F.E.A.R. 3

Na třetí pokračování série F.E.A.R. jsme si nakonec museli počkat o pár měsíců déle, než měli tvůrci původně v plánu. A hra tak přichází v docela netradiční čas těsně před letními prázdninami. Ostatně jde v podstatě o poslední velkou hru, které jsme se dočkali před dlouhým letním herním suchem. To loni značně rozsekl Starcraft II koncem července, ale na letošní rok se nic velkého v tomto období nechystá, snad jedině Call of Juarez: The Cartel. Vraťme se ale rychle zpět k dnešní recenzované hře. Musím se přiznat, že jsem měl skutečně velké obavy o tom, jak hra nakonec dopadne. Nabídne opět hutnou atmosféru, pořádně hororové prostředí a pořádnou zábavu jako minulé dva díly? Teď už víme, že výsledek není vůbec špatný, i když máme určité výhrady. Právě o našich dojmech, kladech i záporech, si teď povíme.

S klidným svědomím můžeme říci, že změny v jádru hratelnosti nejsou až tak razantní, jak se někteří fanoušci zpočátku obávali. S.T.R.A.C.H. 3 tak přichází opět se stejným základem – takže jde o slušnou FPS, která se vás snaží strašit především temnými lokacemi, všudypřítomným řvaním a nesmí chybět ani největší ikona celé série – malá holčička Alma. Na druhou stranu musíme jedním dechem dodat, že F.E.A.R. 3 se opravdu přehoupnul trošku více k akční složce na úkor té hororové. Hrajete zde za hlavního hrdinu Point Mana, respektive Fettela, který se vám odblokuje do dohrání. Hned takto v úvodu musím zmínit možnost kooperačního hraní úplně celé kampaně. V tom případě jeden hrát ovládá Point Mana, druhý pak právě tajemnějšího a schopnostmi zajímavějšího Fettela. Celou kampaň jsme v první řadě prošli právě v kooperaci ve dvou na jedné konzoli a musím říci, že za tuto možnost získává hra velké plus. Kooperace (ať už online nebo skrz split-screen) se vydařila a má šťávu, skvělé jsou hlavně možnosti vzájemné spolupráce, což se na vyšší obtížnost stává naprostou nutností.

Ještě než se pustíme do rozebírání různých prvků nového Fearu, musíme se zastavit u příběhové linie. Jak jsme řekli, vystupují zde hned dva hlavní hrdinové, a to dokonce bratři. Všechno se odehrává devět měsíců po událostech ve F.E.A.R. 2, kdy Paxton Fettel dostane svého bratra Point Mana z pečlivě střeženého vězení. Oba bratři se pak vydávají na dlouhou cestu s cílem spojit se s jejich těhotnou matkou, Almou, která je stále uzavřena do paranormálního světa. Musím se však přiznat, že příběh byl místy značně zamotaný a někdy se snad až příliš obrací na události z minulých dvou dílů. Tudíž aby vám všechno do sebe hezky zapadlo, musíte celou sérii velmi dobře znát. Příběh ale rozhodně není tím hlavním lákadlem a označili bychom ho za takový průměr. Bohužel budete ho mít opravdu za chvíli hotový, kampaň obsahuje pouze sedm misí (plus tedy osmý závěrečný, ale dost krátký epilog). Na každou úroveň počítejte zhruba těch 30 minut a sami si tak určitě rychle spočítáte, během jaké chvilky budete mít hru za sebou.

Jak už jsme lehce naťukli, po dokončení každé úrovně se vám odemkne možnost hrát za Fettela (poprvé hrajete jedině za Point Mana), který otevírá naprosto nové možnosti a určitě si hru projdete rádi ještě jednou. V případě kooperace si s kamarádem jednoduše vyměníte role při druhém procházení. U postav bychom se měli ještě chvíli zastavit a říci si o každém z bratrů trošku bližší detaily. Point Man je de fakto takovým běžným vojákem. Ve dvojici tak slouží coby klasický útočný článek se zbraní v ruce. Jeho speciální a užitečnou schopností se stalo zpomalení času, osvědčený to nástroj pro efektivnější zabíjení nepřátel. Pochopitelně čas se zpomalí globálně (tedy i pro druhého kolegu v případě kooperace) a hodně můžete oba těžit ze společné domluvy a efektivního využívání této dovednosti. Propracovanější byl i celý systém krytí.

Jeho bratr (Fettel) už je na tom co se týká nových featurek a vychytávek o dost lépe. Fettel má totiž schopnosti spojené s telekinezí, kdy se může jednoduše převtělovat do nepřátel. Není pochyb o tom, že hraní právě za něho se stalo značně přitažlivější, zábavnější a rozmanitější. Toto převtělování funguje docela jednoduše, na prakticky jakéhokoli nepřítele se může tento „bratr” myšlenkově napojit a pak už stačí jediné tlačítko a ocitnete se v jeho těle. Skvěle toho můžete využívat pro taktizování. Potřebujete se zbavit tohoto raketometčíka, jež vás odstřeluje z balkónu? Není třeba ho zabíjet, stačí splynout s jeho tělem a využít výhody (pramenící jednak z toho, že máte k dispozici jeho zbraň, ale také jste během okamžiku na úplně jiném místě, v tomto konkrétním případě na výhodné vyvýšené pozici) a můžete hned naprat raketu do další skupinky nepřátel opodál. Nabídka zbraní je celkově rozmanitá dostatečně a nechybí klasické kousky počínaje samopaly, přes brokovnice až po odstřelovací pušky.

