Ve spolupráci s katedrou psychologie FF UPOL, která se mimo jiné věnuje kyberpsychologii, jsme vyzkoušeli herní pecku Fallout 4 VR. K tomu jsme využili VR brýle HTC Vive, dva ovladače a dvojici senzorů snímající polohu VR setu. A protože většina našich čtenářů nemá osobní zkušenost s některým z moderních VR setů, stručně vám popíšeme i naši zkušenost s VR hraním jako takovým.
Příběhová linka titulu Fallout 4 VR je prakticky totožná s tím, co jsme měli příležitost zažít ve standardní edici z listopadu 2015. I tentokrát si na začátku vybereme pohlaví a vzhled naší hlavní postavy. Už zde v prvních minutách se ukázaly první nedomyšlenosti VR ovládání. Díky zmíněným snímačům se hráč ve hře může pohybovat tak, že se skutečně pohybuje v reálném prostředí. Jakmile se člověk přiblíží k okraji vymezené oblasti pro hraní (ta se připraví už před samotným hraním), zobrazí se modrá mřížka. Jakmile se od ní začneme vzdalovat, začne slábnout až úplně zmizí. Jenže hra s tímto typem pohybu nedokáže plnohodnotně pracovat, takže když třeba stojíme u zdi a reálně se předkloníme, naše hlava ve hře proletí texturou zdi a my skutečně vidíme vše, co je za ní.
Pohyb je skutečně největší slabinou celé hry. Zatímco dnes jsou již hráči zvyklí pohybovat se díky klávesnici intuitivně a bez přemýšlení, ve VR je na to nutné myslet prakticky neustále. Defaultně se pohybujeme pomocí teleportování se. Levým ovladačem ukážeme na některé z míst a kliknutím se tam okamžitě přesuneme, což sice nevypadá kdo ví jak věrohodně, ale zabrání se díky tomu nevolnosti z plynulého pohybování se (tzv. motion sickness). Přesto jsem po hodině hraní v nastavení přepnul na klasické pomalé chození a zbývající čas hrál tímto způsobem. Na PC není kdo ví jakým extrémem hrát i 5 hodin v kuse. Jenže s VR to už tak samozřejmé není. V současné době nejsou sety ještě tak propracované, aby bylo dlouhodobé používání příjemné. Po 4 hodinách hraní s jednou patnácti minutovou přestávkou se tak dostavila menší bolest očí a hlavy. Nechybělo ani občasné zamotání se hlavy, zejména díky faktu, že člověk po dobu hraní stojí, případně dělá několik málo kroků do různých stran, zatímco okolí vůbec nevnímá. Asi polovinu doby jsem tak raději seděl, což mi sice přišlo pohodlnější, avšak hra na to reagovala snížením pohledu ve hře. Při rozhovorech či bojích s jinými postavami jsem jim tak výškově byl jen po pás. Jelikož HTC Vive částečně zakrývá tvář a tedy i mimické svaly, nemůžeme se ani libovolně usmívat, protože nás pak brýle mírně tlačí. To vše dohromady do nemalé míry zabraňuje skutečnému vcítění se do atmosféry hry. A to je škoda. Snad jde jen o zvyk a je potřeba VR set používat déle než 4-5 hodin, aby jej člověk přestal vnímat.
Zatímco pohyb celkový VR zážitek sráží k zemi, ovládání rukou jej naopak dosti vylepšuje. Místo levé ruky vidíme jen vznášející se Pip-Boy, který věrně a přesně mapuje pohyby a natáčení naší ruky. Jakmile Pip-Boy dáme před sebe, zvětší se a my můžeme využít přepínání mezi inventářem, RPG prvky postavy či mapou. Ačkoliv mi nejdříve připadalo úžasné, jak to vypadá a funguje, příliš praktické to nakonec není. O to lepší však je pravá ruka, ve které nejčastěji držíme zbraň. V případě zbraně na blízko rukou stačí máchnout, abychom provedli úder. Nic věrohodnějšího a intuitivnějšího od boje na blízko už ani chtít vlastně nemůžeme. Máchat několik hodin rukou samozřejmě může unavit, a tak jsem rád brzy popadl střelnou zbraň. Kteroukoliv bouchačku si lze prohlédnout z kteréhokoliv úhlu, stačí natočit ruku dle potřeby. Dokonce se lze podívat na dutou hlaveň, ačkoliv člověku nemusí být takový pohled zrovna dvakrát příjemný. Když už mě opakování známého příběhu začalo nudit, vydal jsem se do světa na vlastní pěst, abych si užil nějakou tu napínavou bitvu na život a na smrt. Brzy jsem narazil na smečku vlků, obří šváby, zombíky nebo tlupu přeživších obývajících dům. Každý střet byl jedinečný zážitek, i když třeba hledání lékarničky skrze pip-boy trvá opravdu dlouho, aniž by se zastavil čas, což v bitvě vede k rychlému úmrtí.
