Genesis Rising: the Universal Crusade

Pokud pominete fantasy a sci-fi tituly, je většina počítačových her založena na lidské historii a zkušenostech vůbec. V podstatě se tedy nesetkáte s něčím novým nebo dech beroucím. Je zde však stále jedno místo, jež lidé až tak často nenavštěvují – vesmír. Pár movitějších „vatařů“ sice létá sem tam na projížďky po oběžné dráze Země, ovšem stále je vývoj spíše v plenkách. A možná právě proto jsou hry z prostředí vesmíru tak zajímavé a pro hráče natolik nevšední. V poslední době se na scéně objevila německá akce Darkstar One, jež skončila na většině herních webů se sedmičkovým, případně i osmičkovým hodnocením. Čas však plyne dál a herní průmysl právě vychoval další vesmírné dítko s názvem Genesis Rising.

Vývojáři z Metamorf Studios zřejmě nechtěli udělat nic až příliš složitého, a tak se zaměřili na jediné – efektivita. Hru mimo několika tutorialů uvádí spíše chaotická animace ukazující v plné síle zuřící boje mezi lidmi a mimozemšťany, přičemž však nebyl brán ohled na nějaké designové orgie. Ačkoliv nejsou postavy a jejich oděvy příliš důležité (přeci jen jsou neustále v lodi), lze vidět, že si nedělali vývojáři s kostýmy příliš velkou hlavu. Vy jakožto hráč se vžijete do kůže kapitána Iconaha, jenž bude mít jeden hlavní úkol, a to nalézt blíže nespecifikovaný objekt nesoucí název Universal Heart. Titul se vás snaží vtáhnout do příběhu vyprávěním o vašem otci a jeho nekonečné pouti za výše avizovaným artefaktem, avšak Genesis Rising nemá bohužel nějaký potenciál na hlubší příběh. Fráze pronášené hlubokým hlasem a se vší odhodlaností tedy působí spíše směšně.

Nyní zpět ke zmiňované efektivitě. Koncepčně se jedná o strategii, avšak leč se pohybujeme ve vesmíru, je hra navržena jen pro 2D. Tím tedy padá i celá řada taktických postupů, neboť se musíte omezit pouze na šířku a délku. Kupodivu to dalo vývojářům prostor pro mnohem více možností. Mapa v interface sice nesklidí přílišný ohlas, avšak co se dalších částí týče, vše je navrženo intuitivně a připraveno k okamžitému užití. Pokud bych to měl srovnat s mnohem sofistikovanější hrou, např. s Rise of Legends, nejspíše bych si vybral raději Genesis Rising. A není to kvůli složitosti Rise of Legend jako spíše kvůli zbytečné překombinovanosti. Ve hře lze dále zapnout i grafické znázornění roviny pohybu, což značně přispívá k dovednosti navigace ve vesmíru. Jak je hra tedy jednoduchá, tak je i přímá.

Nebyli by to lidé, aby nevymysleli opět nějaký doslova zvrácený technologický výstřelek. V Genesis Rising to jsou organické – ano, čtete správně – organické koráby, s nimiž si autoři hry doslova vyhráli. Vaše armáda, dá-li se ona hrstka masa tak nazývat, se skládá hned z několika typů lodí. Pokud přihlédnete ještě k faktu, že se jedná o titul „budovatelský“, lze si představit alespoň základní sortu. Největší z plavidel a pro vás i nejcennější je loď mateřská, jež má schopnost „rodit“ další členy vaší početné rodiny. Z celé skupiny lze vyjmenovat např lodě bojové, laboratoře a nebo transportéry. Ty vám nyní nejspíše nedávají až takový smysl, ovšem jakmile je třeba postavit základnu, mají tyto kousky nezanedbatelnou hodnotu.

Pominete-li vzduch, potřebují bytosti na organické bázi ještě krev pro jeho transport po těle. A právě krev bude vedle genofondu jednou z nejdůležitějších surovin. Za tuto červenou tekutinu si budete kupovat lodě, anebo je opravovat. Po proběhnuvším boji je možné krev vysát i z nepřátelských lodí. K účelu těžby slouží transportní loď, jež krev skladuje zprvu v mateřské lodi a poté v laboratoři. Při vytvoření lodě se hmota tváří jako malé dítě. Nemá na sobě ani kousek oblečení, a tak je třeba ji ošatit. K tomuto účelu slouží celá řada genů, jež mohou být libovolné lodi přidávány, anebo odebírány. Technické omezení organismu tedy spočívá pouze v maximální nosnosti implantovaných genů. Jeden dovoluje aktivovat štít, jiný umožňuje vystřelit raketu. Možnosti jsou poměrně velké, ovšem vždy je třeba přizpůsobit se zadání mise. Máte-li obsadit nepřátelskou nebo neutrální základnu, je třeba křižník vybavit jakýmsi osadnickým genem, jenž funguje jako ingenýři v C&C.

