Halo: Reach

Každý příběh má svůj začátek a konec. Konce jsme se již u herní série Halo dočkali, ale začátek byl stále poněkud nejasný, až do dnešních dní, kdy vyšlo nejnovější pokračování, respektive prequel, Halo Reach. Za jeho tvorbou opět stojí úspěšné studio Bungie, které ale prohlásilo, že tato hra bude zcela poslední v příběhu Halo a s případnými dalšími díly již nebudou mít nic společného. Dá se tedy očekávat, že do svého posledního dílka dají maximum invence a řemeslné kvality.

Reach pojednává o osudu stejnojmenné planety, která je jednou z nárazníkových planet pro matičku zemi. Zkrátka se jedná o poslední místo, které může zachytit nepřátelské útoky před tím, než dorazí na modrou planetu. A to se také stane a planetu Reach napadnou Covenantské jednotky. Lidé do té doby ani nevěděli, že se nějaký útok blíží a tak se celá hra rozbíhá dost pozvolna. První mise se odehrává v uvolněném duchu, kdy jste na rutinní obhlídce, aby vás následně napadly první jednotky zmíněné mimozemské rasy. A právě zde začíná příběh, který se potáhne nejen skrze Halo Reach, ale také pokračuje ve třech dalších pokračováních, které určitě všichni fanoušci dávno dohráli.

První hlavní rozdíl oproti předchozí trilogii je hlavní hrdina. Logicky to není Master Chief, tedy voják jednotek SPARTAN, o kterém v dané době ještě nikdo neví, ale je to jednotka Noble Team. Je to pětice elitních supervojáků, které doplníte vy, tedy šestý člen a nováček. Na začátku hry, si vzhled svého hrdiny přizpůsobíte širokou nabídkou prvků brnění a personalizujete si ho podle svého vkusu. Spousta prvků ale není otevřena a otevřete si je až v průběhu hry za získané kredity. Vámi zvolený hrdina se tedy připojí do elitního týmu a společně s ním vyrazí do boje s Coventanty. Tým je složený z klasických charakterových postav a najdeme tu drsňáka, opatrného profíka, anebo tichého snipera. V průběhu hry se postavy více představují a s některými se také rozloučíme, ale přesto jsme se k nim nějak nepřimkli a jejich osud nám byl ve srovnání se zbytkem příběhu docela lhostejný. Jinak ale přítomnost týmu kvitujeme s povděkem, protože si během hry připadáte, že jste skutečně součástí velkého konfliktu a ať bojujete se členy svého týmu nebo bezejmennými vojáky, nikdy nejste sami.

Děj je vyprávěn, krom vaší aktivní účasti ve hře, také skrze enginové animace, kterých jste často součástí, včetně vámi zvoleného vzhledu. Filmečky jsou většinou monumentální, velmi akčně sestříhané, ale občas bohužel také rozvláčné a místy i nudné. Uspávacím dojmem působí především dlouhé záběry z průmyslových kamer nebo zpomalené pohledy na nějakou událost. Naštěstí je vždy možné animačku přeskočit, ač jsme to udělali maximálně jednou. Hlavní část hry ale jsou samozřejmě mise. Ty jsou velmi různorodé a až na výjimky jsme neměli pocit, že bychom něco opakovali. Velkou zásluhu na tom nemají jen stále se měnící úkoly, ale také častá změna prostředí, díky které se dostanete do různých lokalit planety Reach, podíváte se do tajných laboratoří v podzemí, do velkých měst, na Covenantské lodě, ale také se podíváme do vesmíru. Právě boj ve vesmíru, kdy se spolubojovníky létáte v bitevních lodích a snažíte se ubránit vesmírnou základnu, patří k vrcholům celé hry.

Postup hrou je opět velice lineární, stejně jako v předchozích (vlastně navazujících) Halo hrách, nicméně prostředí je navrženo tak maximalisticky, že občas máte problém najít správnou cestu a hra ve vás zanechává dojem, že si cestu volíte. Rozhodně tomu tak není a stále putujete jednou jedinou cestou, v jasně definovaných místech narazíte na skupinu nepřátel, jakmile je porazíte, dorazí další a poté postupujete dál. Naštěstí vše je uděláno tak nenásilně a propracovaně, že se budete neustále bavit a příběh společně s akcí vás poženou stále dál a dál. Právě akce je hlavní deviza celé hry a i ta se dočkala nějakých zajímavých vylepšení. Především je to možnost doplnit své brnění nějakou speciální funkcí, které se v podobě modulů tu a tam povalují. Krom základního sprintu si můžete přidělat třeba dočasný štít, holografický projektor na matení nepřátel nebo jetpack na poletování. Vždy můžete vlastnit pouze jeden a jeho volba často rozhoduje, jak hladce si poradíte s příštím problém v podobě nepřátel, nebo překážky. Někdy budete muset například překonávat velké propasti a to se za pomoci štítu skutečně nepovede. Zde pomůže jedině jetpack, který vám sice neumožní létat neomezeně, ale dokážete s ním poměrně dlouhé skoky. Bohužel ho zvládnou používat i nepřátelé. O jeho využití v multiplayeru se snad nemá cenu ani rozepisovat.

