Gear Up je herní dílo, které sice vyšlo již roku 2015, ale od té doby prošlo mnoha updaty a tak není vůbec od věci, zrecenzovat hru nyní. Můžete si tak udělat obrázek o aktuální situaci a vědět, na čem jste, pokud se pro hru rozhodnete v blízké době. Autory je méně známé nezávislé švédské studio Doctor Entertainment AB. To sice vzniklo již roku 2009, ale Gear Up je teprve jejich druhou a zároveň dosud poslední hrou. Svůj vliv určitě má, že do něj spadají pouze dva vývojáři a tak vývoj netrvá zrovna krátkou dobu. Pokud byste se náhodou o vývojářích chtěli dozvědět více, zde je jejich webová stránka.
Herní koncept bohužel dnes není již natolik originální. Existuje totiž již více her se stejnou tématikou. Na začátku dostanete robota, kterého lze upravovat a vylepšovat. Následně jeho schopnosti zpravidla otestujeme v PvP bitvách, kde zároveň získáváme peníze na další a lepší součástky. A tak pořád dokola. Aby ale naše recenze nekončila již v tomto bodě, rozvedeme si jednotlivé stránky detailněji.
Všechno ve hře slouží k boji. Bitvy zde existují hned v několika herních módech. Nejhranější zřejmě je Team Deathmatch, kde se proti sobě utká tým modrých a červených. Cílem je, aby náš tým dosáhl určitého počtu zabití jednotlivců z druhého týmu. Pokud ani jeden tým limitu nedosáhne, rozhodne vyšší skóre po skončení času kola. Druhým oblíbeným módem je obsazování určitých oblasti (může být i jen jedna oblast), za což se načítají body našemu týmu. Čím víc postů (pokud je jich víc) máme v držení, tím víc bodů každou sekundu samozřejmě dostaneme.
Pokud nás nepřátele zničí, můžeme si vybrat, na kterém z předem vymezených bodů se narodíme znovu. Respawn přitom probíhá do několika sekund. Někdy je na výběr z více míst, kde se narodíme a ty jsou dle mého názoru v některých případech až příliš hustě rozsety po mapě. Například na jedné poměrně malé mapě je tolik bodů, že jakmile během deseti sekundové bitvy někoho zničíte, může se dotyčný záměrně narodit na dostřel od vás. Zároveň kdykoliv vyčistíte určitou oblast, protivník se může jednoduše objevit kdekoliv kolem vás. Takové spawny přináší spíše frustraci a neustálou nejistotu.
Hra také nenabízí dostatek map a tak se bohužel často opakují. Skvělé ale je, že si před hrou lze vybrat, jaký herní mód budeme hrát. Hry bývají až pro 16 hráčů. Grafická stránka sice asi nikoho přímo nenadchne, ale celkově je docela povedená. Určitě nikoho nezklame. Hodnotili bychom ji jako průměr. Stejně je na tom zvuk.
Co hráče žene v boji stále vpřed, je touha po vylepšování robota. Dosti nezvykle si ve hře vyděláme velmi malé částky – třeba jen jeden zlaťák, případně dva, tři (jen výjimečně více). Působí to nakonec poměrně přehledně. Samozřejmě i všechno zboží stojí velmi málo, obvykle 5 až 10, jen u několika věcí více. V tom je zároveň zakopaný pes. Zdejší zboží totiž není vůbec drahé a během několika hodin našetříte tolik mincí, že si můžete koupit přesně to, co chcete (nepočítáme předražené okrasné věci navíc). Tím se rychle ztrácí motivace hráče jít dál.
Jasně, je zde tolik zajímavých typů zbraní a jiných položek, že hráč může zkoušet další a další. Ty nejlepší kousky (tedy ty nejdražší) lze však v každé kategorii spočítat na prstech jedné ruky. Po 5-10 hodinách tak vyzkoušíte snad již opravdu vše, co vás na začátku zajímalo. Součástky se ve hře dělí na trup, kde je 11 položek. Podpora má 22 položek. Vlajky s pěti položkami, kde kromě samurajské vlajky nalezneme slunečník či anténu. Dále zde máme 13 turretů, což je jakoby “hlava” vozu (leží na trupu). Různé typy mají různou rychlost otáčení a odlišně odolné brnění. Uveden je i počet míst (socketů) na zbraně, ale u naprosto všech položek je uvedeno 2, takže jaksi pozbývají významu.
Největší výběr položek je u zbraní, kterých je 25. Najdeme zde třeba plamenomet, harpunu, laserový paprsek, kulomet i různé rakety. To vše má odlišný damage (poškození), rychlost střelby, počet střel v zásobníku i impact radius (rozsah dopadu střely). Takový výbuch rakety může poškodit (či rovnou zabít) více protivníků najednou. Jedinou kulkou ze snipera takového účinku kvůli nulovému radiusu však nedosáhneme. Kromě toho zde najdeme zbraň, kterou lze opravovat mašiny ostatních spoluhráčů, staneme se tak jakýmsi opravářem. Kromě toho lze mít i zbraně sekundární. Levým tlačítkem myši tak střílíme primární zbraní, například dělem. Pravým tlačítkem pak pouštíme sekundární palbu – například rakety.
Nechybí však ani speciality jako neviditelnost, pokud se nehýbeme či pomalá autooprava. Kapitolou samou o sobě je další typ součástek – pohon. Na výběr je hned z úctyhodných sedmnácti typů. Můžeme mít pásy jako tank, kolečka jako auto, létat jako vznášedlo a dokonce mít i nohy jako pavouk. Zmíněné nohy se přitom umí přisávat k povrchu, takže můžeme chodit po zdech i stropech. To je ideální pro snipera, který se tak dostane do vysokých, jinak nepřístupných míst. Samozřejmostí jsou dopňky jako trysky pro zrychlení či skákání.
Na mapě jsou zpravidla rozsety bonusy. Ty se v určitém intervalu obnovují. Tím hlavním jsou zde životy, které je třeba často brát – zejména pokud zničíte nepřítele (či více). Ti se totiž brzy narodí znovu, případně nás dostihne jeho spolubojovník, takže začínat další bitvu s např. 20 % životů je téměř jistá smrt. Některé silné zbraně kompenzují svou výjimečnost malým zásobníkem. Dále tedy musíme nabírat munici. Nechybí však ani boost pro lepší obranu či útok.
Gear Up jsme testovali ve verzi 1.0.17 C. Hra je dostupná free-2-play pro Windows, Mac OS X (nový pozměněný název), SteamOS i Linux a to skrze Steam. Na to, že jsou tyhle robotické bitvy zdarma, se jedná o vcelku prima hru. Přesto se musíme upřímně přiznat, že jsme od hry čekali mnohem více. Boje nejsou, kdo ví jak zábavné, vybavení je málo a vyděláme si na něj během několika hodin. Poté hra rychle omrzí. Gear Up si tak od nás nemůže odnést vyšší hodnocení, než 65 %. Hra sice na chvíli pobaví, ale prvotřídní zábavu na delší dobu od ní rozhodně nečekejte.
