Otevřený konec čtvrtého dílu věštil jasné pokračování v sérii Gears. Ještě aby ne, když celou značku převzal Microsoft a předal jej pod ochranná křídla studiu Black Tusk Studios. To se přejmenovalo na The Coalition a kromě remasteru prvního dílu nám přineslo právě čtvrtý díl. Pro fanoušky původní trilogie, která vznikala v Epic Games, je jiný herní styl znatelný již po pár desítkách minut. A přitom není úplně jednoduché na první dobrou říct, v čem jsou nové díly Gears tak jiné. Ano, ocitáme se o generaci dále, kde Marcus, Cole a Baird hrají jen pátá kola, ale i nová generace je testosteronem nasáklá parta, která se vrhá bezhlavě do akce proti znovuobjevujícím se Locustům.
I když Gears 5 obsahují i rozsáhlý multiplayerový obsah, pojďme se nejdříve podívat na singleplayer. Na scénu se vrací enfant terrible v podobě Marcusova syna JD Fenixe a jeho skvadrou. Mnohem více pozornosti je však věnováno Kait a jejímu dědictví z konce předchozí hry. A to je hned prvotní rozdíl oproti původní trilogii. Převážně steroidová atmosféra je nahrazena bolestivou ztrátou matky Kait, která v lecčem připomíná obětování Dominica z třetího dílu. Citům Kait je však na vkus série věnováno až příliš prostoru. Víceméně je vypíchnuto každé její zakašlání, migrény a návaly smutku. Ve výsledku to má v příběhu mnohem hlubší podtext, ale hra tím ztrácí dynamiku permanentního bezhlavého použití hrubé síly.
Pokud dáme stranou příběh a budeme se soustředit pouze na herní mechaniky, tak je dobrou zprávou, že jsou stále skvělé, i když s pár změnami. Stále jde o systém kryj se a pal, munice však není roztroušena všude kolem, takže přesila občas zažene našeho bojovníka do kouta, odkud se bude snažit zachránit si krk slabou pistolkou. Stejně tak nepřátelé došli patřičných změn a kromě několika nových charakterů se i lépe strategicky rozmisťují po ploše, vzájemně si vypomáhají a kryjí si záda. Pokud je ovšem v krytu obejdete a vpadnete jim do zad, jejich překvapený výraz je to poslední, co uvidíte, než zmáčknete tlačítko pro nastartování motorové pily na svém Lanceru. Škoda, že se to samé nedá říct o vašich spojencích. Ti zas naopak většinu přestřelek zůstávají staticky v krytech, odkud poskytují krycí palbu. Mimo přestřelky se zas přesunují husím pochodem v řadě mezi checkpointy.
Osobně jsem rád, že autoři lépe zakomponovali postupně útočící hordy nepřátel ve vlnách, protože ve čtvrtém díle šlo o obtěžující a nelogickou záležitost. Místo toho se objevuje více nových typů nepřátel. Pít krev a drásat nervy vám budou například pijavice, létající v hejnech, které jediným průletem dokáže roztrhat vaše přátele na cucky a pár přisátých pijavic umí přeprogramovat robota koalice, aby bojoval na straně Locustů.
Naštěstí i arzenál je obohacen o několik nových kousků a třeba čtvrtá řada Lanceru vyměnila motorovou pilu za naváděné rakety. Stejně tak herní prostředí prošlo několika změnami, ale stále na nás může dýchnout typická architektura planety Sera, ať se budeme pohybovat ve městě New Hope, na zmrzlých pláních nebo vyprahlých pouštích. Některé levely ze hry ztratili svůj typický koridorový charakter a naopak se jedná o rozlehlejší místa, které je možné nejen prozkoumávat, ale také více taktizovat při boji proti hordě. Samozřejmostí je spousta roztroušených cenností po hře. U většiny je krátký text, který nám přiblíží osudy lidí na planetě Sera. Vedle širokých ulic plných krytů, jak pro náš tým, tak pro nepřátele, je několik levelů naopak situovaných do úzkých tmavých koridorů, kde vám společnost dělá pouze kužel světla z baterky. I tady tvůrci najednou z vteřiny na vteřinu dokázali zpomalit tempo hry a ukázat, jak rychle se dá budovat stísněná atmosféra.
