Frontlines: Fuel of War

Vývojářské studio Kaos vám zřejmě bude známo především díky povedené modifikaci Desert Combat pro Battlefield. Tím se jim podařilo přesvědčit vydavatele THQ, aby jim svěřili tvorbu celého projektu. Tak se i stalo a bylo dopředu jasné, že se muselo opět jednat o střílečku. Ačkoliv je Desert Combat čistě multiplayerová záležitost, předpokládalo se, že nejinak tomu bude i u Frontlines a hra se tak postaví vedle Enemy Territory: Quake Wars. Nestalo se tak a Frontlines má naopak velmi silný a propracovaný singleplayer, který svým rozsahem a intenzitou snese srovnání i s jednou z nejlepších stříleček dnešní doby. No hádejte, kterápak to asi je?

Silný multiplayer musí provázet i silný příběh, jinak to prostě nejde dohromady. Přeneseme se do blízké budoucnosti, ode dneška za 16 let. Celou Zemi začíná trápit akutní nedostatek pohonných hmot. Tak velký, že se Rusko spojí s Čínou a založí alianci Rudá hvězda s cílem chránit svoje naleziště a poslední zásoby vzácných surovin, ale především získat bojem další z okolních, “nepřátelských” států. Spojené státy se tedy postaví po bok zbytku Evropy s cílem zatlačit rudé nebezpečí, a když už ty boje jednou probíhají, tak samozřejmě i zabrat suroviny nepřítele pro sebe. Ano dámy a pánové, máme tu v podstatě pravou a nefalšovanou třetí světovou válku.

Už Napoleon Bonaparte věděl, proč nazval novinářskou obec sedmou velmocí. Nezáleží na tom, co přesně se na bojišti stane, ale jak o tom budou referovat novináři. Proto i u tak významných bojů nesmí válečný novinář chybět a jednoho z nich v podstatě uvidíme skoro v každém videu, předcházející nový level a ne jednou se stane i přímým aktérem bojů. Hlavní postavou je velitel bojové jednotky říkající si Street Dogs. Zapomeňte rovnou na nějaké supermanovské akce, ve Frontlines se postupuje zásadně ve skupině, konkrétně v menší jednotce, i když je pravdou, že se dočkáte i jedné sniperské mise. V té jste samozřejmě odkázáni jen sami na sebe, i když jen v jejím úvodu, po vyčištění přistávací plochy pro vrtulník už je zase všechno jen ve vašich rukách, respektive střelách.

Ale začněme pěkně po pořádku. Jak napovídá název, kromě války o palivo, je hlavním tématem dobývání, posouvání, případně udržení bojové linie. Ve hře je to zobrazeno pomocí předem určených bodů, kterých může být i několik zároveň. Po obsazení a udržení všech, hra nabídne další úkoly – tedy posunutí bojové linie a dobití dalšího území. Po samotném obsazení určitého území ovšem ještě není vyhráno, protože se může stát, že se nepřátelé pokusí o její znovu dobití. To se ovšem neděje ve všech levelech, některé jsou uspořádány tak, že nepřátelé nemají šanci naši jednotku obejít, případně se nám dostat do zad. Hra je sice lineární, ale ve své podstatě nabízí určité výrazné prvky nelineárnosti. Je totiž jen čistě na nás, jaké pořadí plnění úkolů či obsazování kontrolních bodů si zvolíme. To sice fatálně neovlivní další postup ve hře, např. že by některé mise nešly dokončit, ale může to výrazným způsobem ztížit jejich dokončení. Poznal jsem to několikrát na vlastní kůži, pokud jsem se netakticky vrhnul do plnění úkolů, třeba tak že jsem území nedobýval postupně, ale začal uprostřed bojové linie v bodě největšího odporu. Level i v tom případě šel dokončit, ale bylo to několikanásobně obtížnější a především díky nepřátelské těžké bojové technice na hranici únosnosti a hratelnosti. Pokud jsem nad postupem přemýšlel a postupoval takticky, tj. dobyl nejdříve krajní území a tím třeba i získal prostředky na pohodlnější ničení nepřátel, byl postup ve hře daleko zábavnější a více odpovídající zvolené obtížnosti.

