God of War III

PlayStation opět boduje se svými exkluzivními hrami. Začalo to už loni famózním a akčně-filmově pojatým Uncharted 2, letošní originálně pojaté Heavy Rain se nám také líbilo a teď přichází to snad vůbec neočekávanější. Hrdina jménem Kratos se vrací, aby pokračoval tam, kde ve dvojce skončil. Opět se dostává do potyčky se známými bohy a tvůrci museli být pod velkým tlakem, protože God of War III prostě nesmělo zklamat. Minulé díly této série dokázaly úžasně propracovat a vypiplat žánr jinak vcelku strohých řežeb a tentokrát bylo zapotřebí tento standard, který mezitím okopírovala i mnohá jiná studia, posunout opět o kousek dál. Naštěstí vám takhle v úvodu hned můžeme říci, že se to povedlo a hned po prvních minutách hraní ve vás zůstane zážitek na dlouho. Jak se to povedlo, v čem všem vyniká a jak si God of War III stojí v porovnání s konkurenčními tituly, kterých není vůbec málo?

Když jsme nakousli konkurenci, tak můžeme šáhnout klidně po dvou hrách z letošního roku. Na mne působí God of War III hodně jako akční mix Bayonetty a Dantes Inferno. Těžko obviňovat tvůrce God of War III ze studia Sony, že by pro nápady šli do těchto titulů, protože to bylo určitě přesně naopak. Na druhou stranu můžeme alespoň s klidem konstatovat, že oba zmíněné konkurenty strčí tahle akce v hlavní roli s Kratosem hravě do rukávu.

Přesuňme se již přímo do hry, konkrétně jejího úplného začátku. Ten na vás totiž dýchne takovou atmosférou a monstrózním pojetím, že by to čekal málokdo. Zkrátka jednak zde tvůrci měli výhodu, že se jedná o pokračování, a tak hráče mohou šoupnout přímo do centra dění a nemusí se zaobírat nějakými kudrlinkami na úvod. Hratelnost je od prvního okamžiku nesmírně svižná, propracovanost videí a akcí až nevídaná. Opět se musíme odvolat na velkou filmovost, trend dnešní doby, která zde dostává opět trochu nový rozměr a nepřipadá vám tolik dopředu nalajnovaná a scénář okatý, jako tomu bylo třeba s Uncharted 2. I když všechno ve videosekvencích je přesně dané a vy na tom skutečně nic nezměníte, tak z toho nemáte během hraní takový pocit, což je nejdůležitější. Bezpochyby jde o jasné bodíky k dobru.

V rámci příběhu se tedy opět (a naposled) dostáváme do kůže Kratose, drsného hrdiny jak se patří, jemuž brutalita rozhodně není proti srsti, ba naopak. Úvod hry se koná u samotné hory Olymp, kde se schází zbývající bohové, s nimiž si to postupně musíme pěkně vyříkat. Samozřejmě pod slovem vyříkat si tady představte pouze a jen hrubou sílu. Ještě než se vůbec proberete z toho omámení po zhlédnutí úvodních krásných videí, tak už vás čeká první souboj. A do cesty se vám staví ohromný bůh všech moří – Poseidon. Zkrátka takto úžasně zpracovaný souboj, rovnou s bossem a hned na začátku nastavuje laťku dost vysoko a naštěstí se jí i v pozdějších fázích podařilo bez problémů udržet. Některé hry mají slabší úvody, které dost často i hráče dokážou odradit a navozují pocity nechutenství k dalšímu hraní, ale to v případě God of War III rozhodně naplatí. Tady totiž úvod naopak vaše chutě navnadí, že potom budete hltat a hltat. Prostě takové herní obžerství.

 

Přestože jde o pokračování po docela dlouhé době a technicky naprosto nesrovnatelně odlišné, tak základní principy zůstaly zachovány, což je rozhodně dobře. V první řadě musíme poukázat na ohromnou míru brutality. Ona celá tahle hra je prakticky jen o ničení a zabíjení, oboje ovšem podáno nesmírně zajímavou a zábavnou formou. Nyní přichází ta správná chvíle, abychom si pověděli více o průběhu soubojů. Jejich základ by možná mohl působit až příliš stroze. Ze začátku si vystačíte s dvěma tlačítky – pro lehký a silný útok. Pomocí dalších ale můžete vytvářet navazující komba a parádní se nám zdá hlavně jedna (nová) featurka. Zmáčknutím kolečka lze čapnout protivníka a potom ho před sebou vláčet coby štít a odhazovat s ním ostatní nepřátele. V akci to vypadá opravdu krásně a efektně. Kromě toho v pozdějších fázích hry získáváte různé předměty, které také využijete během četných soubojů. Stejně tak si pak lze vylepšovat různé ability a v tomto případě nemusíte mít strach, že by souboje přešly ve stereotyp a nudnou záležitost. Pořád mají šťávu.

