Half-Life 2: Episode Two

8:59 ráno místního času

Událost: Odemykání

Již jen několik okamžiků zbývá, kdy se počítadlo ve Steamu zastaví na nule a odemkne další, velmi očekávaný díl ze slavné série. Pre-load, tedy stahování uzamknutých souborů samotné hry proběhlo už před několika dny, takže zbylo jen čekat. Tato událost v sobě kromě jiného přináší i značné napětí. Povede se, nepovede se? V jednom okamžiku totiž hru odemyká několik desítek tisíc hráčů, což servery ne vždy unesou, vzhledem k tomu, že se ještě stahuje poslední malý, ale nezbytný kousek dat. Konečně – na počítadle jsou samé nuly a do té doby šedivé tlačítko LAUNCH GAME ožilo novým životem. Roztřeseně na ně najíždím kurzorem a mačkám. Tabulka zmizí, jsem zpět v hlavním menu Steamu a nic… nic… nic se neděje. Zkouším to znova a zase NIC… Ach jo, říkám si, tak je to tady zase, ve Valve to opět posr… Okamžitě zkouším klasický fígl všech IT techniků – vypnout a zapnout Steam. Pomohlo, začíná decryptování do té doby zašifrovaných souborů. Uff, snad už to bude v pořádku.

     

9:14 ráno (naštěstí toho samého dne :o)

Událost: 99%

Decrypt se táhl jako sop.. no však vy víte co. Na druhou stranu se odemykaly dvě hry (ještě Portal), takže to bylo pochopitelné, ale už jsem si šel málem udělat další kafe. Konečně je všechno hotové a já TO spouštím. Klasická loga, Valve, Powered by Source… no jo, jedéém, a je to tady… Úžasně živá obrazovka, jak ostatně u HL her bývá zvykem a herní orgie můžou začít.

     

Tentokrát jsem se rozhodl, pojmout většinou trošku nudnější úvod trochu jinak. Odemykání her od Valve bývá, nejen vzhledem k popsaným záležitostem, vždy událost. Tentokrát tito vývojáři uvolnili celý balík her pod názvem Orange Box. Co se v něm skrývá? Vezměme to hezky po pořadě. Episode Two – čistě singleplayerový titul. Team Fortress 2 – čistá multiplayerovka. Portal – logická hříčka s portály jako FPS. A to ještě není všechno. Jako bonus dostanete i předchozí Episode One. A ani to není všechno. K dovršení toho všeho ještě samotný Half-Life 2, který je i po letech skvělou hrou, kterou stojí za to hrát. Pokud už snad některý z těchto dvou předchozích titulů máte koupený, můžete ho přes Steam věnovat svému kamarádovi. To vše za cenu o něco málo převyšující 1000,- Kč při objednání přes Steam, krabicová verze je o pár stokorun dražší. No nekupte to, když je to tak levný! Tentokrát se klasická filmová hláška opravdu hodí. Předmětem dnešní recenze je, jak ostatně napovídá nadpis, pouze Episode Two. Zbylé dvě hry – Team Fortress 2 a Portal se dočkají svých vlastních recenzí.

   

 

     

Ale dost tlachů na úvod, jdeme na to. Po spuštění hry se přehraje krátký filmeček, který vám připomene, co všechno zásadního se událo v první Episodě. Ta končí havárií vlaku, který hlavní postavu, kterou je Gordon Freeman a jeho společnici Alyx Vance uvězní (původně se spekulovalo, že Alyx při této havárii zemřela). Episode Two v podstatě začíná přesně na tomto místě. Gordon je uvězněn v jednom z vagónů, který se z ohromné výšky pomalu sune k zemi. Takže následuje opatrný přesun na zem, do druhého vagónu, který se pro změnu pomalu plní vodou. Naštěstí se objeví Alyx, která použije starou známou antigravitační zbraň – Gravity Gun a Gordona zachrání. Následují první krůčky po okolí a celé dobrodružství začíná.

