Fallout: New Vegas

Všechny cesty vedou do Vegas, říká se v pustině. Ve Vegas, šeptá radioaktivní vítr nad ruinami zamořeného světa, může činorodý humanoid nalézt štěstí. Štěstí v podobě peněz. Štěstí v podobě fajnových holek, od kterých chytnete přinejhorším herpes. Štěstí v podobě moci. Štěstí v podobě toho všeho dohromady. New Vegas je v podstatě Reno na steroidech, na každém rohu bují doupata neřesti, hazardu a zločinu, není zkrátka lepšího místa pro podnikavce, kteří to hodlají někam dotáhnout. Štíhlá věž kasina Lucky 38 dominuje planinám Nevady, přitahuje dobrodruhy, stejně jako jsou mouchy přitahovány ke světlu. Město hříchu se – díky předvídavosti jistého pana House – stalo oázou prosperity v poušti všeobecného rozkladu, nenechte se však zmást: největší prostor si opět uzurpuje pustina, nehostinná a nemilosrdná. Je hezké být zase doma.

 

Jářku, opravdu je hezké být zase doma, i když od minula se toho moc nezměnilo. FNV staví na základech položených trojkou, což znamená, že o nějakých zásadních, revolučních novinkách dnes nepadne ani slovo, poněvadž hra žádné zásadní, revoluční novinky prostě neobsahuje. Stejně jako herní mechanismy, také engine zůstal téměř beze změn, grafika působí už poněkud ošuntěle. Na druhou stranu, jak ukázal například poslední Stalker, právě ošuntělost se k postapo prostředí skvěle hodí. Co mě však zarazilo a mírně znechutilo, byly občasné výlety do desktopu a zamrzání hry: s týmiž problémy se potýkal už třetí díl; považuji tedy za alarmující, že se s nimi potýká i pokračování, které, nezapomínejme, využívá “léty prověřeného” engine Gamebryo. No, když už ne hráč, tak alespoň moddeři budou mít příjemnější život, poněvadž mohou využívat své dosavadní “pracovní nástroje”.

Ačkoli FNV si vzalo na starost studio Obsidian, které oslnilo peckami typu SW:KotOR 2 či NWN2, pustina si zachovává týž ráz jako před dvěma lety. Což je fajn, protože ať už si zatvrzelí fanoušci starých dílů myslí cokoli, minimálně v tomto ohledu nešlápla Bethesda vedle. Mohavská poušť a přilehlé okolí vypadají patřičně zdevastovaně, snadno uvěříte, že na zdejší obloze kdysi zazářilo sto tisíc sluncí; vyprahlá pustina sálá atmosférou. Apokalypse v podání Obsidianu (a Bethesdy coby vydavatele) dokážou konkurovat jen ukrajinští GSC se svým Stalkerem, avšak oproti těžce dysfunkční, depresivní Zóně, kde se nedalo žít, jen přežívat, FNV nabízí svět, v němž se dá docela slušně vegetovat.* Pochopitelně pokud nemáte skrupule.

Zápletka FNV se odehrává zhruba čtyři roky po událostech z F3. Píše se tedy rok 2281; politická situace je následující: NCR se stále snaží navrátit staré pořádky, Cézarova otrokářská legie hodlá nastolit pořádky nové. Silový trojúhelník doplňuje enigmatický pan House, jenž pevnou rukou vládne metropoli hazardu, středobodu nevadské části pustiny. House vystupuje z pozice vševědoucího kmeta, kterého se všichni bojí, i když jen málokdo by dokázal objasnit proč. Je paradoxní, že zatímco House ignoruje své okolí a mocné okolního světa, budete to právě vy, koho starý pán uzná za hodna pozornosti. Vy, nedůležitý poslíček, naprostá nicka.

Jestliže dosavadní díly začínaly pátráním buď po něčem (vodní čip, G.E.C.K.), nebo po někom (otec), pak New Vegas pro jistotu přináší honbu za obojím. Obsidian vás pasuje do role poslíčka, jenž má doručit platinový žeton, který není z platiny. Jenomže dojde k jisté nepříjemné příhodě, při níž o svou zásilku přijdete. Ona příhoda zahrnuje vaši hlavu, kulku, mělký hrob kdesi v poušti a vyfiknutého maníka, co si nechává říkat Benny. Benny je hajzlík od pohledu, postapokalyptický dandy, který si rád ušpiní ruce, jestliže z toho něco může kápnout a jestliže se v dosahu nachází čistá voda, ručník a hydratační krém. A naneštěstí pro vás, z platinového žetonu, který není z platiny, něco kápnout může.

Jelikož smrt hlavního hrdiny nepředstavuje zrovna ideální způsob, jak otevřít vyprávění, příliš nepřekvapí, když po etudě s kulkou do hlavy otevřete oči v domě doktora Mitchella. Ten vás dá jakžtakž dohromady a podělí se o pár stimpaků. Načež můžete vyrazit za tím zlodějským šmejdem, co odcizil platinový žeton, který není z platiny (a jehož důležitost vyvstane teprve později). Benny je však jen malou rybkou, která vás zatáhne do moře plného velkých hladových žraloků (jeden z nich se samozřejmě jmenuje House), kterým budete buď posluhovat, nebo se stanete jedním z nich. Vyhlídky máte více než slušné: koneckonců když přežijete kulku do hlavy, přežijete všechno.