Hra klade obrovský důraz na použití bojové techniky. K dispozici máme džíp, obrněné vozidlo s rychlopalným dělem a raketami, těžce obrněný tank a dojde i na bitevní vrtulník. Některé mise jsou potom čistě tankové, kde se bojuje i několik desítek minut proti několika dalším tankovým jednotkám. Bohužel, tyto mise nejsou nijak geniálně propracovány. Velmi rychle se vám podaří prokouknout nepřítelovu taktiku (čti úroveň zpracování umělé inteligence). Tanky totiž mají tendenci schovávat se za výstupky a překážky a tamodtud se vás pokouší ostřelovat. Vy samozřejmě použijete stejnou taktiku, protože v dané situaci se jeví jako nejlepší, ovšem proti vám nemá počítačem řízený tank žádnou šanci. Tankové bitvy se tak rychle mění na vykukování, vystřelení a následné rychlé schování zpět za překážku, které při bitvách trvajících mnoho minut rychle přestane bavit. Z džípu můžete střílet těžkým kulometem, při jeho současném řízení. Obrněné vozidlo disponuje rychlopalným kanonem proti pěchotě a raketami proti těžké technice. To dělo na tanku už je silnější kafe, doplněné opět o těžký kulomet u hlavně. Kulomet je na tanku ještě jeden a je možné se na něj přepnout a ovládat pouze ten. Bohužel, v tu chvíli nejsou ostatní vojáci v jednotce schopní tank řídit a odvést vás třeba k dalšímu úkolu. Sice do tanku nastoupí a popojíždí na místě, ale delší cesta je pro ně tabu. K tankovému dělu se vztahuje ještě jedna nepříjemnost. Je skoro neúčinné proti pěchotě, a pokud se vám nepodaří vojáka přímo zasáhnout, je takřka nesmrtelný. S vrtulníkem je možné si v jedné misi přímo zalétat. Jeho ovládání je ovšem docela obtížné a rozhodně není otázkou několika málo minut. Autoři si to zřejmě uvědomili, a proto můžete danou misi zcela bez problému dokončit i s opodál přistaveným tankem.

K použití bojových prostředků se vztahuje i jeden nepříjemný a dovolím si říct přímo kritický bug. Je možné, že na něj většina hráčů nikdy nenarazí, pokud jsou zvyklí používat defaultní nastavení kláves. Celý problém asi nejlépe vysvětlím na následujících konkrétních příkladech. Přebindoval jsem si klávesu pro použití bojové techniky. Po té sice vše krásně funguje, ale funkce pro vystoupení, tedy opuštění techniky zůstala na předtím definované klávese. Která to je klávesa už ale nikde v menu, ani nastavení neuvidíte, takže jsem byl nucen na to metodou pokus omyl zdlouhavě přijít. Na začátku hraní pochopitelně netušíte, zda vám s tanku nejde vystoupit záměrně, je to bug ve hře nebo je chyba někde jinde. Tohle není ojedinělý případ, něco podobného se opakovalo i u další klávesy pro výměnu zásobníku. Tou můžete při jejím delším podržení také vzít nově nalezenou zbraň. Při prvním nabindování ovšem tato funkce vůbec nefunguje. Pomohlo až to, že jsem pro tuto klávesu žádnou funkci nepřiřadit a najednou vše začalo fungovalo, jak mělo. V menu to samozřejmě opět neuvidíte.

Kromě již popsaných bojových prostředků nabízí hra i další možnost používat bojové nástroje. Jde o “RC modely” které pěkně v zákrytu ovládáte pomocí vysílačky, a které většinou nalézáte různě rozesety po bojišti. Jde třeba o vrtulníček, který má připevněny rakety, další vrtulník má jen výbušninu. Takto bojovat lze i po zemi, kdy na pohyblivého robota připevníte rotační kulomet. Jak to vypadá přímo ve hře? Při velké přesile se zkrátka někde schováte do bezpečí a vypustíte vrtulníček. S ním vzlétnete i několik desítek metrů nad bojiště a doslova zmasakrujete poschovávané vojáky. Signál pro ovládání těchto “hraček” má ovšem omezený dosah, ale není problém nechat vrtulník viset vysoko v bezpečí, třeba schovaný za sloupem. Rychle přeběhnout již vyčištěné území a následně se opět přepnout na vrtulníček a pokračovat v masakrování nepřítel. Tento postup funguje analogicky i u dalších bojových modelů. Zásoba střeliva na nich není nevyčerpatelná a tak je nejlepší je po jejím spotřebování navést k nepříteli, protože po zničení ještě vybuchnou. Dalšími hračkami, tentokráte stacionárními, jsou počítačem ovládané střílny. Pokud se k vám blíží nepřátelé nebo potřebujete ubránit konkrétní území, napevno připevníte střílnu a můžete přibíhající nepřátele likvidovat z povzdálí křížovou palbou.

