Grand Theft Auto V

Letošní rok se ukázal s řadou fantastických titulů a spousty si jich ještě uchovává v rukávu do doby, až se na trh dostanou konzole nové generace. Dost možná největší eso posledních několika let se však o nové konzole nijak nestaralo, neboť jeho tvůrci měli jasno v tom, že současné herní mašinky ještě ani zdaleka neodhalily všechno, co pod svým plastovým krytem pravidelně rozžhavují, což se nám rozhodli i dokázat. Uvolnili tak další pokračování jedné z nejúspěšnějších sérií v historii herního průmyslu, které nese název Grand Theft Auto V. Je ale tento kus skutečně tak dobrý, nebo je mu pozornost věnována pouze kvůli „přehnanému násilí” a přesvědčil nás o tom, že se už po technické stránce s PS3 a X360 nikam dále neposuneme, takže bychom se měli na nové konzole přemístit ihned, jakmile to bude možné?

Na novém GTA, stejně jako vždy už od roku 1997, pracovalo studio Rockstar North nacházející se v hlavním městě Skotska, Edinburghu. To se zpátky v roce 1991 proslavilo především sérií Lemmings. Tehdy ale ještě bylo mnohonásobně menší a poměry se tak od té doby výrazně změnily. Po přejmenování studia z původního názvu DMA Design a připojení se k pobočkám Rockstar Games začali tamější vývojáři produkovat výhradně vysoce ceněný AAA materiál spojený právě se sérií Grand Theft Auto, i když se čas od času podívali po jiných kusech včetně brutální série Manhunt, připomenutí si legendárních westernů Red Dead Redemption, omrknutí druhé strany barikády L.A. Noire či zplešatění a zdrsnění oblíbeného hrdiny Max Payne 3. Nejedna z těchto her se koneckonců odrazila právě na titulu, kvůli němuž tu jsme dnes. Vzalo si z nich nicméně GTA V jen to dobré?

Příběhově se dostáváme do lehce zmodernizovaného města Los Santos, které si můžete pamatovat z GTA: San Andreas, kde se každopádně jednalo o pouhé jedno ze tří měst, jež byly svázány dohromady osudem hlavního hrdiny. Tak trochu by dávalo smysl, kdyby si San Andreas s novým pokračováním vyměnily světy, protože se nám nyní v rukou ocitají hned tři různí hrdinové mající k dispozici jediné město. To však ve skutečnosti bohatě stačí. A zbytek už asi znáte. Po vložení se do hry hromada spletitých událostí způsobí, že se vydáte na dráhu zločinu a před vámi se objeví obrovské množství úkolů, které se pokaždé liší zadáním i postavami, jež jsou v nich obsazeny. Dechberoucí příběh se pak nadále rozvíjí spolu s tím, jak důmyslné zločiny provádíte, a hromady nitek se do sebe začnou zaplétat, až se nakonec přestanete orientovat a necháte si s chutí naservírovat vše, co před nás hra postaví za zápletky i jejich následná překvapivá rozluštění.

Hrdinové, jež jsou postupem času svedeni k sobě, nesou jména Michael, Franklin a Trevor a jsou význační především svými originálními povahami, jaké jsme dosud v žádném jiném dílu této série u hlavních hrdinů nalézt nemohli. Michael je zločinec v důchodu, který věčně sedí u televize, popíjí whiskey, sleduje svoji tříštící se rodinu a hledá vytržení ze svého nudného života. Franklin se ke zločinu nikdy dostat nechtěl. Bohužel však přišel o místo v prodejně aut a nějak si na živobytí vydělávat musí. Trevor se pak zná s Michaelem z dřívějších let, načež se na něj ale usmály drogy, takže se s nimi uzavřel do svého osamoceného života v poušti. Nu což, nejdedná se o skvělé kombo?

Asi nejvíce jsme se báli možnosti přepínat mezi jednotlivými charaktery mimo mise bez toho, abychom se setkávali s dlouhými načítacími obrazovkami a nachytávali naše hrdiny stojící uprostřed ničeho dělající absolutně nic. Tento systém je ale vymyšlený doslova geniálně. Jednotlivé střihy z hrdiny na hrdinu trvají chvilku a jsou doprovázeny luxusní animací, která nám jasně ukazuje, kde se po přepnutí budeme zrovna nacházet. A dokonce i on samotný ví, co tam dělá, ať už jej nalezneme u hrnku kávy, právě po obědě, vedle manželky či polonahého na střeše neznámého domu. Jediné stisknutí tlačítka a okamžité přechody – nic vám tedy nebrání v tom, abyste je střídali jako ponožky.

Tato série byla vždy tak trochu o střílení nevinných lidí na ulici a obírání je o vypadené peníze. Do jisté míry u toho zůstalo, i když už to není ani zdaleka taková zábava jako kupříkladu v GTA: Vice City. Pro dobrý pocit ze střílení tak musíte vyrazit na některou z misí, při nichž se vám odhalí plný potenciál zdejšího pálení kulek do všeho kolem vás. Systém byl z velké většiny přebrán ze hry Max Payne 3, kde fungoval báječně. A stejně dobře je na tom i zde. Krytí se za překážkami působí věrohodně a vždy máte možnost volného pohybu, který je tolik potřeba, když se nad vámi budou vychytralí nepřátele snažit vyzrát. V boji na pěsti sice proběhly jen decentní změny, ačkoli jsme se dočkali i zcela nového stealth postupu, při němž můžeme lámat krky protivníkům, pokud o nás nevědí, zezadu. Díky vylepšování palných zbraní vás ale střílení z nich hned tak neomrzí.

