Empire Earth III

Empire Earth vždycky býval tak trochu komplikovaným produktem. Již od roku 2001, kdy vyšel první díl, byl hojně diskutovaný novátorský přístup spočívající v komplexní kampani, která se od samotného počátku až do konce táhne jednou nekončící linií. Řídit dějiny lidstva po mnoho tisíciletí ale pochopitelně není žádná sranda a tak se řada svátečních hráčů přes neprostupnou skořápku poměrně složitých principů prostě nikdy nedostala. Není se tedy co divit, že mnozí hráči volali po zjednodušení. A tradá, o šest let později se dočkali. Chtěli jsme to ale opravdu takhle?!

 

Trojice hlavních frakcí

Vezměme si to ale pěkně od začátku. Po prvních minutách strávených ve hře se zdá být vše v nejlepším pořádku. Opět máme k dispozici jednu obří kampaň odehrávající se od starověkých civilizací až po dálnou budoucnost. Toho se budete účastnit v kůži jedné z vybraných civilizací, jež jsou tentokráte tři. Západ a Východ jsou na tom prakticky stejně, pokud nepočítáme několik málo lehce pozměněných jednotek. Co se konstrukce týče, těžko byste hledali nějaké rozdíly. Ty přichází až se Středním Východem a to jen kosmetické. Tato frakce totiž jako jediná umožňuje z pracovního řetězce vynechat řadové dělníky a místo toho je možno každou budovu kdykoliv sbalit na vozík a odvést na  jiné místo (možnost pěkná, v praxi ji ale až tak nepoužijete – proto změna kosmetická).

  

Jednodušeji = lépe? Nikoliv! 

Řada zjednodušení se odráží i v dalších herních oblastech. Jako příklad je možno uvést těžbu surovin. Složité řetězce, na jaké jsme zvyklí z dřívějška či jiných konkurenčních sérií se zde neuplatňují. Jediné dvě suroviny jsou „raw" a zlato a jejich obstarání zabere asi jednu jedinou minutu. Úplně totiž postačí najít nejbližší důl a postavit u něj Warehouse a o víc se nestarat. Naopak zlato získáte postavením Tržiště a jeho upgradováním. Raw je jedna z hlavních surovin, které slouží k budování armády, které již také nejsou tak variabilní, jako bývalo pravidlem. K dispozici jsou většinou tři druhy jezdectva, tři pěšáci a jeden či dva stroje na dobývání měst. Pokud z této skupiny vytvoříte alespoň trochu vyrovnanou armádu co se poměru zbraní na dálku a na blízko týče, nemusíte se o nic víc starat. Strategický element se tedy tak nějak vypařil. Stejně tak byly ošizeny i upgrady, které se vždy vztahují k jednomu typu jednotek. Provést je lze většinu bez sebemenších problémů třeba už na začátku mise, tudíž se jimi nemusíte dále zabývat. 

  

Slibované změny se měly dotknout důležitého World Domination módu, která opravdu dostál nových rozměrů. Zeměkoule vypadá vskutku úchvatně, je rozdělena do malých provinciích a podle toho, kterou frakci jste si vybrali, tak na té straně zeměkoule i expanzi začínáte. Při vyřknutí sousloví „expanze do celého světa" si jistě představíte epické bitvy, ovšem chyba lávky. Většinu herního času strávíte získáváním provincií domorodých obyvatel, což vždy znamená jediné. Vytvořit armádu, poslat ji do sousedství, otevřít kampaň a zahrát si novou misi. Ta spočívá v prozkoumání celé mapy, odhalení nepřátelského kmenu a jeho následné podrobení – stále to samé dokola. Ani slibované lákadlo pro milovníky tahových strategií se nekoná. I když je World Domination mód skutečně rozčleněn na tahy, kterými se vždy posunete o 500 let dopředu, žádné význačné strategické možnosti nenabízí (až na možnost nakupování upgradů, armád). Spíše než tahovou strategií uvnitř RTS je tedy takovou malou ozdobou, do hratelnosti mnoho nezasahující.