Další novinky se týkají zbraňového arzenálu. K dispozici dostaneme řadu nových zbraní jako je covenantský raketomet, plazmovou pušku nebo granátomet, ale bohužel zmizela možnost nést dvě lehčí zbraně najednou v obou rukou. Častěji také narazíme na vozidla, která známe i z dřívějška, jen protivníci na nás vytáhnou novinku se jménem Revenant, což je jakási větší verze Ghosta, která střílí růžové energetické koule, schopné udělat velkou paseku. Aby lidé nepřišli zkrátka, je tu varianta džípu s těžkým raketometem. Bohužel vozidla se stále velmi špatně ovládají a navíc často u jízdy vypadají komicky, protože velmi nerealisticky skáčou a překlápí se. Naopak velmi pozitivně hodnotíme ovladatelnost vesmírného letadla, se kterým bráníme orbitální základnu. Je to zcela jiný zážitek než pozemní vozidla.

Zkušenost s vozidly se ještě poněkud zhorší, pokud necháte za volant sednout některého z AI vojáků. Ti jsou schopni spadnout s vozem ze skály, nebo ho na prvním kameni otočit na střechu. V tomto směru je mnohem lepší, pokud máte spoluhráče na kooperaci a rozdělíte si mezi sebe řízení a střelbu. Jinak ale umělá inteligence doznala vylepšení a nepřátelé jsou schopni vás obkličovat, kryjí se za překážky, odkud hází granáty a rozhodně si nejdou přímo pro kulku, ale snaží se uhýbat. Celá hra je tak o něco těžší, častěji jsme umírali a nejtěžší obtížnost je skutečnou výzvou i pro věrné hráče.

Pro zobrazení použili v Bungie stejný engine jako pro Halo 3 a ač doznal některých vylepšení, dnes už bohužel nepatří ke špičce. Sice vypadá pořád dobře, ale najdete řadu jiných, které jej dokonale válcují. Autoři to zřejmě věděli a tak se zaměřili především na monumentální scény, ve kterých nějaký ten nedostatek zanikne. S otevřenou pusou tedy budete koukat na obrovskou podzemní laboratoř, velké (ale trochu sterilní) město, vesmírnou loď Coventantů, kde je nižší gravitace a všechny zvuky znějí z dálky, anebo na hory na horizontu, které osvětlují výbuchy bojů mezi vašimi kolegy a Covenanty. Pozitivně hodnotíme především to, že jedno prostředí nejme nucení procházet vícekrát a stále tak objevujeme něco nového. Vše opět dokresluje velmi povedená hudba, která se svým pojetím liší od předchozích her, ale přesto neztrácí nic na dramatičnosti.

Jakmile dohrajete hru pro jednoho hráče, máte možnost pustit se do propracovaného multiplayeru, který rozhodně není jen laciným přídavkem. K dispozici je desítka herních modů s několika zcela novými (Invasion, Spartan vs. Elite, nebo například Generator defence) a každý mod získal ještě řadu nastavení a voleb. Hrát může celkem šestnáct hráčů, přičemž kampaň je možné hrát až ve čtyřech lidech v kooperaci. My jsme hru hráli ve dvou a skutečně to byl velmi zábavný zážitek, i když to bylo pouze skrze rozdělení obrazovky (jsou zde samozřejmě volby pro hraní přes internet, případně skrze lokální síť Xboxů). Některé prvky byly přejaty z jiných akčních her a tak například postupujete po jednotlivých šaržích podle získaných kreditů, můžete si po oživení volit herní třídu společně s bojovou výbavou a také si za kredity dokupovat nové prvky vzhledu vašeho brnění. Bohužel prvky jsou pouze vzhledové a tak nemají žádný vliv na vaše schopnosti. Je tedy otázka, zda bude někoho bavit šetřit miliony kreditů na to, aby měl na zádech o jeden ocelový plát více, když mu v boji neposkytne žádnou výhodu. V neposlední řadě je zde opět možnost tvořit vlastní mapy přes editor Forge a také vlastní videa skrze střižnu Theater.

Halo Reach rozhodně není nijak přelomovou hrou a ani si na to nehraje, ale obsahuje to nejlepší z Halo univerza zabalené do líbivého kabátku. Je to hra tak celistvá, že jakmile ji začnete hrát, vynoříte se z jejího sevření až po nějakých deseti hodinách, kdy ji dokončíte takříkajíc s jedním dechem. Pokud jste Halo ještě nehráli, můžeme Reach rozhodně doporučit jako vstup do série, pro fanoušky je to povinnost a pokud Halo obecně nemáte rádi, tak ani Reach vás nepřesvědčí. Nám se ale rozhodně zalíbilo a nebýt trochu zastaralé grafiky, špatného ovládání vozidel a místy velmi rozvláčného vyprávění, bylo by to více, než 90 %, které hře udělujeme.