Halo 4

Série Halo byla u PC hráčů vždycky tak trochu trnem v oku. FPS střílečky vždycky patřily především na PC, a když se najednou ukázala jedna skvělá jenom na konzole, bylo zle. Jenže doba se zásadně změnila. Hlavní platforma, kde dneska vycházejí hry jsou konzole a PC už jen paběrkuje. V naší kotlině ovšem stále platí, že se hraje především na PCčkách a konzolové verze jsou až ty druhé. I já jsem stále především PC hráč, a pokud si můžu vybrat, jestli si hru objednat na konzoli nebo na PC, vždy sáhnu po druhé jmenované variantě. U Halo 4 jsem si ovšem tento luxus dopřát nemohl, hra vychází primárně na konzoli Xbox 360 a není jasné, zda se někdy na PC platformě objeví. Když nám do redakce minulý týden konečně dorazila krabička s hrou, neváhal jsem ani vteřinu a hladově po ní sáhl. Původní sérii Halo měli na svědomí ostřílení bardi ze studia Bungie, tento čtvrtý díl ovšem tvořili vývojáři z 343 Industries. A ještě jedno musím zmínit. K Halo nepřicházím jako zcela nezasvěcený, ale už jsem s touto sérií setkal. Hrál jsem původní Halo, několik hodin jsem hrál Halo 3, ale pak jsem dospěl do fáze, kdy jsem se s minimem zbraní a nábojů musel postavit značné přesile a po asi 30 pokusech to nadobro vzdal.

A jdeme konečně na samotnou hru. Hlavní zápletka pokračuje v rozvíjení poměrně složitého Halo universa, ale pokud jste důsledně nehráli předchozí díly, budete asi trochu ztracení. I mně osobně celý příběh trochu uniká, ale samotná dějová linie je celkem příjemně zamotaná. Parťáka do nepohody vám celou dobu dělá počítačová inteligence, která se zjevuje jako hologram krásné dívky jménem Cortana. Její rozhovory s hlavní postavou – Master Chiefem, občas stojí za to, zvlášť když Cortana Master Chiefa napomíná, že už by mohl mít rozum a nevrhat se do každého boje. Rozjezd hry se mi zdál docela pomalý, nemastný neslaný. Úvodní 1-2 hodinky jdou hodně v duchu předchozího dílu. Což neznamená, že by byl celý třetí díl nemastný neslaný, ale připadalo mi to hodně podobné. Tedy až se úplně na začátku dostanete z kosmické lodě, která… ale radši vám nebudu nějaké podrobnosti prozrazovat, taky bych nebyl rád, kdybych moc věcí z příběhu věděl předem. A pak se to konečně rozjede. Pokud bych měl Halo 4 charakterizovat jedním slovem, pak to bude monumentálnost. Nenapadá mě žádná jiná hra, kterou jsem kdy hrál, která by tak skvěle pracovala s prostředím, jeho velikostí a vzdáleností.

Můžete vzít jakoukoliv hru na PC, která se tváří, že nabízí velké prostředí, ale vždycky vidíte, kde jsou pevné mantinely. V Halo 4 to samozřejmě vidíte taky, ale autoři to umí skvěle maskovat. Takže když pojedete na několik desítek metrů velkém ozbrojeném náklaďáku, vedle vás bude několik stovek metrů velká propast a kousek od vás se bude vznášet kilometr dlouhá kosmická loď, je vám jasné, kde ty mantinely jsou, ale celkový pocit je neopakovatelný. Ale abych jenom nechválil, nemělo by se zároveň stávat, že přijdu někam, kde je skvělý výhled do údolí, takže mě doslova láká, se tímto směrem vydat a narazím tam na neviditelnou zeď.

Moc se mi líbilo, jak autoři pracují s hratelností. Nestane se, že byste nějaký úsek, kdy vykonáváte stejnou činnost, hráli moc dlouho. Abych to lépe vysvětlil. Jsou úseky, kde postupujete širokým koridorem, a bojujete proti skupinkám nepřátel. Až už vás to skoro začne nudit, rytmus hry se najednou naprosto změní a vy třeba sednete do velkého tanku, na něj ještě naskáčou další vojáci a vydáte se ve velkém stylu ničit všechno, co se pohne. A v okamžiku, kdy by vás to opět mělo začít nudit, se dění zase změní, a to třeba tak, že následuje dlouhá scéna s videosekvencí, dohadujete se dalšími postavami, a to celé navíc trvá docela dlouho. Několikrát za hru jsem po podobné scéně zažil i pocit, jé super, konečně se jde zase střílet – v dobrém slova smyslu. Na druhou stranu, zmršený mi přijde systém checkpointů, kdy jste občas nuceni hrát dlouhé úseky, na jejichž konci je několik velmi silných nepřátel. Pokud vás dostanou, musíte celý dlouhý úsek znova opakovat, což po několikátém průchodu už hodně štve. Jednou se mi stalo, že se mi hra neuložila vůbec a musel jsem znova hrát přes hodinu dlouhou část.

