GRID 2

Závodní hry sami o sobě jsou velice zajímavým tématem. Každý má nějakou svojí oblíbenou sérii a zpravidla i oblíbený díl, jelikož závodní hry dělají v základě stále ti stejní lidé. Každá série má však svá specifika, světlé i stinné stránky. My se dnes budeme zabývat vesměs povedenou záležitostí GRID 2, kterou nemá na svědomí nikdo jiný, než právě Codemasters.

 

A to, že hra pochází právě z této dílny, poznáte už po prvním spuštění, kdy na vás dýchne ono designově typické menu, které mnoho z nás pamatuje už od počátků série Colin McRae Rally. Abychom byli upřímní, vnímání GRID 2 ovlivní hodně to, zda-li jste hráli první díl či nikoliv. Pokud ne, je to možná lepší, jelikož budete velice příjemně překvapeni. V opačném případě můžete zažít mírné zklamání.

 

 

V první řadě vás hra uvítá tím, zda zvolíte online mod nebo tzv. World Racing Series, což není nic jiného, než tradiční kariéra, kterou všichni dobře známe. V tomto případě budete bez dlouhých obstrukcí vrženi přímo do ulic Chicaga, kde po krátkém 1,2,3 začíná váš první závod. Z pohledu recenzenta i hráče se jedná o velice důležitý okamžik, a to sice první dojem. Ten může být samozřejmě dobrý nebo špatný, ale navíc se může změnit v čase. Ne každá hra si umí udržet dojem dobrý a spousty her zase vypadá na první pohled krkolomně a svou pravou tvář odhalují až následně. GRID 2 budí první dojem rozhodně positivní, a to nejen tím, jak vypadá, ale hlavně proto, jak funguje.

 

Hned po prvním projetí zatáčky přichází otázka, zda se jedná o arkádu či simulaci. Ačkoliv je v dnešní době málo, která závodní záležitost sto procentní arkádou či simulací, někteří mohou toto rozdělení považovat za škatulkování. Jiní zase tvrdí, že každá závodní hra musí mít blíže k jednomu či druhému. GRID 2 je rozhodně bližší simulaci a navíc to dle našeho názoru dělá skvěle.

 

 

Jakmile dojedete první závod, dostáváte se do menu modu World Racing Series (dále jen WRS), kde probíhají veškeré operace. Můžete zde vybírat jednotlivé závody, kterých je několik druhů, ke kterým se ještě dostaneme. Dále vybírat, měnit, ale také upravovat vaše vozy. A v poslední řadě nastavení, které obsahuje zároveň statistiky, detaily řidiče atd. Pokud snad nestojíte o kariérní postup a měli byste zájem si zajet “single race” I to je možné. V tom si také můžete vyzkoušet celou škálu vozů a opravdu dostačující počet okruhů a tratí.

 

Postup v GRID 2 je řešen poměrně zábavně. Po úvodní jízdě v ulicích Chicaga se vám otevře přístup k prvnímu eventu. Pokud chcete event splnit, je třeba se umístit na vítězných pozicích. Případně potom splnit nějaký úkol nebo dosáhnout času či vzdálenosti. Tím, jak eventy, které představují jednotlivé závody, plníte a vyhráváte, postupně se vám odemyká další a další obsah. Tím obsahem však nejsou jen další závody a následně i turnaje, ale často i přístup k novému vozu, který je možno obratem předělat k obrazu svému a vyjet s ním přímo na trať. Za své úspěchy získáváte také fanoušky, zpravidla v tisících až desetitisících. Ty však nehrají žádnou relevantní roli, krom toho, že se zobrazují na vašem profilu a jejich počet společně s postupem roste.

 

 

GRID 2 je opravdu reálný a tím také povedený. Co vůz, to jiné jízdní vlastnosti a svou podstatnou roli hraje samozřejmě také povrch. Už jen pro otestování jízdních vlastností je možno si s každým vlastněným vozem vyjet zkušebně na okruh a trochu ho prohnat. Ověříte si tak, jak se auto chová v zatáčkách, což ovlivňuje zpravidla jeho síla, ale také hmotnost. Pravdou však je, že každé auto se řídí trochu jinak.

