Nový díl série Gears of War není typickou střílečkou, na jakou jsme zvyklí. Přitom se jedná už o druhý spin-off. Ten první s podtitulem Judgement z roku 2013 se držel žánru série a ukázal více z minulosti planety Serra. Gears Tactics se také vrací do minulosti, tentokrát v žánru tahové strategie. I tak v ní dojde na porcování Locustů motorovou pilou přidělanou na Lanceru, vyhazování tunelů do vzduchu a střelivem se šetřit nebude.
Hra se odehrává dobrých dvanáct let před první dílem série Gears of War. Již proběhl Doomsday, kdy se Locusté vyrojili ze země a začali nad planetou Serra postupně přebírat moc. To by ale nesmělo být militární skupiny COG, která po faktickém rozpadu vlády se ujala moci a jako samozvaný zachránce lidí stiskla knoflík pro aktivování plošného použití Hammer of Dawn – nejsilnější zbraně na orbitě planety Serra. Pamatujete na generála Prescotta? Toho namyšleného vůdce, kterého všichni nesnáší? Ten ukáže svou tvář i charakter hned v první hodině hraní, kdy poprvé aktivuje orbitální zbraň Hammer of Dawn a nechá jí spálit část města, kde jsou nejen Locusté, ale také spousta lidí, kteří se nestihli evakuovat.
Hlavní hrdina Gabriel Diaz, který je mimochodem otcem Kait ze čtvrtého a pátého dílu, je v přední linii boje, zatímco Prescott si někde v teple kanceláře hraje s červeným tlačítkem. Po jedné misi ale místo štábu Diaz objeví rozvaliny a celou svou posádku mrtvou. Naštěstí mu zbyl alespoň drsný veterán Sid Redburn, se kterým vyráží na misi zlikvidovat jednoho vědce z řad Locustů. Ten se jmenuje Ukkon a stejně jak Phoenix senior mohl za výrobu Hammer of Dawn, je tento Locust zodpovědný za většinu biomechanických zbraní jak ze sna od H. R. Gigera.
Gears Tactics je tahovou strategií a v jejím duchu s porcí inspirace u série X-COM musíme provést Diaze s Redburnem skrze mapy, na které se díváme z horního pohledu a pomocí příkazů plánovat jejich další kroky. Kromě jich dvou můžeme do party získávat další bratry (nebo sestry) ve zbrani. Každá postava z čtyřčlenného týmu může podniknout až tři akce na jeden tah. Mezi postavami lze libovolně přepínat, takže pokud je právě jedna pro další tah blokovaná nepřítelem, může ji druhá oběhnout a nepřítele odstranit. Některé pokyny ale stojí víc než jeden tah. Například uběhnutí větší vzdálenosti po mapě sebere klidně tři tahy najednou.
Mapy nejsou příliš veliké, ale ohraničují je další ruiny a slepé ulice, ve kterých se respawnují nepřátelé, takže v celkovém pohledu vám budou připadat větší, než opravdu jsou. Stejně se po mapě pohybujete s omezeným kruhovým výhledem. Za ním sice i nadále vidíte ruiny města, nepřátelé jsou ale skryti. Když se ale dostanou do vašeho zorného pole, začíná boj.
Kromě klasického krytí, střílení, přebíjení, házení granátů a léčení svých kolegů je důležitou taktikou takzvaná hlídka (Overwatch). Jedná se o tah, který stojí jeden bod a dá se jím označit směr, kterým má voják hlídkovat. Pokud se mu něco v následujícím kole připlete do zorného úhlu, schytá od něj dávku olova. Hlídku je tak velmi praktické používat pro přední linie a šetřit si poslední ze tří bodů právě na ni. Jenže nepřátelé umí hlídku také, takže se často stává, že ji namíří přímo na naši postavu skrytou za překážkou. Pro nás to znamená, že ať s postavou uděláme jakýkoli pohyb, bude nás to bolet. V tu chvíli buď obětujeme trochy toho zdraví, nebo se spolehneme na jinou postavu, která zkusí nepřítele odstranit, nebo ho alespoň dobře mířeným výstřelem vyvést z míry, aby přerušil svou hlídku.
