V redakci nám přistála zajímavá oddechovka z daleké budoucnosti, kde naším hlavním cílem je tak prostá věc, jakou je přežít. Naše mechanické tělo přitom bude držet pohromadě jen a pouze silový štít, který vydrží jen velmi omezené poškození zvenku. Ano, uhádli jste. Tentokrát neskočíme do kůže neohroženého lidského hrdiny, ale do opuštěného droida s umělou inteligencí, který se rozhodl vydat vpřed dobrodružství.
Koncept celé hry je velmi prostý. Ve 2D prostředí budeme létat do čtyř směrů a to skrze různé chodbičky s jediným cílem na mysli – dostat se do dalšího levelu. Zpočátku přitom bude hra natolik jednoduchá, že se místy zdá být chudá až nudná. Jedná se zřejmě o potřebu procvičit si pořádně pohybování se, které lze ovládat jak skrze klasické klávesy W,S,A,D, tak pohybem myši. Jakmile pohyb naší ruky ustane, náš robot ještě chvíli popluje vzduchem, než se úplně zastaví. Správně by sice ve vesmíru měl letět donekonečna, ale to by hře dosti zkomplikovalo ovládání a autoři tento jev raději rozumně vypustili. Jak později uvidíme, někdy je třeba velmi přesného pohybu a tak je k dispozici i tlačítko pro okamžité zastavení na místě (pravé tlačítko myši).
Přestože ze začátku více funkcí mít nebudeme, protože jsme naprosto bez energie, s nalezením prvního krystalu, jenž dodává energii, nám přibydou nové schopnosti. Mezi ty hlavní patří vysílání silových vln, které rozpohybují okolní objekty, které nejsou k ničemu pevně připevněny. Stejně tak můžeme tok vlny otočit, tedy spustit jakousi slabou gravitaci a v malém okruhu tak vše přitahovat. Zatímco při přitahování se náš robůtek zbarví do barvy modré, při odpuzování do barvy červené, takže při stisknutí klávesy ihned víme, zda jsme skutečně udeřili správnou klávesu.
Jak jsme již naťukli, takové působení má vliv jen na volné objekty a například zamrzlé kry tím neprorazíme ani náhodou. Naštěstí při našich toulkách narazíme na magický orb. Jakmile se zvědavě ke kouli přiblížíme, abychom do ní strčili, ihned nás spálí na uhel. A tak nám dojde, že lepší bude tuhle podivnou věc posovat skrze ovládání gravitace, abychom její destruktivní náboj použili proti zamrzlým krám na mapě. Při posouvání si musíme dávat dobrý pozor, protože orb se neustále odráží od okolních zdí a častokrát úhel odrazu míří zrovna do nás. Stejně tak nás čekají odrazy při poslání energetického objektu do ledových ploch, takže je prorážení obzvláště nebezpečné. Bez takového uvolňování cesty se však nelze dostat do dalšího levelu a nic jiného nám tak tedy nezbývá.
Popisovaný orb ale není to jediné, co nás bude po čas našeho dobrodružství ohrožovat. Cestu nám totiž zkříží i špičaté ledovce, jejíchž dotek nás okamžitě poškodí. Později dokonce některé z nich vysílají jakési blesky, které jsou obzvláště ohrožující. Každý ledovec však vysílá blesk ve stále stejných intervalech a při troše pozorování dokážeme předpovědět, kdy asi přijde další salva. Horší to je v situaci, kdy je takových překážek střílejících blesky několik za sebou – pak to vypadá jako když chcete přeběhnout přes frekventovanou dálnici. Možná se to nezdá, ale zde je obtížnost již poměrně vysoká. A protože blesky vysílají jen některé špičáky a někdy dokonce jen v případě, že se k nim přiblížíme, musíme u každé takové nepříjemnosti zastavit a pomalu se přibližovat, abychom odhalili, zda tedy existuje reálné ohrožení.
Když se po pár desítkách minut zdá, že obtížnost dosahuje ideální (ač nerovnoměrně rozmístěné) roviny, objeví se najednou další robot s obdobným vzhledem. „Jé, nový kamarád na pokec!“ zněla má první myšlenka. Nakolik byla mylná, vyzradily již příští sekundy, ve kterých tenhle nový kolem-letící začal okamžitě pálit jakési řízené rakety – a jak jinak, než mým směrem. Netrvá to přitom dlouho, kdy se budeme dostávat do těmito nepřáteli prošpikované mapy, kde hlavním cílem bude prostřílet se do cíle.
Abychom ale popis upřesnili, je třeba dodat, že zmíněné překážky nejsou pokaždé ihned smrtelné. Naši mechanickou kostru totiž chrání již zmíněný štít, který je každým zásahem oslaben o 25%. Jakmile štít klesne pod 50%, můžeme se těšit na automatické dobití časem, což je pěkně vyvážené. A pokud se nám přece jenom podaří rozletět se na kousky, objevíme se na poslední uložené pozici. To je místo, kde jsme naposled proletěli skrze zvláštní průhlednou bublinu, která zvětšuje své pozadí jako lupa. Obrozením se nám také doplní štíty na 100%, takže letíme vpřed skoro v plné polní.
Proč skoro? Další důležitou součástí hry je totiž energie. Tu lze doplnit najetím do speciálních ledovců (tedy jakýsi opak těch nebezpečných) nebo setrváním na dobíjejících místech, kde se nám pomalu energie dobíjí. Jakmile se ale vydáme vpřed, již samotný pohyb nám energii bere, takže musíme dávat dobrý pozor, aby nám nedošla úplně. Obzvláště rychle pak šťáva mizí rozsvícením baterky, osvětlující okolí. Jejím vypnutím však v některých místech přijdeme o jakoukoliv orientaci, jelikož je zde naprostá tma. Je tak na každém, zda si zvolí šetřit energii a zasekávat se o okolní objekty, případně minout důležitou uličku či svítit a dívat se na rychle klesající ukazatel energie. Kompromisem se tak samozřejmě stává rychlé rozsvícení a zhasnutí, což v je v praxi docela zábavné, protože hráč vzpomíná, kde v tom mžiku co vlastně viděl.
Existuje rozdíl mezi tím, když nám vyprší štíty a když nám dojde energie. Pokud spadnou štíty na nulu, rozletím se a vzápětí se objevíme na posledním uloženém bodě, při čemž energie máme tolik, jako v době smrti. Pokud ale vyprší energie, objevíme se úplně na začátku, což znamená dlouhou cestu navíc. Vizuální stránka hry je docela povedená – sází především na hru světla a stínů, což se v tomhle jednoduchém konceptu dosti vyplácí. Na straně druhé je třeba zmínit jistou nevyrovnanost v obtížnosti, kdy se chvíli nudíte a chvíli i přes veškeré snažení budete muset absolvovat mnoho pokusů, než projdete dále – takže chvíli nuda, chvíli frustrace.
Drone Zero Gravity je dobrou oddechovkou, která zaujme přehledností, hezkým konceptem, pěknou grafikou i povedenými přestřelkami robotů. Na straně druhé nepřináší nic extra zajímavého a upřímně řečeno – čekali jsme od hry více. Přesto tahle hříčka za 10 euro není vůbec špatná a nejednoho hráče velmi dobře pobaví a my hodnotíme 70 %.