Velká pozornost byla opětovně věnována obrovskému výběru automobilů, z nichž si alespoň jeden typ zamiluje úplně každý. Se samotným řízením každopádně budete muset strávit o něco více času, abyste si na něj mohli zvyknout. Nepřehlednost ježdění z minulého dílu je ale nadobro pryč. Celkově se však musela hra svézt po arkádovější vlně, což nemusí tak úplně každému hráči sednout. Featurka zajišťující vám, že se i převrácené auto dá vrátit na všechny čtyři pak některé hráče vyloženě znechutí, i když nám při hraní ani náhodou nevadila a čas od času přišla rozhodně vhod. S vozidly se v případě potřeby můžete vydat i na vodu či do vzduchu, což nám chybělo především u předchozího dílu. Užít si v jednom z mnoha typů letadel, vrtulníků, lodí či vodních skůtrů zde naštěstí problém není.

Pravděpodobně nejlepší věcí na celé této hře je svět kolem vás. Jeho živost, obrovitost a otevřenost jsou totiž úžasné vlastnosti, které vám prostředí v prakticky žádné jiné hře nenabídne. Každé místo na mapě je něčím unikátní a vždy naleznete něco, kvůli čemu se tam vyplatí zajet, i když většinu času samozřejmě strávíte v samotném Los Santos. Jak bylo řečeno tvůrci již dříve, zdejší mapa by obsáhla světy GTA IV, Red Dead Redemption a GTA: San Andreas dohromady. Možná jsme tomu kdysi nechtěli uvěřit, což už ale neplatí. Všude kolem vás to navíc žije! Lupiči okrádají babičky o rohlíky, skupinky podivínů se baví o UFO a kdykoli se můžete nezávisle na misi vydat s přáteli někam do parku či na skleničku. Stačí vzít do ruky mobil a vše je zařízeno. A pak se jednou ponoříte pod mořskou hladinu a v ten moment oněmníte. Takovou krásu jste ještě neviděli.

Kromě toho, že okolí dobře vypadá, však nabízí i hromady aktivit, kterým můžete snadno propadnout. Postupně vás hra seznámí se vším, co můžete dělat, ať už jde o triatlon, hraní tennisu, pálení míčků v golfu či uklidňování se prostřednictvím yógy. A až vás omrzí i to, nikdo vám nezabrání v tom, abyste se šli projet na horské dráze v nejbližším zábavním parku. Nebo máte raději dospělácké věci? Není problém zajít na drink do některého ze strip barů a následně si zaplatit za taneček na klíně. Pokud půjdete na film, skutečně se na film budete dívat. Pokud si sednete k televizi, nebude problém měnit kanály a dopřát si přesně to, o co máte zájem. Nikdo vás neomezuje a to se nám líbí. Mnoho her dělá, že vás neomezuje, ale ve skutečnosti je toho tolik dalšího, co byste chtěli, ale nikdo vás k tomu nepustí. Grand Theft Auto V ano.

Možnosti úprav také skvěle padnou ke stylu předchozích dílů. Zajít si k holiči možná automaticky neznamená, že by vám na hlavě narostlo afro, s čímž se každopádně žít stále ještě dá. Po směru aut jsou možnosti úprav a vylepšení doslova neuvěřitelné, takže, pokud máte v kapse dostatek peněz, stačí návštěva některé z opraven a z rodinného kupé můžete do minuty udělat nejvýkonější auto v historii našeho světa. Jediným zmínitelným nedostatkem je tak dlouhá načítací doba poté, co spustíte hru, a spousty problémů spojených s instalací. Ty se však hraní samotného nijak netýkají, takže bychom je kritizovat pravděpodobně ani neměli.

Rockstaru se z Xboxu 360 a PlayStationu 3 povedlo vyždímat i ten výkon, o němž nejspíše ani sami jeho tvůrci nevěděli, že se tam ukrývá. Hra totiž vypadá v porovnání s dalšími kusy ze současné generace konzolí doslova neuvěřitelně a proti grafice tak není možné říci ani slovo. V porovnání s GTA IV se barvy navíc značně rozzářily, což je jedině dobře. To jsme však ještě ani nic nestihli říct o soundtracku. Obrovské množství stanic v rádiu dokazuje, že má hra v oblasti písniček co nabídnout a že si absolutně každý najde něco, do čeho se při hraní zaposlouchá a o to více si jízdy dopravními prostředky užije nehledě na žánr, který preferuje. O dabingu a jeho propracovanosti pak snad už ani mluvit nemusíme.

Grand Theft Auto V je vrcholným dílem Rockstaru z pohledu současné generace konzolí. Ačkoli mnoho lidí o předchozím dílu tvrdí, že bývá značně nadhodnocován, o tomto dílu se to říct z našeho pohledu nedá ani náhodou. Má svůj vlastní svět, který žije svým způsobem a který vám dává možnost, abyste dělali cokoli, co vás napadne. Skvělý příběh plný nečekaných zvratů je následně jen lahodnou třešničkou na vrcholku dortu, kterého je ale i přesto stále ještě pouhá polovina. Multiplayerový mód GTA Online totiž dorazí teprve za měsíc a ukáže se s mnoha novinkami i stovkou misí, na něž v singleplayeru nemáte šanci narazit. GTA V si od nás odnáší 97 %. Vždy existuje možnost se ještě zlepšit. GTA V má nicméně k dokonalosti stejně jako hned několik dalších her vydaných v průběhu tohoto roku setsakramentsky blízko.