Když byl letos na konferenci Bethesdy, jež se konala před začátkem videoherního veletrhu E3, oficiálně představen nový díl série Fallout, miliony hráčů po celém světě okamžitě padly na kolena a děkovaly bohu za to, že tvůrcům série návrat do radioaktivní divočiny pro změnu netrval celou dekádu. Nadšení z čerstvě oznámené hry však netrvalo dlouho. Když Todd Howard odhalil, že se ve světě novinky budeme moci potkat se svými kamarády, spoustě milovníků začala po celém těle naskakovat husí kůže, protože se jim na mysli objevily hrůzostrašné scénáře, jak by hra mohla dopadnout. Během následujících měsíců se však Bethesdě podařilo úspěšně zažehnat veškerou nejistotu. Obavy opětovně vyvolala teprve beta, k jejímuž spuštění došlo zhruba měsíc předtím, než se měl Fallout 76 oficiálně vypravit na poličky obchodů. Podařilo se vývojářům vypořádat s veškerými nedostatky, na něž hráči během konání bety přišli?
S titulem se vydáváme do Západní Virginie dvacet pět let po neslavném konci nukleární války, která byla v denících zaznamenávána jako konec světa. Není žádným překvapením, že lidé, kteří se smrti vyhnuli díky podzemním bunkrům rozmístěným napříč celým světem, okamžitě po otevření obrovských kovových dveří těchto kapslí nasadili na záda batůžky s buchtami a kapesními nožíky a vypravili se prozkoumávat přírodu, dýchat svěží čerstvý vzduch a opalovat se na dlouho nespatřeném sluníčku. Jedním z těchto vyvolených se stal samozřejmě také náš hrdina. Idylku návratu lidstva na povrch se nicméně podařilo zkazit radioaktivním škorpionům měřícím tři metry, kyselinu plivajícím zrůdičkám vynořujícím se z hlubokých bažin a monstrózním létajícím tvorům obdařeným ostny i na místech, kam slunce nesvítí. Někde se ale začít musí. A aby někdy vůbec mohlo dojít na další (ve skutečnosti však předchozí) pokračování série Fallout, muselo se začít právě teď a tady.
Jestli si ale myslíte, že je opětovné osidlování planety nějaká velká zábava, šeredně se pletete. Důvodem je především to, že po většinu času vlastně ani nemáte nikoho, s kým byste se mohli bavit, protože tam venku ještě pořádně nikdo není. Na server se sice vejde přes dvacet lidí, s ohledem na obrovskou velikost světa je však jen velmi malá šance, že se s nimi na svých cestách reálně potkáte. Můžete se samozřejmě domluvit s partou kamarádů, že půjdete pustinu prozkoumávat spolu, pokud však nikoho takového nemáte, čeká na vás jen extrémně osamocené dobrodružství, které vlastně ani nemá žádný pořádný důvod. Přestože příběh jakýmsi způsobem míří na vidinu světa plného usměvavých lidí držících se v kolečku za ruce, za celou dobu, kterou ve hře strávíte, se tomuto cíli nepřiblížíte ani o píď. A co je nejhorší, Bethesda zcela rezignovala na NPC charaktery, které vždy byly vitální součástí každého dílu série Fallout, takže si zde nepopovídáte ani s tím počítačem.
Jak už teď asi velice dobře tušíte, vyprávění příběhu spoléhá primárně na různé zápisky, dopisy, počítačové záznamy a hlasové nahrávky, které mají naštěstí stejné kouzlo, jako tomu bylo vždycky předtím. Lore hry je důkladně rozpracován v tom nejlepším možném smyslu, a pokud se obáváte, že by Fallout 76 byl nějak výrazněji odcizen od zbytku série, s klidem můžete tyto obavy zamést pod koberec. Titul jde naopak hluboko ke kořenům a nastiňuje, jakým způsobem vznikly některé z nedílných součástí tohoto úžasného světa, který zná každý správný hráč jako své kalhoty. Tyto záchvěvy radosti však mizí v ten moment, kdy se vrátíte do hry a vydáte se zpět na cestu. Jednoznačně největšími nedostatky titulu jsou totiž jeho hratelnost a všeobecný design. A co si budeme nalhávat, nic není u videohry důležitější než právě tyto dvě stránky.