     

Musím říct, že dnes budu mít nesnadný úkol. Vzhledem k tomu, že hutný příběh provází celou hru a velmi často dojde i k zásadním dějovým zvratům. Budu se snažit nic důležitého neprozradit, ale některým náznakům se prostě nevyhnu. Kdyby mě osobně někdo dopředu řekl, co všechno se stane, byl bych docela naštvaný. Nejraději bych vám doporučil, přestaňte okamžitě teď číst, kupte si to a zahrajte. Podívejte se na konečné hodnocení, to vám teď bude stačit, zbytek se dozvíte ve hře. Tečka, balíme to… Ale ono to asi nepůjde, co? Už jste asi moc zvědaví, nemám pravdu?… No já vás varoval.

   

 

     

Hra pokračuje klasickým Half-Lifovsky pomalým rozjezdem. Prostě jdete, prozkoumáváte první místa v okolí, k nějaké větší akci rozhodně nedojde. Neberte to jako výtku. Half-Life 2 je jednou z mála her, možná snad dokonce jedinou, kde mě jen lezení po různých překážkách, či hledání další možné cesty opravdově baví a vůbec u toho nemusí padnout ani jeden výstřel. Je to možná zvláštní, ale prostě si lozíte a máte z toho takový dobrý pocit. Tímto postupem se dostanete k prvnímu shluku budov a vyzbrojeni jen Gravity Gunem doufáte, že nenarazíte na větší množství nepřátel. Tady jste ovšem z klidu značně vyrušeni a dojde k zásadnímu zvratu, který zcela ovlivní další snad polovinu hry. Po této události, už se za nedlouho do vašich rukou dostanou první střelné zbraně a rozjíždí se to naplno.

     

Následuje mise v jeskyních, kterou osobně považuji za tu nejslabší z celé hry. Je totiž moc dlouhá, mnohdy úzké koridory jsou pořád stejné, stejní nepřátelé a po nějaké chvíli jsem si uvědomil, že mě to nudí. To ve mě začal hlodat červíček pochybností, že by to Valve zkazili? Že by tak slibný úvod hodili do plev a stala se z toho průměrná "nicmocprostětojenomzastřel" hra? To se naštěstí nepotvrdilo, ale škoda tohohle místa, kdyby ho zkrátili na polovinu, vůbec bych se nezlobil. Až se z podzemí dostane Gordon zpět na povrch, opět se to zlomí a hra si drží vysoké tempo až do konce. I tohle podzemní místo ale obsahuje celkem zajímavý nápad, jak se dá taky doplňovat zdraví. Kolem po stěnách jsou obrovské světélkující larvy, z kterých, když se jich Gordon dotkne nebo do nich vystřelí, vypadne malé žluté cosi, které vám doplní pár procent zdraví.

   

 

     

Po této části se konečně dostáváme k tomu asi nejlepšímu z celé hry. Od této chvíle se z velké části budeme pohybovat ve velkých prostranstvích. K tomu nesmí chybět ani pořádné vozítko, tentokráte to je rychlá bugina, kterou si musíme vyzvednout na nepříliš stabilním mostě. Od té chvíle už jede hra v rychlém tempu. Rychlé přesuny přírodou mezi jednotlivými většími či menšími usedlostmi až k samotné základně rebelů, kde je třeba odrazit mohutnou infiltraci nepřátel, kteří se dostanou až téměř do jejího srdce. Následuje ještě velká bitva proti útočícím Striderům, kteří jdou pomocí nově objevené zbraně již zabít. Jejich likvidace je bohužel až příliš snadná a víc problému dělali spíše Hunteři, kteří jsou silným protivníkem a hodně vydrží. Zvláště pokud útočí ve větším počtu. Celou bitvu, která zabere přibližně půl hodinky, ale prožijete nesmírně intenzivně a připravte se na úžasnou bitvu. A jak to všechno nakonec dopadne už si budete muset vychutnat sami. K úplnému závěru snad ještě jednu poznámku. Patří k tomu nejlepšímu, co jsem ve svém herním životě viděl. Jenom jsem seděl, sledoval pomalu nabíhající závěrečné titulky a nechal na sebe celou tu atmosféru působit. Tohle se opravdu povedlo. Jen tak mimochodem, to co jsem v tomto odstavci popsal zabírá celkem asi polovinu hry a je to opravdu jen velmi zevrubný popis. Nemá ale smysl, abych zde cokoli dalšího zbytečně rozváděl a připravil vás tak o některé zajímavé momenty překvapení. Určitě vás bude zajímat i herní doba, u které se všichni obávali, že bude moc krátká. Není to naštěstí tak hrozné. Na normální obtížnost se pohybuje kolem 8-9 hodin, což není špatné, ale u výborných her je i 20 hodin málo :o).