Zdraví vašich lodí se odvíjí jak od obsahu krve, tak od jejich technologického postupu či obsahu genů. Aby nedošlo k omylu, každý gen je třeba vyrobit v laboratoři, avšak jeho objevení může proběhnout i obsazením nějaké lodě nebo stanice. Podobně jako upgrade zbraní u jiných titulů, zde probíhá upgrade genů, kdy vám např. akcelerace umožňuje stále větší tah motorů. Poměrně kvalitním zdrojem nových technologií jsou obchodníci a možnost vceku volné diplomacie. Cena artiklů není pevně stanovena, a tak lze i „smlouvat“, ačkoliv to není zcela tak přesný termín. Diplomatická stránka nezapomíná ani na spojence, jež však musíte často uplatit, aby se k vám přidali – naštěstí není prostor pro polemiku ohledně loajálnosti. Jejich pomoc oceníte hlavně při ostřejších konfrontacích s nepřítelem.

Mnohdy se vám stane, že intelektuální debatou nic nevyřešíte. Poté je třeba bojovat, tedy pokud máte potřebnou sílu. Pokud nikoliv, můžete se z bojiště vytratit pomocí notoricky známého hyperspace. Vzhledem k hráčově ješitnosti počítala hra i s možností konfliktu. Zde bych pochválil hlavně kameru, která může být nastavena fixně na jednu z lodí a dá se skvěle ovládat, a tak vám poskytuje velmi rychlý nástroj pro naplánování si boje. Naopak velkou nevýhodou je nemožnost nastavení směru vaší linie. Letí-li vašich řekněme 10 lodí v jedná řadě, je často nutné natočit se na nepřítele, a tak mít větší palebnou sílu. Logicky se tak rozloží i palebná síla oponenta. Bohužel, zde se na to musí jít ručně.

Pravá vakuová řežba se spouští teprve s prvním hřměním zbraní. Vaše lodě mohou útočit jak automaticky pomocí primárních zbraní, tak po manuální obsluze i zbraněmi sekundárními. Tyto kousky jsou spíše silnějšího ražení a jsou k dispozici v závisloti na implantaci genů. Zvláště ze začátku hry lze některým pomalejším projektilům i utíkat. Po vítězné bitvě lze vaše lodě opravit buďto pomocí transportéru, nebo se můžete horlivě pustit do již neaktivních oponentů. Lze z nich vysávat krev, přičemž můžete získat i celou řadu nových genů. Některé mise jsou tímto zcela posedlé a vašimi úkoly bude bezmezné hnaní se za vyspělými technologiemi. Nutno však říci, že obtížnost této hry není až tak malá, jak by se mohlo při prvním pohledu zdát. Problémy pocítíte hlavně při nedostatku krve, na což se přímo váže i počet vašich lodí. Jakožto kapitán můžete některé z lodí rozkázat, aby se obětovala a odevzdala tak svoji krev ostatním. Tohoto jsem užíval hlavně při obraně mateřské lodi.

Další světlou stránkou je nelineární postup misemi. Tedy nedá se říci, že byste se mohli stavět na hlavě, avšak jisté odchylky zde jsou. Jedním z případů je konverzace s ostatními. Pokud uzavřete dohodu s obchodníkem, velmi lehce vás podvede a ztratí se v některé z mlhovin. Existuje však cesta nátlaku, kdy prvně dostanete informace a až poté předáte zboží. Ani cestování mezi galaxiemi není pevně dáno, a tak se můžete vydávat téměř kam se vám zachce. Na druhou stranu může být toto počínání spíše kontraproduktivní, a tak doporučuji ctít plány misí.

Co se tedy konceptu a pozdějšího návrhu hry týče, vývojáři dokázali udělat i z mála mnoho. Neplatí to však např. o hudebním doprovodu a audiu obecně. Rozhovory jsou nepřirozené a leč se odehrávají na lodním můstku, není slyšet žádného hluku z jiných palub. Jedná se o jakýsi studiový efekt. Mnohdy mi ani příliš nesedla hudba doprovázející bitvy. Uvítal bych více agresivních akordů. Nic zcela negativního nelze říci na adresu grafického zpracování, jež v jistých oblastech drží krok s jinými tituly, avšak v některých místech pokulhává. Veškeré modely lodí jsou slušně zpracované, hra si pohrává i s odlesky a projektily jsou víceméně přesvědčivé. Výbuchy stanic či továren jsou ovšem něco zcela jiného. Velké kusy nepřirozeně odletující od epicentra exploze působí spíše amatérským dojmem. Nejsem ani příliš spokojen s počtem modelů postav, jež se často opakují, přičemž si pouze vymění několik kousků ošacení.

Genesis Rising vyvolává spíše smíšené dojmy. Na jedné straně stojí skvěle redukované ovládání na samotnou kost, kde efektivita znamená hlavní cíl. Na straně druhé mírně omezené možnosti a dosti nevyužitý potenciál. Je to samozřejmě škoda, jelikož si mohla hra nalézt i náročnější hráče, kteří se rádi rochní v na pohled složitějších nastaveních a promýšlejí taktiku boje do posledních sekund. Takto titul vypadá jako nadané dítko, jež je však spokojené s málem, ačkoliv by při studiu mohlo dosáhnout velkých cílů. Pokud vyjde datadisk, může se příčka posunout výše, avšak prozatím se vývojáři z Metamorf Studios budou muset spokojit s 64%.