F.E.A.R. – Extraction Point

Jak je dobrým zvykem, ke každé trochu úspěšnější hře dříve či později vyjde datadisk. Hra jejíž datadisk si dneska rozebereme, ale nepatří do kategorie „jen“ her. Je to hra s velkým H – F.E.A.R. od tvůrců z Monolith Production Inc. I přesto, že hra byla opravdu velmi úspěšná, bylo tvoření datadisku svěřeno do rukou jiným tvůrcům, konkrétně TimeGate.

Krátce se podívejme o co šlo v původní hře. Jelikož datadisk nelze hrát jako samostatný, ale jen po nainstalování do hry, budu předpokládat, že kdo chtěl, hru si zahrál a doufám, že neprozradím něco zásadního. Jako člen speciální jednotky F.E.A.R. (First Encountered Assault and Recon) se zvláštními schopnostmi (zpomalení času, jakási obdoba matrixovského bullet timu) jste vysazen do kancelářského komplexu, který byl obsazen fanatikem Paxtonem Fettelem a jeho armádou klonových vojáků. Jenomže krátce po vniknutí do budovy zjistíte, že ne vše je jak má, a že velkou měrou se objevují nadpřirozené schopnosti, vaše matka Alma a její duchovní já. Po úporných bojích s lidskými i neživými potvorami jste zlikvidovali jak Paxtona tak Almu obrovským výbuchem a spokojeně jste odlétali vrtulníkem pryč. V posledním záběru celé hry však bylo vidět, že Alma přežila a sápe se vám do vrtulníku. A to je přesně místo, kde naváže datadisk.

Vrtulník je totiž vlivem paranormálních sil slečny Almy sražen na zem a vy se probíráte z bezvědomí v polorozpadlé staré budově, jejíž součástí je nyní vrak vrtulníku. Jelikož jste měli štěstí, přežili jste i se svou posádkou, k níž se však musíte nejprve dostat. Tato část hry slouží jako jakýsi malý tutoriálek, kde si procvičíte veškeré činnosti, které lze ve hře konat. Krátce po startu se dostanete do velikého kostela, kde s údivem uvidíte již zabitého Paxtona (který je ostatně vaším bratrem), kterak se má skvěle k světu a znovu aktivuje partu svých klonů. Od této chvíle začíná lítá akce, které se až do konce nezbavíte. Tentokrát však nejste vy, ten kdo loví nepřátele, ale ten, který se prostě chce dostat na místo vyzvednutí (extraction point) a je nucen se bránit proti přesile.

A že přesila bude, na to se můžete spolehnout. Kromě starých známých klonových vojáků a tajemných duchů se dočkáme několika novinek. Jednou z nich je obrovitý robotický bojovník, jehož rakety vám velmi hezky přitopí. Dále je to neviditelný duch, jehož můžou prozradit jen jeho temně rudé oči, případně stín, který vrhá na stěny. Místo jeho výskytu se dá snadno odhalit, protože je krev opravdu, ale opravdu všude. Vůbec krvavost se dá vyzdvihnout jako novinka datadisku. Ne, že by původní FEAR byl procházka rajskou zahrádkou, ale zde si posuňte osobní krvoměr ještě o řád výše – prostě neustálý masakr.

Jak jsem již zmínil, vaším prostým úkolem je dostat se na místo, kde vás vyzvedne další vrtulník. Po cestě se však začnou odkrývat další střípky příběhu, v němž ale nastává zajímavý zvrat, který je od zhruba poloviny hry pocítitelný, ale jeho smysl se do konce hry nedozvíte – že by příprava pro druhý díl? Alma již totiž není bestie, která jde po vás, ale z ne zcela jasného důvodu vám pomáhá, což se dá krásně demonstrovat na příkladu tunelu metra, kde proti vám najednou vyběhne velmi značná přesila vojáků. Najednou se objeví zmíněná Alma, všechny zmasakruje a do ouška vám pošeptá „Now, you’re safe!“ (česky – nyní jsi v bezpečí). I přesto je však atmosféra hutná a plná strachu. Pro ty z vás, kteří večer usínají s hororem na televizi se asi nic světoborného neobjeví, ale já jsem se poměrně bál, a hezky bál – a řečeno slovy klasika – „A vo tom to je“. Nejedná se jen o vysloveně lekací scény, ale o celkovou atmosféru, kdy stále čekáte, co kde na vás vykoukne, či bafne.

