EyePet

Vlastnit tamagotchi bylo v době mé povinné školní docházky skoro samozřejmostí. Mobily v té době prakticky nikdo neměl, takže se učitelé během hodin rozčilovali právě a jen kvůli tomu, že každou chvíli začalo tamagotchi v kapse pípat. Jistě, chtělo, abychom mu dali nažrat, ovšem to nikoho nezajímalo. A v živé paměti ještě mám, jak smutné bývaly především dívky, pokud na svého virtuálního mazlíčka v kapse zapomněly, a on jim umřel. Oplakávaly ho klidně několik dní. Dnes už je ale jiná doba. Před několika měsíci a lety se těšili obrovské popularitě klasické počítačové hry, v nichž jste se mohli starat o svého virtuálního mazlíčka (Catz, Dogz nebo Petz, všechny na jedno brdo, jen s jinými zvířátky). Tady už samozřejmě přišlo o hodně více možností, ale teď, v roce 2009, se dostává tento herní žánr do úplně nové etapy.

Vítejte u EyePet. Z názvu by už leckdo z vás mohl poznat, o co zde vlastně půjde. PlayStation Eye je totiž populární kamerka, jejíž využití ve hrách jsme viděli už několikrát. Teď však přichází znovu jednoduchá kamerka a to rovnou v hezkém, byť trochu dětském, balení EyePet. Tohle speciální balení zahrnuje i kameru, ovšem prodávat se má i obyčejná verze bez ní a můžete využít svoji starší PS Eye. Jednoduše teď už zapomeňte na používání nějakého ovladače, všechny pokyny a činnosti zde budete dělat výhradně svýma rukama. Vezměme to však hezky popořádku.

V první řadě si popišme úvodní instalaci a to, jak celé hraní vypadá. Nejdřív si musíte jednoduše a rychle všechno nastavit. To znamená udělat si pořádný prostor před televizí, ze kterého holt musíte odstranit všechen svůj bordel. Pak dáte kamerku připojitelnou k PlayStation 3 skrz USB před svoji televizi. Nutno podotknout, že musí být trochu ve výšce, ale zase né příliš. Ideální tak může být třeba televizní stolek nebo pár DVD obalů daných na sebe. Potom už nic nebrání tomu, abyste přivítali přímo ve svém obýváku na zemi nového virtuálního mazlíčka. Ano, kamerku musíte nasměrovat na zem a hraje se výhradně právě zde. Samozřejmě kamerou se prostor snímá a přenáší na televizi, kde vidíte i mazlíčka a také sami sebe. Ovládáte pak výhradně různými pohyby rukama, případně hýbáním speciální pevnou destičkou, která simuluje váš pohyb prakticky s jakýmkoli předmětem ve hře. Třeba s nějakou hračkou.

Ještě trochu jinak řečeno EyePet je takovou spíše dětskou hrou, která si však zaslouží zrecenzování svým originálním pojetí ovládání. To do velké míry připomíná chystaný pohybový ovladač. Hra nabízí virtuálního mazlíčka, chcete-li hračku ovládanou umělou inteligencí. A vy si s ním prostě hrajete a staráte se o něj, aby bylo spokojené a pěkně vám rostlo. Hned úplně z počátku se učíte základní pokyny a fungování, v rámci něhož sledujete a napomáháte vylíhnutí vašeho zvířátka z vajíčka. Ehm, jen mi není jasné, proč Sony takhle mate děti. Ještě jsem neviděl, aby se zvíře podobné zmixovanému psovi s kočkou vylíhnulo z vajíčka. Ale zpět k herním prvkům a fungování. Takže tedy sedíme (nebo klidně ležíme) na zemi, už máme u sebe nového mazlíčka a pojďme si přiblížit alespoň některé možné pokyny, abyste si dokázali lépe představit, jak EyePet vlastně funguje.

Sedíme na zemi, kolem nás běhá virtuální zvířátko a my se můžeme pustit do hraní s ním, vychovávání, učení, ale samozřejmě i uspokojování potřeb. Jedna ze základních možností je, když ve vzduchu rychle hýbete prsty. Zvíře zpozoruje a hned je začíná lovit a skákat po nich. Naopak pokud párkrát „zaboucháte” na podlahu, tak přiběhne k vám. Z počátku se mi zdálo, že to nefunguje úplně skvěle, ale nejprve prostě musíte získat ten správný grif. Co je podstatné, musíte se stále dívat jen a jen na obrazovku, abyste prsty šmrdolili opravdu v horní části obrazovky. Na celý netradiční systém ovládání si prostě musíte zvyknout a až potom vám to bude připadat jako skvěle a originálně zpracované a docela i dobře fungující.

