelnosti.

Na druhou stranu je docela zábavné vyhýbat se okolnímu provozu. Ten je totiž až nerealisticky hustý a aspoň jeho prostřednictvím se trocha toho adrenalinu dostavuje. Arkádový jízdní model dovoluje vyhýbat se v posledních okamžicích a v případě, že se vám podaří bez úhony prokličkovat vskutku nabytým provozem, mohli byste se svou jízdou být na okamžik spokojeni. Ale pochopitelně se neubráníte ani srážkám, které naštěstí nejsou brány vůbec vážně. Ve zpomaleném záběru vám bude celá situace promítnuta i s tím, jak motorkář plachtí vzduchem kamsi do neznáma. Za pár sekund se však jede dál a nemusíte se ani bát, že by byl závod ztracený. I protivníci se totiž často vydávají vstříc hauptnám protijedoucích vozů. A ani tak by nebyl velký problém je dohnat. Jednotlivé závody jsou totiž až příliš dlouhé. Většinu času budete sice ve vedení, ale když se vám před cílem nepoštěstí a ztratíte hloupou bouračkou vítězství doslova v poslední zatáčce, budete hru proklínat, protože zopakování klidně deset minut dlouhého martýria není ničím příjemným. Jednotlivé závody nabízí i jakési vedlejší úkoly, kdy máte pobrat určitý počet „těsných úhybných manévrů“, driftů či dalších podobných specialitek. Přímo v závodě za ně získáváte vítaný boost, v celkovém součtu zase potěší peníze na nové motorky a upgrady, jež se ale stejně v chování stroje příliš neprojeví.

V současném next-generation věku se na grafiku klade velký důraz, obzvlášť u podobně trendových her, ovšem Race to Rally zde absolutně nedrží krok ani s průměrem. Prostředí je fádní, textury až neuvěřitelně neostré, modely vozů složené z několika málo polygonů. To už se dnes opravdu nesluší. Jediné, co lze pochválit jsou modely samotných harleyů, které, jak už bylo zmíněno, můžete dle libosti tunit, což by notorické příznivce této značky ke hře přeci jen mohlo přilákat. Rozhodně se však povedl soundtrack sestávající z rockových a metalových šlágrů osmdesátých let. Tedy těch šlágrů od skupin Poison, Heart a Great White je jen pět, ovšem ani ostatní dosti tvrdé songy se nenechají zahanbit a pokud by hra měla nějakou atmosféru, perfektně by ji dokreslovaly.

Bohužel, Harley Davidson: Race to the Rally nemůžeme pochválit. Pokračuje v zavedené lince neúspěšných harleyových her, která bude ještě nějakou dobu zřejmě pokračovat. Pokud tento fenomén totiž o něčem skutečně není, pak právě o závodním spěchu. A pokud se v závodní hře nedostavuje uspokojivý pocit ze závodění, je zle. Navíc i ostatní položky, krom hudby, spadají buď do průměru nebo ještě hlouběji. Proto udělujeme dosti nevábných 40%. Jste-li ovšem skutečnými fandy harleyů a kapsy vám přetékají penězi, můžete to zkusit. Ale ani vám zábavu nezaručujeme.