Grand Theft Auto IV – recenze multiplayeru

Grand Theft Auto IV se stalo tak ohromným hitem, že se mu zkrátka nešlo věnovat jen v jednom článku. Jak jsme již naznačili v detailní recenzi PS3 verze, plánovali jsme pro vás ještě pokračování v podobě recenze multiplayeru, jehož hodnocení se nám už do první recenze zkrátka nevešlo. A jak jsme slíbili, tak také děláme. Obstálo i online hraní stejně dobře jako skvělý singleplayer? A jaké režimy hraní nám vlastně nabízí?

Jak jsem říkal již v první singleplayerové recenzi, mobilní telefon je pro Niko Bellica naprosto nepostradatelným společníkem na každém kroku. A právě bez něj byste se ani nedostali do multiplayeru. Stačí ho kdykoli zvednout, zvolit příslušnou nabídku, vybrat si nějaký režim hry a jste tam. Opravdu to funguje náramně jednoduše a především rychle. Není tedy problém si kdykoli odskočit na chvilku do multiplayeru a pak zase pokračovat dál v příběhovém offline módu. Jeden z hráčů musí vždy hru založit a ten zároveň nastavuje běžné parametry. Například rozlohu, na které se bude hrát, jestli je aktivní policie nebo zdali lze využívat automatické zaměřování. A pak už může všechno začít.

 

Ba ne, úplně první věcí před vaším online působením v Grand Theft Auto IV musí být tvorba vlastní postavy. Možná to působí malinko divně, když jste neustále zvyklí běhat v singleplayeru s Nickem a najednou se přepnete do multiplayeru a hrajete s někým úplně jiným. Zdá se mi škoda, že si nevytváříte (resp. neupravujete připraveného Nicka Bellika) hned při prvotním spuštění, že byste s ním zkrátka hráli jak singleplayer, tak multi. Právě při online hraní je ale nutnost se odlišit, protože kdyby šli po sobě jen stejně vypadající postavy, bylo by to hodně zvláštní. Ještě před vydáním hry šlo z jednoho screenshotu vypozorovat možnost hrát za ženské pohlaví. A skutečně se tato možnost nabízí. Právě volba pohlaví je nejzásadnější v celém procesu upravování vlastního avataru. Kromě toho si ještě můžete vybrat z několika málo připravených účesů, oblečení, čepic, slunečných brýlí a tím prakticky možnosti končí. V tomto směru rozhodně nejde o žádný promakaný a do detailů vypracovaný systém. Postavičku máme hotovou a nyní hurá na samotné pouliční online boje!

 

Postupně si řekneme o jednotlivých herních módech, které hra nabízí. První z nich je běžný free-for-all deathmatch. V něm každý začíná na různých místech po městě s obyčejnou pistolí. Na mapě vidíte jednat ostatní hráče (tzn. své protivníky), ale také místa, kde lze sebrat lepší zbraně, doplnit si život, apod. Pozice jsou pevně dané, takže po určité odehrané době se je naučíte a pokaždé budete vědět, kam si pro co zaběhnout. Hned po započetí hry začíná v deathmatchi tvrdý boj o život. Zkrátka na mapě si jen najdete nejbližší cíl a jak ho odděláte, to už je jen na vás. Během hraní samozřejmě celé město stále žije, na ulicích chodí (a občas pěkně překáží) lidé, po silnicích se prohánějí auta. Ta se občas hodí kromě rychlého přesunu i k přejetí nepřítele. Za každé zabití získáte na své konto nějaké peníze a po uplynutí nastaveného časového limitu vyhrává ten, kdo získal nejvíc peněz. Naopak pokud někdo zabije vás, po chvilce se objevíte na nějakém respawnu a pokračujete dál. Naštěstí vždycky na nějakém poblíž akce, abyste nemuseli cestovat přes půlku města. Vcelku jednoduchý, ničím nekomplikovaný systém, který nás však po relativně krátké době přestal bavit. V druhém módu Mafiya Work si zahraje najednou 2-16 lidí. Každý pracuje na svůj účet a cílem je plnit různě rozmístěné úkoly, přičemž ostatní se vám v tom snaží zabránit, tj. zabít vás. Všechny úkoly jsou jednoduché – většinou jde o vyzvednutí auta a jeho následný transport nebo třeba zničení. Tento mód má oproti běžnému deathmatchi rozhodně větší náboj, protože máte vidinu určitého cíle. Za splnění opět zinkasujete peníze a největší boháč vyhrává.

Další na řadě máme Car Jack City, v němž plníte úkoly pro kolegu Petrovice. Tedy úkoly – na mapě jsou modrou značkou označená auta, která musíte dopravit na nějaké z daných míst. Po doručení jste odměněni podle toho, v jakém stavu auto je, protože ho máte naplněné drogami. A když dovezete skoro hořící vrak, asi ani zásilka nebude úplně košer. Každý hráč opět jedná na své vlastní triko, a proto nebudou převozy vůbec jednoduché. V pořadí čtvrtý se jmenuje Race a jeho náplň každému asi došla ze samotného názvu. Jedná se o relativně běžný závod skrz město. Oproti ostatním módům je hodně jiný, ale musím říci, že mne osobě vůbec nebavil. I s rychlým internetem se ostatní auta zvláštně sekaly a nesmyslně létaly. Zkrátka závody v autech si raději užijeme ve „specializovaných" hrách. Prakticky stejné jsou GT Race, v nich pouze zasednete za volat malinko jiných aut.