Z grafického hlediska je potřeba Gears 5 vytknout jednu důležitou chybu a tou je problém s rozmazáním textur. Na slabších grafických kartách se dá hra rozběhnout i na velmi dobrý framerate při zachování fullHD rozlišení. To je ovšem vykompenzováno často rozmazanými texturami, které po chvilce naskočí zpět na vyšší rozlišení. Na tento problém si stěžují desítky lidí na oficiálním fóru, ale zatím nebyl vyřešen. Může za to grafická karta, která je v mém případě Nvidia GTX 1050? Spíš se jedná o celkovou optimalizaci, díky které hra cílí na udržení dostatečné cifry fps a bez výčitek maže z paměti vyšší rozlišení textur, pokud je to potřeba. Pokud však máte nadupané železo a máte tak možnost posunout příčky grafického nastavené na nejvyšší hodnoty, čeká váš nádherný (místy až realisticky nechutný) vizuální zážitek.
Dále je ze hry na první pohled vidět, že doma je primárně na konzoli. Pokud máte xboxový ovladač, tohle je jediná střílečka, na které se hraje lépe než na myši. A to myslíme opravdu upřímně. Střílení v Gears nikdy nebylo o přesnosti a pátý díl není výjimkou. Nepřátel jsou doslova hordy a vzhledem k rozptylu kulek se přestřelky odehrávají v takové blízkosti, že jde pouze o to, kdo se z krytu zvedne první a vyprázdní dříve do toho druhého zásobník. To není pomluva, ale čistý fakt, kterého se Gears drží od počátku franšízy a port na PC na tom nic nemění.
Aby to bezhlavé nepřesné střílení, které ve čtvrtém díle zůstalo víceméně beze změny, přeci jen autoři alespoň trochu vylepšili, přidali do hry možnost rozvoje robůtka Jacka. Tomu můžete zadávat jednoduché příkazy, které si postupně odemykáte za nalezené vybavení. Robůtek hned zpočátku dokáže aportovat vybavení z nedostupných míst, stejně tak umí skenovat okolí, uzdravit padlé nepřátele, vytvořit štít kolem vašeho hrdiny nebo napadnout elektrickým šokem nepřátele a na chvíli je tak paralyzovat. Jeho schopnosti lze tak využít nejen jako podporu při boji, ale také se s nimi dá krásně taktizovat. Například s krátkodobou neviditelností se dá dostat do zad nepřátel. Paralyzováním snipera získáte dostatek času se dostat přes otevřený prostor k jeho krytu a tak dále. Nebo robota vůbec nebudete používat a tím pádem vás nic nebude nutit dohledávat jeho vylepšení po levelech. Na dobré hratelnosti to neubere.
Pár slov také k multiplayeru. V něm nechybí známý mód Horde, který se poprvé objevil již ve druhém dílu. Jedná se o již zmiňovanou obranu opevnění, zatímco na hráče útočí desítky nepřátel ve vlnách. Novinkou je mód No Escape, ve kterém si mohou v kooperaci zahrát až tři hráči najednou. Každý začíná pouze s pistolí s pár náboji a jejich úkolem je projít nepřátelskou základnou proti přesile, protože základna se postupně plní jedovatým plynem a je tedy potřeba se z ní dostat. V základu je ve hře šest map pro režim No Escape, což není moc. Součástí hry je naštěstí i editor map, takže si můžete vytvářet svoje vlastní základny a nechat své přátele je prozkoumat.
Samozřejmě stále nejhranějším módem bude Versus, kde lze hrát jak za lidi, tak za Locusty. V něm se skrývá klasický multiplayer, ať už se jedná o Arcade Deathmatch, kde má každý hráč unikátní charakter se specifickou zbraní, nebo o například o hardcore mód Warzone, kde smrt neznamená respawn, ale čekání do dalšího kola. V Gears 5 funguje cross-play, tedy hraní multiplayeru mezi PC a konzolovými hráči. Jestli mají v tomto případě PC hráči s vyšším rozlišením, hladinou FPS a možností zaměřování myší nějakou relevantní výhodu, je na diskuzi každého z nás. Na stranu druhou je skvělé vidět, že se opravdu dají bořit hranice a je možné hrát na dvou různých platformách (i když v případě konzole od Microsoftu se není čemu divit).
Gears 5 je příjemným překvapením, zejména co se týče singleplayerové části. Oproti čtvrtému dílu si drží herní dynamiku po celých dvanáct hodin herní doby, příběhově také potěší a souboje díky nově přidanému robůtkovi stále neomrzí. Stejně tak multiplayer si drží vysoký standard a cross-play mezi majiteli Xbox One a PC je rozhodně zajímavý. Celé to ovšem sráží optimalizace, která sice drží laťku, co se týče počtu fps, ale neustálé vypadávání textur na slabších kartách sráží herní zážitek o pár příček dolů. Snad budou prosby herní komunity vyslyšeny a vše napraví jediný patch. To je ovšem jedna z mála teček na kráse hrdého pokračovatele série Gears of War.
