Guitar Hero III: Legends of Rock

Guitar Hero je pro mnohé počítačové hráče absolutní novinkou, vzhledem k tomu, že doposud byla pouze doménou konzolí. Na nich mimochodem slavila obrovské úspěchy, kterých jsou důkazem i statisíce prodaných kopií. Svou expanzi také na další platformy autoři začali již s druhým dílem a pokračují u třetího, který přináší kytarové šílenství i na osobní počítače. A to je tak trochu krok do neznáma hned z několika důvodů. Za prvé se mohlo teoreticky něco pokazit ve stájí Neversoftu, který na Guitar Hero pracoval poprvé a podle všeho ani nevycházel z předešlých verzí. Místo toho autoři začali před mnoha měsíci stavět na zelené louce. Dalším článkem s velkým otazníkem je Aspyr starající se o PC konverzi, která bývá mnohdy dosti problematickou záležitostí. A myslím že nic nezkazím, když hned zkraje prohlásím, že žádná ze dvou výše uvedených hypotéz se nepotvrdila.

Co je vlastně Guitar Hero? 

Nejprve je třeba nahlédnout do samotného jádra hry. Každý, kdo o sérii slyšel, jistě tuší, že se jedná o projekt z velké části stavějící na hudbě a to na poměrně specifickém žánru – rocku. Společně s hrou je v některých verzích dodávána speciální kytara, kterou lze zapojit do konzole/počítače pro maximální herní požitek. Cílem pak je projít si kariérou či některým dalším módem a pokusit se podle objevujících se puntíků různých barev zahrát skladbu tak, aby se co nejvíce podobala originálu. Ti, kteří mají rytmus v těle, mají napůl vyhráno. Právě na rytmických dovednostech a hbité práci prstů je hra založena daleko více, než na znalosti hry na kytaru, jak by se někdo mohl mylně domnívat.

   

Rockovou hvězdou pěkně od nuly 

Základem všeho je mód kariéra, která přináší téměř vše, co byste od podobné hry očekávali. Začínáte v roli skupiny hrající po sklepech a panelácích, potící své první písničky a užívající si pozornost alespoň malého publika. Pokud u hry setrváte, dojde i na k hvězdám sahající popularitu, která jde ruku v ruce s prvním podepsaným kontraktem a obřími koncerty pod širým nebem, kde první drnknutí do struny kytary vyvolá ono známé davové šílenství. Zkrátka a dobře pokud u hry vydržíte, vychutnáte si všechny slasti, které k životu takové hvězdy patří. To vše navíc ve čtyřech obtížnostních módech, přičemž ta Expert je pro opravdové šílence. Pokud byste chtěli uspět i v této části hry, musela by vaše hra na speciální ovladač vypadat asi nějak jako u tohoto chlapíka, který své umění předvedl na jednom z předešlých dílů.

  

Kytaru ano či ne? 

Počítačová verze s sebou přináší jednu úspornou myšlenku – kytarový ovladač totiž nepotřebujete, Guitar Hero lze také hrát na klávesnici. Ovšem je tu jedno velké ALE – jak jistě sami odhadnete, není to zrovna nejideálnější. I když dost možná přijdete na vhodné rozestavení kláves (inspiraci je možno vzít kupříkladu podle tohoto rozestavení, které se váže k freeware projektu Frets on Fire). Ovládání strun ale není až tak intuitivní, jak by se mohlo zdát. Nehledě na to, že mě po zahrání několika málo písniček ošklivě rozbolely prsty a požitek je tak poloviční. Lepší variantou tedy je pořízení si vlastní kytary (PC verze jako jediná nedisponuje WiFi kytarou). Místo toho je prodávána s kytarou do USB, která je shodná s tou, která se objevila u Guitar Hero II a Xbox 360 verze. Pokud ji již máte doma, nemusíte nic řešit. Co se jejího popisu týče, na jejím krku místo strun naleznete pět různobarevných tlačítek a na samotném těle naopak speciální tlačítko, s nímž lze pohybovat nahoru a dolů, čímž vlastně noty necháváte rozeznít. V praxi to tedy vypadá tak, že sledujete barevné body na obrazovce, podle toho mačkáte tlačítka na krku kytary a v momentě, kdy začíná nová nota prostě „drnknete" do strun. Jednoduché na naučení a přesto skvěle fungující a zábavné. Kytarový ovladač zkrátka patří k nejsvětlejším momentům celé série.