Ve finále se tak z Fettela může stát podobný útočník s klasickými zbraněmi jako má jeho bratr. Jen průběžně vystřídáte mnoho různých těl a s tím i odlišných nepřátel s různými schopnostmi a zbraněmi. Všechno to má jeden menší háček, v takto získaném těle nevydržíte věčně. Po určitém čase jeho schopnost ovládání cizího těla vyprší, tělo se rozletí doslova na kousky a jste opět v kůži Fettela. Naštěstí můžete tento čas prodloužit sbíráním speciálních červených orbů, které padají po každém mrtvém nepříteli. Jsou zde ale pasáže, během nichž zkrátka nevydržíte v cizím těle a schválně vás tak tvůrci dostanou zpět do vašeho vlastního. Kromě běžných vojáků se zbraněmi se můžete takto dostat třeba i do těla nebohých poblázněných zombie, na které občas narazíte, ty většinou útočí různými způsoby nablízko – ať už holýma odpornýma rukama nebo třeba sekáčkem.

Fettel – ve své klasické podobě – najde i mnoho dalších využití. Pomocí svých psychických schopností může držet nepřítele ve vzduchu nad zemí, čímž mu znemožní útočit a zároveň do něj může střílet speciální střely, případně ho takto krásně připraví svému bratrovi, aby ho mohl bez problémů zbraní dodělat. Opět krásná ukázka fungující spolupráce. V některých pasážích se pak hodí i podpora, kdy se může Fettel „propojit” se svým bratrem a tím mu udělá štít, čímž zvýší odolnost a výdrž. Kooperace si zaslouží vyzdvihnout, nebojíme se ji nakonec označit jako hlavní lákadlo celé hry. Když totiž hrajete sami, není to zdaleka taková sranda, jak jsem si posléze také vyzkoušel.

Ruku v ruce s kooperací (ale i klasickou hrou pro jednoho) jde systém získávání bodů a skóre, jež funguje obstojně. Postupně se každému hráči objevují ve speciální tabulce určité řekněme dílčí výzvy a úkoly. Třeba zabít 15 nepřátel ránou do hlavy, zůstat 120 vteřin v těle někoho jiného při hraní za Fettela, zabít konkrétní počet protivníků útokem nablízko, sebrat opět daný počet nábojů a granátů, atp. Celkově na vás čeká v průběhu misí mnoho podobných cílů, za jejichž splnění jste odměněni zkušenostními body. Jistě, jak už celý systém nepovídá, tvůrci sem zabudovali kompletní systém pro levelování postavy a vylepšování nejrůznějších dovedností. Tyto úkoly při kooperaci každý hráč plní sám a jsou odlišné (alespoň většinou, někdy se naopak jedná přímo o spolupráci) a na konci levelu je pak podle součtu vybrát „oblíbený syn”. Paradox v tom, že jednak spolupracujete při snaze o zneškodňování nepřátel, ale zároveň nechybí faktor rivality ve sbírání bodů, zde funguje skvěle.

Kapitolou sama pro sebe se stala multiplayerová část, kde tentokrát nejsou žádné běžné módy, ale tvůrci přišli s docela originální nabídkou čtyř herních režimů. Nás dokázal nejvíce zabavit ten, v němž -musíte společně odolávat neustále nabíhajícím vlnám nepřátel a snažit se přežít co nejdéle to jde. Některé multiplayerové herní módy pak využívají možností spojených s Fettelem, o nichž jsme v dnešní recenzi již mluvili. Originalita v tomto směru rozhodně nechybí a jsme rádi, že jsme se po delší době dočkali hry, která dokáže v této oblasti nabídnout něco nového a né jen znovu a znovu deathmatch nebo capture the flag, tyto módy byste zde hledali marně.

Na závěr musím na rovinu říci, že F.E.A.R. 3 trošku ztratil hororové kouzlo a atmosféru, to nelze zastírat. Na druhou stranu akční složka je stále parádní a speciální v případě postavy Fettela si budete hraní užívat a nechybí rozmanitost. Skvěle funguje kooperační hraní, jež se stalo dokonce stěžejním prvkem a největším lákadlem a zábavou, hlavně díky bohatým možnostem spolupráce mezi oběma hráči. Příběhová linie nás nikterat neuchvátila a určitě bychom ocenili delší kampaň. F.E.A.R. 3 se nese více na akčních vlnách než na těch hororových. Celkově ovšem nejsme hrou zklamáni, ale ani kdovíjak unešeni. Třetí pokračování Strachu bychom označili jako kvalitní a dobré, na druhou stranu k velkému a nezapomenutelnému hitu má také daleko, proto hodnotíme 70 %. Pokud máte nějakého kamaráda na hraní v kooperaci, můžete si deset procent přičíst k dobru. Jen se obávám, že F.E.A.R. není dostatečně výrazný a rychle upadne v zapomnění, hlavně díky načasování termínu vydání.