O možnosti osedlat tank už řeč byla. Kromě toho usednete k ovládání obřího Mecha, proletíte se mezi několika obrovskými vznášejícími se kosmickými stanicemi, u kterých můžete i přistát a plnit úkoly v jejich útrobách. Fajn je, že můžete různá mini vozítka nepřátelům i ukrást. Když se na mně poprvé přiřítil nezmar ve vznášedle velikosti labutě na kolotoči, řekl jsem si fajn zmetku, tady máš olovo. Když jsem pak do tohoto prdítka vlezl, řekl jsem si “no to je hodně fáájn”. Samozřejmě všelijaké střílny, na které narazíte, nebo které jsou umístěny na bojových vozidlech, můžete taktéž použít. Mnohdy tak máte skutečně na výběr. Při ničení konkrétních cílů se buď zakempíte někde na kopci a v klídku si zastřílíte z odstřelovačky, vrhnete se mezi nepřátele a procvičíte si rychlost ukazováčku nebo zapojíte mozek, vylákáte nepřítele z úkrytu, vrátíte se v rychlosti ke kanónu a uděláte s kýmkoliv krátký proces.

Kapitolou samu pro sebe jsou zbraně. V podstatě cokoliv, co z nepřátel vypadne, můžete poté použít pro svou vlastní potřebu. A zbraně to jsou mnohdy úžasné a klidně zakrývají celou obrazovku, což už tak úžasné není. Zbraně jsou tedy jedna z dalších věcí, které Halo obecně dělají tak unikátní. K tomu máte k dispozici ještě pomocníčky. V průběhu misí můžete sbírat různá vybavení, jako je třeba dočasná neviditelnost, energetický štít, létajícího robotka, který demoluje nepřátele společně s vámi. Tyto vylepšení můžete vždy na několik sekund aktivovat, aby pak zase několik sekund trvalo, než se jejich funkčnost obnoví. A budou potřeba, protože i když z každého protivníka vypadne nějaká ta zbraň, nábojů nebo energie v ní je většinou pomálu, takže se hodně brzy budete shánět po nové. Co budete zažívat vlastně skoro pořád, je hlad po munici, které je permanentně nedostatek. Tímto způsobem vás autoři “nutí” zkoušet stále něco nového.

Inteligence nepřátel je na hodně slušné úrovni. Pořád to sice není žádný zázrak, ale reagují zkrátka tak, jak byste předpokládali, že reagovat budou. Malí zmetci, kterým osobně říkám trpaslíci a moc inteligence nepobrali, se na vás klidně vrhnou s bojovým pokřikem, ale když uvidí, jak několik z nich zmasakrujete, další se klidně dá na útěk a s křikem se běží někam schovat. Stejně tak když potvoře s energetickým štítem tento odstřelíte, hnusák se okamžitě hodlá zdekovat a za chvilku se vrátí s obnoveným štítem. Hodně nepříjemné jsou potvory, které se dokážou teleportovat. Jste tak v zápalu boje, pálíte na svini, co se vás snaží sejmout a najednou se těsně před vámi zjeví mutant o velikost malé stodoly. To jsou okamžiky, kdy je na čase vyhlásit “hnědý poplach”.

Abych ale jen nechválil, při bližším zkoumání narazíte i na hodně zjednodušené situace. Může se tak zdát, že nepřátelé chodí po jedné předem načrtnuté lince – buď se schovají na jednom konkrétním místě, nebo na druhém vylezou. Hra je taky místy docela těžká, protože často se stává, že na vás najednou začne útočit klidně i deset nepřátel najednou. Tyto úseky pak budete klidně i několikrát opakovat a pak jistě postřehnete, že se nepřátelé chovají pořád stejně, v neustále se opakujícím rytmu na vás útočí anebo se chodí schovat. To je taky jedna z věcí, která mně po jisté době začala celkem štvát. Dorazíte na nějaké místo a víte, že se máte dostat tam kdesi daleko vzadu na obrazovce. Ale než se tam dostanete, projdete kolem třeba 5 hnízd stejných nepřátel a všechna musíte vystřílet. A každé vám dá pěkně zabrat, ale způsob jejich eliminace je pořád stejný. V tom okamžiku se radost ze střílení vytrácí a spíš musíte zatnout zuby a rychle se dostat dál.

Halo 4 sice nabízí úchvatná a rozlehlá prostředí, ale hra “bohužel” běží na Xboxu 360, ze kterého asi tahá naprosto veškerý výkon, kterého je tato už hodně stará konzole schopná. A na grafice je sakra znát. Hlavně na kvalitě textur, která je někdy vyloženě špatná a v ostrosti prostředí. V Halo 4 máte pocit, že všechno je rozmazané a nic není pořádně detailní a ostré. To se ještě víc projeví, pokud hned po hraní Halo 4 sednete k PC a pustíte třeba nový Assassins Creed 3, který je parádně ostrý a zatraceně dobře se na něj kouká. Netvrdím, že tahle horší grafika má nějaký zásadní vliv na hratelnost, ale je jasně vidět, že životnost Xboxu 360 už je u konce a novou generaci konzolí by to chtělo jako sůl.

Většina z vás, stejně jako já, zřejmě hraje převážně na PC. A tak nyní už víte, jak se takový PC hráč dívá na čistě konzolovou střílečku. Halo 4 je bezesporu moc dobře udělaná hra, která se skvěle hraje, chytne vás svou úžasnou a netradiční rozlehlostí a pojetím. Zároveň je ale potřeba říct, že to není žádný zázrak, kvůli kterému by stálo za to si pořídit novou konzoli. Pokud se vám ovšem jedna doma válí, a rozhodujete se, jestli do Halo 4 jít nebo ne, rozhodně vám můžu první možnost doporučit. Hodnocení 85 %