     

Ještě několik slov k tomu, jak se to hraje. V podstatě celou hru má Freeman nějaké spolubojovníky a jen výjimečně bojuje úplně sám. Pomáhá mu buťto Alyx, spřátelení Alieni a nebo sem tam se objevující rebelové. Chování společníků nemůžu nic vytknout, chovají se inteligentně a téměř na každou Freemanovu činnost mají nějakou trefnou hlášku či poznámku. Stejně tak poskytují důležité rady a to mnohdy až po nějaké době, kdy se zaseknete na nějakém místě a nepostupujete dál. Značně inteligentní jsou i nepřátelé, tedy především ti, kteří inteligentní být mají. Třeba vojáci, to je klasika, kryjí se, utíkají před granáty, útočí společně. Hodně mě ale překvapil třeba velký pavoukovec v podzemí, ten když je napaden tak utíká (někdy, a jindy zase zkusí rychlý výpad), je schopen se stáhnout i na značnou vzdálenost či mě dokonce obejít a napadnout ze zálohy. Zkoušel jsem na ně několikrát útok, pokaždé trochu jiným způsobem a vždy reagovali jinak, podle nastalé situace. Bravo. Co se mi naopak moc nelíbilo, jsou některé omšelé hádanky typu – vezmi tyhle barely, abys zatížil tuhle kládu, ta pak zůstane ve vodorovné poloze a ty z ní můžeš skočit jinam. Podobných opakujících se momentů je ve hře několik a myslím, že šlo vymyslet něco nápaditějšího. Výtku mám rovněž k zbraním. Zkrátka nepřibyla žádná nová. Bombu proti Striderům nepočítám, to není zbraň v pravém slova smyslu. Je to škoda, alespoň dva nové kousky by hru ještě více zvedly. Takhle se dočkáme jen starých známých, které si jistě dobře pamatujete z předchozích dílů a jejich popis by byl jen nošením dříví do lesa. Jinak se chová baterka, která se nabíjí značně rychleji a její znovu použitelnost je opravdu otázka vteřiny.

   

 

     

Co jistě každého zajímá jsou hardwarové nároky. Nebojte se, nejsou nijak zvlášť krvavé, i když to má jedno velké ale. Zhruba v poslední třetině hry jdou totiž docela zásadním způsobem nahoru. Jak si to vysvětlit? Jednak se změní prostředí, je více otevřenější, je v něm více objektů a potom také, jak zřejmě postupovala doba a hardware se stával výkonnějším, si vývojáři dovolili udělat okolí líbivější. To je alespoň moje domněnka, protože opravdu ke konci pozorujete, že je prostředí takové hezčí, řekl bych vymazlenější. Takže v prvních dvou třetinách jsem průměrně dosahoval přes 100 snímků za vteřinu, tato hodnota se pak pohybovala mezi chvilkovými 70 až po častých 150. V poslední třetině hry pak framerate klesl pod hodnotu 50, přičemž občas se objevila i hodnota 30. Pravdou je, že všechna grafická nastavení jsem měl na maximu, včetně extra textur, a při rozlišení 1280×960. Testovací sestavou byl potom počítač s 4-jádrovým Core2Quad 6600->2.8GHz, 4GB RAM + GeForce 8800GTX. Co mě překvapilo nepříjemně byl fakt, že Episode Two využívala k chodu jen jedno ze čtyř jader procesoru, ačkoli třeba Episode One nebo Team Fortress 2 využívají všechna čtyři jádra. Zřejmě se jedná jen o chybku, která bude později snad odstraněna.

     

A máme na řadě hodnocení. Dnes to zkrátím, protože text nahoře je myslím dost vypovídající. Nebýt jedné slabší úrovně, nebýt toho že tu nejsou nové zbraně, nebýt některých ohraných hádanek a být to alespoň o polovinu delší, nerozmýšlím se a dám tomu 100%. Nevěříte? Věřte! Takhle musím dát hodnocení 95% s tím, že tato hra je povinnost pro všechny milovníky dobrých FPS.