 

Na internetu jsme narazili na názor, že jízdní model v GRID 2 je nedodělaný, zejména proto, že auta jdou často do hodin a točení se dokola je pro většinu hráčů nudnou záležitostí, navíc když se tak stane v poslední zatáčce před cílem. To chápeme, přesto však tvrdíme, že jízdní model v GRID 2 je naopak na skvělé úrovni. Auta jdou opravdu velice často do smyku a navíc jsou i citlivá na to, zda držíte nohu na plynu nebo ne, ale to je právě to, co jsme v tomto případě chtěli.

 

Musíme vyzdvihnout, že jízdní model opravdu přesvědčivě reflektuje vlastnosti vašeho vozu. Náročnost tak může být místy větší, ale opravdu se to dá natrénovat a pak už je to celou hru stejné – tedy aspoň do doby, než přesedláte na jiný vůz. Což se bude dít poměrně často, aniž byste o to stáli, jelikož spousty závodů a úkolů je navrženo tak, že je třeba je odjet a uspět s přednastaveným autem, které následně možná získáte do vaší garáže.

 

 

Zkušenost ukázala, že první dvě obtížnosti nestojí za moc a další fungují tak, že jedna či dvě větší chyby znamenají neúspěch a tedy restart závodu. Není to však zas až tak horké, ve hře totiž funguje skvělá záležitost, kterou budete znát z předešlých dílů a tou je flashback. Opravdu velice užitečná utilita, s kterou je však třeba se naučit pracovat. Flashback nedělá nic jiného, než to, že pokud se vybouráte nebo prostě jen nevyberete správně zatáčku, máte možnost posunout čas směrem o pár sekund dozadu a svou chybu napravit. Začátečníkům však může dělat problém rozhodnutí, v jaký moment přetočený čas opět pustit.

 

Fyzika totiž funguje skvěle a ani manipulace s časem ji zde neošálí. Právě proto doporučujeme začátečníkům přetáčet čas o kousek dále, než by prvotně uznali za vhodné. Člověk tak získá čas přibrzdit nebo naopak řádně prošlápnout plyn, což může být taky nápomocným nástrojem. Není nic lepšího, než brát zatáčky driftem a následně se “odpalovat z rohů” pomocí sešlápnutí plynu až k zemi.

 

 

Typy závodů se často střídají a člověk tak stále sedí za volantem, ale cíle jeho jízdy se mění. Kromě klasického závodění a následného žebříčkového turnaje, který se vám zpřístupní po pár splněných eventech, se můžete vyskytnout například v tzv. faceoff, což není nic jiného, než ‚vyřazovák‘. Stanoví se okruh, na kterém závodí několik dvojic, vždy 1 versus 1. Z každého závodu tak vznikne vítěz, který postupuje, až nakonec zbyde poslední dvojice, jejíž závod rozhodne o absolutním vítězi, kterým musíte být samozřejmě vy. V praxi to tedy znamená, že to na stejném okruhu natřete třeba třem různým maníkům. Nechybí, ale ani klasický Drift, mód, kdy je třeba ujet největší vzdálenost nebo výzva předjíždět vozy v běžné dopravě a vyhnout se jakékoliv kolizi.

 

Hra běží na známém enginu EGO, a tak je grafika podobná předchozím hrám, které ho rovněž využívají. Přesto můžeme malé inovace zaznamenat, inu o tom, jak hra vypadá, se můžete přesvědčit na screenshotech. Grafika je kvalitní, provedení tratí atraktivní, snad jen ti diváci okolo vypadají trochu zastarale. To nás, ale nechává klidnými, jelikož to samozřejmě nikterak neovlivňuje zážitek ze samotné jízdy. Na druhé straně však musíme pochválit optimalizaci hry. Ta se dá totiž rozjet i na nejvyšší detaily na průměrném stroji, což jistě celá řada hráčů ocení.

 

 

Podobně jako u Zeno Clash 2, i tady vzal druhý díl, to co fungovalo a na obdobných principech postavil novou hru. Pokud jste tedy strávili čas na prvním díle, možná pro vás nebude GRID 2 takovou senzací a navíc obrečíte i absenci pohledu z kokpitu. V opačném případě má GRID 2 opravdu, co nabídnout a zaujal nás natolik, že ho považujeme za jeden z nejlepších závodních zážitků na PC. Odnáší si tak od nás velmi slušných 87%.