Stále si nejsme tak úplně jistí, čím vůbec vývojáři hodlali hráče udržet zaryté v židlích s očima na obrazovce. Ve hře se totiž tak nějak nic neděje. Přitom prozkoumávání světa by mohlo být krásnou záležitostí a zvládnout by to mohlo i samo o sobě, kdyby v něm byly k nalezení různé charaktery v nesnázích s questy ke splnění. Bez nich svět ale působí až strašidelně pustě, a když už v něm shodou okolností zakopnete o nějaké pořádné prostory plné potenciálu, většinou po jejich důkladném projití skončíte tak maximálně s pár drobky textu vydolovanými z náhodně rozmístěných počítačů, kvůli čemuž z budovy odejdete plni pocitů zklamání a nenaplnění.
Doufáte-li, že multiplayerová stránka titulu něco zvládá zachránit, rovnou na to můžete zapomenout. Fakt, že s hrami pro více hráčů nemá společnost žádné zkušenosti, způsobuje, že i dobře myšlené aspekty vyvolávají s dalšími lidmi okolo pouze frustraci a nenávist. Asi nejlepším příkladem je spawnování nepřátel, kteří jsou tak akorát pro vás. Ani to nejsou slimáci, které byste mohli omylem zašlápnout botou, zároveň to však nejsou ani nepřemožitelná monstra o třicet levelů výše, která by vás pronásledovala v nočních můrách další dva týdny. Tedy, neměla by být. Ale ona jsou. Tím, že ve hře nejste sami, se může velice snadno stát, že se zcela nevědomě přiblížíte dalšímu hráči, který je z pohledu vývoje o stovky mil před vámi. Příšerám, jež se mu objeví na radaru, aby si mohl hrát, však vůbec nezáleží na tom, že vy nejste jejich původním cílem. A tak vás začnou pronásledovat. A vy zemřete. Rychle a bez možnosti úniku. Zní to jako zábava? Věřte nám, může to být hodně věcí, zábava to ale rozhodně není.
S ohledem na to, že máme co do činění s titulem od Bethesdy, není žádným překvapením, že na nás za jeho branami čekaly hromady bugů a dalších podobných nešvarů, s nimiž však tentokrát není ani zdaleka taková zábava, jako tomu bylo třeba u Skyrimu. Jejich porce je totiž doslova extrémní, což způsobují kromě jiného nestabilní servery, kvůli nimž se může velice snadno stát, že přijdete třeba i o svoji opečovávanou usedlost, kvůli níž jste dlouhé dny sbírali suroviny, abyste si ji mohli upravit k obrazu svému. Padání hry, zvukové výstřelky a grafické záhady jsou pak při hraní na denním pořádku. Skrz naskrz vám bude připadat, že si tvůrci s odlaďováním kousku nedali vlastně vůbec žádnou práci. Asi ale nejde tolik o to, že by nechtěli, ale spíše o to, že při oznámení hry slíbili, že nám hra přistane na talíři za pouhý půlrok, takže to prostě a jednoduše nestihli. U podobně očekávaných titulů se odklady přijímají s nelibostí, když jim však v ruce leží hra, která se zvládne dostat do bodu nehratelnosti prakticky pokaždé, když se jí rozhodnete věnovat chvíli času, možná by si páni vývojáři měli uvědomit, že dát jí pár měsíců na dokončení by nemuselo bát vůbec na škodu.
Fallout 76 není ani mastný, ani slaný. Vývojáři z Bethesdy se rozhodli stvořit plnohodnotné RPG zasazené do světa pro více hráčů, splnit se jim ale nepodařilo ani jednu z částí tohoto náročného úkolu. I přes skvělý lore titul nemůžeme považovat za plnohodnotné RPG, když není schopen dostatečně srozumitelně odvyprávět svůj příběh a půlku času nevíte, co byste v něm vlastně měli zrovna dělat. Současně je multiplayerovost hry natolik nezřejmá, až si budete kolikrát říkat, zda na serveru nejste ve skutečnosti úplně sami. A když už se stane, že budete definitivně usvědčeni v tom, že nejste, většinou to bude jen v tom nejhorším možném slova smyslu. Fallout 76 skýtá velký potenciál, ještě by však ve vývoji musel alespoň rok, dva strávit. A i když na to třeba ještě dojde, svoji reputaci se mu už s největší pravděpodobností napravit nepodaří.