   

Perfektní soundtrack 

Jistě je každému jasné, že s hudební hrou jako je tato musí jít ruku v ruce soundtrack, který je tentokrát asi nejsilnější v dějinách celé série. Již od chvíle, kdy se v módu kariéra rozezní první písnička nazvaná Slow Ride, se rozjíždí neskutečně dlouhá exkurze do dějin rocku. Na své si přijdou jak pamětníci, tak i milovníci současných skupin. Jako příklad interpretů je třeba rozhodně uvést Metallicu, The Rolling Stones, Aerosmith či třeba punkovou legendu The Sex Pistols s nově přezpívaným zásadním hitem Anarchy In The U.K.. Ke slovu přijdou ale i modernější kousky jako je kupříkladu v rádiích hraná Ruby od Kaiser Chiefs, která patří spíše k populární odnoži rocku. Mě osobně velice potěšila Before I forget od Slipknotu či třeba přítomnost AFI.

Další možnosti 

Vedle kampaně s celkovým počtem 42 písní v různých obtížnostech si můžete všechny odemknuté písničky užít také ve Free play módu, který není poslepovaný příběhem. Svou plnou sílu Guitar Hero III ukáže i v multiplayeru hratelném i po internetu, kde kupříkladu dojde na novinku třetího dílu, jímž jsou Souboje. Ty jsou unikátní hned po několika stránkách – zaprvé jde o hudbu, která byla složena speciálně pro tuto příležitost a rovněž jde o nefalšovanou exhibici, co se zacházení s kytarou týče. Proti sobě zde stojí dva kytaristi (kupříkladu si zabojujete proti Tomovi Morellovi) a cílem je zahrát svou část bezchybně a navíc sbírat body a ikony symbolizující možné útoky. Ty poté sesíláte na svého protivníka přesně ve chvíli, kdy je uprostřed obzvláště obtížné části a tím mu vlastně znemožňujete hrát bezchybně. I když je Battle mód příjemným zpestřením, je třeba autorům vyčíst lehkou nevyváženost zejména při hře na vyšší obtížnost. Tehdy jste totiž odkázáni na čekání na útočnou ikonku a pokud se k vám dostane některá ze slabších, můžete automaticky souboj restartovat. Naopak mezi ty účinnější útoky se řadí dvojité noty, které vše notně ztěžují. V průběhu kariéry si tento systém ale vychutnáte jen třikrát, přičemž potřetí to bude již s finálovým bossem.

  

V souvislosti s Guitar Hero III nelze nezmínit výbornou hratelnost. Hra si vás okamžitě získá a pohltí vás na hodiny a hodiny i když čas od času dojem pokazí některá z těžších písniček. Poté, co se přehoupnete přes prvních třicet odemčených songů, začne jít opravdu do tuhého. Jako příklad bych mohla uvést One od Metallicy, se kterou jsem se trápila neskutečně dlouho. Dalším jasným mínusem jsou tak trochu násilně vecpané reklamy. Po dokončení každé fáze kampaně totiž zpravidla dostáváte kontrakt a určitou částku peněz, což je prezentováno jako sponzorství od určité firmy. Tyto společnosti ale v mnoha případech nemají s hudebním průmyslem vůbec nic společného a je úplně jasné, proč se sem dostaly. Naopak kladně je možno ohodnotit obchod, v němž virtuální peníze utratíte. Mezi nejvíce prodávané artikly budou jistě patřit bonusové písničky, kytary či nové postavy, jež se postupně odemykají (a nechybí mezi nimi kupříkladu Slash z Guns n' Roses).

  

Lagy, lagy a zase lagy 

Obrovským mínusem se možná nečekaně stává technická stránka. I když na první pohled nevypadá projekt vůbec špatně, mouchy byste na grafice dozajista našli a každému nemusí sedět komiksový nádech. Co se ale nebude líbit jistě nikomu, to jsou minimální požadavky, nad nimiž zůstává téměř rozum stát. Pokud jste se rozhodli koupit nový počítač kvůli Crysis, budete minimálně stejnou sestavu potřebovat i na hladké rozběhání Guitar Hero III. Minimum totiž tvoří dvoujádrový procesor, 1GB Ram (pro Visty 2 GB) a grafická karta Geforce 7600 a lepší. Pokud si ale chcete vychutnat hru zcela hladce, měli byste na nárocích podstatně přidat. Já osobně hru testovala na C2D E6300, 2GB RAM a X1900GT a v určitých částech písničky jsem musela čelit nepříjemným lagům, z kterých mimochodem po pěti minutách neskutečně bolí oči. A stažení detailů na minimum také nic moc neřeší a hlavně se pak na hru už vůbec nedá koukat.

  

Resumé 

Možná právě díky technickým požadavkům je třeba na závěr uvést, že Guitar Hero by měl i nadále zůstat doménou konzolových her (kde s lagy snad nikdy problémy nebyly). Pokud totiž nemáte moderní PC sestavu, můžete na jeho zahrání rovnou zapomenout, stejně tak bez kytarového ovladače, který cenu hry nepříjemně zvedá nahoru. Pokud tedy váháte nad koupí, raději bychom vám doporučili sáhnout po některé z konzolových verzích. Jestliže ale disponujete potřebným strojem, nevidím důvod, proč by se hodnocení nemělo vyšplhat až k 82%.