Když už jsem narazil na metro – další příjemnou změnou datadisku je různorodost prostředí. Ty tam jsou strohé kancelářské prostory, i když do těch se také podíváme – dostaneme se mimo metra, do liduprázdné nemocnice, kostela, podzemních katakomb, ale také do venkovních prostor. V podstatě vše projdete, abyste se dostali až na helipad na střeše nemocnice. Grafika je stále velmi hezká a zničitelnost prostředí také. Opět jsem se přistihl jak stojím v metru u zdi a tupě zírám jak odlétávají dlaždice ze zdi :o).

Abyste měli čím nepřátele posílat do věčných lovišť a mohli střílet do zdí a bavit se jejich rozpadáním jsou tu nové zbraně. Jednou z nich je laserová puška, která vysílá nepřerušovaný paprsek laseru, který umí řezat – co dodat :o), dále je to obrovitý rotační kulomet (ala první díl Predátora – bezbolestná), který sice spotřebuje víc kulek než průměrné americké vozidlo nafty, ale zůstane po něm spoušť v pravdě nevídaná. Do vašeho vybavení se dále zařadily osobní kulometné věžičky, které lze stejně jako granáty hodit na zem, kde sami reagují a střílí na protivníka. S těmito věžičkami se střetnete také sami a občas vám pěkně zavaří, zvláště ve spojení s ještě o něco lepší umělou inteligencí nepřátel, kteří se kryjí, koordinují a snaží se vás napadnout z nejlepší strany. Umělá inteligence je skvěle doplňována naskriptovanými akcemi. Tu a tam je nutné také setrvat na místě a chvíli se bránit přicházejícím vlnám nepřátel.

Jak jsem již řekl, grafická stránka zůstala stejná (rozuměj skvělá) a od toho se odvíjí hardwarová náročnost. Pokud vám šel FEAR, půjde vám i datadisk. Možná budete mít problém v místech, kde jsou exteriéry, protože engine je sice skvělý pro interiéry, ale ve venkovních prostorách úplně nezvládá. Na mém Intel Core2Duo, 2G ram, Radeon X1900GT, jsem musel snížit stínování a poté i v exteriérech se hra nedostala pod 30fps. O poznání rychlejší je také načítání lokací, což je dáno pravděpodobně tím, že často pokračujete naprosto ve stejném prostředí, jen třeba na druhé straně zdi či budovy. Hudbu při samotném hraní ani nezaregistrujete, ale příjemně dokresluje prostředí. Zvuky jsou stále stejné a občas úplně nesedí k danému materiálu, ale to je detail.

Pokud se ptáte, jak dlouho budete k vrtulníku cestovat, vyhraďte si zhruba jedno odpoledne. Herní doba totiž nepřesáhne 8 hodin (spíše se dostanete na úroveň 6), záleží na vaší rychlosti, zvolené obtížnosti a počtu vašich smrtí. Po celou dobu se ale budete královsky bavit.

Krátkým slovem se zmíním o multiplayeru, který je stále stejný – jedná se o volně šiřitelný F.E.A.R. Combat, který má jednu zásadní výhodu – je zdarma a tudíž je stále s kým hrát módy jako deadmatch, Capture the Flag a další. Zkusit můžete i u nás na GameParku.

Extraction Point bych osobně označil jako jeden z nejpovedenějších datadisků vůbec a přirovnal bych ho asi k Doom 3: Resurrection of Evil. Co by mohlo být větší je doba dohrání singleplayeru, ale tou nijak extra neoplývala ani původní hra. Co však zůstalo je kvalita zpracování a špičková grafika, která těží z toho, že za onen rok se zlepšila síla počítačů a tak si ji více lidí může pustit naplno. Pokud od datadisku očekáváte nějaké extra nápady, budete zklamáni, ale pokud očekáváte prodloužení zážitku z původní hry (která se ostatně v současnosti prodává za skvělou cenu 550 Kč, stejně jako tento datadisk) a chcete si zkrátit čekání na druhý díl – rozhodně neprohloupíte. My datadisku udělujeme 80%, protože nás hodně pobavil.