V dalším módu se už opět vracíme ke střelbě, tentokrát ve formě Team Deathmatche. Ten asi nemusíme příliš představovat – cílem je zabíjet hráče protějšího týmu a zároveň se snažit krýt vlastní spoluhráče. Sedmým se stal Team Mafiya Work. O něm jsme si taktéž už říkali, tentokrát funguje úplně stejně – plníte dané úkoly – jenže pracujete v týmu a soupeříte opět proti skupince lidí. A už se dostáváme do druhé poloviny představovaných módu. Tam nalézáme Team Car Jack City, taktéž již popisované krádeže automobilů a jejich převoz na dané místo. O dost zajímavější a originálnější je Cops'n Crooks. V něm vystupují dva týmy – trestanci a policisté. Výtržníci musí dostat svého bosse na bezpečné místo a naopak protivníci (policisté) se je snaží všemi dostupnými prostředky vyřídit. Pořadové číslo devět bychom mohli přiřadit hře Turf War. V něm se snažíte se svým týmem obsadit co nejvíce základen. Čím více je jich ve vašich barvách, tím rychleji získáváte peníze. Po uplynutí času vyhrává opět tým s největším peněžním ziskem. Zkrátka také vcelku známý multiplayerový mód.

A už se dostáváme na finální pětku. T u načíná Deal Breaker, v němž všichni zasednete do aut, jeden z hráčů řídí a společně se vydáte přesušit drogový deal. Opravdu ukázková mise na spolupráci a věřte, že pokud je řidič nějaký trouba, dokáže vás to hodně rozčílit. Naopak s partou lidí, které byste znali, to musí být neskutečná sranda. Nebojujete tady proti živým protivníkům, nýbrž musíte vyřídit plno NPC postav. Další máme Hangmans NOOSE. Tady naopak týmově unikáte se svojí skupinkou. Předposledním módem se stal Bomb da Base II. Nejprve musíte ukradnout výbušniny, získat přístup na loď konkurenčního (drogového) dodavatele a tu následně nechat vybouchnout. A v neposlední řadě byste sami neměli na lodi být, když bude vybuchovat. Alespoň tak znějí instrukce kolegy Petroviče. A na úplný závěr našeho představování multiplayeru Grand Theft Auto IV nám zbyl Free mode. V tom prakticky neexistuje jakýkoli cíl a je jen na vás, co budete dělat. Svým způsobem by se dal přirovnat k Deathmatchi.

Grand Theft Auto IV nabízí dohromady 14 módů, i když ve skutečnosti jich není až tolik, protože většina je jen ve dvou variantách – všichni proti všem a týmové bitvy. Nikomu určitě nesednou úplně všechny mini-hry, ale na druhou stranu některé z nich si určitě oblíbíte. Jak jsem zmínil, mne osobně příliš nenadchlo závodění, naopak opravdu mne bavila práce pro mafii.

 

Rozhodně nejzajímavější jsou týmové módy, v nichž je potřeba spolupracovat s dalšími hráči. Kupříkladu nasednete všichni do auta, jeden řídi a ostatní střílejí. A to je možné vyhrát opravdu jen v případě dobré spolupráce. Právě proto je taky pokaždé riziko, že narazíte na nějaké pako, které vám bude zbytečně jinak bezproblémovou hru kazit. Ale s tím se dá těžko něco nadělat. Přeci jen na PC by mohlo být online hraní ještě zábavnější. Střílení s analogovým ovladačem prostě není ono. Prakticky vždycky se nechává zapnuté automatické zaměřování, kdy si jedním tlačítkem automaticky zablokujete míření na jednoho člověka a pak už jen prakticky držíte spoušť. Při rušných přestřelkách uprostřed města se nám tímto způsobem často pletlo do cesty mnoho civilistů a než jsme stačili zaměřit na nepřítele, leželi jsme na zemi obličejem k zemi. Stejně tak nám PS3 verze docela často blbnula a připojování se vyskytla chyba a byli jsme vráceni do singleplayeru. Ale to je zkrátka dáno tím, že se připojujeme přímo k jiným hráčům, nikoli na nějaký server.

Přidání multiplayeru do Grand Theft Auto rozhodně vítáme, o tom žádná. Už nemusíme čekat, než ho vytvoří sami nadšení fanoušci ve formě přídavného módu. Samotnou hru více hráčů nakonec nebudu hodnotit procentuálně, protože to prostě nejde. Zatímco u některých FPS by se dal multiplayer označit za naprosto samostatnou část, tady ho beru spíše jako doplněk. Jistě, užijete si v něm mnoho hodit srandy a zábavy, ale na kvality offline hraní to tentokrát nemá. Bereme ho tedy jako kvalitní zpestření a zpříjemnění hry, avšak kdyby se prodával samostatně, asi bychom po něm nesáhli. Přeci jen představa takového čistě MMO Grand Theft Auta nás láká o hodně více, než jen takto samostatně udělané módy. Snad se ho dočkáme někdy v budoucnu. Přestože by se převedení celého města mohlo zdát „jednoduché", naskýtá se mnoho nedořešených otázek. Kupříkladu jak eliminovat ty, kteří chtějí jen blbnout. Kdyby si všichni dělali co chtějí, vypukla by jen obrovská anarchie a fungující a žijící město by bylo pryč. Navíc byste patrně ani příliš questů nezvládli udělat, kdyby vás neustále někdo pronásledoval. Zkrátka doufejme, že se s těmito a mnohými dalšími problémy v Rockstaru poperou a jednou nám MMO GTA skutečně naservírují.