Poté, co rozprášíte vlnu nepřátel, se vám automaticky přebijí zbraně. To je velmi příjemné řešení, protože zásobníky jsou omezené a zatímco po použití granátu musíte čekat několik tahů, zbraně mají pouze několik palebných dávek a po jejich vystřílení musíte obětovat jeden tah k tomu, aby postava přebila zásobník.
Každá postava má specifické vlastnosti, ať už jde o jinou zbraň, schopnost léčit ostatní nebo počet tahů, které může postava udělat. Příjemným krátkodobým vylepšením je navýšení počtu tahů poté, co některý z vašich kolegů vykoná popravu nepřítele. Postav můžete mít v týmu až devět, ale jen čtyři můžou jít na misi. Správné zvolení strategie tak už začíná před zahájením mise.
V nabídce mezi misemi můžete upravovat hned několik věcí. Kromě RPG stromu s pasivními schopnostmi každé postavy je tu také vylepšování zbroje a zbraní. Lepší zaměřovač zvýší přesnost, větší zásobník zas kapacitu zbraně. Jeden typ brnění je velmi pevný, zato ten slabší přidává třicetiprocentní možnost, že si vás nepřátelé nevšimnou, i když se pohnete v dosahu jejich aktivované hlídky. Je to takový standard, který je ale přehledný a zároveň přívětivý i pro nováčky v žánru tahových strategií, kteří ke Gears Tactics přijdou z důvodu lásky k původní sérii.
Ve hře se objevují také staří známí ze sérii Gears of War. Vlastně jsou to ve většině případů známí nepřátelé z původní trilogie, jen obohaceni o pár strategických prvků. Například velký Locust s brokovnicí nejde zblízka napadnout motorovkou. Sice ten příkaz lze vykonat a Diaz se pokusí zavrtat svou zbraň do útrob nepřítele, Locust ho ale odmrští, což nejen překazí útok, ale Diazovi ještě ubere část zdraví. Na podobné faktické vlastnosti nepřátel musíme myslet, hra nás o nich informuje jednou a pak už je to jen na naší paměti. I tak při troše štěstí na straně nepřítele dokážou Locusté vaše dočasné vítězství proměnit v krvavou porážku během pouhých dvou tahů. Naštěstí i při smrti buď jednoho ze dvou hlavních hrdinů není třeba misi zkoušet od začátku a můžete se vrátit k poslednímu checkpointu, tedy do chvíle porážky poslední vlny nepřátel.
Kromě nepřátel, kteří se respawnují mimo váš výhled, se jiní zas po vzoru původní série vyrojí z ústí vykopaného tunelu, a pokud nechcete, aby v dalších tazích jim přispěchalo na pomoc dalších pár kolegů, je třeba do něj v co nejkratší době hodit granát. Po mapách jsou roztroušené bedny. Po jejich sebrání a dokončení mise je můžete otevřít v hlavním menu a získat odměnu v podobě nějakého vylepšení pro vaši zbraň nebo zbroj.
Z grafického hlediska je na Gears Tactics radost pohledět. I když pohled z horní kamery nenabízí moc detailní podívané, ve chvíli, kdy se kamera přepne do akční sekvence, je grafická stránka hry srovnatelná i s posledním dílem série. Jako by hra o svém pěkném kabátku věděla a přepíná pohled na akční kameru při každém hození granátů, kritickém zásahu nebo útoku nablízko.
Gears Tactics vypadal zpočátku jako odvážný krok mimo. Nabídnout fanouškům akční řezničiny, kterým původní série bezesporu je, tahovou strategii, ve které se bez strategického jednání neobejdete, nevypadá na papíře jako dobrý nápad. Jak hluboce jsme se mýlili. Pevně podchycené základní principy, tak typické pro sérii X-COM, sedí do kulis světa Gears jako motorová pila na Lancer. Zároveň hra nenabízí přehršel herních prvků, ve kterých by se strategií neznalý hráč ztrácel, zatímco jejich fanoušek je bude mít již od začátku pevně v ruce. Gears Tactics tak nabízí skvělý herní počin pro oba tábory. Pokud patříte do jednoho z táborů a chcete dát Gears Tactics šanci, můžete si hru buď koupit, nebo si ji zahrát v rámci měsíčního předplatného Xbox Game Pass a to nejen na konzoli Xbox One, ale také na PC.