FNV je delší, ukecanější a po příběhové stránce zajímavější než jeho předchůdce, často jste staveni před morální volby a nelehká rozhodnutí. Jasně, v jistém smyslu máte pouze iluzi svobody, protože hra vás donutí projít určitými pasážemi v určitém pořadí, ať už se chováte jakkoli. Tvůrcům se nicméně daří navodit pocit, že na vašich rozhodnutích záleží, iluze je to tudíž velmi povedená. Příběh se sice ubírá po pevně nalajnované cestě, čas od času si ale můžete dovolit odbočku na cestičku paralelní (spojenectví s NCR, Cézarem či panem Housem). Tak jako tak, vždy dorazíte k vybájenému cíli, k Hooverově přehradě, okolo níž se zápletka celou dobu točí.

Úkolů je k dispozici o dost víc než v minulém dílu, nepřipadaly mi však – až na výjimky, kdy pomáháte ghúlům ke hvězdám či zprovozňujete sluneční elektrárnu – tak “výživné” jako v F3. Nehodlám ale tvrdit, že jsem prošel úplně vším, co FNV nabízí, takže předchozí tvrzení berte raději s rezervou. Obsidian nicméně zalidnil pustiny neobyčejnými postavami: třeba takový Yes Man, nejochotnější robot pod sluncem, vyloudí na vaší tváři pobavený úsměv pokaždé, když otevře svá elektronická ústa. A tak i když mám výhrady k provedení questů, zábavnost se jim upřít nedá.

Tvůrci navrhli mnoho rozmanitých lokací, občas lze narazit na zajímavý popkulturní odkaz, což ale neznamená, že se vrací časy, kdy jste zakopávali o rozplesklé velryby a květináče petúnií za každým rohem. Ty časy jsou už dávno pryč, budiž jim země lehká. Musím nicméně podotknout, že New Vegas potěší srdce každého obyvatele pustiny o dost víc než trojka. Zatímco pod křídly Bethesdy série výrazně zvážněla, Obsidian se nestyděl okořenit dobrodružství humorem. Dočkáte se ovšem i trochy toho “yntelelektuálna”, což poznáte nejpozději ve chvíli, kdy se jeden rozhovor nečekaně stočí na Hegelovu dialektiku.

Jak zaznělo v úvodu, kdo hrál F3, nebude pokračováním překvapen, byť rozhodně ne vše zůstalo při starém. Zřejmě největší novinkou se stal Hardcore režim, kterým se tvůrci chtějí zavděčit největším vytvrdlíkům milovníkům výzev. Stručně řečeno, hardcore mód učiní život v pustině realističtějším, a ne zrovna v příjemném slova smyslu. Pokud ho zapnete (lze libovolně přepínat, stejně jako obtížnost), musíte svou postavu krmit, dopřávat jí tekutiny a odpočinek. Proč? Protože hladová, žíznící a spánkově deprivovaná postava nemá v nepřátelském prostředí zrovna velkou šanci přežít.

Podceníte-li nutnost soustavné péče o sebe sama, obdržíte vážné penalizace ke statistikám, v extrémních případech může nastat i smrt. Tady však tvůrci nekončí: munice má svou váhu, tudíž nelze sbírat každý náboj, jenž vám přijde pod ruku, poraněné končetiny už nevyléčí stimpak či spánek: je nutno vyhledat doktora či použít lékařskou soupravu, kterých se pustině vyskytuje sakra málo. Hardcore mód posouvá zážitek z hraní do nových výšin, ale rozhodně není vhodný pro každého.

Systém karmy tentokrát ustupuje poněkud do pozadí, dobré či špatné skutky neovlivňují chování NPC globálně. Namísto toho hra zavádí systém reputace u frakcí, přičemž za “frakci” lze považovat i obyvatele malého městečka. Když někde ztropíte neplechy, tamní usedlíci vás nebudou vítat s otevřenou náručí, ale ostatních se vaše akce příliš nedotknou. K nejvýznamnějším frakcím patří NCR, Cézarovy legie a pan House – tedy za předpokladu, že jste ochotni označit jediného člověka za frakci. Zájmy těchto tří “uskupení” jsou protichůdné a dříve nebo později nastane okamžik, kdy se musíte přiklonit k jedněm, nebo druhým (viz paralelní cestičky).

Válka je vždycky stejná, o tom žádná, ale Fallout neměnný být nemusí. A naštěstí není. Změny, které Obsidian provedl (ač nepatří zrovna k největším), prohlubují zážitek z pobytu v pustinách. Potěší možnost vyrábět vlastní předměty, prodělat majlant na hazardních hrách či používat mířidla u zbraní. Trošičku však zamrzí, že New Vegas nedokáže ničím překvapit a ani se o to nepokouší. Nepochopte mě špatně, pořád se jedná o sakra dobrý zážitek, jaký dokáže nabídnout jen málokdo, ale nedovedu se zbavit dojmu, že lidé z Obsidianu, kam se před lety uchýlila většina členů Black Isle, měli na víc. Také je třeba podotknout, že hra neprošla příliš důkladným testováním, obsahuje spoustu chyb, jež v lepším případě působí směšně a v horším případě naštvou (chyby ve skriptování questů). V době, kdy čtete tento článek, vyšly již dva patche odstraňující nejvýraznější nedostatky. V opačném případě bych šel s hodnocením níž. 85 %

---

Poznámka autora:* Fallout se má ke Stalkerovi asi jako Kniha přežití k McCormackově Cestě.

Poznámka redakce: K dispozici jsme měli anglickou verzi hry, distributor niméně plánuje opatřit hru českým překladem.