Především musíme ocenit zpracování čtyřnohého kamaráda. Oplývá mnoha detaily, skvělé jsou pohyby i animace a stejně tak jeho chování. Prostě na televizi to opravdu vypadá, jako by kolem vás skutečně běhalo něco živého. A uvěřitelně to vypadá i z našeho pohledu, natož pak děti tohle určitě chytne a budou se skvěle bavit. Naštěstí se nabízí také široká škála různých činností, které vás zabaví dlouhou dobu. A zabaví se naštěstí i dospělí, což oceňujeme úplně nejvíce. I když je základní herní náplň určená pro děti, tak i my jsme se do dění na obrazovce skvěle vžili a různé mini-hříčky si parádně užívali. Podobné skloubení a vytvoření zajímavého obsahu pro dospělé i jejich ratolesti je obdivuhodné.

Co se týká samotného obsahu, tak EyePet nabízí širokou nabídku různých úkolů v podobě výzev. V některých si vystačíte pouze se svýma rukama, v jiných musíte používat speciální plastickou kartičku, jež je součástí hry. A kamera ji přeměňuje na pohyby s nějakým předmětem. Jindy ji používáte coby rentgen na vašeho mazlíčka nebo třeba během mytí. Zkrátka nechybí ohromná rozmanitost  a tvůrci zde realizovali velké množství nápadů. Za plnění těchto úkolů se vám pak odemykají třeba nové hračky nebo jiné odměny.

Všechno tohle ještě vývojáři ze Sony okořenili dalšími zajímavými featurkami. Vyzdvihnout musíme třeba hříčku v podobě kreslení. Pokud na A4 papír tlustým fixem něco nakreslíte a ukážete to na kameru, EyePet čapne tužku a obrázek překreslí do hry. Nutno podotknout, že opět nesmírně přesvědčivě. Stejně tak lze pro svého mazlíčka nakreslit nějaký dopravní prostředek, který opět ukážete a on se rázem promění do 3D a objeví se ve hře, alias ve vašem obýváku. Zkrátka to jsou všechno důvody, proč bychom doporučovali tuhle hříčku minimálně vyzkoušet. Jen škoda, že místy se objevily menší problémy s fungováním kamerky a některé úkoly jsme dělali docela dlouho, protože to stále hra nebrala úplně tak, jak by měla.  

Protože se jedná primárně o hru pro děti, tak ty menší si určitě hru sami nenastaví. Už jsme nutné úkony ve zkratce zmínili. Na druhou stranu úkoly nejsou obtížné a po jednom vysvětlení to zvládnou i opravdu malé děti. V Česku ale vidíme jednu podstatnou překážku, kterou je chybějící lokalizace do češtiny. Snad se dočkáme alespoň s nějakým časovým odstupem, jako to bylo třeba s nedávno recenzovaným Buzz! Světový kvíz, jež nás svým překladem potěšil – viz. recenze.

EyePet těžko nějak hodnotit po grafické stránce. Grafiky zde totiž příliš nevidíte, protože jste naprostou většinu času díky kamerce prostě ve vašem obýváku na zemi před televizí. Výjimku tvoří hezky zpracovaná videa, která slouží jako tutoriál a jsou v nich vysvětleny a ukázány důležité pokyny a příkazy. Každopádně všechna grafika ve hře má svůj styl, který nám k podobnému titulu prostě sedí. K umělé inteligenci nemáme žádné výhrady. Ba naopak možná je až příliš dobrá, protože jak tvrdí i samotní tvůrci, zvířátko v EyePet je chytřejší než většina domácích mazlíčků. Naučit můžete tohoto kamaráda na televizi ve vašem pokoji prakticky čemukoli.

Nápad vytvořit EyePet, tedy jakési opravdu moderní tamagotchi, byl určitě skvělý. Na závěr musíme říci, že zaujmout dokáže nejen ty nejmenší hráče. Na druhou stranu i my jsme se u EyePet dokázali vcelku vyblbnout a alespoň jsme tentokrát nemuseli u hraní sedět, nýbrž lézt po zemi jako za mlada. Každopádně na mne hra působí, jako taková malá předzvěst chystaného pohybovaného ovladače, který Sony vydá patrně někdy v příštím roce. V souvislosti s cílovou skupinu menších hráčů se pojí jeden nepříjemný fakt. Vybrat si můžete z široké nabídky jazyků, mezi kterými však chybí čeština. Právě to se mi zdá jako velká překážka pro úspěch na tuzemském trhu. Ale věřím, že ve světě bude mít EyePet obrovský a na pultech obchodů dokáže vydělat také dost. Jde totiž o veliké lákadlo a my po menším vystřízlivění udělujeme 80%. Cením si hlavně originálního nápadu i zpracování, které by však chtělo ještě trošku vychytat. Ale i tak jde o skvělý výsledek.