 

Nejednoho fanouška Empire Earth jistě zabolí i totální zničení skvělé myšlenky minulého dílu, kterou byl diplomatický mód. Ten zde zcela absentuje a jediné diplomatické možnosti spočívají ve vyhlášení válečného stavu a aliance, přičemž cizí kmen si můžete naklonit třeba i poslaným zlatem, jednotkami ap. Takové možnosti jsou vám nabízeny i v rámci úkolů singleplayer kampaně a nevyplácí se je odmítat – zpravidla totiž vedou k rychlému a zcela přímočarému ukončení rozehrané bitvy.

  

Velice špatný pathfinding 

Svůj vlastní odstaveček si zaslouží také umělá inteligence, která je místo moderní úrovně zakrnělá někde v době primitivních neandrtálců. Nelze si nevšimnout velice špatného pathfindingu, který způsobuje že se pluky vojáků oddělují a někteří nesmyslně hledají cestu ven zaseknuti o kmen stromů v nedalekém lese a pokud jim sami nepomůžete, zůstanou tam stát navěky. Nepochopitelná je i snaha jednotek neustále se přeskupovat do počítačem daného rozestavení a to třeba i když se nacházíte v úzké soutěsce. Nejednou mi na tomto ztroskotal jinak dobře naplánovaný útok. Neschopni kvalitnějšího útoku jsou ale i protivníci, kteří jen s odhodláním teroristy vbíhají mezi vaše vojáky a nechávají se zmasakrovat – spíše než na taktiku tedy válčí na kvantitu a to není vždy dobré.

  

Co se multiplayerového potenciálu týče, nelze prozatím vynášet definitivní soudy – současné odezvy hráčů ale nejsou nijak nadšené. Také jsme podrobili tuto herní část testu a nelze si nepovšimnout jasného nepoměru co se výběru herních stran týče. Jednotlivé frakce mají do vyrovnanosti sil poměrně daleko a kupříkladu takový Východ jsem volila téměř pokaždé – a světe div se, vyhrávala jsem.

Špatný první dojem se nevyplácí 

Dost velký podíl na negativním ražení recenze měla i moje neblahá zkušenost hned zpočátku hraní. Po absolvování první mise jsem se díky nešikovně řešenému módu World Domination dostala do tak bezvýchodné situace, že mi nezbývalo nic jiného než ve hře strávený čas hodit za hlavu a pustit se do kampaně znovu. Empire Earth III totiž s klidem nechá nezkušeného hráče-začátečníka zakoupit třeba i omylem upgrade s tím, že následně již nebude mít dost bodů na vybudování armády a bez armády nemůže dobývat okolí – hra tedy končí, resprektive dále hrát můžete, ale nemůžete nic provádět. Abychom ale pánům z Mac Doc zcela nekřivdili, jejich hra není naprostým propadákem. Pořád se dá celkem solidně hrát, negativní postoj má na svědomí spíše rozčarování, z odlišnosti, co se předešlého dílu týče. Lidé jím nepoznamenaní budou hodnotit nejspíše o mnoho lépe.

  

Grafický kabátek 

S otevřenou pusou zůstanete zírat na grafickou stránku. Ano, toto je opravdu hra, která se pokouší zaútočit na žebříčky prodejnosti v roce 2007. Z dálky ještě jednotky vypadají jakž-takž dobře. V žádném případě ale nezkoušejte obraz si přibližovat. Barvami hýřící bojovníci jsou totiž zblízka opravdu nehezcí. Na druhou stranu se vám může podařit zachytit takovou komickou situaci, jako třeba když jsem zabila jezdce s koněm, načež kůň ležel nějakou dobu na zemi mrtvý a bojovník na něm stále jakoby seděl a útočil z jeho hřbetu – jenomže místo toho bez ustání píchal kopím do písku.

  

Resumé 

Nebudu zakrývat své obrovské zklamání. Na Empire Earth III jsem se těšila a to, co se mi dostalo do rukou po mnoha měsících napětí, nemá se sérií, jejíž jméno nosí v názvu, téměř nic společného. EE3 stále zůstává slušnou strategií pro nenáročné sváteční hráče. I těm se ale velice brzy omrzí několik málo chyb, které se autorům podařilo ve hře ponechat. Nelze tedy jinak, než hře z milosti udělit lehce nadprůměrnou známku 55% a doufat, že díl s číslovkou čtyři bude úplně jiný.