U jednotlivých levelů je dobře vidět, jak se autoři snažili udělat každý z nich jinak. I když si sem tam pomáhají stejnými prostředky, jako je jen změna okolí, což je nejvýrazněji vidět především u konce hry. Díky tomu, že po většinu hry postupujete v teamu, je hra neustále dynamická a nedá vám ani chvilku vydechnout. I taková sniperská mise, kde jste na všechno sami, je zábavná a skvěle hratelná. Bohužel na konci hry autorům značně došel dech a závěr, který by měl být špičkou a absolutním vyvrcholením, vyznívá úplně jinak. Nemastné neslané souboje ve stísněných ulicích města, před konečnou bitvou na náměstí vás autoři dokonce vyženou desítky patek na vrchol mrakodrapu kvůli zničení satelitu, zřejmě jen proto, abyste se mohli z hora pokochat krásami města. Po splnění tohoto úkolu pak následuje několikaminutový pochod již jednou vystřílenými ulicemi, jen proto abyste se dostali na místo konečné bitvy. Ta je bohužel příliš slabá a v kontextu s dosavadním tempem hry už je jen hořkým vyústěním. Tady by se autoři mohli poučit od vývojářů Call of Duty 4, kde byl konec důstojným a především intenzivním zážitkem.

Až vás omrzí nebo dohrajete singleplayer, je pro vás samozřejmě připraven i multiplayer. Ten nabízí pouze osm map, ale jsou propracované a dobře hratelné. Mapy patří spíše k těm obřím a při malém počtu lidí jsou v podstatě nehratelné. S tím souvisí i další skutečnost a sice, že musíte narazit na dobrou partu lidí, kteří vědí jak hrát, aniž by znepříjemnili život na serveru ostatním. Kromě dalšího si můžete při vstupu na server vybrat ze šesti různých povolání, díky čemuž získáte i rozdílné primární zbraně. Další volba padá na čtyři různé specializace, týkající se například letecké podpory. Specializace mají dále několik různých stupňů, k nimž se dostanete až za odměnu, tedy po dosažení určitého stupně zkušenosti. Tu jde získat třeba zabitím určitého počtu nepřátel. Pochopitelně, že i v multiplayeru se musí ke slovu dostat bojová technika, která vám jednak zkrátí přemisťování na velkých mapách, druhak výrazně zvedá celkovou zábavnost a záživnost hry. Kromě vehiklů, která jste si osedlaly již v singleplayeru dostanete k dispozici ještě stíhačku. Ovládání vrtulníku je opět kapánek složitější a zvládnout ho zabere více času a pevných nervů.

Po grafické stránce jde hře jen máloco vytknout. I když už jsme několikrát byli svědky toho, že i na třetí generaci Unreal Enginu jde vytvořit nenápadná až hnusná hra, v případě Frontlines jde o pravý opak. I obrovské venkovní prostory nejsou problém a důvod pro větší snížení framerate. I když jsem neměl všechny volby nastaveny na nejvyšší možnou hodnotu, klesalo snímkování v některých momentech na hodnotu 30 FPS, což už je na hranici hratelnosti. Po většinu herní doby se ovšem počet snímků pohyboval nad hranicí 60 za vteřinu. To vše na počítači s procesorem Intel Q6600, GeForce 8800GTX-768 a 4GB RAM. Možná vás bude zajímat i informace, že hra je schopna využívat všech čtyř jader procesoru.

Frontlines: Fuel of War nás překvapil velmi silnou a dobře zpracovanou singleplayerovou kampaní. Ani poté vás ovšem neomrzí a nabízí i zajímavý a kvalitní multiplayer. Pokud vás bavilo Enemy Territory: Quake Wars, budete se i tady cítit jako doma. V probíhajícím herním suchu tak hra působí jako živá oáza a i přes přítomnost několika nepříjemných bugů a slabého závěru můžeme její nákup, za sníženou cenu kolem devíti stovek, jen doporučit. Hodnocení 80%