K otáčení pohledu ve hře využijeme buďto tlačítka na ovladačí nebo skutečného pohybování hlavou a tělem. Ve druhém případě se při neustálem točení dříve či později zamotáme do drátů, které spojují HTC Vive s PC. Z toho důvodu jsem při stání obvykle jen točil hlavou a při nutnosti více se otočit prostě využil ovladač. Tímto neduhem samozřejmě nebudou VR sety trpět napořád, protože kabely časem zcela vymizí. Každopádně možnost kdykoliv se kamkoliv otočit, působí skutečně výborným dojmem. Škoda jen, že obraz je mnohem méně ostrý, než by se dalo očekávat.
S využitím skutečného míření a střelby (trigger ovladače mačkáme stejně jako spoušť skutečné zbraně) hráče čeká mimořádný zážitek z boje. Osobně jsem si nejvíce užil, když jsem doběhl k nějaké překážce a reálně nakukoval za překážku, abych viděl soupeře. Pak jsem učinil skutečný úkrok, tím vykoukl zpoza krytí, natáhl rukou a začal po nepřátelích střílet, abych se vzápětí kryl za stejnou překážkou a začal přebíjet. V takové situaci atmosféra hry hráče nemilosrdně nasaje a hned tak nepustí. Chvílemi jsem tak litoval, že zrovna Fallout nenabízí soubojů více. Ne každému se však bude líbit absence možnosti držet zbraně oběma rukami. Ať už je tedy palná zbraň těžká a dlouhá jak chce, naše pravačka to prostě musí zvládnout sama.
Pokud jste o trošku náročnější a čekali jste využití VR v interakcích jako je otevírání dveří, beden, posouvání předmětů rukou, pak vás musím zklamat. Se světem totiž manipulujeme výhradně poukázáním rukou na konkrétní věc, čímž se objeví textový nápis možné interakce, kterou spustíme příslušným tlačítkem. Jestli jste projeli původní hru, pak se vám jistě nebude zamlouvat myšlenka dávat 59,99 euro za verzi, která má zápletku, úkoly i prostředí kompletně totožné s původní hrou. Je zkrátka znát, že hra nebyla od základu vytvořena pro VR, ale již existující titul byl násilím našroubován do VR prostředí, aniž by si na tom Bethesda dala kdo ví jak záležet.
Námět převést výbornou hru Fallout 4 do prostředí virtuální reality se na první pohled zdál jako výtečný. V praxi však bohužel narážíme na řadu problémů, zejména v oblasti pohybování se, které bohužel zážitek ze hry posouvají o třídu níže. Příběh nezpestřila žádná inovace, interakce probíhá jen skrze klikání a největší zábavou tak zůstává samotný boj spolu s možností jakkoliv se rozhlížet a naklánět. Z tohoto důvodu můžeme koupi doporučit jen těm největším fandům hry a VR. Hra je oficiálně dostupná pouze pro HTC Vive, ačkoliv s jistou dávkou úsilí ji rozjedete i na Oculus Rift. Oficiální stránky hry naleznete zde.
Recenze vznikla díky podpoře a spolupráci s Katedrou psychologie, Filozofické fakulty Univerzity Palackého, kde bylo možné využít laboratoře pro virtuální realitu. Naše srdečné poděkování si zaslouží zejména PhDr. Jan Šmahaj, Ph.D.