Důležitou součástí při střetech s nepřáteli jsou i magické schopnosti. Samozřejmě těch není příliš, ale i tak vám dokážou často v soubojích pomoci. Tvůrcům se skvěle povedlo vypořádat na jednu stranu s jednoduchostí, šikovně se vyhnuli přeplácanosti, a přitom dokázali udržet vysoký standard zábavnosti. To není vůbec jednoduché. Časté jsou i souboje s nejrůznějšími bossy, během nichž musíte najít tu správou taktiku na jejich přemožení, ale také se šikovně vyhýbat mnohdy hodně silným útokům. Do God of War III se dostaly i v poslední době také dost časté prvky testující vaší soustředěnost a bystrý postřeh. Zkrátka hlavně souboje s bossy většinou končí takovým napůl videem, kdy zmáčknete vyznačené tlačítko a pak už prakticky jen sledujete, jak si to s protivníkem Kratos hezky efektně vyřídí. Abyste se ale úplně nenudili, tak čas od času musíte pohotově zmáčknout tlačítko nebo i tlačítka, jejichž symbol se zobrazí na televizi. Naštěstí když se vám to zrovna nepovede stisknout včas, tak máte vždycky možnost reparátu a v nejhorším si nahrajete pozici z posledního checkpointu a příště už si na to dáte pozor. Tyto ponuky ke zmáčknutí jsou totiž vždycky stejné.

Bitky představují hlavní náplň God of War III, ale rozhodně né jedinou. Vůbec nejfilmovější jsou části, kdy musíte před něčím nebo někým unikat, vyhýbat se překážkám a ve finále to jen tak tak stihnete a zachráníte se. Bohužel u nich mi trochu chybí ten skvělý nádech a svižnost, s jakou se prezentují výše rozebrané souboje. Občas dokonce musíte řešit i různé malé hádanky, také dost ve stylu Dantes Inferno. Ty nejsou nijak složité, ale občas jsem přeci jen míval problémy s jejich okamžitým vyřešením a to z jednoho prostého důvodu – zlobivé kamery. Zatímco během soubojů funguje naopak parádně filmově, tak třeba při okamžicích kdy musíte někdy něco, někam a nějak zasunout se objevují problémy. Tohle byla naše prakticky první výhrada ke hře, ale bohužel máme i další. Ovšem nezoufejte, všechno jsou to relativní maličkosti a celková hratelnost i podívaná je to úžasná. Mezi zápory přidejme občas docela dost patrné bugy, těžko říci, ale asi už prostě tvůrcům nezbyl čas na odchytání všech mušek. Naštěstí žádný z nich vysloveně nebránil dalšímu pokračování.

Těžko hledat něco, co by se tvůrcům vysloveně nepovedlo. Pochválit tak musíme i designéry, za odvedenou práci při navrhování prostředí. Společně s filmovými záběry, přechodem z hraní do filmečku a naopak, působí celý tento svět nesmírně uhlazeně a celistvě. Samozřejmě se jedná o klasickou koridorovou a pevně danou i naskriptovanou akci, ale to opět není na škodu. Pokud se na tohle nezaměřujete a prostě jen hrajete a užíváte si svižné souboje i další pasáže, tak vám to ani nepřijde a prostě to neřešíte. Tady jde o zábavu, která se v případě God of War III prostě povedla.

Po grafické stránce bylo v God of War III potřeba začít úplně od píky. Zkrátka předchozí díly vyšly na PlayStation 2, kde byl výkon konzole velkou bariérou, a proto jsme byli zvědaví, jak využili výkonu PS3. A řekněme to stroze: maximálně. Skutečně God of War III z této konzole ždímá maximum a po grafické stránce vypadá úžasně, přičemž ani jednou jsme nezpozorovali byť menší pokles frameratu. Okouzleni jste od prvního okamžiku, kdy se na videu koukáte na zkázu probíhající okolo božského Olympu. Všechny filmečky jsou zpracované přímo v in-game enginu, takže přechod z nich přímo do hraní a ovládání Kratose je naprosto plynulý. A i tak vypadají fantasticky, těžko hledat nějaké superlativy. Famózně vymodelované a nadesignované je prostředí, neméně krásně zpracovaní jsou ohromní bossové a o animacích a pohybech během soubojů ani nemluvě. Prostě i po vizuální stránce zvedáme jasně palec nahoru a dodáváme: kam se hrabe Dantes Inferno.

Právě EA s tímto konkurenčním titulem dobře odhadlo situaci, když se rozhodli vydat Dantes Inferno s předstihem před God of War III. I když jsou obě hry hodně podobné, tak dnes recenzovaný počin má jasně navrch ve všech směrech. Prokázali se dlouhé zkušenosti tvůrců s tímto žánrem a přesvědčili nás, že tohle je prostě jejich parketa, ve které excelují. Pokud jsme udělili Dantes Inferno v recenzi 80%, pak God of War III musí dostat zákonitě alespoň o řád více – 91% si určitě zaslouží. Nakonec tedy hra svoji pozici v nejočekávanějších konzolových hrách letošního roku jasně a s přehledem obhájila, ba dokonce tady máme dalšího adepta na hru roku 2010!